Dnes už to zní skoro jako pohádka. Všechno začalo nenápadně ve firmě Umbrella Corporation. Zrodil se zde virus, který měl být ihned zničen. Jenže místo toho se zdál být výborným způsobem, jak získat vojenskou převahu. Bohužel pouze do chvíle, než unikl z karantény. Teď po světě chodí nejen nemrtví, ale také jiné, hrozivější zrůdy. Tento příběh má prostě k pohádce, protože už tušíme jedno – nečeká nás žádný happyend.
Resident Evil je počítačová série s obrovskou tradicí, která se dočkala řady pokračování a reedicí. A shodou okolností právě před několika týdny vyšel také remaster klasického Resident Evil 2 pro konzole. A nám se v podobnou dobu dostala na stůl desková hra, která má úplně totožné téma. Je to jasné z názvu Resident Evil 2: The Board Game. Mezi fanoušky hry se určitě řadí také Mat Hart a Sherwin Matthews, kteří jsou podepsaní pod vznikem tohoto boxu. Hru pak vydává společnost Steamforged Games (prostřednictvím kampaně na Kickstarteru) a pro Evropu ji nabízí v distribuce Esdevium Games.
Víko je překvapivě bílé, ale o to víc vynikne krvavý červený nápis a především škvíra, kterou na nás nakukuje příšera. Právě té škvíry hráči využijí a rychle nakouknou pod víko, kde najdou kartonové destičky pro sestavení mapy. Inspiraci musí nalézat v nabídce scénářů, které mají každý svoji specifickou přípravu. Mapka urči nejen rozložení místností, zdí, chodeb a dveří, ale také nepřátel a předmětů. Většinu komponent pak tvoří karty a figurky. Před první partií hráči pak musí sestavit desítku točivých ukazatelů pro jednotlivé zbraně (a jednu pro sledování životních bodů bosse).
Hráči si každý vyberou jednoho ze čtyř dostupných hrdinů, dostanou jeho kartu, figurku (postaví na startovní pozici mapy), ale především ukazatel stavu života. Ten je rozdělený na pět pozic a žetonem na začátku je třeba označit sloupeček zcela vlevo, v zelené barvě, s nápisem Fine (tedy V pořádku). Každý hrdina má nejen svoji jasně danou maximální nosnost a schopnost úhybu, ale především umí obsluhovat pouze některé zbraně. Do začátku dostanou pak hrdinové všichni nůž a pistoli, které nejsou cizí nikomu. Ke střelné zbrani si hráč musí vzít také jeden ukazatel nábojů. Plán zabydlí hráči také figurkami monster, jak jim předepisuje zvolený scénář.
Hráči se na tahu střídají, ale monstra v tom nezůstávají pozadu. A tak zatímco hráč má k dispozici pro svoji postavu čtyři akční body, s jejichž pomocí se může pohybovat, otevírat dveře, používat předměty, obchodovat se spoluhráči a především hledat. To je možné pouze na místě, kde se nachází žeton s předmětem. Dostane ale náhodnou výbavu ze zamíchaného balíčku.
Především ale může útočit na nepřítele. Každá zbraň má svůj dostřel a některé jsou funkční pouze na blízko, například už zmiňovaný nůž. Karta výbavy předepisuje hráči kostky, kterými hází a výsledek se liší podle počtu zásahů. Může se jednat o pouhé odstrčení příšery dozadu a pouze v těch nejpodařenějších momentech hráči zombíka zraní. Řadě nepřátel pak stačí jeden zásah.
Nepřátelé reagují na hráče a jeho figurku. Jakmile tedy skončí jeho tah, všechny příšery poblíž se posunou směrem k nejbližší kořisti. A ty dostatečně blízko zaútočí. Uštědří tak hrdinovi nějaký ten bod zranění a nepotřebují k tomu ani kostku. Naopak bránící se hráč se může pokusit útoku vyhnout s pomocí schopnosti svého hrdiny a hodu kostkou. Jenže posuny a útoky se dějí navíc pokaždé, když hrdinové zaútočí.
Hráči ale při svém pohybu po mapě také odhalují neprozkoumané oblasti a výsledek průzkumu vždy určuje kostka. Při tom ale nemusí najít pouze příšeru, ale klidně i pouhý pocit nejistoty nebo nutnost hodit kostkou obrany.
Na konci každého tahu hráč musí absolvovat ještě fázi napětí, ve které odhalí jednu kartu a doufá, že celému týmu neuškodí. Může sice přinést potíže, ale také může znamenat klid. Hráči se takto střídají a snaží se splnit úkol, který dostali zadaný v konkrétním scénáři.
Resident Evil 2: The Board Game je zajímavou kooperativní novinkou, která přináší řadu unikátních nápadů. Tím hlavním je fakt, že nepřátelé se pohybují v závislosti na vás. Čím více útočíte, tím více se i smyčka příšer kolem vás stahuje. A pak jsou tu bossové, kteří mají každý svůj vlastní balíček karet chování, který zase posouvá zážitek ze souboje s nimi o kousek dál.
Mně osobně se zase nejvíc líbil pocit omezení zbraní, které si pak hráči mají motivaci předávat mezi sebou a sbírat jeden pro druhého. Navíc pocit konečnosti munice vám neustále dýchá na záda a je zdrojem nejistoty.
Hra vás po celou dobu udržuje zaměstnané. Díky tomu ani nevadí, že celý příběh jednoho útěku se odehrává obvykle na prostoru nějakých necelých dvou hodin. Ty budete potřebovat především ve čtyřech účastnících. Bohužel k tomuto času musíte připočíst také poměrně nepříjemně zdlouhavou přípravu, která je vinou neforemné mapy a rozmisťování řady prvků.
Zajímavé jsou rozdíly v počtu hráčů. Partie funguje ve všech, ale při tom pokaždé trochu jinak. Ve dvou hráči každý začínají jinde a mohou se sice domlouvat, ale každý bojuje víceméně sám za sebe. Ve více účastnících ale mají hrdinové parťáka a týmovost se posouvá ještě víc nahoru. Navíc je možné Resident Evila 2 hrát i jako sólo hru.
Každý scénář vypadá úplně jinak a má svůj vlastní úkol. Někdy tak před hráče staví záludné úkoly, které nejsou jen o prostém „běžte tam!“ Jsou tu i mezikroky, bez kterých prostě úspěch nebude. Hráči spolu musí konstantně komunikovat a snažit se na hru vyzrát. A to dřív, než vám dojdou karty v balíčku napětí. Jakmile se tak stane, je konec.
Pak je tu ale ještě jeden prvek, který dělá hru opravdu blízkou předloze. Hráči mohou v průběhu partie ukládat svoji pozici a tím obnovit svůj balíček napětí. Jednoduše zamíchají už použité karty zpět. K tomu stačí jediné – najít místnost, ve které je psací stroj! Pamatujete, jak se ukládal Resident Evil 2? Asi vám to nemusím vysvětlovat.
Celá kampaň obsahuje osmičku příběhů, které na sebe navazují. Jakmile je dohrajete, necítíte žádné nutkání si to vyzkoušet znovu. Do té doby totiž objevíte většinu karet a budete mít pocit, že vám hra nemá co nabídnout. Vrátíte se k ní možná za několik měsíců, protože probíjení se zombíky je tady opravdu zábava.
Obtížnost rozhodně neodpovídá nějaké procházce růžovým sadem. Beznaděj by měla útočit na hráče ze všech stran, protože šance na přežití jsou mizivé. Vydavatel si toto vše vyzkoušel už ve svojí předchozí hře Dark Souls a tentokrát opět zašel s obtížností pořádně daleko. Každá příšera je výzva sama o sobě a není snadné ji zabít. Bohužel o úspěchu současně rozhoduje naprosto zásadně náhoda a tím nechává hráče štěstěně napospas. A to nejen při boji, ale také při náhodném dobírání předmětů, které mohou být důležitým krokem mezi vítězstvím a porážkou.
Bohužel celá grafika (ačkoliv věrná horrorovému ladění) je až příliš tmavá. To je markantní hlavně u mapových dílků, na kterých prakticky nerozeznáte žádné důležité podrobnosti. Problém to je ale hlavně u žetonů dveří, u kterých je opravdu těžké rozlišit otevřené od zavřených. Jako by si autoři grafiky vzali k srdci takové ty pokyny z konzolových her – ztmavujte až obrázek je sotva vidět. A pak se posunuli na škále ještě o další jeden nebo dva krůčky dál.
Celkově právě pocit z komponent (čestnou výjimkou jsou solidní miniatury) a zpracování hry je dost špatný, což je škoda, když si vezmeme opravdu výtečnou hratelnost. To platí třeba i pro ukazatele nábojů, které vám pomáhají evidovat množství střeliva a pak, když vám má dojít, najednou zjistíte, že na ukazateli není žádná nula!
Resident Evil 2 má skvělou hratelnost a je pořádně těžkou hrou, které se ale především daří přenést pocit z hraní klasické videohry na naše stoly. Jsou tu neomluvitelné problémy s kvalitou komponent, dobou přípravy nebo náhodností, ale naštěstí nám hra na oplátku nabízí kvalitní zážitek. Pokud tedy pro vás není vzhled vše, pak Resident Evil 2 je skvělou volbou a přičtěte si k hodnocení další hvězdu.
Více o hře.
+ skvělé nápady
+ věrné originálu
+ téma a atmosféra
+ obtížnost
+ zombíci nemají vlastní tah
+ kvalitní ve všech počtech
- dlouhá příprava
- náhoda
- špatná kvalita komponent
