Co by se stalo, kdyby ke čtyřem základním barvám, které známe v kartách, přidala ještě pátá? A jak byste ji pojmenovali? Tušíte? Nebo vůbec nevíte? Nevadí, dnes to uděláme za vás, ale to už jste určitě tušili. Nová barva se bude jmenovat Payoo. Bláznivé? Ne tak, jako hra, která se podle ní jmenuje.
Dnes tu máme před sebou karetní hru Papayoo od společnosti Gigamic, která vyšla v loňském roce 2011 a vyrazila na pouť do České republiky. I ta je totiž jedna ze zemí, které v brožurce pravidel mají svoji sekci. Můžeme za to poděkovat distribuční společnosti BillardCentrum.
Hra je karetní a ukrývá se v kovové krabičce, která není čtvercová jako u konkurence. Navíc má víko na pantech a otevírá se tedy na stranu. Uvnitř jsou v plyšovém prostoru uložené karty v pohodlí. Najdete na nich čtyři klasické znaky – piky, káry, srdce a kříže. Všechny vyvedené ve veselých barvách. No a pak je tu payoo barva, která uzavírá výčet na pět různých sad.
Ovšem když si je budete prohlížet, asi si všimnete zásadního rozdílu. Zatímco obyčejných klasických barev je vždy po deseti kusech, dohromady tedy 40, payoo karet je rovnou dvacet a jejich čísla vedou od jedničky rovnou až do dvacítky. Navíc pokud jste pořádně prolistovali standardní barvy, všimli jste si asi jedné speciality – sedmičky mají úplně jiné obrázky než ostatní z jejich barvy. Proč? Protože se mohou v některém kole stát papayoo kartami. Odsud tedy pochází název hry.
Příprava hry je jednoduchá, ale budete k ní alespoň na začátku potřebovat tabulku z pravidel. Pro každý počet hráčů se totiž liší způsob rozdávání. Karty totiž rozdáváte vždy po třech, alepokaždé mají hráči v ruce jiný počet – ve třech dvacet, v pěti dvanáct a v sedmi už jen osm.
Jakmile jsou všechny karty rozdané, hráči nyní mohou vybrat několik karet (opět podle počtu účastníků v partii) a zahodit je. Tyto karty si vezme jejich soupeř po levici. Počet karet tak zůstane každému hráči stejný, jen se trochu pomíchají. Současně také hráči budou vědět část karet, které jeden z jejich soupeřů drží v ruce.
Úkolem začínajícího hráče je nyní hodit kostkou a určit jednu ze čtyř klasických barev. Sedmička této barvy je pro dané kolo hry papayoo kartou, která má hodnotu rovnou 40 bodů. Všechny ostatní karty obyčejných barev nemají hodnotu žádnou, na konci se počítají pouze payoo karty.
Tentýž hráč pak začne první hru tím, že položí na stůl jednu kartu nějaké barvy. Všichni ostatní hráči pak začnou hrát karty té samé barvy. Musí pouze dodržet barvu, není třeba hrát vyšší číslo. Přesto nejvyšší hodnota vyhrává. Ten z hráčů, který ji vyložil, karty bere k sobě.
Ale nemyslete si, že to je dobře. Není. Body jsou totiž trestné a vítězem se stává ten z hráčů, který získal na konci partie (několik sehrání zahrnujících nové rozdání karet) nejméně bodů.
V průběhu kola však brzy dojde k situaci, že někteří hráči ještě karty dané barvy mají, zatímco jiní už ne. Ti mohou odhazovat karty jiných barev, které drží v ruce. Musí však dobře přemýšlet, které. Důležité je, že celý balíček bere nejvyšší číslo. Pravidla neříkají, že musí být stejné barvy, jako první karta, takže rozhodující jsou často payoo karty. A také počet karet barvy, který vám na začátku přijde do ruky.
Leccos sice můžete ovlivnit odhozením, ale pouze hráč po vaší pravici rozhodne, jaké karty vám místo toho přijdou. Vy s tím už příliš nenaděláte.
Papayoo je jednoduchá karetní hra, která si zakládá především na krásném zpracování. Prodloužené karty, pěkně barvy i elegantní ilustrační zpracování. To všechno vás určitě zaujme stejně jako stylová kostka.
Celá hra je hodně založená na náhodě a nelze ji tolik ovlivnit. Jediný vliv, který můžete na partii mít, je ve chvíli, kdy vám dojde barva. Pak totiž odhazujete karty jiných barev a musíte dávat dobrý pozor, abyste nepromarnili svoji šanci. Nezapomínejte, že nižší karty jsou lepší, v zápalu boje se nám často stávalo, že jsme na to zapomínali.
Slabinou celé hry jsou tentokrát pravidla. Už jsme si zvykli, že v pravidlech od Gigamicu občas jsou chyby v českých znacích. Tentokrát ale tisku nepředcházela asi žádná korektura, protože některé věty nedávají příliš smysl. A ačkoliv se jedná o velice jednoduchou hru, dá vám hodně námahy se ji podle těchto pravidel naučit, pokud nesáhnete rovnou po anglických.
Protože v celé hře jde o sady karet, není jednoduché karty zamíchat. Před každou hrou tak strávíte poměrně dlouhou dobu tříděním barev, aby nechodily náhodně. Hra se to snaží eliminovat už v pravidlech tím, že vám předepisuje postupné rozdávání po třech kartách.
Papayoo je karetní hra, která vás svým principem nijak neoslní. Je vhodná spíš na hraní s dětmi v krátkých volných chvílích. Počty karet rozdávaných na začátku se liší podle počtu hráčů a tak si musíte držet vždy brožurku pravidel u sebe. Hlavní však je, že ani průběh partie vás nijak nepohltí. Jde prostě o vykládání stejně barevných karet. Škoda, od Papayoo jsme čekali víc..
Děkujeme panu Baťhovi za připomínku a velmi cenný komentář. Všem hráčům se omlouváme, protože jsme opravdu špatně pochopili pravidla. Zpětně se tedy ještě jednou omlouváme také autorům a distributorům hry a měníme hodnocení z PRŮMĚRNÁ na DOBRÁ. Současně jako doplnění textu recenze prosím čtěte i níže uvedený komentář, který pravidla dodatečně uvádí na pravou míru
Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
Autor | (Uncredited) |
Ilustrace | Agence Bravo |
Vydavatel | Gigamic, Grok Games |
Rok vydání | 2010 |
Počet hráčů | 3 - 8 |
Herní doba | 30 |
Minimální věk | 7 and up |
Jazyková závislost | No necessary in-game text (4 voters) |
Kategorie | Card Game, Party Game |
Mechanismy | Trick-taking |
Rodina | Digital Implementations: Board Game Arena |
Více o hře.
+ pěkná grafika
+ kovová krabička
+ netradiční rozměr karet
+ kostky
+ náhodné určování papayoo karet
+ zabaví děti
- složitá pravidla pro rozdávání
- velký vliv náhody
- nedostatky brožury – gramatika
- špatně se podle českých pravidel učí hra
- zdlouhavé míchání mezi partiemi
- nepříliš originální
Zdravím,
nedá mi nereagovat na tuto recenzi, neb z jejího obsahu vidím, že došlo k zásadnímu nepochopení herního mechanizmu této hry (což je jistě zapříčiněno mimo jiné nepříliš dobře napsanými pravidly).
Hra Papayoo je vcelku zajímavou adaptací klasické karetní hry Srdce (řada lidí jistě bude znát v počítačové verzi). A ta je právě ve velké míře založená na odmazávání nevhodných záporných karet (srdce + piková dáma) v situaci, kdy hráč nedisponuje žádnou kartou nesené barvy. Správně je tedy hrát tak, že štych bere nejvyšší karta nesené barvy, ne nesená nejvyšší karta obecně. Z pravidel by sice člověk mohl usuzovat, že nesená barva bere štych pouze v případě, kdy byla vynesena jen prvním hráčem, tak ale stačí nad tím trochu přemýšlet a člověku by mělo být jasno:-)
V případě, že by opravdu štych brala nejvyšší karta bez ohledu na barvu, je hra fakticky nehratelná, neb ji nemohu v podstatě nijak ovlivnit a mohu jen doufat, že nedostanu vysoké karty Payoo. Naopak v případě, že budete hru hrát tak, že štych bere nejvyšší karta nesené barvy, mám možnost takové karty odmazat.
Oprati té klasické karetce mi tak ve hře chybí pouze možnost uhrát všechny trestné body, čímž je připíšu svým protihráčům. Což je na druhou stranu při množství trestných bodů a vlastně i karet vcelku pochopitelné.