+; Pojďte se s námi vydat do dob velkolepého řádu Templářů, který po celé dvě století výrazně ovlivňoval Evropu jak po vojenské stránce, tak i po té ekonomické. Traduje se však, že jejich záměry byly mnohem tajemnější a podivnější. Chcete také odhalit tajemství templářů?
Tajuplné relikvie plné nadpozemské moci, čekají na své nalezení. Ještě za dob ukřižování Krista, se po celém světě ukrylo několik artefaktů, mezi nimiž je například i svatý grál nebo kopí, kterým byl údajně probodnut sám syn boží. Ať už rytíři z řádu Templářů podnikající výpravy za těmito poklady minulosti chtěli získat moc z nich pramenící, nebo byli jejich záměry naprosto nezištné a jde pouze o zvědavost, stále se jedná o záhadnou a velmi zajímavou část naší historie, které se můžeme zúčastnit i my díky této hře.
Tohoto giganta, co se tématického záběru týče, má na svědomí italský autor Silvio Negri-Clementi, který spolupracoval až s trojicí ilustrátorů: Alanem D’amicem, Kurtem Millerem a Gianlucem Santopietrem. O vydání se postaralo Italské vydavatelství Stratelibri.
V této velké deskové hře se každý z hráčů ujme role jedné z utajených organizací řádu Templářů a pokusí se na mapě Evropy získat co největší ekonomickou moc tak, aby posléze mohl vystavovat a získávat slávu z nalezených relikvií. V celé hře jde prioritně o zisk relikvií, které se nachází na výpravách, kterých se může účastnit každý z hráčů. Neméně důležitou částí hry je však také rozšiřování své bankovní sítě skrze Evropské velkostatky a templářské domy.
Jak jste asi pochopili z odstavce výše, je tato hra enormní co se týče do komplexnosti. A to se projevuje i na samotných komponentech. V prvé řadě vás zcela jistě zaujme dvoudílný skládací plán znázorňující tehdejší Evropu a Jeruzalém, který je doopravdy obrovský. Na něm je dle barev rozděleno několik provincií, které se hráčům postupně budou otevírat, společně s rozmachem Templářského řádu. A zcela jistě nás potěší přítomnost města pražského.
Důležitou součástí hry, kromě celé řádky různých žetonů (peníze, nepřátelé, trhy, erby provincií…), jsou karty událostí, které budou s řízenou náhodou určovat celé časové dění hry. Kromě těchto karet má každý hráč ještě své karty pěti “rytířů”, se kterými bude podnikat veledůležité výpravy.
Pěkná kvalita komponent je završena povedenými dřevěnými žetony hráčů (ve čtyřech barvách), které budou určovat majetek jednotlivých templářských organizací, a také perfektně vyřezané figurky lodí a karavan. Ty zase poslouží na převoz zboží.
Samotná hra je rozdělena do tří epoch, během nichž se snaží každý z hráčů nakoupit co nejvíce budov v celé Evropě tak, aby jeho ekonomická síla mohla růst. A hlavně na výpravách se hráči pokouší získat cenné relikvie, protože ty jsou hlavním přínosem vítězných bodů.
Právě výpravami začíná každé kolo hry a tedy i samotná partie. V této fázi hráči spolupracují a snaží se splnit obě dvě mise.
Hráči si nejdříve tajně vyberou jak silné rytíře na mise pošlou. Poté určí, které ze dvou misí se budou účastnit. Mohou klidně obou, ale tím pádem svou naplánovanou rytířskou sílu rozdělí.
Teprve poté, co každý hráč naplánoval kam a kolik rytířů se vypraví, se otočí obě dvě karty výprav. Každá mise hráčům poskytuje něco jiného. Zatímco mise “převoz důležitých osob” hráčům dá jako odměnu potřebné finance, výpravy za tajemnými relikviemi dají zase za odměnu jednomu z hráčů relikvii a ostatním vítězné body.
Co je u této fáze důležité, je fakt, že hráči spolu spolupracují. Hodnoty jejich vyslaných rytířů se sčítají a jestliže překonají hodnotu obtížnosti dané mise, každý rytíř, který se výpravy účastnil dostane odměnu. Pouze však ten nejsilnější má právo na hlavní odměnu. Při neúspěchu pochopitelně následují tresty.
Hra po této fázi pokračuje již tak trochu podle sebe. Ve své podstatě nejhlavnější částí každého kola je otočení dvou karet událostí, které hráčům otevřou nové provincie, umožní jim kupovat nové budovy v různých provinciích, kde hráči posléze mohou prodávat své zboží za výhodnější ceny, ale také na herní plán přidají nepřátele nebo přidají možnost převozu zboží. A to je právě pro hráče asi nejdůležitější část celé hry.
Všechno, co hráči na začátku hry získají, jde totiž pouze do jejich domovského sídla, které má však omezenou kapacitu. A sem právě míří i utržené peníze nebo relikvie. Hráči jsou tedy nuceni rozšířit své možnosti za pomocí dalších sídel v Evropě, které se snaží získat. Jedině tak je kapacita jejich úložišť větší. Takže například na začátku hry hráč může mít u sebe pouze šest žetonů peněz a zboží. Ke konci hry, díky vlastnění vícero budov, to může být klidně i 20 žetonů. Což je markantní rozdíl.
A právě aby hráči mohli své cennosti dostat i do svých dalších budov, musí si je nejdříve koupit a poté drahocenný majetek převézt.
Celý převoz je velice zajímavý. Protože do jedné karavany nebo lodě může skládat své zboží více hráčů a stejně tak i více hráčů určuje, kam má převoz mířit. Samotný transport je poté automatický a vždy míří k nejbližší destinaci, kterou navolil někdo z hráčů.
Během převozu může dojít i k přepadením konvoje. Tudíž by si hráči měli chránit své cenné zboží rytíři, které mohou spolu s nákladem posílat.
Díky tomu je tato fáze silně strategická, protože rytířů je hlavně zpočátku hry velmi málo, a tak rozhodování, na kterou cestu má hráč své strážce vyslat, je mnohdy náročné. Navíc hráči i musí propočítávat, jak co nejrychleji dopraví své zboží do své cílové stanice bez toho, aniž by svým protihráčům jakkoliv pomohli. A vězte, že převoz zboží je nesmírně důležitý, abyste mohli nakoupené budovy efektivně využít.
O to více zamrzí fakt, že je mechanicky docela nezvládnutý. Nakládat zboží do karavany nebo lodě může totiž pouze hráč, který sdílí políčko s daným tipem převozu. A také pouze tento hráč/i, může/mohou transportem pohybovat. Takže se klidně může stát, že budete mít všechny své cennosti pouze o jedno políčko vedle transportu, ale nebudete mít možnost zboží převést.
Zpátky ale k tomu jak se hra hraje.
Kromě toho, že nové budovy umožňují mít větší kapacitu, jsou také potřebné k prodeji zboží. To totiž hráči mohou v každém kole nakoupit. Sice jim zabírá místo v jejich úložištích, ale když se jim je podaří převézt do jiných provincií, tak je mohou později prodat za lepší kurs a díky tomu zbohatnout.
Druhým typem budov jsou hrady, kde hráči mohou získávat cenné rytíře, jež jim následně možná pomohou při ochranně jejich pokladů.
No a nejdůležitější částí celé hry je vystavování získaných relikvií za účelem zisku vítězných bodů. Ty hráč musí také převážet konvojem a poté vlastnit klášter, ve kterém může být relikvie vystavena. Asi chápete, že to není tak jednoduché, protože po cestě číhají nepřátelé, takže ochrana převozů je více než důležitá.
Takto se hra opakuje až do té chvíle, než se objeví událost Persekuce. Ta zapříčiní to, že všichni hráči musí co nejrychleji utíkat do útočišť, které jsou jim určeny na základě jejich majetku. Z toho vyplývá, že už na začátku hry si můžete plánovat, kde se bude nalézat vaše útočiště.
Persekuce se postupně šíří a každým kolem pohltí několik měst. Každé takto pohlcené město přijde o vše. Hráči se tedy snaží co nejrychleji vše cenné převézt do jejich útočiště, včetně relikvií, které nabízejí vůbec nejvyšší bodové ohodnocení.
Nakonec se sečtou všechny body získané během hry za vystavené relikvie a koupené budovy a poté se přidá ještě tučná řádka bodů za zachráněné věci před persekucí.
Vůbec právě konec hry je vlastně to, o co v celé hře jde. Když se na něj hráči dobře připravují již od začátku, vítězství mají téměř zaručeno. To je velká nevýhoda této hry, hlavně u začátečníků. Jde totiž hlavně a jen o přípravu na samotný konec, takže cílem každého z hráčů je vystavovat relikvie pokud možno blízko svému budoucímu útočišti.
To však někdy může být těžké určit, a pokud nejste zkušeným hráčem, může to činit velké problémy.
To, čím hra na první pohled zaujme, je až neuvěřitelná snaha o historickou přesnost. Několik událostí má u sebe do konce i léta odpovídají skutečnostem. A fakt, že hra končí úplně stejně, jak zanikli Templáři, tudíž Persekucí, tomu ještě více napomáhá.
Navíc i samotná hra přichází kromě příručky pravidel i s 20 stránkovým “výcucem” z historie rodu templářů. To je velmi příjemný bonus.
Na samotné hře je poté asi nejzábavnější princip rozšiřování bankovní sítě, kdy vlastnění více budov vám dává větší kapacitu a svobodnější možnosti platby.
Bohužel tím to končí. Celá hra je totiž tak trochu zvláštní. Hra totiž staví na silném plánování a neodpouští žádnou chybu. Například se vám může stát, že někdy uprostřed hry si připravíte své zboží k vyzvednutí někde uprostřed mapy a za celou hru jej nedokážete vyzvednout. Jde totiž o to, že abyste hru zvládli a bavili se u ní, musíte plnit určitá pravidla. Teď se bavíme o pravidlech samotných mechanismů. Hra vám tak dává pouze několik možností, jak co provádět. A v případě, že tak neučiníte, budete tvrdě potrestáni.
Například musíte nakupovat nové budovy, prodávat zboží nebo provádět transport jen tehdy, když již někde jinde máte připravené budovy. Ano, všechno dává smysl, ale přeci jen se cítíte jako loutky hry.
Fakt, jak se vám bude dařit, je sice založen čistě na vás, ale stejně je jaksi řízen hrou. Prostě si nemůžete dovolit zkusit nějakou SVOJÍ geniální strategii, jste odkázáni na tvůrce. Celé hraní je vlastně předem naskriptované dle karet událostí.
Navíc je hra i docela dost dlouhá na to, co se v ní (ne)děje. Sice je čas na krabici dodržen, ale spád hře jaksi chybí (tedy až na závěrečnou persekuci).
A to je, spolu s otřesnými pravidly a s nalinkovaností herních mechanismů, naprostá škoda. Protože hra rozhodně potenciál měla.
Když se však hru naučíte a budete ji hrát se zkušenými hráči, tak je vcelku zajímavá. A to hlavně závěrečný závod o záchranu cenností.
The mystery of The Templars je hra se zajímavým tématem, která nabízí chytré, do sebe logicky zapadající mechanismy a principy. Bohužel vám hra nedává téměř žádnou svobodu a v případě, že se nebudete držet “logičností”, tak vás odmění silnou dávkou nudy. V každém případě pro ty, kterým nevadí striktně dodržovat předepsané zvyklosti, nabízí více než zajímavý zážitek.
+ Téma
+ Bankovní systém
+ Důraz na historickou přesnost
- Nezajímavý a nudný průběh
- Šablonovitost hraní
- Silný důraz na závěr hry
- Některé nedomyšlené mechanismy
