Oranžová planeta. Místo, kde neroste vůbec nic. Všude jsou kameny a písek. O to větší výzvou je, pokud se někdo rozhodne ji kolonizovat. Ať už zde chtějí noví obyvatelé pěstovat stromy nebo brambory. I kořínek nebo lísteček je úspěchem, kterému by nikdo nevěřil. Ale co ještě lidé nevědí je, že jim pomohou mimozemšťané!
Příběh pusté planety, která touží po životě, si pro nás připravil autor Reiner Knizia a pojmenoval ji Mise kolonizace. Vydal ji pak pod zbrusu nově vzniklou značkou Dr. Knizia, kterou si pojmenoval sám po sobě. A její distribuce se chopila společnost Trefl, která jeho sadu her vydala v roce 2015. O grafiku se postaral Tomek Larek.
Malá krabička s astronautem a jeho pejskem hopsá po povrchu. Jenže rozměry boxu jsou tak akorát, protože uvnitř se ukrývá hromada kartonových dílků. Je tu hromádka mnohostranných zelených žetonů, které představují vesmírné kameny (55 kusů) o čtyřech hodnotách – od jedné do deseti. Zbytek destiček má čtvercový tvar a nabízí různá prostředí (tři) cizí planety a také postavičky mimozemšťanů a astronautů. Některé jejich strany jsou ohraničeny červenými zdmi nebo zelenými průchody. Na zadní straně je pokaždé jiná barva, která rozděluje kartičky na sady po 24 kusech.
Na začátku mezi těmi destičkami vyloví tu devadesátou sedmou. Startovní destičku, kterou položí do středu stolu. Každý ze soupeřů dostane svoji sadu kartiček a stranou na dosah všem položí hromádku vesmírných kamenů. Hráči svoje destičky zamíchají a vezmou si jednu horní do ruky tak, aby ostatní neznali její obsah.
Hráči od té chvíle budou přikládat jednu destičku za druhou. Propojovat lze ale pouze dílky se stejným terénem. Nikdy spolu nesmí sousedit radioaktivní louka, bublající bahno nebo vesmírný les. Pokud hráči chtějí spojit takové dvě destičky, musí mezi nimi ležet červená zeď. Tak jsou prostředí bezpečně oddělené a nehrozí žádné nebezpečí. Kartičky lze libovolně natáčet, aby hráč dosáhnul kýženého výsledku.
Na konci každého tahu si vezme ze svého balíčku nový terén a na tahu je další v pořadí. Hráči přikládáním sledují jasný záměr, tedy nastřádat vítězné body. K tomu ale potřebují vytvářet a uzavírat území s obyvateli. Kdykoliv se někomu podaří přiložit železnou zeď (červenou nebo zelenou, na tom nezáleží) a dokončit tím obchvat celé oblasti. Body přinese počet destiček, přes které se prostor rozkládá a k tomu ještě další tři body za každého mimozemšťana, který se na jeho území nachází. Body lze ale získat i za oblasti připojené zelenými průchozími zdmi a to zase podle počtu dílků v nich. Podle zisku si vždy berou vesmírné kameny.
Jakmile hráči mají před sebou každý pouze poslední dvě kartičky planety, pak ihned partie končí. Hráči dostanou za své poslední dvě destičky jiné body – za každého mimozemšťana i astronauta na nich si přičtou další dva body. Ten, kdo má v součtu nejhodnotnější vesmírné kameny, se stává vítězem a nejlepším kolonizátorem.
Mise: Kolonizace nabízí standardní náplň. Hráči mají destičky, propojují je a snaží se tím vytvářet co nejhodnotnější oblasti. Důležité je ale načasování uzavření, protože body dostane právě a pouze ten, kdo položí poslední kámen.
Pro uzavření oblastí lze použít červené i zelené zdi, ale v bodování už mají jiný význam. Právě bodování připojených oblastí je příležitostí, jak utéct ostatním. To proto, že každý si občas nějaké to území ukončí. Zabránit tomu nijak nelze. A tak je třeba dobře vybírat a využívat lepších bodovacích možností.
Hráči mají k dispozici všichni stejnou zásobu destiček. O jejich pořadí, jak jim přichází do ruky, ale rozhoduje náhoda. A ta má výrazný dopad, protože hráč drží v ruce vždy pouze jeden obrázek a nemá tedy z čeho vybírat. Může si vždy pouze zvolit natočení. Často ale dílek může povolit pouze nevýhodné připojení, především v prvních kolech. Hráč ale má povinnost jej přiložit a tady štěstí opravdu spolurozhoduje o celkovém výsledku.
To platí i pro závěr partie, kdy zbývající dvojici dílků není také schopen nikdo z účastníků ovlivnit. A přesto právě za ně dostanou na konci body. Smyslem je určitě udělat závěr zajímavější a přinést zvraty, ale hráči to nemají pod kontrolou a tedy z toho nemají ani nejlepší pocit.
Čím více hráčů, tím je souboj zajímavější. To proto, že uprostřed vyroste mnohem větší mapa planety a protivníci tak mají výrazně více možností, jak a kde přikládat. Omezení nejsou nijak výrazná a po několika prvních tazích už je možností dostatek. Pokud pak soupeři nebudou přemýšlet přehnaně dlouho, pak nebude souboj trvat ani nějak přehnaně dlouho. Během dvaceti minut bude o vítězi rozhodnuto. A děti z druhé či třetí třídy už hru bez problémů zvládnou.
Mise: Kolonizace jdou v prošlapaných stopách jiných her. Nepřináší nic nového, jen uzavírání oblastní a přikládání destiček. Hra nijak nevyniká a určitě nepatří mezi jakékoliv špičky. Tahle krabice sice nabídne docela solidní zábavu, ale určitě můžete pořídit i hry o řád lepší. Pokud vás ale zajímá téma nebo prostě hledáte jednoduchou novou krabici pro děti, i Mise: Kolonizace dokáže pobavit.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Reiner Knizia |
| Ilustrace | Tomasz Larek |
| Vydavatel | Trefl |
| Rok vydání | 2016 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 30 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (4 voters) |
| Kategorie | Science Fiction |
| Mechanismy | Area Majority / Influence, Enclosure, Tile Placement |
| Alternativní názvy | A küldetés: Betelepítés, Misia: Kolonizácia, Misja: Kolonizacja |
Více o hře.
+ rychlá herní doba
+ přístupné
+ zajímavé bodování připojených oblastí
+ hráči mají stejné sady kartiček
- náhoda rozhoduje o mnoha šancích
- nic originálního
