Jen několik vyvolených se může stát pány vajíček a bojovat ve žloutkové válce. Zaříkávači, které ty bílé kuličky poslechnou na slovo, se ale se svými schopnostmi nerodí. Nejdříve následuje tvrdý trénink, kterým si musí projít každý, kdo by chtěl mít takovou sílu. Teprve pak se mu zástupy šišatých vojáků podřídí a budou za něj ochotné obětovat svoje bílky.
Je na čase se nechat naverbovat a zapojit se do konfliktu, za jehož nitky v pozadí tahají dvě lasičky. Tedy alespoň to se šeptá. Ví se pouze to, že všechno vzešlo z hlavy Rachel Foulon a vzniklo v kovárně společnosti Gigamic už v roce 2012. Do češtiny se hra dostala pod hlavičkou společnosti Albi, která převzala kompletní portfolio tohoto francouzského vydavatele.
Celá zábava na hráče čeká v poměrně velké čtvercové krabici, která připomíná další větší hry tohoto vydavatelství, například Quoridor (recenze) nebo Quixo (recenze). Uvnitř čeká malinká brožura, která ale má spoustu stránek. Pro každý jazyk jsou vyhrazeny dvě malé stránky plné textu, na posledních dvou listech jsou pak vysvětlující obrázky.
Pod pravidly překrývá celé dno velká zelená herní deska. Ta má rozměry šest krát šest důlků, které jsou zatím prázdné. Ale dlouho nebudou, protože právě pod plánem najdete dvacítku vajíček. Jsou šišatá a na jedné straně mají jeden ze čtyř různých symbolů.
Jednu ze sad si vybere každý ze soupeřů a položí kameny do první řady na plánu. Tím vytvoří svoji malou vaječnou armádu, kterou musí v pořádku dovést přes bojiště na druhou stranu a zase zpět. Nebude to nic jednoduchého, ale ačkoliv jsou skořápky křehké, samotným vajíčkům nic nehrozí. Jejich cesta prostě jen nemusí být úspěšná.
Hráč má ve svém tahu hlavně možnost pohybovat vajíčky a to na libovolné prázdné sousední políčko a to i v diagonálním směru. Na výběr tak může být až osm pohybů, protože všechna vajíčka se mohou pohybovat dopředu i dozadu. Kromě jednoduchých kroků ale mohou vajíčka i skákat ve stylu dámy a to i přes vlastní spolubojovníky. Přeskočeným kamenům se nic nestane.
Prvním etapou na cestě za vítězstvím je dopravit každé z vajíček na protější stranu, do soupeřovy startovní řady. Při tom lze skoky kombinovat a přeskákat tak v jednom kroku i více jiných vajíček, ale vždy pouze po jednom. V tu chvíli nastává v partii významný zvrat, protože vajíčka ztratí na druhé straně plánu rovnováhu a postaví se na nohy neoznačenou stranou nahoru.
Od této chvíle si hráč musí jejich identitu pamatovat. Stále bude chtít pohybovat především se svými. Na tahu si tak kromě pohybu vajíčkem s vlastním symbolem může vybrat také možnost pohybu s libovolnou neoznačenou skořápkou. Zpočátku to je jednoduché, ale jakmile se vajíčka začnou potkávat uprostřed herního plánu, není snadné si udržet přehled, které vajíčko je které. Naštěstí je možné se za cenu celého jednoho tahu nakouknout a přesvědčit se.
Souboj tak zdaleka nekončí. Hráči teď ale soupeří i sami se sebou, protože pouze oni rozhodnou o svém vítězství nebo porážce. Jakmile si některý z účastníků myslí, že má všechna vajíčka zpět, ohlásí to protivníkovi. Pokud má pravdu, stává se vítězem. V opačném případě vyhrává jeho nepřítel.
Ovo je ve své podstatě velmi jednoduchá abstraktní hra s kameny. Jejich pohybem připomíná klasické hry, bere si z nich inspiraci a využívá ji. První polovina je o spěchu, hopsání a využívání komb – skoků přes více vajíček současně. Hráči se zajímají pouze o svoje kameny, protože jinými nemohou hýbat. Pouze se snaží nenahrávat nepříteli.
V polovině partie se ale zaměření partie změní, protože zatímco některé kameny ještě míří vpřed, jiné už se vrací. V takovou chvíli ale mohou už pohybovat i nepřátelskými vajíčky, což má zásadní vliv na celkovou taktiku. Hráči si mohou konečně škodit, ale přitom potřebují především udržet přehled o otočených vajíčkách. Cena za zapomínání je velká – jeden tah nebo dokonce prohraná partie.
Výhodou je, že hráči se střídají na tahu velice rychle, což má vliv i na celkovou herní dobu. Většina partií se dá stihnout do čtvrt hodiny, někdy se o málo minut protáhne. Hráči přitom mají neustále o čem přemýšlet, protože možností k tahu je vždy hodně. Najít tu nejlepší variantu může chvíli trvat. Právě na příliš dlouho uvažující soupeře si dejte pozor.
Jenže pak prohrajete o jeden tah a uvědomíte si, že soupeř začínal. Šance na vítězství tak nejsou vyrovnané a je dobré, aby si hráči zahráli odvetu, ve které bude začínat ten druhý. Výhoda prvního tahu je zde opravdu zásadní a může mít vliv na výsledek.
Ve dvou do hry přijde celkem dvanáct vajíček, šest na každé straně. Ovšem chaos lze ještě zvýšit, pokud se sejdou rovnou hráči čtyři. V tuto chvíli budou mít jednotliví protivníci pod kontrolou vždy čtyři vejce. K otočení pak stačí dorazit do základní čáry libovolného soupeře, což znamená, že některé cesty jsou delší než jiné. To přináší do hry opět zajímavý prvek a díky tomu je souboj ve čtyřech také velmi zajímavý.
Třešničkou na dortu této hry je její zpracování. Herní plán je pevný, ale všechno se točí kolem vajíček, která jsou těžká, pevná a vypadají skvěle. Troufám si tvrdit, že právě ony budou jedním z důvodů, proč budete o hře uvažovat, protože se jedná téměř o zajímavý estetický prvek.
Ovo je podařená logická hra, která přináší zajímavou myšlenku rozdělení abstraktní partie na dvě odlišné části. Přitom se protivníci musí neustále soustředit, předvídat a plánovat pohyby svých vajíček. Ale i tak se ve výsledku jedná o (ačkoliv šikovnou) variaci na klasickou dámu, ve které záleží na tom, kdo začíná. Vyhrát může jen jeden, ale všichni si mohou za odměnu dát třeba omeletu. Pokud vám nebude po tomhle zážitku vejce líto.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Rachel Foulon |
| Vydavatel | Gigamic |
| Rok vydání | 2013 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 20 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Kategorie | Abstract Strategy, Memory |
| Mechanismy | Memory |
Více o hře.
+ vynikající zpracování
+ dvě části hry
+ možnost pohybovat soupeřovými kameny
+ jednoduchá pravidla
+ rychlé i ve čtyřech
- nelze hrát ve třech
- výhoda začínajícího hráče
- ne úplně originální
- vyšší cena
