Vím, že je tam. Někde tam dole na dně, pohřbený pod vrstvami prachu a potažený spoustou divoce se šířících rostlin. Nepochybuji o tom, že bude dobře hlídaný, protože podmořská stvoření sice mohou vypadat hloupě a lidé jim přičítají pouze malou inteligenci, já ale vím moc dobře, že je není radno podceňovat.
Vrací se znovu z hlubin zapomnění. Hra Lovci pokladů se objevuje znovu téměř po čtyřiceti letech (původní rok vydání je 1982) a hra je tu stále s logem firmy Dino Toys. A s ilustracemi, jejichž autorkou je Irena Kaori Hynková.
Celá hra se ukrývá ve středním čtvercovém boxu, který vypadá celý jako ponořený v hlubinách. To proto, že je pokrytý nejen tmavě modrou barvou, ale i nezbytnými bublinkami. Na víku pak vše dotváří obrázek potápěče, pokladu a číhajících chapadel. Hráči uvnitř objeví sadu vycvakávacích desek, z nichž osvobodí celkem 81 destiček. Ty společně vytvoří uprostřed čtverec o rozměrech devět krát devět. Do úplného středu této mapy podvodního světa umístí destičku větrné růžice. Hráči si každý vyberou jednu loď, vybaví ji čtyřmi figurkami námořníků ve své barvě a postaví je společně na libovolné místo na obvodu mapy.
Hráči se střídají na tahu, ve kterém si mohou vybrat, jestli chtějí posunout lodí nebo námořníkem. Zatímco plavidla se mohou pohybovat pouze po hladině, tedy po obvodu mapy, námořníci mohou seskočit z paluby do vody a začít se potápět. Vždy ale lze zvolit pouze jednu z možností a posunout loď nebo postavičku o jeden krok.
Námořníci se při tom mohou pohybovat do všech osmi směrů na nejbližší volné políčko. To nejdříve otočí a odhalí, co se pod vodou na tomto místě ukrývá. Destička už zůstane otočená, ať představuje o výhodu nebo nebezpečí. Mnohem lepší zprávou je nález pokladu, jehož destičku si námořník může ukořistit pro sebe a postupně krok za krokem vyzvednout z hlubin k hladině a ke své lodi. A to pouze po odhalených políčkách.
Na jednom místě mohou stát i dva námořníci jednoho hráče a navzájem se chránit. To proto, že jinak platí klasické vyhazovací pravidlo. Pokud na políčko s potápěčem vstoupí soupeř, figurku vyhodí (vrátí na loď) a může si brousit zuby na případný nesený poklad.
Pod vodou lze potkat spoustu překvapení. Některé jsou dobré a umožní hráči opakovat další pohyb, jako třeba delfín. Jindy se ale potápěči posouvají v zvláštní nečekaných směrech, zpět nebo podle směru rejnokova ocasu. Uragán umí postavičku vyzvednout zpod hladiny a vrátit ji na hladinu lodi. Žralok dokonce námořníka sežere a vyřadí ze hry. Velkou výhodu naopak představují setkání s Neptunem nebo mořskou pannou, které mohou hráči přiblížit některý z pokladů na plánu.
Jenže poklady nejsou v bezpečí ani na lodi, pokud je nestráží některý z členů týmu. Pokud by někdo obsadil nestřeženou loď, pak ji zajímá včetně posádky a její původní majitel ze hry vypadává. Partie může skončit právě v důsledku zabírání lodí vítězstvím toho, kdo jediný přežije. Mnohem pravděpodobnější je ale odhalení a vyzvednutí všech pokladů na hladinu. Poté se stává vítězem ten, jehož poklady mají dohromady nejvyšší hodnotu.
Lovci pokladů jsou hrou rodinnou, o tom není žádných pochyb. Hráči se honí na plánu plném náhody a štěstí. Nebojují ale pouze s překvapeními hlubin, ale také spolu navzájem. Hra je překvapivě docela škodivá a hráči si navzájem nic nedarují podobně jako v jiné mezinárodní klasice Ostrov.
Do hry vstupují i lodě, které krouží po hladině a snaží se nabrat potápěče co nejdříve poté, co nalezl v hlubinách poklad. Dříve, než se nad ním stihnou stáhnout supi ostatních hráčů a o jeho cenný náklad jej obrat.
Je dobré vidět, že hra neobsahuje žádnou kostku a náhoda je ponechaná pouze na rozmístění destiček. Jakmile jsou ty už jednou odhaleny, je to pouze na manévrovacích schopnostech jednotlivých účastníků, a to je dobrá zpráva. Ale on i prvotní vstup a nález nějakého překvapení je moment, který může rozhodnout. Ani vyřazení jednoho námořníka ale ještě nemusí nutně vést k porážce hráče, protože posádka je dostatečně široká.
Fajn je i fakt, že se hráči nemohou vrhnout bezhlavě do hlubin. Musí myslet na návrat, na svoji loď, ostatní námořníky a později i na poklady, které plují na hladině. Soupeři všechno sledují a čekají na jediné zaváhání, které může být fatální. Díky tomu je hra mnohem lepší ve vyšším počtu hráčů a ani si nevšimnete, že je pak partie o kapku delší. I tak se totiž vejde do pětačtyřiceti minut, což je na toto podmořské dobrodružství fajn hodnota.
Všichni určitě ocení učesaný kabátek a kvalitní žetony. Figurky námořníků by určitě mohly být hezčí, dřevěné a lodičky by mohly mít prostorovou podobu, ale všechno by se promítlo na ceně. A takto jsou Lovci pokladů právě tou rodinnou hrou, která bude v knihovně každého i zcela nezkušeného hráče, protože stojí pár korun a baví úplně stejně i bez figurek. Lovci pokladů jsou klasikou, která nestárne. Ale především jsou hrou, která stále má co nabídnout. Napětí, rychlost, soupeření a pořádnou porci zábavy. Díky tomu jsou i po takovém obrovském počtu let Lovci pokladů stále skvěle zábavní a rodiny si je bez váhání zamilují.
+ lodě
+ velký důraz na soupeření
+ dobrodružství vás pohltí
+ výrazně lepší ve více hráčích
