Když jsem o tom zařízení poprvé slyšel, nevěřil jsem těm zprávám ani za mák. Další zázračná technologie, jako desítky před nimi. Předpokládal jsem, že se všechno zase vysvětlí jako nedorozumění, chyba ve výzkumu nebo prostá vypočítavost autorů. Jenže tenhle zmenšovací stroj opravdu funguje a do malé krabičky tam směstnáte třeba i letadlo nebo dům.
Takový zázrak techniky si pro nás připravil Martin Nedergaard Andersen (Fingo, Voodoo Mania) a vydal ji v Rusku pod hlavičkou vydavatelství Lifestyle Boardgames Ltd. (Artificium). Hra vyšla poprvé v roce 2016 a byla představena na veletrhu Spiel 2016, kde si ji vyhlédla pro lokalizaci společnost Albi.
Menší čtvercová krabička nabízí slona, kterého se zrovna snaží vědci zmenšit do krabičky. Jenže vědci jsou zapomnětlivá stvoření. Jakmile je předmět uvnitř krabičky, velmi rychle o něj ztratí zájem a díky tomu také brzy zapomenou, co to vlastně ve skutečnosti zmenšili. A to je dost velký problém, protože dovnitř je možné nahlížet z bezpečnostních důvodů pouze několika okýnky. Tady nastává příležitost pro detektivy v podobě hráčů, kteří mají za úkol z částí tvarů zpět identifikovat, co se v krabičce nachází a patřičně ji označit.
Uvnitř balení najdou hráči kartonové archy. Ty nabízí součástky pro sestavení samotného makroskopu, který má nahoře dvanáct otvorů, které je třeba přikrýt tuctem kulatých poklopů. To jsou ta okénka, která jsou zatím zavřená. Kromě toho nabízí v přihrádce místo pro balíček karet a k tomu dostanou také jednu figurku a destičku pro měření kol.
Balíček karet nabízí nahoře kartu s pizzou a na druhé straně je název hry. Tato karta je startovní a není určena k hádání. Zatím ji ale hráči nechají nahoře a celou hromádku zasunou do nitra makroskopu. Kompletních dvanáct otvorů překryjí náhodně očíslovanými žetony a teprve poté horní kartu vytáhnou stranou. Každý z účastníků dostane do začátku dva žluté kamínky, zatímco ostatní vytvoří hromádku (spolu s modrými) stranou na stole. Ukazatel položí na jedničku.
Začínající hráč dostane dvě kostky, kterými hodí a jejich dvě výsledné číslice ukáží na poklopy, které může hráč z makroskopu zvednout. Tím získá poprvé šanci pohlédnout do přístroje a uvidět tak výseč celého obrázku. Může tak postupně odhalit až dvě okýnka a kdykoliv ve svém tahu se může rozhodnout, že chce hádat, co se v krabičce ukrývá za předmět. To ale pro hráče není povinností – pokud odhalí dva otvory a nechce hádat, dostane jako kompenzaci dva cenné kamínky.
Kdykoliv se ale hráč rozhodne tipovat, nejdříve řekne svůj odhad. Jestliže si někdo myslí, že na obrázku je něco jiného, může se v tuto chvíli přidat do tipování za cenu dvou kamínků. Poté hráči zakryjí všechny volné otvory z tohoto i předchozích tahů a pouze poté mohou vytáhnout z přístroje kartu a tím odhalit obrázek. V ten okamžik hráči zjistí, jestli získají body za správný tip nebo je ztratí (v obou případech tolik, kolik pokliček ještě zůstalo na místě).
Ať už předchozí kolo dopadlo jakkoliv, je na čase posunout figurku na počítadle o jedno políčko kupředu a partie pokračuje dalším hádáním. V každém kole hádají hráči jiný obrázek a teprve po dokončení desátého hádání nastává konec partie. Tou dobou už mají hráči různé počty barevných kamínků. Sečtou si je a zjistí, kdo jich má nejvíce – tento hráč vítězí.
Na Makroskopu je kouzelný ten jeho základní princip. Postupné odhalování tajemného obrázku je velkým lákadlem a způsobuje, že hra je neustále zajímavá pro všechny. I mimo svůj tah dáváte pozor, neustále koukáte do okýnek a snažíte se předběhnout ostatní.
Protože obrázky jsou jinak rozložené, často to chce i trochu štěstí. Hráči musí umět také riskovat, protože v případě nesprávné odpovědi ztratí cenné kamínky. Naopak abyste měli o čem přemýšlet – čím dříve to zkusíte, tím větší odměnu lze získat. To je těžké dilema pro každé kolo.
Karet je 200, což při oboustranném pojetí nabízí rovnou čtyři stovky různých obrázků. Je třeba ale dávat pozor na natočení. Na každé kartě najdete šipky, které určují orientaci obrázku. Některé jsou na šířku, jiné na výšku. Nejdůležitější ale je, aby šipka byla neustále vidět. Hráči navíc musí dávat pozor při odkládání karet, aby nenakoukli na druhou stranu odhazované karty a nezkazili si tím hádání v budoucích hrách.
Makroskop je rozhodně velmi jednoduchá hra a díky tomu se stává lákavou pro malé děti už kolem šestého roku. Rodiče nebo starší sourozenci s nimi ale soupeřit nemohou, protože rozdíly ve schopnostech jsou tu opravdu markantní. Ale zábavou je hra i pro skupinku dospělých, kteří bojují proti sobě. Tady je ale většinou boj pouze o to, kdo bude ve správnou chvíli na tahu. A to vás může trochu rozladit, protože každá karta má prostě zlom, kdy ji uhodne každý. A políček k odhalování je pouze tucet.
Partie Makroskopu je ale solidní zábava, protože hledání identity obrázků je legrace. Pobaví se u něj malí i velcí a nabízí pěkný nový a neokoukaný princip. Makroskop ale doporučujeme především menším hráčům, kteří u hry zažijí spoustu legrace.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Martin Nedergaard Andersen |
| Ilustrace | Oksana Dmitrienko, Maria Kaplieva, Alena Naumova, Irina Pechenkina |
| Vydavatel | Lifestyle Boardgames Ltd, Albi, Game Factory, Gemblo Company, Hobby Japan, Mayday Games, Swan Panasia Co., Ltd. |
| Rok vydání | 2016 |
| Počet hráčů | 2 - 6 |
| Herní doba | 30 |
| Minimální věk | 6 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (3 voters) |
| Mechanismy | Dice Rolling, Pattern Recognition |
| Rodina | Components: 3-Dimensional (3D) |
| Alternativní názvy | Makroskop, Макроскоп, マクロスコープ, 洞察掀機, 매크로스코프 |
Více o hře.
+ zábava
+ originální nápad
+ možnost hádat i v soupeřově tahu
+ kartonový makroskop
+ skvělé pro děti
- náhoda z kostek
- starší hráči uhodnou všichni zhruba ve stejnou dobu
- měkké karty obrázků
