Slyšte příběh jedné země, která měla hned čtyři hlavní města, ve nichž žili čtyři bratři. Jejich otec jim na smrtelné posteli odkázal království a rozhodnul, že budou vládnout každý jedné čtvrtině království. Synové toto rozhodnutí respektovali a rozdělili si zemi na čtvrtiny.
Jenže všichni byli horkokrevní a tak jak šel čas, jejich vztahy se stále zhoršovaly, až jednoho dne došlo k vyhlášení války. Armády vytáhly do boje, ze kterého může vzejít pouze jeden vítěz. A právě do role vojevůdce, jednoho z bratrů, se dostáváte ve hře Polis vy.
Her, ve kterých je základním principem obíhání hracího plánu, je na trhu hodně. Na první pohled ve vás může na tyto náhodné hry vzbudit vzpomínky i Polis. Ale ta chvilka bude také posledním okamžikem, kdy si na ně vzpomenete, protože Polis je úplně jiné.
Zajímavé je na něm již samotné balení. Nachází se totiž v nízké dřevěné krabici, která má pouze příklopné víko, jež nejde nijak pevně zavřít, maximálně přilepit. Škoda, že na vnější straně nenaleznete žádné ilustrace, které by k zahrání partie vábily, jen prostý nápis Polis v rohu a okraj přelepený červenou pečetí. Ale nevadí, to hlavní je přece vždycky uvnitř.
Obsah krabice závisí na tom, kterou verzi Polis si koupíte. Levnější je ta neslepená, kde získáte aršíky barevně potištěného tvrdého papíru určené k vystřižení a slepení. Při pohledu na počet papírových domů, které z archů vzniknou, si dokážeme představit, že to bude práce pro trpělivého člověka. Proto doporučujeme si připlatit, abyste získali, stejně jako my, již zkompletovanou verzi.
V ní se pod víkem ukrývají právě tyto složené papírové domy, ale to samozřejmě není všechno. Slepené jsou také figurky hráčů, které představují malé papírové kvádry s textem a ilustrací po straně, přičemž na svojí horní části mají vytištěný čtvereček odpovídající barvě hráče.
Ostatní součásti již jsou nevystřihovací. Máme tu hrací plán v odlišné barvě pro každého z protivníků, ale také hlavní plán, na kterém je již zmiňovaný okruh, po kterém budou hráči se svými armádami pobíhat sem a tam. V jeho rozích jsou čtyři města a uprostřed mají své místo balíčky karet, které budete náhodně losovat.
Zajímavý je také systém pro sledování vítězných bodů. Nenajdete zde žádnou stupnici na hlavním plánu ani karty, ale přímo speciální lištu s posuvníkem, na které budete podle získaných počtu bodů posouvat okénko.
Zbývá nám vyjmenovat dvě hromádky karet, čtyři listy nápovědy a také plán pro rozestavení nabídky budov. V krabici nemohou chybět samozřejmě ani pravidla, která čítají čtyři strany A4 textu. Všechno v této hře (s výjimkou stěn krabice) je vyrobené z papíru. Možná vám to přijde jako zvláštní, nebo nepohodlné, ale ve výsledku je to docela roztomilé a hra má přesto zajímavý prostorový vzhled.
Příprava na partii je jednoduchá – hráči si rozeberou figurku a hrací plán podle zvolené barvy. Na list nabídky budov rozestavíte všechny budovy, které jsou k dispozici na předkreslené pozice. Každý ze soupeřů dostane do ruky také deset karet od všech tří surovin – kámen, dřevo a kov. Teď je vše připraveno k bratrovražednému boji o nadvládu nad královstvím.
Každé kolo odehrají všichni hráči jeden svůj tah. Ten se skládá z hodu kostkou a pohybu figurkou výběrčího daní. Po celou hru se s ním pohybuje také celé vaše vojsko (které na začátku partie nemáte žádné).
Směr pohybu si určíte sami a podle políčka, na kterém zastaví, získáte příslušný počet surovin. To je přesně jako v reálu jediný příjem, který bude do vaší pokladnice plynout a z něj musíte zvládnout financovat výstavbu města i rozvoj vojska. Právě nákup je poslední fází tahu – můžete naverbovat libovolného bojovníka, jestli jej dokážete vyzbrojit (a to stojí kov).
Můžete také postavit novou budovu pro své město. Za utracené suroviny však tentokrát nedostanete jen nějakou virtuální stavbu nebo kartičku, ale z nabídky si můžete opravdu vzít opravdový (i když papírový) dům. Jenže abyste jej postavili, musíte splnit ještě jednu podmínku. Musíte mít lidi, kteří by v něm pracovali. K tomu slouží základní budova, která nese název cech. Právě zde žijí poddaní, kteří se vyučí a mohou obsluhovat danou stavbu.
Všechny zakoupené domy rozmisťujete před sebe na svůj hrací plán, na kterém máte také nahoře místo pro pětici vojáků. To je maximální množství vojska, které můžete v této hře mít. A k čemu vám je? Přece k dobývání soupeřových měst a poražení jejich armád. Bitvy se odehrávají klasicky pomocí kostek, k jejichž hodu se přičítá síla jednotlivých mužů ve zbroji.
Dosud hru ovlivňují pouze rozhodnutí účastníků a troška náhody z hodu kostkou, který je trochu eliminován možností rozhodnout o směru pohybu. Ovšem v každém kole jeden z hráčů táhne také kartičku Osudu, která může ovlivnit všechny jeho plány. Navíc si za dva kusy kartiček od každého typu můžete koupit Pokrok, který vám může přinést prospěch, ale také problémy.
Například v naší první hře se jeden z hráčů rozhodnul hned v prvním svém tahu ušetřit suroviny ze začátku a nakoupit za ni kartičku Pokroku. Bohužel si vytáhnul povinnost odložit polovinu svých zbylých surovin do zásoby. Z této rány se pak těžko vzpamatovával. Na druhou stranu některé šance, které Pokrok nabízí, mohou hráčům jejich snahu pro změnu usnadnit.
Celá hra se však nehraje na zničení soupeřových měst, ale na vítězné body. Ty získáte za některé kartičky, za rekrutování nejsilnějších vojáků, ale především za většinu budov, které lze postavit. Body evidujete na papírovém ukazateli.
Ačkoliv je základním principem pouze hod kostkou a pohyb figurkami po obvodu hracího plánu, cesta k vítězství je mnohem trnitější. Nestačí pouze mít štěstí na sběr surovin, ale musíte také ve správnou chvíli nakupovat správné budovy, protože v ruce smíte mít vždy maximálně deset kusů od každé suroviny.
Možná se zdá, že hra vzhledem ke své náplni bude hodně bojová, není tomu tak. Mnohem víc totiž je o sběru surovin a jejich správném využití k postavení města. Souboje jsou zde jako třešnička na dortu, kterou se můžete pokusit zhatit plány soupeři, když se vám zdá, že se mu daří až příliš.
Motivací pro útok je samozřejmě možnost soupeři zničit některou z jeho pracně postavených budov a snížit tak razantně jeho bodový zisk. Pokud si vezmete tento aspekt za svůj, může se stát z Polis nemilosrdná bitva.
Interakce mezi hráči samozřejmě přibývá s počtem soupeřů, protože ve dvou si mohou oba hrát na vlastním písečku a snažit se prostě být rychlejší v rozvoji. Ovšem ve třech nebo čtyřech se již nevyhnete konfliktům a všechno bude trošku více o boji.
Hra má nejen pomalejší rozjezd, ale protože většinu hry získáváte suroviny stejným tempem, tak jí trochu chybí vrchol a finále. Dohra je stejně pomalá jako začátek, sice můžete produkovat některé suroviny každý tah, ale přesto máte stále stejnou šanci postavit vysoko hodnocenou budovu (kromě situace, kdy ji postaví někdo jiný a již není v nabídce).
Naše největší výhrady budou směřovat k několika technickým nedostatkům na zpracování hry. Kartičky surovin mají všechny hodnotu jednoho bodu a budete je muset neustále přepočítávat, abyste zjistili, jestli jich máte dostatek nebo jestli jich naopak nemáte příliš. Karty ve hře v podstatě vůbec nemusely být a mohly být nahrazeny pouze několika ukazateli na místě, kam se v současné době pokládají kartičky surovin.
Druhým nedostatkem je nepřehlednost prostoru, kam se ukládají budovy na začátku hry. Musíte znát všechny typy nazpaměť, abyste se v nich bez problémů zorientovali. Přehlednější rozčlenění by určitě plynulosti hry prospělo.
Poslední pak je špatný přehled o aktuálním počtu cechů. Ty totiž potřebujete ke stavbě budov, ale i k rekrutování některých vojáků a neustálé přepočítávání a promýšlení, kolik jich ještě máte volných, zdržuje. Přitom stačilo pouze někde umístit jednoduchou stupnici nebo počítadlo.
Polis přesto nabízí zajímavý zážitek, na kterém se hodně podílí možnost vystavět své vlastní město. Vybírání daní v naturáliích je jednoduchým a logickým principem. Náhoda kostky navíc není tak velká, protože suroviny za sebou leží v sérii dvou či tří políček, takže se obvykle trefíte na tu, o kterou opravdu stojíte. Díky tomu se pak můžete mnohem více soustředit na své záměry se stavbou a získáváním vítězných bodů.
Absence určitého vystupňování napětí hře ubírají bodíky na hratelnosti. Přesto se jedná o zajímavý amatérský počin, který zaujme svým prostorovým vzhledem. Hra je na podíl náhody stále docela strategická a věříme, že si najde svoje fanoušky.
+ zajímavá strategie
+ prostorové budování města
+ možnost soubojů
+ ničení města soupeřů
+ výrazně eliminovaný vliv náhody
- cena
- spousta stříhání a lepení při sestavení
- neustálá nutnost počítání surovin
- chybí počítadlo cechů
- absence vývoje tempa hry
- reklama na hráčských plánech
