Recenze: Lovci noci – upíři bojují proti vlkodlakům

Ještě před chvílí bych vám řekl, že se nikdy ničeho nebudu bát. Měsíc prosvítal mezi stromy a já se vracel z hostince domů. Za sebou jsem ještě slyšel zpěv svých kamarádů. Jenže s každým dalším nádechem se veselí, které jej naplňovalo, měnilo na hrůzu. Výkřiky se staly děsivým jekotem. Postupně všechno utichalo, až se les kolem stal tím nejtišším místem na zemi. Dokonce i vlastní dech mi připadal příliš hlučný, stejně jako překřikující se myšlenky..

Trvalo hodně dlouho, než jsem se vzpamatoval ze šoku. V tu chvíli jsem si uvědomil, že běžím. Tělo mne samo neslo pryč, v zoufalé snaze zachránit se. Nevěděl jsem, co se mým přátelům stalo, ale probudil se ve mně zbabělec. Sám proti myšlenkám a stínům jsem nezmohl nic a zmámený strachem jsem vyklopýtal na mýtinu. Měsíc, můj kamarád, přihlížel mojí záchraně. Jenže ho najednou obklopily černá mračna, když se zpoza stromů vylouply dva stíny. Poslední paprsek osvítil jejich shrbené postavy..

Mnoho pocitů a zážitků v sobě ukrývá také desková hra Lovci noci. Můžeme vás utěšit pouze prohlášením, že vám nepůjde o krk. Tedy pouze v případě, že váš pošťák ve skutečnosti není vlkodlakem a nezjistí, co jste si objednali za hru. Její auru, kterou jí dodala vydavatelská společnost Kosmos v roce 2010, určitě vycítí už na dálku. A stejně tak pach české lokalizace, za kterou je zodpovědná společnost MindOK.

Jejím autorem je bezpochyby také vlkodlak Yasutaka Ikeda (nebo možná upír? K tomu by se jméno hodilo víc) a novinka vychází z jeho původní verze Shadow Hunters, která byla publikovaná už v roce 2005. Změnilo se ale víc než název (nově podle Kosmosu Jäger der Nacht), ale také ilustrace, které připravila kompletně znovu Michaela Kienle.

Oproti původní verzi je tato krabice čistě čtvercová a na jejím víku vyje vlkodlak. Ne na vás, ale na měsíc, a spolu s netopýry a siluetou hradu dodává hře hororovou atmosféru. Ale proč tedy je doporučená už od deseti let? Protože zde žádnou krev ani násilí nenajdete. Místo toho na vás čekají pravidla a rozkládací herní plán.

Ten vás určitě zaujme nejen černobílými skvrnami (krev?) na zadní straně, ale především obrázkem hradu obklopeným šesti lokacemi. Po jedné straně pak je trasa zranění vystavěná z velkých kamenů. Místo výstupu budete ale klesat z útesu s vodopádem dolů, blíž k nebezpečí. Čím vás ale plán zaručeně zaujme je fakt, že místa jsou vyjímatelná. Herní plán tak není celistvý, ale můžete do něj udělat šest děr.

Z komponent musíme zmínit také figurky zvláštního tvaru a ještě neobyčejnější žetony. Ty nejvíc připomínají takového malého barevného Pac-Mana. Ale ten sem nepatří, protože před upíry a vlkodlaky není pro takové malé nemluvné stvoření úniku. Nechybí ani dvojice kostek – čtyřstěnná a šestistěnná.

A pak jsou tu karty, které roztřídíte na pět hromádek. První z nich tvoří nápovědy pro jednotlivé hráče. Zde najdete asi jedinou grafickou vadu na kráse hry, protože na kartu se podařilo proklouznout jedné gramatické chybce na zadní straně (vlkodlad). Tyhle karty ale naštěstí nejsou zdaleka ty zásadní.

Mnohem víc vás budou zajímat ty, které mají na zadní straně otazník, protože představují vaši tajnou identitu. Budete upír, vlkodlak nebo člověk? Kromě rasy a obrázku najdete na kartě také cíl, zvláštní schopnost a také pozici v podobě písmene z počítadla, na kterém dané postavě dojdou životy. A pak je zde trojice dalších karet, které představují karty věštby (zelená), výhod (modrá) a také bojové karty (červená).

Tak ale teď už se z nás stanou lovci noci nebo naopak vyklepaná lidská oběť, která se ukrývá za kamenem a naivně doufá, že ji vlkodlak svým psím čenichem neucítí. Skoro jako v tom nejlepším béčkovém hororu (nezdá se vám, že na prohlášení, že tohle není hororová hra, se zde vyskytuje poměrně často slovo horor? – pozn. red.).

Na začátku si před sebe položíte prostředí s hradem, kde se bude veškeré to nahánění odehrávat. Náhodně do volných šesti míst rozdáte a zacvaknete lokace. Hráči si musí vybrat jednu barvu, od které dostanou nejen nápovědní kartičku, ale především figurku (do hradu ve středu herního plánu) a žeton (na počítadlo zranění).

Teď je potřeba náhodně rozdělit role mezi hráče. Podle počtu soupeřů je ale jasně dané složení a poměr. Toto pravidlo platí bez výjimky alespoň pro hry na začátku, později si můžete nalosovat klidně i náhodnou sestavu. Z náhodně vybrané skupinky karet, které odpovídají počtem množství hráčů, si vybere každý tajně svoji roli. Ve hře jsou v této situaci vždy alespoň dva vlci a upíři.

Hráči se ve svých tazích střídají. Každý bez rozdílu zahajuje hod dvojicí kostek. Jejich součet určí jedno konkrétní místo, na které se hráč přesune. Sedmička funguje jako žolík a hráč si může vybrat libovolnou pozici. Nikdy ale nesmí zůstat na stejném místě a musí se přesunout, proto může případně hod i opakovat.

Nyní je na čase, aby se podíval, na jakém místě se to ocitnul a využil jeho speciálních schopností. Může rozdat ostatním zranění, léčit je, ale především získat karty. Ty si často ponechá, protože může jít buď o vybavení do soubojů (červené karty) nebo o modrou obrannou výstroj. Důležitá informace je, že nejsou tajné! Mnoho karet má ale v horní části napsané slovo „událost“, což znamená, že se dějí okamžitě a všem. Hráči se podle jejích pokynů musí zařídit.

Zelené karty věštby se aktivují okamžitě a provede se text na nich napsaný. V partii hrají důležitou roli, protože s jejich pomocí můžete určit nebo alespoň upřesnit identitu soupeřů. Vždy si ji doberete a okamžitě si vyberete někoho, komu ji dáte. Ten musí zareagovat podle daného textu, ale jasnou odpověď vám to může dát pouze někdy. Navíc se informaci dozvíte pouze vy, protože v balíčku jsou rozdílné karty a nikdo kromě vás neví, kterou jste protivníkovi podali.

Poslední šancí ve vašem tahu je možnost zaútočit. To je možné pouze ve chvíli, kdy se s některým jiným hráčem nacházíte ve stejné lokaci nebo v místě, které je spojené pavučinou (každá lokace má jedno takové sousední místo). Pak ho můžete vyzvat na souboj a využít k tomu veškeré svoje vyložené vybavení. Výsledek šarvátky ale určí hod kostkami. Rozdíl mezi hodnotami na obou kostkách může být nulový nebo kladný a odhaluje počet zranění, které jste svému sokovi uštědřili.

V důsledku soubojů, ale i hraní karet, se hráčům postupně tenčí zásoba životů. Jakmile některý z nich dosáhne svého limitu (schodu s jeho písmenem), je ze hry vyřazen. Konec hry nastane ve chvíli, kdy některý z hráčů splní cíl na své kartě. Ten se liší podle rasy – upíři a vlkodlaci jsou nesmiřitelní soupeři a snaží se navzájem zcela vyvraždit. Naopak lidé mají svoje úkoly, které se liší. Často se ale může stát, že zvítězí současně i více účastníků. Dokonce tak může vyhrát i hráč, který už byl dříve vyřazen!

Lovci noci se snaží udělat dojem na všechny hráče, kteří mají doma často početné návštěvy kamarádů. Každému umožňuje být zrádcem a držet si to svoje malé tajemství. Napětí a nedůvěra se skrývají za každým rohem, což tvoří ideální živnou půdu pro nenáročnou zábavu.

Ve hře najdete samozřejmě velkou řadu možností ke konfliktu. Například Kamenný kruh umožňuje soupeřům si navzájem krást vybavení, způsobovat ostatním zranění, ale především útočit. Zde ale hodně závisí na složení herní skupiny, protože někteří hráči jsou více naklonění napadání protivníků, než ostatní.

Mohlo by Vás zajímat

4.5

dětskápro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: V kostce Česká republika – naše vlajka na pixely

Boje jsou méně časté zpočátku, kdy nikdo neví, kdo je kdo. V průběhu partie, jak sondujete ostatní a začínáte si dělat představu, kdo je na vaší straně, zvětšuje se i motivace k útoku. Každá strana chce vítězství pro sebe, takže netrvá dlouho a všichni útočí na všechny.

Později ve hře je také důležité správně načasovat odhalení svojí identity. To potřebujete udělat, abyste mohli používat svoji speciální dovednost. Proto je dobré sledovat ostatní a dobře otočení karty načasovat. Na kartách postav jsou schované útočné šance, které mohou rozhodnout celou hru, ale i léčivé schopnosti.

V partii ale nehrají každý za sebe. Místo toho se snaží odhalit a najít své spojence a soukmenovce. To platí pochopitelně především pro vlkodlaky a upíry, kteří mají vždy jasně dané vítězné podmínky. Ve více než čtyřech hráčích ale do partie vstupuje nejistota v podobě lidí, kteří mají úkoly unikátní a odlišné. Díky tomu může hra skončit naprosto předčasně a nečekaně, což je pouze další stupínek napětí.

Co bychom Lovcům noci a jejich společenskému duchu vytknuli? Není toho mnoho. Ten zásadní problém je neodstranitelný a souvisí s herním systémem. Díky tomu není možné hrát v méně než čtyřech hráčích. To je ale současně také klad, protože zde nenajdete žádný kompromis. Ačkoliv upřímně, hra začíná být opravdu zajímavá až v pěti a více lidech, takže partie ve čtyřech se dá brát jako první drobný zápor.

První opravdová výtka ale může směřovat k faktu, že hráči zde mohou být rychle vyřazení v důsledku trochy smůly. Jedním útokem lze ubrat až pět životů a některé lidské postavy jich mají celkem jen osm. Takové nečekané překvapení dokáže pokazit dojem ze hry nejen dětem, ale i dospělým hráčům. A přestože je partie celkově poměrně rychlá a vejde se do 45 minut, čekání je nepříjemné.

Druhá pak je ke štěstí. To zde hraje poměrně velkou roli. Prvním krokem k tomu je už samotný hod kostkami, který vám zcela jasně říká, kam můžete jít, což připadá hodně hráčům dost omezující. Jako výsledek si navíc ani nemůžete určit, kterou kartu si doberete. Máte to jasně dané. A jestli dostanete zrovna tu, která se vám hodí, rozhodne zase náhoda.

Když jsme si stěžovali na spodní hranici hráčů, je třeba vyzdvihnout tu horní. Do partie můžete zařadit celkem až osm soupeřů, což už je velký počet zapojených hráčů. A všichni se aktivně podílejí a nemusí být uměle dělení na týmy, jako třeba v Aktivitách.

Je tedy možné hrát Lovce noci v rodině? Ale samozřejmě, že ano. Děti mají často mnohem méně zábran a snaží se poctivě útočit. A protože je celá hra v češtině, nemusí jim nikdo radit. Pravidla jsou jednoduchá a kromě textů na kartách není příliš co vysvětlovat. Hra navíc poskytuje potěšení z útoků a škození soupeřům, což děti určitě ocení, stejně jako přítomnost náhody. Není zde nic tematicky nevhodného.

Lovci noci jsou v podstatě téměř dokonalá párty hra se skrytou identitou. Napětí si užijete třeba i s klasickým městečkem Palermo. Ale hororový nádech, krásné zpracování a mnohem větší úroveň podezření a konfliktů dělá z téhle hry zcela jinou úroveň zábavy. Pokud vám nevadí větší podíl náhody, která se spolupodílí na vašem vítězství (jejíž zařazení je u nenáročné hry pochopitelné), pak je tahle hra skvělým kouskem do každé početnější společnosti.

Recenze: Lovci noci – upíři bojují proti vlkodlakům

Lovci noci jsou výborná atmosferická party hra, ve které se každý z hráčů stane členem jedné ze tří ras. Svoji identitu ale tají, protože na první pohled vypadá jako člověk. Jenže to tak vůbec nemusí být a ve skutečnosti může sledovat svůj tajný cíl ve snaze vyhubit všechna znepřátelená stvoření. Hra nabízí opravdu velkou variabilitu zásluhou karet a zaměnitelných žetonů lokací. Ale s tím přichází do partie také nutná náhoda a možné vyřazení hráčů ještě dlouho před koncem partie. Jinak ale jsou Lovci noci výborně navrženou a ohromně zábavnou hrou, ve které se hráči musí neustále napadat a hledat mezi sebou ty, kterým mohou věřit. Upíři, vlkodlaci a lidé prostě nemohou žít společně v míru..

Klady:

+ skvělá atmosféra
+ velké možnosti
+ variabilní herní plán
+ odhalování identity protivníků
+ jedinečnost každé postavy
+ různé úkoly pro jednotlivé rasy
+ karty vybavení

Zápory:

- až od čtyř hráčů
- štěstí zde hraje výraznou roli
- hráči mohou být brzy vyřazení ze hry

4