Recenze: Mlsný kocour honí myšky po domě

Co uděláte, když máte na něco chuť? Nejspíš si to koupíte a okamžitě sníte. Je to prokletí naší dnešní společnosti, že většinu věcí seženeme velice snadno a rychle. Dříve, když jste něco těžce sháněli, jste si tu věc ještě doma několik dní hýčkali, než jste se konečně odhodlali k její spotřebě. Bylo v tom jakési kouzlo a věci byly vzácné.

Dnes mám chuť na zmrzlinu. Stačí vyjít kamkoliv do okolí a koupit si buď nějakého Míšu v obchodě nebo si nechat vyrobit svoji speciální točenou zmrzku. Samozřejmě zmrzlina je špatný příklad, protože pokud byste si ji hýčkali, asi by se vám brzy roztekla a zbyly by vám jen oči pro pláč.

Samozřejmě to není na škodu, ale nesmí se z nás stát takový Mlsný kocour, který neví kdy má dost, protože může mít všeho moc. Znáte to? Dejte kočce jednu myš – sežere ji, bude jí stačit, ale bude mít chuť na další. Dejte jí jich deset. Sní je, ale ztratí svoji mrštnost a za jedenáctou už se ani neohlédne.

Co uděláte, když něco chcete? Děti musí začít škemrat a přemlouvat rodiče. Pak vidíme ty časté scény v supermarketu, když se nějaký mrňous vzteká. Bohužel rodiče na to často reagují nesprávně nebo nepřiměřeným způsobem. Mnohem výchovnější je, představit jim Mlsného kocoura.

Tak se jmenuje hra, kterou si pod svoje distribuční křídla vzala společnost Albi. Jejím autorem je oblíbený logik a autor deskových her, který se poslední dobou zaměřuje hodně na hry pro děti – Reiner Knizia. O změně jeho priorit hovoří i spoluúčast na jedné z prvních LEGO her – Ramsesově pyramidě (recenze).

Ovšem Mlsný kocour nemá s kostičkami společného nic, je to flekatý kocour, kterého možná má Reiner doma a proto nám jej chtěl všem představit a protlačit do obývacích pokojů. Pomohla mu v tom původně vydavatelská společnost Gamewright, která je známá svým čichem na jednoduché malé hry. Později nad hrou převzala ochrannou ruku společnost Sirius Products.

Stejně jako nové rozšíření Dominionu s názvem Roh hojnosti (recenze), i Mlsný kocour vychází u nás v podstatě zároveň se svojí světovou premiérou. Ta se totiž odehrála v roce 2011 a původní název hry zní Catch the Mice a ačkoliv myšlenka pochází z roku 2009, poslední edice je z letošního roku.

Zelená krabička má takový téměř karetní rozměr, ačkoliv je o několik centimetříků na všech stranách objemnější. Víko zdobí hladová tvář jednoho kočičáka. Uvnitř však nenajdete žádné karty, protože Mlsný kocour karty nepapá. Naopak jeho oči a jazýček potěší hejno myší. Zatím totiž netuší, že jsou plastové. Je jich pořádná hromádka, mají hned pětici barev a jsou provedeny velice věrně. Figurky myší zde budou představovat ale nejen lákadlo pro oko, ale i kořist.

Vy budete kocour. Mlsný a trochu hladový kocour. A to hned jeden ze čtyř v nabídce. Tu tvoří po vycvakání legrační kartonové kočičí hlavy. A co zbývá, abyste hladové zubaté mňoukaly nakrmili? Dvojice kostek, která jim naservíruje myšky na podnose. Teď bude záviset pouze na kočkách samotných, jak budou nenasytné.

Pravidla se rozkládají na jednom malém listu papíru. Z toho je už přímo jasné, že jsou velice jednoduchá. Není problém po jednom přečtení hru okamžitě začít hrát. A věřte nám, že jejím publikem nebudou pouze děti, kterým je hlavně určena, ale i dospělí. I ti jsou totiž nenasytní a hladoví po vítězství. A i je hra Mlsný kocour vyškolí a dá jim za uši.

Na začátku partie patří všechny figurky myší do středu stolu mezi kočičky. Tak jsou v zajetí, ale žádná kočka u sebe přímo úlovek nemá. Mohou na pobíhající myšky zatím jen tiše koukat a představovat si, jaké to bude, až je uloví.

Každý ze zúčastněných hráčů si vybere jednu tvář kočičky, která je mu nejsympatičtější a položí si ji před sebe. Kocouří hlava představuje také místo, kam budete pokládat svoje ulovené myšky. K začátku partie teď už stačí, aby si začínající hráč vzal do ruky dvě barevné kostky.

V jednom tahu vás obvykle čeká víc než jeden hod, ale záleží to pouze na vašem rozhodnutí. Můžete totiž házet tak dlouho, dokud si ze středu dokážete brát jedinečnou kořist. Na kostkách je vyobrazeno hned šest barev, z nichž pět odpovídá myškám. Šestá představuje žolíka, který nahrazuje libovolnou barvu.

Od každé barvy, kterou se vám podaří na kostce hodit, si můžete pro svého kocoura vzít ze středu jednu myšku. Ale pouze v případě, že jste v tomto tahu stejnou barvu ještě nezískali. Postupně se vám tedy s dalšími hody snižuje pravděpodobnost, že získáte nějakou novou myšku.

Pokud však budete nenasytní a budete házet příliš dlouho, pak vám asi padnou barvy, které již máte ulovené. V takovém případě přicházíte o svůj veškerý zisk v tomto kole a váš tah končí.

Je tedy důležité vědět, kdy přestat a předat svůj tah soupeři. Pouze v případě, že skončíte dobrovolně, si můžete svoje myšky schovat do pelíšku jako opravdovou kořist. Jakmile jsou všechny roztomilé šedivky i jinak zbarvené myšky rozebrané mezi hráči, partie končí.

A protože je autorem hry Reiner Knizia, je jasné, že bodování nebude na kusy. Na druhé straně kočičího portrétu najdete hodnocení jednotlivých barev podle počtu myšek, které jste od ní získali. Proto se vyplatí soustředit více na jednu barvu. Jenže to vám mohou soupeři zdárně kazit.

Pokud totiž některému z hráčů padne na kostkách dvojice stejných odstínů, může si vzít dvě myšky nejen ze středu. Může je také ukrást některému protivníkovi z jeho těžce nastřádaných zásob. Právě tohle obírání dodává hře na ještě větším napětí.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenze

Recenze: Tatu-Tata, die Feuerwehr ist da – hasiči jsou tady!

Samotný herní princip je již známý z dřívějška. Přišla s ním hra od společnosti Ravensburger s názvem Can’t Stop (recenze). Právě ta chuť po dalším a dalším zisku je hnacím motorem celé hry a je jen na vůli hráče, kdy se dokáže přemluvit, že to stačí.

Ale přesto k vítězství potřebujete i trochu štěstí, protože třeba i při druhém hodu v tahu vám mohou padnout úplně stejné barvy, jako při prvním. Taková situace samozřejmě patřičně nazlobí, protože si ji hráč ani trošku nepřeje.

Mlsný kocour je svým grafickým laděním i tématem skvěle vhodný pro děti a jejich učení základním počtům. Mohou v ní snadno porazit i svoje rodiče a věřte, že vás porážet budou. Navíc si vytrénují trpělivost a výborně se pobaví.

Každá partie totiž trvá krátkou dobu. Všechno záleží pouze na množství kradení, které se v jednotlivé hře vyskytne. V tu chvíli totiž neubývají myšky ze středu a o každé toto kolo se hra trošku protáhne. Přesto se nemusíte bát, že by přesáhla dvacet minut a blíží se tak svou dobou spíše jednoduchým a lehkým karetkám. Přitom ale navíc poskytuje figurky, které vám karty nahradit nedokážou.

Zpracování je pěkné a jednoduché. Nejlíbivější na celém Mlsném kocourovi jsou určitě postavičky myší. Ovšem i portréty jednotlivých kocourů jsou veselé a každý si mezi nimi najde nějakého svého oblíbence. Na kostkách najdete šestici barev, ale oranžová a červená jsou bohužel laděny hodně podobně. Za umělého osvětlení se tak musíte hodně naklánět ke kostkám, abyste je od sebe rozeznali.

Podobný herní princip už zde byl, ale kočičí téma všechno vynahrazuje. Navíc jednotlivé barvy mají různá bodování, takže si v průběhu partie musíte pečlivě hlídat, které barvy se vám vyplatí nejvíc. Ne, že byste jejich zisk mohli nějak výrazně ovlivnit, ale alespoň máte přehled o vývoji hry.

Mlsný kocour je prostě příjemnou a lehkou zábavou, která je náročností na úrovni oblíbené Bobří bandy. Zabaví, svede dohromady rodinu a skvěle vyplní rodinný večer. Není nad to slyšet spokojené předení dobře nakrmené kočky..

Recenze na dětskou hru jsou specifické. V závislosti zachování srovnatelných hodnocení je v tabulce uvedeno hodnocení podle totožných kritérií, jako u jiných her. Pokud o této hře uvažujete pro svoje děti, můžete bez obav k hodnocení přičíst 10 % za dětský pohled.

Recenze: Mlsný kocour honí myšky po domě

Klady:

+ figurky myší
+ jednoduché téma
+ simulátor chamtivosti
+ různá bodování
+ krátká hrací doba

Zápory:

- hodně náhody
- špatně rozeznatelné barvy oranžová a červená na kostce

3.5