Když jsme poprvé přistáli na cizí planetě, mysleli jsme si, že zde potkáme jen jeden druh vyspělých bytostí, kteří budou všichni vypadat stejně. Tak je to u nás na Triktu, odkud pocházíme. Jenže Země je plná překvapení. Žijí zde lidé nejrůznějších barev, názorů a vzhledu. A co víc, různé skupiny podle lokality mají naprosto odlišné náboženství a věří v jinou inkarnaci Velkého.
Ale přes různé podoby, ve kterých se zjevuje každému národu, je to nakonec pořád ten samý Bůh. Největší překvapení ale pro nás bylo, když jsme zjistili, že lidé mezi sebou mají nedostatek tolerance. Černí nenávidí bílé, bílí nenávidí žluté, muslimové se vzpírají křesťanství a křesťané nenávidí taoisty. Jmenuji se Jan a spolu se svými mimozemskými bratry a sestrami jsme pro Zemi vytvořili program správného chování.
Jmenuje se Multipolis a je to vlastně desková hra s podtitulem Přemýšlíme o lidech. Ale aby byl seznam nás autorů kompletní, musím vypsat všechna jména v přepisu do vašeho jazyka: Máš Bořkovcová, Petra Budníkovová, Jiří Daněk, Jan Daněk, Jan Dřevíkovský, Ondřej Kareš, Kryštof Kozák, Adéla Zelenda Kupcová, Jan Pelán a Jiři Zelenda. Grafiku pak vytvořil Jan Dřevíkovský. Za propašování hry do pozemské kultury děkujeme nejen společnosti SCIO, která její vydání v roce 2013 zařídila, ale také Pavlu Češkovi, Jiřímu Dvořákovi a Štěpánu Pudlákovi.
Na víko jsme se rozhodli umístit náš symbol velkého – vševidoucí oko, které představuje jednotu. Jaká by to byla desková hra, která by uvnitř neobsahovala herní plán. Po obvodu obíhá trasa o jedenácti kruzích – jedno pole startovní a deset představujících nejrůznější osobní a příběhové situace. Každý z nich je ale rozdělený na výseče, v případě pole osobního je každý zaplněn nejrůznějšími symboly. Kolem jsou místa pro rozložení karet tří časových sekcí dne, ale také příběh a tajemství.
K tomu, abychom plán zabydleli, budeme potřebovat balíčky karet. To už je vám asi jako zkušeným pozemšťanům jasné. A že jich zde není málo – po desítce pro každou ze tří denních fází, devět příběhových a šestnáct tajemství. Teď si ale celý součet vynásobte pěti – v Multipolisu se všechno děli na herní sady příběhů. Všechny zmíněné karty tak jsou v krabici v mnohem větším počtu exemplářů, než naznačují nahoře zmíněná čísla!
Současně jsme ale už minulým odstavečkem zabloudili do součástek pro jednotlivé hráče, protože tajemství má každý ve hře právě čtyři podle aktuálně hraného příběhu. Součet nám doplní pětice karet hráče, které slouží jako nápověda, ale i úložiště žetonů.
Na barvy je rozdělena nejen pětice figurek, ale také třikrát pětadvacet žetonů v podobě barevných průhledných kamínků (bílé, modré a zelené). Hru pak už doplňuje jen jedna červená kostka a kratičká pravidla hry.
Jenže protože je Multipolis výuková hra určená především pro děti do škol, které je třeba učit řešení každodenních situací nejvíce. Jedna krabice vám bude stačit k hraní v menším kruhu, ale do třídy jich potřebujete pochopitelně více.
Na začátku partie si hráči před sebe položí herní plán, vezmou si jednu barevnou figurku a kartu hráče. Pak je třeba vybrat jeden z pětice příběhů, který budou hráči prožívat v průběhu hry a od ní vezmou všechny karty. Rozeznáte je podle symbolu na zadní straně a mají kromě svého příběhu také věkové doporučení.
Balíčky osobních situací pro dopoledne, odpoledne a soumrak zamícháte a položíte do středu plánu. Totéž uděláte i s kartami tajemství, které nejdříve rozdělíte podle obrázku postavy na zadní straně a každou zamíchanou skupinku čtyř karet položíte do středu na jedno vyhrazené políčko. Zbývají nám už pouze karty příběhu, které ale nemícháte – místo toho je seřadíte vzestupně podle čísla a písmene vlevo nahoře u ikony knihy. I tento balíček položíte na jeho určené místo na plánu.
Tím je vše připraveno a je na čase, aby nejstarší hráč přečetl všem u stolu první kartu příběhu. Podle zadání si hráči vezmou nějaké barevné žetony. První karta zahrnuje představení čtveřice postav, které budou ve vyprávění účinkovat. Pak předá slovo hráči po svojí levici, který jako první posune figurku na plánu vpřed o jedno kolečko ze startu.
Hra vždy začne prvním krokem na políčko příběhu, což znamená, že na hráče čeká nový text k přečtení právě z příběhového balíčku (v kolečku je napsané číslo karty, která by na vás měla čekat). Hráč přečte úvodní text na kartě, ale především možnosti, jak mohou hráči na nastalou situaci reagovat. Na začátku se jedná jen o volbu nejsympatičtější postavy, později ale budete muset vybírat z těžších možností.
Každý z hráčů nyní posune svoji figurku na toto políčko a vybere výseč odpovídající odpovědi, která se mu nejvíce líbí. Vždy je na výběr právě čtveřice možností A, B, C a D. Všichni volí současně a měli by vybírat podle sebe, protože se snaží odpovědět co nejlépe. Důsledkem karet může být tajemství některého z aktérů příběhu (nová karta) nebo zisk a ztráta barevných žetonů podle vaší odpovědi. Tady už začínáte tušit, že kameny představují určité charakterové vlastnosti a budou vlastně na konci určovat také to, jak který z hráčů dopadl.
Pak je na řadě další hráč, který posune figurku na další kolečko. To je rozdělené na výseče s obrázky. Na jeho obvodu jsou uvedené puntíky z kostky a právě tou musí nyní hodit. Ta určí dodatečný výsledek situace, který může ovlivnit vás nebo i soupeře. Například se můžeš pak podívat na všechny možnosti, vyhneš se ztrátě žetonů nebo ostatní musí vyjádřit souhlas nebo nesouhlas s tvým řešením situace.
Jinak je ale průběh vždy stejný. Hráč podle výsledku karty umístí svoji figurku a z pole odpovídajícího římské číslici na kruhu (první dva jsou dopoledne, další odpoledne a poslední soumrak) podá kartu hráči po svojí levici (bez koukání!). Ten mu přečte zadání a možnosti bez odpovědí. Hráč se pak musí sám rozhodnout pro řešení situace. U každé odpovědi je její vyhodnocení, na jehož základě ztratí nebo získá další žetony. Nakonec ještě vyhodnotíte dodatečný efekt související s políčkem.
Tímto způsobem se vystřídají všichni zúčastnění. Pak další příběhové kolo otevře následující hráč a partie pokračuje také osobními situacemi pro odpoledne, soumrak a na závěr je čeká cíl. Mezi každou změnou času a také před cílem se posune příběh vždy o kousek dál a i v jeho rámci si hráči znovu volí nějaké své rozhodnutí, které ovlivní jejich vztah s nově poznanými kamarády.
Není žádné tajemství, že žetony představují tři různé hráčské vlastnosti: pohodu (zelený), vnější úspěch (modrý) a osobní růst (bílý). Jakmile hráči dorazí do cíle okruhu, čeká na ně poslední příběhová karta s číslem šest. Ta vyhodnotí jejich úspěchy podle počtu nasbíraných žetonů, ale nikdy ze hry nevznikne jasný vítěz. Těmi jsou všichni, protože nasbírali zajímavé zážitky a zkušenosti.
Multipolis je zážitková hra, která vlastně není ani tak o soupeření. Hráči se mohou snažit stát nejpohodovějším, nejúspěšnějším nebo nejlépe osobně rostoucím členem skupiny, ale krom toho se navzájem vlastně nemají příliš šancí porazit. Místo toho ale dohromady prožívají příběh, o kterém mohou v jeho průběhu diskutovat.
Právě proto je hra koncipovaná jako skupinková zábava pro tři až pět hráčů, nejlepší je ale ve čtyřech, protože každý z účastníků přečte právě jednu zásadní příběhovou kartu. Ve třech jeden čte dvakrát a v pěti se na posledního zase vůbec nedostane. Ale není to tak zásadní pro úspěch ve hře.
Chybou v koncepci jsou určitě odpovědi na stejných kartách. Především u těch příběhových má čtenář vždy výhodu nad ostatními. To se snaží vyrovnat právě střídání v jejich čtení, ale přesto to považujeme za výrazný problém. V případě osobních situací je přitom ale vždy čtenář z odpovídání správně vyřazený.
Při prvním přečtení pravidel jsme měli trochu obavu o variabilitu. Ale v důsledku většího množství řešení každé osobní situace, ze které se většinou dozvíte jen jednu odpověď, lze nakonec úspěšně opakovat i stejný příběh. Hráči se tak mohou za svými kamarády vracet a snažit se vyřešit situaci lépe. Pouze stěžejní prvky příběhu zůstanou jasně dané a správné odpovědi tak budou hráči vědět.
To ale není na škodu, protože hlavním smyslem této hry je vštípit dětem správné chování v nejrůznějších životních situacích. Najdete zde napínavou Správnou chvíli pro odvahu, ale i příběh Noví spolužáci, který je pro ty nejmenší od devíti let. Díky věkovému rozpětí od zmiňovaných devíti až po třináct let je hra pěkně použitelná napříč několika ročníky a může s dětmi růst právě tak, jak roste jejich sociální intelekt.
Největším plusem kromě obrovského počtu karet je vynikající zpracování Jana Dřevíkovského. Karty mají text psaný jen v kapitálkách, který je ale překvapivě čitelný. Ikony zisku a ztráty žetonů jsou přehledné.
Určitě je třeba ocenit, že v takovém velkém množství textu nenajdete žádné výrazné chyby či překlepy. Pravidla jsou na tak rozsáhlý projekt opravdu jednoduchá a rychle pochopitelná.
Multipolis není hrou, kterou byste si asi zahráli jako fanoušci deskových her. Jedná se především o výukovou a metodickou pomůcku, která by dětem měla ukázat, co je správné. To ale neznamená, že si ji nemůžete zahrát společně s nimi. Ale pouze v případě, že se vám ji podaří sehnat, protože podobně jako předchozí Ekopolis (recenze) i tentokrát nemůže být hra díky podpoře z evropských fondů prodávaná. Místo toho se s ní setkáte obvykle jen na poličkách ve školách. O to víc jsme rádi, že jsme vám ji mohli představit, abyste věděli, že deskové hry mohou mít i jinou podobu.
Update:
Výbornou zprávou pro všechny školy a hráče Multipolisu je pokračující podpora od autorů, kteří vydali pro hru nové dva příběhy:
http://multipolis.cz/aktuality/nove_herni_sady.aspx
+ výborná myšlenka
+ skvělá metodická pomůcka
+ dobře napsané postavy
+ krásné ilustrace
+ obrovské množství karet a textu
+ chytrý herní princip
- hru nelze koupit
- nelze hrát v menším počtu hráčů
- odpovědi na stejných kartách poskytují některým hráčům nápovědu
Ta hra se mi fakt líbí, i když mi je 7 let. Nejvíc mě bavil Tajný nápis, ale zatím jsem nehrál Na nás záleží a Past na ticho.