V Egyptě jsou pyramidy. O tom nikdo nepochybuje. Naopak je to jedna z jistot v našem nejistém světě. Jenže čím už si nikdo nemůže být jistý, je otázka, co se ukrývá za jejich zdmi. Dobrodruhové našlapují v chodbách opatrně, protože nikdy nevíte, kde služebníci faraónů nachystali jaké pasti. Jenže opatrnost není na místě, protože pouze první návštěvník pohřební komnaty dostane všechny její šperky!
Hra Luxor: Zapomenuté poklady tedy nemá žádný nečekaný příběh nebo téma. Jejím autorem je designér Rüdiger Dorn a jeho dílo doladil ilustracemi Denis Lohausen. Hra vyšla v roce 2018 v produkci Queen Games, ale do češtiny přináší kompletně lokalizovanou verzi Piatnik.
Na víku vidíme interiér pyramidy a také postavy dobrodruhů. Hráči odsud vytáhnou především velký rozkládací herní plán, na kterém se vine závodní spirála od okraje až do středu a skládá se ze spousty políček. Na některých z nich jsou nakreslené ikonky, ale dohromady vytváří chodbu od vstupu až do středu pyramidy, kam je třeba položit dvojici sarkofágů. Hráči je pokryjí podle pokynů kartonovými destičkami – většinou se jedná o náhodně rozmístěné poklady čekající na zvednutí, ale nechybí ani dílky Hora a Osirise, které mají speciální schopnosti.
Nahoře nad plánem položí několik druhů destiček chrámu, žetony skarabů a klíčů. Poblíž připraví hráči nabídku tří zamíchaných hromádek karet Horuse a také sadu pohybových karet. Z těch dostanou hráči každý pět kusů. Mohou se na ně podívat, ale nesmí v žádném případě měnit jejich pořadí. K tomu každý dostane sadu figurek dobrodruhů. Dva z nich postaví na start, zatímco zbytek se ztratí v pyramidě a bude zde čekat na osvobození na jednotlivých políčkách označených sochou Anubise. Kámen ve své barvě hráč položí také na počítadlo bodů.
Ve svém tahu hráč má vždy na výběr ze dvou krajních karet v ruce – té úplně napravo a té úplně nalevo. Každá karta má na sobě číslo nebo rozsah, o který se může posunout jeden z osvobozených dobrodruhů. Jako krok se ale počítá pouze místo, kde leží nějaká destička. A právě každý předmět v pyramidě má svoji cenu vyjádřenou v počtu dobrodruhů. Tolik jich musí hráč mít v jednu chvíli na daném místě, aby mohl předmět sebrat.
Aby do hry mohli vstoupit další figurky hráče, musí některý dobrodruh dojít do místa, kde se ztratili. Hráč je následně může nasadit na vstup do pyramidy a využívat je stejně, jako ostatní. V cestě všem účastníkům pomáhají také speciální destičky. Ty mohou hrdinu posunout o další kus vpřed, vzad nebo se na místě mohou po zvednutí předmětu objevit další skryté objekty.
Na konci každého kola si hráč dobere jednu náhodnou kartu ze zamíchaného balíčku a vloží ji přesně doprostřed mezi své čtyři karty. Tak postupně všechny figurky dobrodruhů postupují do středu pyramidy až do momentu, kdy do síně uprostřed vstoupí druhá postavička. K dosažení lokace musí ale mít v držení klíč. Následně partie končí a hráči si sečtou nastřádané body za poklady, jejich sady, ale také postup hrdinů do středu (čím hlouběji, tím více bodů). Ten, kdo má nakonec nejvíc bodů, ten vítězí.
Luxor je chytrá a nádherně dynamická hra, ve které se neustále něco děje. Figurky totiž postupují doprostřed ohromnou rychlostí. Hra disponuje elegancí Cartageny (ačkoliv je zde pohyb řízený jinak), ale při tom obsahuje spoustu skvělých myšlenek, které dávají hráčům do ruky dostatečnou kontrolu nad ziskem bodů.
V první řadě je zde manipulace s kartami v ruce. Sice na začátku partie jejich složení a rozmístění určí náhoda, ale poté už si každý hráč svoji taktiku upravuje sám. Volbou zleva nebo zprava vždy ovlivní to, které číslo se v příštím kole stane aktivním. A to je velmi důležitá část taktiky k vítězství.
Jenže to zdaleka není všechno. Také volba správné figurky k pohybu je neméně zásadní. Právě jejich vzájemná pozice je jediným způsobem, jak získat opravdu cenné předměty. Navíc jak hráči sbírají některé ze tří druhů, pomalu se začnou specializovat, protože právě jednotlivé vícepočetné sady mohou přinést nejvyšší bodové zisky.
Kromě toho všeho vás bude ale Luxor především bavit! Je totiž radost jej hrát. Může za to především už zmiňovaný dynamika, kdy se hráči na tahu neustále střídají. Je to opravdu jednoduchý mechanismus zahrát kartu – pohnout se – vyhodnotit a je na řadě další účastník.
Hra je opravdu jednoduchá z hlediska pravidel. Je to napůl závod a napůl snaha o optimální zisk bodů. Více taktická je v nižším počtu, ale zase s více hráči je partie krásně zajímavá a nepředvídatelná. A to jí svědčí. I s více účastníky se partie vejde do jedné hodiny.
Luxor má ale také skvěle zvolené téma a odpovídající zpracování. Pocit běhu starodávnými chodbami pyramidy a sbírání vzácných předmětů je přesně to, co se ke hře hodí. Výborná je ale také hratelnost, která Luxor zdobí. Pokud tedy chcete lahůdku pro lehčí hraní, pak tohle je ideální kandidát.
Více o hře.
+ skvělá hratelnost
+ závody i body
+ zajímavé omezení volby karet
+ dostatečné možnosti plánování
+ příjemně zvolené téma
+ přístupnost
- chaotičnost ve více hráčích
