To se takhle jednoho dne šejk Buáh vzbudil a rozhodl se, že si na nedalekém kruhovém ostrově postaví svoje vlastní malé město mrakodrapů. Pozval si tedy svého oblíbeného architekta a ten mu spočítal, že se na maličký pozemek vejde hned šestnáct budov se základnou třicet metrů. A protože se číslo šestnáct Buáhovi moc líbilo, hned se pro ten nápad nadchnul a vymyslel, že všechny mrakodrapy by měly tvořit dohromady čtverec.
Jenže pak se zamyslel. Když budou mít všechny mrakodrapy stejný tvar, nebude to vypadat pěkně, on chce něco, co jen tak někdo nemá. A tak nebohému architektovi zadal úkol vymyslet ostrov tak, aby obsahoval co nejzajímavější kombinace, ale aby přitom mrakodrapy spolu měly vždy něco společného. Architekt nebyl hloupý a vytvořil si za tímto účelem malý model ostrova. Když konečně mrakodrapy postavil, zapomněl svůj model v hotelu, kde jej našel jeden Švýcar. A hle: vznikla z toho desková hra.
Ten Švýcar se jmenuje Blaise Muller a je to matematik, který byl tenkrát v roce 1990 v Saúdské Arábii na konferenci. Další rok na hře pracoval a už v roce 1991 ji poprvé přestavil světu pod názvem Quarto. Licence se ihned chopila začínající společnost Gigamic, která postupem času představila několik zpracování. Nejnovější vzhled získala už v roce 2003, což je právě ta verze, kterou máme v redakci.
Samozřejmě i tuto, podobně jako ostatní hry (například Marrakech nebo Sputnik) i tuto hru od Gigamicu v České republice distribuuje společnost Billard Centrum. Ani tentokrát nechybí v základní originálně francouzské brožurce česká a slovenská pravidla.
Podle statistik serveru BoardGameGeek se jedná o druhou nejhranější hru od společnosti Gigamic po vynikajícím bludišťovém Quoridoru (recenze). Quarto však na něj co do zábavnosti a napětí neztrácí v žádné z kategorií, které by nás měly v recenzi zajímat.
Které součástky tedy hráči tak rádi ohmatávají? V černé krabici, která sdílí společné grafické zpracování nejen s již zmiňovaným Quoridorem, ale třeba také s výborným Eclipse (recenze), se ukrývá opět klasický a oblíbený dřevěný obsah.
Ani tentokrát nechybí klasický plátěný sáček s nápisem Gigamic, přestože dílky nebudete potřebovat losovat. Slouží totiž ke sbalení dílků, aby vám neštěrchaly v krabici. Všechny komponenty tradičně zakrývá masivní dřevěná deska. Na ní najdete jednu velkou kružnici, která pojídá všechny malé. Těch je celkem šestnáct uspořádaných do čtverce o rozměrech 4×4.
Mnohem důležitější však jsou samotné dílky, které se ukrývají v přihrádce pod plánem. I těch je šestnáct, ale na první pohled je každý úplně jiný. Jeden velký, druhý malý, jeden hnědý, druhý světlý. Všechny jsou vyrobeny z pevného dřeva a celá hra působí gigamicovsky luxusním dojmem.
Když si dílky pečlivě prohlédnete, zjistíte, že vždy čtyři z nich spolu sdílí nějakou vlastnost – čtyři jsou čtvercové, čtyři kruhové, čtyři velké, čtyři malé, čtyři světlé, čtyři tmavé a čtyři mají v základně díru, zatímco druhá čtveřice ne. Právě tyto vlastnosti jsou pro hru velice důležité.
Hráči před sebe na začátku partie postaví hrací plán a do společné zásoby umístí všech šestnáct dílků. Žádný z hráčů zde paradoxně nemá žádné svoje hrací kameny, ale ty se vždy berou z kompletní hromádky. Výběr je tedy na začátku velký.
Samotná partie Quarta probíhá velice netradičně. Hráč, který je na tahu totiž vybere ze zásoby šestnácti dílků jeden a ten dá svému soupeři! Až jeho úkolem je umístit kámen na hrací plochu a to na kterékoliv volné kruhové políčko. Musí však myslet na to, že už nebude moci s kamenem až do konce hry pohnout.
Pak si hráči role vymění, kámen vybírá druhý hráč, zatímco úkolem prvního z nich je kámen položit na hrací plán. Kameny spolu nemusí při pokládání sousedit a je pouze čistě na rozhodnutí hráče, kam jej položí.
Hra končí ve chvíli, kdy na hracím plánu vznikne řada čtyř kamenů, které mají alespoň jednu vlastnost společnou. V řadě tedy mohou být klidně dva malé a dva velké kameny, ale pokud jsou všechny světlé barvy, tak je konec partie.
Vítězí ten hráč, který položil poslední kámen a zároveň si svého vítězství všiml. Pokud však vítěznou kombinaci přehlédnul, může se za vítěze prohlásit jeho soupeř ve chvíli, kdy se dostane k tahu. V případě, že si řady nevšimne ani jeden ze soupeřů, stává se z ní obyčejná řada a jejím prostřednictvím již nelze zvítězit.
Ačkoliv devět možností, jak zvítězit vypadá dostatečně, zkušenějším hráčům se může stát, že dosáhnou remízy. Tedy situace, kdy je všech šestnáct kamenů rozložených, ale ani jeden z hráčů nezvítězil. To je také snad jediný zápor, který lze této logické hře vytknout.
Naopak naprosto skvělý je princip, kdy soupeř rozhoduje o tom, který kámen v daném kole umístíte. Může vám také nevědomky nahrát a dát vám vítězný kámen.
Právě ten pocit zmaru, když protivníkovi dáte vlastně vítězství zadarmo je to, co dělá Quarto tak ohromně zábavným. Říkáte si, že příště už takovou hloupou chybu neuděláte a toužíte okamžitě po odvetě. Těžko můžete z prohry vinit výhradně soupeře, který ji může ovlivnit pouze částečně.
Quarto je hodně náročné na pozornost. Musíte neustále sledovat vývoj na hrací ploše a tím se zcela odchyluje od jednoduchých piškvorek, na jejichž základu je vystavěné. Každý kámen mění situaci a to přesto, že se nemůže ani jeden z nich pohybovat. Stačí jedno špatné kouknutí a už je pozdě, jedna z devíti řad má společnou vlastnost a partie je u konce.
Výborná je také délka celé partie, která velmi výjimečně přesáhne čtvrt hodiny. Jedná se tedy o takovou rychlou logickou jednohubku, která se však může protáhnout díky touze po odvetě. Tak vám můžeme zaručit, že v podstatě nikdy nezůstane pouze u jedné partie. Na oficiálních turnajích v Quartu je pak délka jednoho tahu omezena přímo pomocí šachových hodin na jednu minutu.
Protože je sledování čtyř vlastností složité, můžete pravidla pro dětské hráče zjednodušit. Můžete jim určit jako vítězné třeba pouze tvary a barvy, které se sledují lépe. Tak je Quarto snadno nastavitelné podle úrovně hráčů i pro starší.
Přitom hra skvěle trénuje logické myšlení. Nemůžete totiž přemýšlet pouze nad tím, kam umístíte kámen, který máte zrovna v ruce. Mnohem důležitější jsou vaše volby kamenů pro soupeře. Tomu totiž dáváte naprostou volnost v jeho umístění. Nebudete mu chtít dát ani kámen s vlastností, kterou se snažíte dokončit vy, ale zároveň ani takový, o němž tušíte, že sbírá on.
Pokud vám naopak bude připadat verze s řadami příliš jednoduchá, pak pro vás autor připravil ještě takzvanou variantu pro pokročilé. V té mohou oba hráči dosáhnout vítězství také tím, že seskupí podobné dílky do malého čtverce o rozměrech 2×2 kolečka.
Tím se ještě výrazně zvýší již tak vysoká potřeba soustředění. Na hrací ploše totiž je v současnou chvíli 18 různých možností, jak může některý ze soupeřů zvítězit, oproti devíti klasickým. Snížíte tak pravděpodobnost, že partie dopadne remízou.
Quarto je prostě hra možností. Širokých i tenkých, záleží, jak si hráči navzájem nahrávají na smeče. A je to opravdu velká legrace a zábava. Spolu s Marrakechem se jedná podle našeho názoru o nejlepší hru od společnosti Gigamic, která se nám dostala do ruky.
Více o hře.
+ skvělý herní systém
+ dřevěné zpracování
+ trénuje postřeh a logické uvažování
+ více variant podle zkušeností
+ hráči se navzájem ovlivňují
+ krátká hrací doba
- šance remízy v základní variantě
pokud to chápu správně, pak ne čtyři (jak je uvedeno v článku) ale osm kamenů vždy sdílí stejnou vlastnost …