Paní učitelka mi ve škole říkala, když jsem byl malý, že hodiny nemluví a samy se nepřečtou. A tak jsem se nakonec naučil číst všechny pozice ručiček. Byl jsem na to hrdý, ale stejně jsem chtěl vždycky digitálky. Tenkrát měla paní učitelka pravdu, ale v dnešní přetechnizované době je možné všechno a mluvící hodinky jsou to nejmenší.
Dnešní děti by se tak při výuce mohly bránit, že ani takové počítání hodin nepoužijí. Naštěstí Siri tu moc lidí nezná, takže se ještě nějakou dobu budeme koukat na zeď, kde visí pořádné nástěnné hodiny. A právě proto tu je nová dětská hra od firmy Ravensburger s názvem Tic Tac: Kolik je hodin?. Patří do řady Logo, za jejímiž hrami vždy stojí tým autorů. Tenhle jejich výtvor se datuje do roku 2011.
Na víku najdete přesně to, co byste čekali – hodiny ze všech možných úhlů, s ručičkami i digitálními číslicemi. A zrzavého klučinu, který ukazuje na osm hodin. Ale ještě není čas spát, musíme se přece podívat dovnitř a zjistit, co si na nás čas (a autoři) připravil.
Úplně nahoře jsou černobílá pravidla ve čtyřech jazycích, mezi nimiž nechybí ani čeština či slovenština. Tím nejdůležitějším v této hře jsou velké hodiny – čtvercová destička s otvorem uprostřed, ke které pomocí průhledného cvočku připevníte dvě červené ručičky. Hodiny jsou tím kompletní a budou čekat na hru.
Ta ale nemůže začít, dokud z archů nevycvakáte všechny malé čtvercové dílky. Každý z nich má na sobě natištěné nějaké hodinky s konkrétním časem. Vzhled jednotlivých hodinek se liší. Nejvíce vás ale překvapí, když je otočíte na druhou stranu. Tady najdete dva časy, které mohou ručičky ve skutečnosti ukazovat – jeden ve dne a jeden v noci. Oba jsou napsané pomocí segmentů podobně jako na digitálkách. Jsou tu údaje v celých hodinách pro jednodušší hru, ale i časy v různých násobcích pěti.
Pravidla nabízí celkem tři úrovně hry. My si ale popíšeme pokročilou hru, která nám připadá nejzajímavější. Oběma jednoduššími verzemi se budeme zabývat později v hodnocení hry. Příprava hry Rychlý čas není nijak náročná. Stačí jednoduše rozložit všechny kartičky na stůl ciferníky nahoru. Hráči si sednou kolem stolu tak, aby dosáhli na rozmístěné destičky.
Když se hráč dostane na tah, nebude soutěžit, ale místo toho bude dělat rozhodčího ostatním. Vezme velké hodiny a nastaví na nich úplně libovolný čas, například 4:17. Přečte ho nahlas ostatním, kteří nyní mají za úkol co nejrychleji nalézt na dílcích čas, který je hodnotě nejblíž.
Každý z hráčů si ze stolu vezme co nejrychleji jednu destičku tak, aby ho ostatní nestačili předběhnout. Pouze ten, který je s ručičkami nejblíže zvolenému času, si může kartičku za odměnu ponechat. Ostatní svoje tipy vrátí zpět.
Hodiny dostane další hráč, který nastaví nový čas, přečte ho soupeřům a hledání pokračuje. Souboj končí až ve chvíli, kdy některý ze soupeřů získá třetí odměnu nebo jiné množství, na kterém se hráči společně před začátkem partie dohodli. Tento hráč se stává mistrem hodin a vítězem.
Tic Tac ve svojí nejobtížnější variantě šikovně spojuje naučný prvek s nutností rychle reagovat. Hráči tak mohou snáze udělat chybu, když se snaží co nejrychleji rozhodnout, aby je ostatní nepředběhli. K vyhodnocení ale dochází, až když všichni drží nějaký čas. Proto se občas vyplatí počkat a pořádně si prohlédnout svoje možnosti. Rychlost tak není tím úplně nejdůležitějším, což je u dětské hry dobře. Přesně tak by to mělo být.
Hráči se při řešení časových hádanek dobře naučí rozpoznávat hodiny. Někdy opravdu není jednoduché najít k nastavenému času odpovídající destičku. A protože čas nastavují sami hráči, je jasné, že variabilita této hry nebude žádný problém. Minut v dvanácti hodinách je opravdu hodně a kteroukoliv z nich můžete zvolit jako zadání.
Jednoduchý mechanismus je přístupný už malým hráčům od čtyř let, pro které jsou ale také připraveny jednodušší verze. První je pouze seznamovací, kdy hráči vyjmenovávají činnosti odpovídající vylosovanému času. Druhá už přidává soupeřivý prvek, ačkoliv na hodinách děti pouze nastavují zadaný čas podle kartičky. Tím získávají dílky, a čím víc jich mají, tím větší je jejich šance na vítězství.
Ovšem nejobtížnější verze je rozhodně nejlepší. Pokud se děti naučí základy hodin, budou chtít hrát už jen tuto variantu. Přitom je překvapivé, že by vlastně ani nepotřebovala horní věkové omezení, které krabice uvádí na devíti letech. Reflexy pak začínají hrát čím dál tím důležitější roli, ale hra stále dokáže zabavit.
Jednoduchost pravidel jde ruku v ruce s rychlostí. U Rychlého času si můžete navíc samotnou dobu upravit cílovým počtem kartiček. Protože se úkolu vždy účastní všichni hráči, není zde ani problém s větším počtem soupeřů, který často dětské hry trápí.
Pokud hledáte způsob, jak děti naučit hodiny nebo se jen zabavit s ručičkami a časem, v obou případech je Tic Tac výbornou volbou pro dětskou zábavu. Kromě toho, že jim dlouho vydrží a soupeření se mohou účastnit i dospělí navíc opravdu umí naučit hodiny. Zatím se pořád musíme v ručičkách na kružnici vyznat a Tic Tac je nejlepším způsobem, jak na to.
+ učí hodiny pěkným způsobem
+ tři hry podle věku
+ zabaví i starší hráče
+ na zadní straně časy obou částí dne
+ nastavitelná délka
+ nezáleží tolik na rychlosti
+ variabilní – hráči sami vybírají cílový čas
- nic
Prosím KDE se dají koupit?