Recenze: Obludárium – pro ty nejodvážnější krotitele

Konečně má moje sbírka všechny šperky, které jsem si představoval. Sjezdili jsme všechny známé země, stejně jako ty, o kterých ještě nikdo neslyšel. Mezi stromy i v jeskyních jsme pochytali stvoření, která ještě nikdy nikdo neviděl. Už v průběhu našeho lovu jsme ale věděli, že nejsme jediní, kteří se obludy snaží najít a pochytat. Bude to ještě těžký boj o návštěvníky.

Hra Obludárium vypráví právě o snaze pochytat ty nejúžasnější stvoření a představit je divákům v varieté Karneval monster. Nová hra od Richarda Garfielda dostala do vínku název Obludárium a nám hráčům tam nezbývá než doufat, že bude obludně zábavná. Jméno autory by tomu nasvědčovalo, stejně jako fakt, že si ji vybrala pro lokalizaci do češtiny firma MindOK. Původně při tom vyšla pod hlavičkou AMIGO Spiel a stojí za ní řada zkušených ilustrátorů.

Na krabici vidí hráči jedno takové grandiózní vystoupení, na které se i oni začnou připravovat a vytáhnou z boxu velký kulatý herní plán, který ihned ve středu zaplní zásobou tolarů, žetonů a kostek. Na plán položí různé balíčky karet, především velkou zamíchanou hromádku herních karet. Těm budou dělat společnost také karty půjček, čtyři náhodně vylosované karty sezón. Ale co hráči? Ti dostanou desku, dvě karty domovských krajů (které si položí před sebe) a čtyři tolary.

Každá partie se skládá ze čtyř kol, které představují různé roční období, a právě podle toho každá taková fáze začíná odhalení, jedné ze čtyř karet sezón. Ta jasně určí podmínky a poptávku, která vládne mezi publikem.

V každém kole se hráči pustí nejdříve do lovu oblud. To je zahájeno rozdáním osmi karet pro každého účastníka. Poté si každý volí jednu kartu z ruky a poté zbývající sadu pošle dál svému sousedovi. Tento postup opakují osmkrát, stále s menší a menší nabídkou. U každé karty si ale hráči mohou vybrat, jestli ji rovnou vyloží nebo za cenu jednoho tolaru uloží na později.

Vykládání se řídí druhem karet. Hráči si všichni snaží především připravit znalost jednotlivých krajin svého světa, zvýšit počet bodů průzkumu a položit tedy takové karty před sebe. Taková karta hráče nic nestojí. Jenže právě ony a jejich hodnoty jsou předpokladem k ulovení některé obludy. Pouze, pokud má hráč počet bodů v životním prostředí příšery stejný nebo vyšší, než je její obtížnost, může si vybrat z ruky její kartu a zahrát ji.

Kromě těch hlavních se pak ale v balíčků ukrývají také pomocné karty personálu a událostí, které si hráči mohou ponechat a využívat jejich efekty. V prvním případě se jedná o efekt trvalý, v druhém pak jednorázový. Posledním druhem jsou tajné karty úkolů, které jako jediné nepokládá hráč před sebe, ale místo toho je za peníze umístí do balíčku uložených karet.

Ne všechny obludy jsou ale kamarádské povahy. Řada z nich umí rozpoutat v kleci pořádný rambajz a dokonce hrozí, že utečou. Hráči nyní musí mít ve svém týmu dostatečný počet lovců. O jejich množství rozhodne počet běsnících stvoření (se speciální ikonou), které v daném kole zajali. S pomocí symbolů klecí mohou jejich vzpouru zvládnout nebo musí zaplatit pokutu ve výši tří tolarů za každé uniklé zvíře. A to i za cenu toho, že si vezmou půjčku.

Za uběhlou sezónu poté hráči porovnají hodnotu svých ulovených oblud. Počítají se ale pouze ty příšery, které odpovídají svým typem požadovanému druhu podle odhalené sezóny. Hráč s nejvyšším součtem vítězných bodů za tyto obludy získá trofej. Jakmile se příšery publiku ukázaly, budou zapomenuty a do dalších kol už nezasáhnou.

Následující sezóny začínají zase stejně, tedy odhalením podmínek a rozdáním osmi karet pro každého z lovců. Jakmile ale skončí čtvrté kolo, pak je čas na závěrečné hodnocení. Hráči tedy odhalí své tajné úkoly a k jejich bodovým hodnotám přičtou body za obludy, tolary a trofeje, ale také ztratí nějaké body za případné dluhy. Vítězem se stává ten, kdo má bodů v celkovém součtu nejvíce.

Obludárium nabízí život mezi příšerami, ale především výlety za nimi a hon. Hráčům v každém kole předepisuje herní možnosti klasický draft. Hráči mají pocit, že opravdu projíždí země, sbírají informace o životním prostředí oblud a teprve pokud jich mají dostatek, mohou začít opravdu hledat přírůstky do své stáje.

Ústředním elementem je již zmiňovaný draft, který ovlivňuje celý zážitek ze hry. Pokud jej někdo nezná, asi bude nadšený. Jenže zatímco na úvod každého kola si mezi osmi kartami asi každý najde nějakou zajímavou nabídku, kde konci už je to horší. S každou kartou, kterou si hráči vyberou (nebo na ně zbude – později v partii), musí nějak naložit. A to je hodně omezující ke konci každého kola, protože ukládání karet často není dobrovolné, a navíc stojí jednu minci.

Právě proto o nadějích na úspěch spolurozhoduje náhoda. Jde hlavně o sestavy osmi karet, které se pak posouvají mezi hráči a tím vytváří jejich výběr. Po prvních čtyřech tazích všichni moc dobře vědí, o jaké karty a druhy se v daném kole hraje. Proto by měli přizpůsobit těmto znalostem také výběr všech karet.

Mohlo by Vás zajímat

1

pro dvapro začátečníkyrecenzestrategická

Recenze: Basilica – přispějte při stavbě svatostánku

K potřebě štěstí se přidává ještě kostka. Její role nastává při snaze zabránit v úniku obludám. A dále ničí snahy hráčů o plánování, ale především vás mohou v klidu připravit o několik mincí. Současně ale celkový pocit nepředvídatelnosti má pozitivní vliv na znovuhratelnost, ale především náhoda tolik cílové skupině nevadí. Naopak se v rodinných hrách jedná v některých případech o vítaný prvek.

Spousta druhů karet dává hráčům zajímavé možnosti rozhodování. Mají různé využití, ale nakonec jde jen a hlavně o obludy a schopnost je správně pochytat.

Pro děti je tato hra návyková, ale počítejte, že musí alespoň trochu chápat základy strategie. Doporučujeme tedy věk alespoň deset let. Při tom je problém stihnout partii během uváděných pětačtyřiceti minut. I s nižším počtem účastníků je hodina minimum. Navíc partie ve dvou je trochu podivná, se speciálními pravidly. Proto doporučujeme alespoň tři soupeře pro správný zážitek. Navíc s vyšším počtem hráčů se k vám tolikrát nedostanou jednotlivé sady karet, což je méně taktické.

Nejlákavější na hře je právě její téma a průběh, kterou se řadí do rodinné nabídky. Děti i rodiče láká chytání monster, která doprovází nádherné ilustrace. Ostatně právě zpracování je základem úspěchu a je dobře, že jej autoři nepodcenili. Je jasné, že obecně hrají prim samotné karty.

Obludárium umí zaujmout zpracováním a naštěstí úplně nezklame ani hratelností. Nejedná se o úplnou pecku, protože zaostává v několika důležitých prvcích. Celkově je ale Obludárium zábavná rodinná hra, která slaví úspěch hlavně u dětí s fantazií. Lovení oblud je prostě něco, co by každý dospívající chtěl dělat.

Recenze: Obludárium – pro ty nejodvážnější krotitele

Obludárium dává hráčům jasný a zdánlivě jednoduchý úkol, jenže sbírání karet není jednoduché. Každý hráč má svoji vlastní strategii a všichni na výběr ze stejné sady karet, které se postupně posouvají draftem po jednotlivých hráčích. Jejich nabídka se ale tenčí a s tím se hráči dostávají pod tlak a musí si nechat i karty, o které nemají zájem. Obludárium je náhodnou rodinnou hrou, která pěkně vypadá a rozhodně umí pobavit. Jen nepočítejte, že to bude čistě taktická zábava.

Klady:

+ téma
+ grafika
+ draft
+ spousta karet
+ různé druhy a jejich využití
+ zaujme děti

Zápory:

- náhoda
- varianta pro dva

4