Čekáme na stanici. Zdánlivě je tu klid, ale všichni víme moc dobře, že někdo dřív nebo později zavolá a v tu chvíli vypukne chaos. Alespoň tak by to připadalo nezúčastněnému pozorovateli, ale každý náš krok, každý pohyb má svůj smysl. Rychle a efektivně na základě informací najdeme potřebné vybavení a vyrazíme do zásahu na libovolné planetě.
Elitní jednotky se nesmí bát ničeho, ačkoliv vesmír může nabídnout opravdu nespočet různých nebezpečí. O tom se přesvědčí i hráči v deskové hře Project Elite, kterou vytvořilo autorské duo Konstantinos Kokkinis a Sotirios Tsantilas. Jejich výtvor se pak po Evropě šíří zásluhou firmy Esdevium Games. Jenže tato verze z roku 2020 není novinkou, ale jedná se o přepracování stejnojmenné hry z roku 2016. Oproti ní tady přibyl nový designér Marco Portugal, ale především se změnil vydavatel z Artipia Games na CMON.
Na víku masivní krabice vidíme výjev z jednoho zásahu, který by hráče měl připravit na drama, jež je uvnitř jako tým čeká. Základem všeho je místo činu, kterým je velká oboustranná deska. Tu hráči dle očekávání položí do středu stolu a to podle zvoleného scénáře i vlastních preferencí. Společně se domluví na obtížnosti a podle pokynů zaplní mapu žetony zájmových bodů, ale také vytvoří hromádku karet událostí. Mapu zaplní také žetony shluku vetřelců a hledání.
Vedle plánu vyloží karty statistik nepřátel, připraví balíček bossů (zamíchají sadu náhodných osmi s dalšími dvanácti kartami volna) a vytvoří další balíčky hledání, technologií a zrození. Mapa by měla i po tom všem zůstat v dobrém dosahu pro všechny hráče. Jednotliví hráči si vyberou hrdinu, dostanou jeho plán a figurku, kterou položí na startovní pozici se základnou zvolené barvy. U svojí postavy pak označí stupnici zranění žetonem ve stejné barvě. Hráči si jeden po druhém vyberou jednu základní zbraň z náhodné společné nabídky.
Partie má vždy maximálně osm kol, které pokaždé začínají fází událostí, ve které odhalí hráči horní kartu a zjistí, co si na ně náhoda připravila. Může se jednat o efekt stály, okamžitý nebo o klid zbraní v podobě karty bez efektu. Události samotné ale neznamenají pro hráče žádné dobré zprávy a mohou je stát třeba nějaké akce a tedy i energii pro další tahy.
Ale ani poté se ještě nedostane tým zachránců k akci, protože je na čase, aby se narodili noví vetřelci s pomocí odhalení jedné nebo několika karet (v závislosti na obtížnosti a počtu hráčů). Objeví se na místech k tomu určených. Jenže čas od času se místo obyčejných poskoků objeví na scéně i některý z bossů.
Potom už ale dostanou hrdinové šanci na situaci zareagovat. Jenže radost je poměrně rychle přejde, protože na odvetu a plánování nebudou mít klid. Fáze se totiž odehrává v reálném čase a na úvod této části hry spustí hráči časovač, který je součástí balení. Tým má obvykle dvě minuty na to, aby využili své připravené kostky akcí a zásahu. Hází současně se všemi, které mají k dispozici a mohou si vybrat jednu nebo více z výsledných ikon, nebo kostky rovnou znovu přehodit.
Kostky jsou dvou různých druhů, kdy jedna ikonami rozhodne, jakou mají akci k dispozici. Mohou se tedy posunout na sousední pole na mapě nebo hledat na místě, kde se ještě nachází žeton s lupou, dobrat si tři karty a vybrat jednu z nich. Na plánu se kromě toho nachází také úkoly. A i pro jejich splnění je potřeba utrácet správné ikony.
S pomocí akčních ikon se lze také pokusit aktivovat předměty, vylepšení (attachment) nebo zbraně, které ale vyžadují dvě konkrétní ikony. Teprve poté je možné využít jejich efekt. V případě pušky to znamená hodit další sadou kostek a snažit se přehodit hodnotu, která je určena vlastnostmi pro úspěšný zásah. Hráči tak sníží počet životů nepřátelům a případně je zabijí. Žádná odměna ale nenásleduje.
Se zmiňovanými pěti ikonami je na akční kostce ale ještě jedna červená a ta znamená pohyb vetřelců! Takový výsledek musí hráči vyhodnotit ihned, jakmile se na kostce objeví. V takové chvíli hráč musí posunout libovolného nepřítele o hodnotu jeho rychlosti, a to podle šipek označujících cestu krvežíznivých příšer. V důsledku jejich pohybu může dojít k vytlačení jiných monster nebo dokonce hrdinů, kteří za to okamžitě utrží zranění.
Kostky, které hráči využili, mohou po dokončení akce být znovu využity. Výjimkou z tohoto pravidla jsou políčka se symbolem zámku. Jakmile vyprší čas, hráči už nemohou znovu házet kostkami a fáze končí. Nyní dojde na odvetu, protože vetřelci využijí svoje schopnosti a tím možná i zranit některého z hrdinů, kteří jsou poblíž. Poté se vetřelci jeden po druhém pohnou ve směru šipek na mapě.
Konec kola znamená, že si hráči mohou vzít zpět i kostky, které zůstaly v rámci akční fáze zamčené a místa pro hledání se znovu stanou dostupnými. Partie pak pokračuje dalším kolem, pokud se tedy nejednalo o kolo osmé. V takovém případě hráči asi prohráli, protože nedokázali včas splnit úkol mise (a vrátit se zpět na místo extrakce). Porážka ale na hráče čeká také v důsledku smrti některého z členů týmu nebo v případě, že vetřelec dorazí na startovní pole.
Project Elite je dramatická, ale především hektická kooperativní hra. Naprosto stěžejním bodem partie a také prvkem, který rozhodne o zájmů hráčů, je akční fáze odehrávající se v reálném čase bez šancí na rozhodování.
Základem zážitku tak je boj a zážitek. Na přemýšlení není čas, místo toho musí hráči vzít své zbraně, využít jejich možnosti na maximum a zabíjet, co se dá. V tom chaosu vlastně tým nemá ani moc šancí se domlouvat, ačkoliv je to v podstatě nezbytné. Kromě boje s monstry se totiž musí zaměřit především na přežití a splnění úkolu, který jim dává aktuálně hraný scénář.
Kostky rozhodně nejsou přítelem žádného hrdiny, a to platí i tady. Jenže jejich ikony používají hráči rovnou k volbě svých akcí, a dokonce i k aktivaci zbraní. Každý z účastníků se tak zběsile snaží naházet obrázky tak, jak potřebuje. Do cesty mu všem ale vstupuje smůla a zdržení, pokud se na kostce objeví ikona pohybu vetřelce.
V takové chvíli musí jakékoliv úmysly na chvíli ustoupit. Naštěstí aktivní hráč má volnost výběru příšery, kterou posune. Tady je třeba dobře vyvážit rychlost se správnou volbou, aby hráč neposunul figurku, která pak všem zbytečně zavaří. Navíc často vzniknou zřetězení pohybů, které zdržují ještě víc a tím přece dávají náhodě výraznou kontrolu nad vaším tahem a jeho náplní.
Díky jasně dané délce kol má i celá partie rozumně nastavený rámec, který nelze překročit. Vejde se bez problémů do jedné hodiny a to v libovolném počtu hráčů. Výborná je v nižších i vyšších počtech, jen je třeba dát dobrý pozor na vliv na obtížnost. Čím více hráčů, tím lepší pokrytí mapy, kontrola nad kostkami a tedy i jednodušší boj. Naopak sólová hra je dost nepodařená, protože hráč má pod kontrolou dvě postavy, na které se není schopný současně soustředit.
Vetřelci nepotřebují ke svému pohybu nějaké složité určování nejbližšího hrdiny, za kterým by se měli posouvat. Místo toho má každé políčko svoji cestu dovnitř a ven a to nenechává hráče příliš přemýšlet. Na druhou stranu je právě díky těmto šipkám poměrně dobře možné předvídat pohyb nepřátel a lákat je do připravených léček.
Jednoduché sci-fi téma s vetřelci se ale podařilo zpracovat hlavně z pohledu atmosféry. Hráči si připadají jako ve filmu Hvězdná pěchota, kde krájí jednoho vetřelce za druhým a bitevní vřava se odehrává i všude kolem nich. Tomu divokému pocitu samozřejmě napomáhá pocit neustálého časového presu a toho, že okolo vás se něco děje a vy nad tím nemáte ani kontrolu, ani přehled, protože se musíte soustředit na svoji činnost.
A pak je najednou po všem. Tým se může v klidu nadechnout, přeskupit své síly, domluvit se na dalších plánech, a především nechat odpočinout svoje hrdiny.
Hra nabízí různé scénáře, obtížnosti a dvě strany desek. Díky tomu je hra pokaždé čerstvá a těžko budete odolávat šanci na odvetu. Není totiž zdaleka jisté, že vyhrajete. Navíc je na trhu řada zajímavých rozšíření (jak už to tak u CMON bývá), které by z parádní zábavy mohly udělat ultimátní řezničinu.
Zpracování je prakticky dokonalé. Miniatury jsou nádherné, sci-fi pojetí, a i grafika je dostatečně zajímavá a detailní. Potěší i dobře popsaná pravidla a vhodné a přehledné uložení komponent. Celkově tak s ohledem na provedení není hře co vytknout.
Jeden z našich hráčů označil Project Elite jako chaotické peklo v reálném čase. Myslel to ale pozitivně, protože hra působí přesně tak. Vládne vám chaos, dává vám do těla, ale bez ohledu na všechny ty pekelné útrapy s všudypřítomnými vetřelci si to ohromně užíváte. Project Elite je hra, která ukazuje, jakou sílu má hratelnost. Tahle hra je pro nás pecka a jediné, co vás může odradit, je odpor k hrám bez tahů.
Více o hře.
+ atmosféra
+ využití kostek
+ předvídatelný pohyb nepřátel
+ pocit hektičnosti
+ jako v akčním filmu
+ luxusní zpracování
+ hratelnost
+ více obtížností
+ variabilita
- slabá sólová hra
