Smrt a hrůza na sebe dokáže vzít mnoho podob. Žádná však není zrůdnější než bezdůvodně vraždící psychopaté. Ostatně, právě o tom se přesvědčí skupina camperů v této hře.
Psycho raiders vyšel pro deskovky v netradičním formátu. Vše potřebné k hraní (tedy až na pár kostek, papír a psací potřeby, které si musíte obstarat sami) totiž najdete v hororovém magazínu, který mimo samotnou hru obsahuje i nějaký ten komix a další vcelku “ujetý” obsah. Způsob vydání je dost netradiční, samotná hra je však přímo obskurní. O vydání se postarali Emperors of Eternal Evil a o samotný dizajn zase trojice autorů: Mat Brinkman, Jochen Hartmann a Nate Hayden. V této hře, která je přístupná až od osmnácti let, jsou nevinní výletníci napadeni skupinou zvanou Psycho raiders, která nosí plynové masky a jejich hlavní zábavou je zabijení lidí a to obzvláště upálením. A právě jedna skupina hráčů se ujme role camperů a druhá vrahů. Cíle obou dvou stran jsou vcelku zřejmé, ale jen pro pořádek: Psycho raiders se snaží pozabíjet hráče z druhé skupiny a campeři se zase snaží uniknout na druhý konec mapy. Do hry ještě může zajímavým způsobem promluvit i třetí skupina a to obyvatelé městečka, jež se nachází poblíž místa přepadení. O tom však až za chvilku, pojďme se nejdříve stručně podívat jak se to hraje.
Jedná se o tradiční žetonkovku na hexové mapě. Hráč na tahu se vždy pohne a/nebo zaútočí na nepřítele v dosahu a poté navíc může provést nějakou akci, mezi něž například patří prohledávání místa za účelem najití zbraně nebo volání o pomoc. Vše je řízeno hodnotami postav jednotlivých dovedností a co je zajímavé, tak záměrně jsou postavy nevyvážené, takže hráči hrající za psychopaty mají jasnou převahu co se týče rychlosti i síly. Avšak campeři mají své prostředky jak přežít.
Jedním z nich je velice zajímavá mechanika schovávání se, kdy hráč položí na mapu další svůj žeton a tajně napíše na papír, který žeton on sám představuje a který je jen falešný. Poté se pohybuje za oboje žetony. Nebude však dlouho trvat a psycho raiders najdou způsob jak obklíčit své oběti. Mohou k tomu použít například ohně, který odřízne výletníky od únikových cest, nebo třeba mohou svou oběť chytnout a poté jí někam odvléct, nebo nechat upálit dalším kolegou z týmu. Hra je plná takovýchto detailů a nabízí tak velmi bohatý atmosferický zážitek.
Ten se ještě prohloubí, když se podaří camperům utéct až do městečka, kde mohou zavolat o pomoc a přibrat na svou stranu nějaké měšťany. Ovšem, ne každý je na jejich straně, někteří mohou být na straně vrahů. Kteří to jsou však campeři neví a neví ani jestli vůbec nějaký z nich je na straně zla. Celou hrou je tak prostoupena nejistota a s ní spojené i napětí. A zatímco táborníci trnou hrůzou, když doufají, že nebude objevena jejich skrýš, hráči za psychopaty se v té brutalitě, kterou páchají, doslova vyžívají. Může za to celkové vybalancování hry, kdy psycho raiders mají zbraně a prostředky k lovu, zatímco druhá strana se musí spoléhat na schovávání se a pomoc druhých u kterých ani neví jestli jsou na jejich straně.
Zajímavou mechanikou je zranění: jakmike je daná postva zraněna, tak si musí snížit hodnotu nějaké statistiky. No a pokud dojdou všechny hodnoty na nulu, tak si hráč vytáhne kartu smrti. Pakliže se její druh shoduje se zbraní, která postavě způsobila zranění, tak je postava mrtvá, v opačném případě dostane druhou šanci.
O hratelnosti bych se mohl rozepisovat ještě velmi dlouho. Jsou zde takové detaily, jako například viditelnost, kdy hexy kam dopadá pouliční osvětlení nebo reflektory z dodávky psychopatů jsou nebezpečnějí pro schovávání se, nebo možnost řídit hned několik druhů vozidel. Ve hře vás také mohou potkat různé události a na pohyb má také vliv počasí. Ve hře je toho doopravdy kvanta a vše výrazně napomáhá atmosféře hry, ne každému to však může sednout, poněvadž detailů k naučení je vážně dost, ale zase to není ani nějaký extrém, třeba hráči wargames nebudou mít podle mě sebemebší problém.
Psycho raiders byl pro mě snad nejsilnějším atmosferickým zážitkem co jsem kdy hrál. Ať už hrajete za jakoukoliv stranu, cítíte se jako oni. Dizajnéři předvedli úžasnou práci v simulaci celkového pocitu pro každou ze stran. U Psycho raiders se celou dobu budete cítit jako lovec, ten silnější a dost možná si i budete škodolibě užívat trápení protihráče/ů. Zatímco camper ucití zase spíše bezmoc a strach. I přes takovouto nevyváženost, je ale vítězství obou stran podobně dosažitelné.
Psycho raiders jsou tedy velice zajímavým počiam a to i co se týče počtu hráčů. Lze jej hrát od dvou hráčů po sedm a z vlastních zkušeností mohu doporučit jak hru ve dvou tak ve třech. Zbylé počty jsem nehrál, ale na papíře fungují. Vždy jde jen o to, kdo kolik ovládá postav, ve dvou přitom jeden ovládá campery spolu měšťany a druhý Psycho raiders. Co se týče doby hraní, tak ta může někdy dosáhnout i dvou hodin a jindy zase jen několika minut.
