Recenze: Sangoku – v nebi i pekle

Je to podivná země, kam jsem se dostal. Na jejím území se spojují nebesa, země i peklo do jednoho nedílného celku. Ale možná právě proto zde nevládne klid a mír, jak by se mohlo zdát. Naopak spolu všechny strany válčí. Ale není vůbec snadné rozeznat od sebe jednotlivá vojska. Kdo bojuje na které straně? A jak to všechno dopadne? Padne země nebo nadpřirozená území?

Za tuhle válku tak trochu může autor Mike Elliott (Thunderstone, Quarriors), který vytvořil deskovou hru Sangoku. Ta má přesně takové téma souboje tří světů a mezi svoje novinky pro rok 2016 si ji vybrala společnost Game Salute. Evropskou distribuci si pak vzala na starost firma Esdevium Games.

Krabice je na karetní hru poměrně velká, je čtvercového tvaru a umožňuje nám nahlédnout do všech tří světů, které se v krabici setkávají. Po otevření víka zjistíme, že za rozměry mohou hráčské plány (pro každého hráče jeden). Ty jsou rozděleny na okna do všech tří světů se stupnicemi poškození od dvanácti do jedné. Ve spodní části plánu pak jsou tři pozice pro přiložení karet.

Balíčky jsou tu rovnou dva. Ten větší se jmenuje balíček rekrutů a obsahuje celkem 74 kusů. Každá příšera a voják ve službách jedné ze stran má natištěnou nějakou číselnou hodnotu, ale současně je možné je také rozdělit na barevné postupky od dvojky až po eso. Přesně jako v pokeru! Druhý balíček představuje karty legend, kde už je od každého stvoření více exemplářů. Na nich jsou také symboly popisující schopnosti karty. Celou sadu herních komponent dokončíme zmínkou o žetonech bojovníků (opět s obrázky příšer) a dřevěné ukazatele života.

Na začátku partie si každý z hráčů vezme jednu velkou desku, položí ji před sebe a dřevěnými kužely označí číslici dvanáct (počet životů) v každém ze svých tří světů. Balíčky karet je třeba každý zamíchat zvlášť, zatímco žetony prostě vytvoří hromádku někde uprostřed.

Veškeré další dění se dělí na kola. A na jeho začátku dostanou ze zamíchaného balíčku všichni hráči třináct karet. Nyní je čeká těžká úloha. Musí tyto karty rozdělit na tři co nejhodnotnější skupiny při dodržení pokerových pravidel. Žebříček hodnoty sad karet je podobný, jen karet může být i pět stejných. Právě to je nejcennější sestava karet.

Při rozdělování karet ale musí hráči dodržovat hned několik pravidel. Každou skupinku musí přiřadit do jednoho ze svých světů, ale tak, aby skupiny měly sestupnou sílu zleva doprava. V nebi tedy bude pět karet v nejsilnější kombinaci, potom země dostane o kapku horší pětici a na peklo zbydou už pouze tři karty.

Ale současně se hráči snaží mít v každém území silnější kombinaci než soupeři. Jakmile totiž mají všichni karty rozdělené, své skupinky odhalí a porovnají. Vítěz v každém světě dostane možnost získat žeton bojovníka. Nemůže si ale vybírat libovolného vojáka, ale místo toho se musí řídit hodnotově nejslabší kartou svojí kombinace. Tento žeton musí být okamžitě umístěn do vyhodnocovaného světa. Sázkou na vítězství ve svém světě pak může hráč získat také nějakou bonusovou kartu legendy.

Získaní vojáci začnou být důležití hned v další fázi. To si hráči porovnají svoji útočnou sílu se soupeři tak, že se žetony stejných hodnot vyruší. Všechny nespárované žetony projdou a uštědří poškození soupeřovu světu. Ten si to poznačí s pomocí kužele. Útok je možné znásobit, pokud se hráči podařilo nasbírat potřebnou sadu karet legend. Ty pak přispějí svými dovednostmi a mohou poškodit světy soupeřů.

Hráči pak znovu zamíchají karty rekrutů, dostanou zbrusu nových třináct karet a souboj pokračuje dalším kolem. Pokud někdo z účastníků přijde o dva světy, je okamžitě vyřazen z bitvy. Vítězem se stává ten, kdo vydrží nejdéle.

Pokud něco Sangoku umí, tak je to zaujmout na první pohled. Hra vypadá naprosto výjimečně a ilustrace jsou opravdu překrásné tužkou malované ilustrace. Možná o to těžší je ale hodnocení samotné hry, která působí tak nějak nedokončeným dojmem. To je o to překvapivější, že je pod ní podepsaný zkušený autor.

V první řadě to je téma, které vůbec nefunguje. Krásná grafika tu stojí tak nějak osamoceně a hra dohromady nepůsobí vůbec kompaktně a nedaří se jí vyprávět nějaký příběh. To by ale samo o sobě nemuselo nutně přinést zklamání.

Jenže jsou tu další problémy a ten první se váže k času. Třináct karet je opravdu hodně a než si je hráči uspořádají do vzestupných skupin, uplyne klidně i víc než pět minut. A to stačí jeden pečlivý hráč, aby se tato doba ještě protáhla. A právě délky kola mají za následek, že třicetiminutovou herní dobu prakticky není možné dodržet. I v menším počtu soupeřů počítejte raději s jednou hodinou. Vzhledem k délce partie je samozřejmě problémem také vyřazování hráčů. Protože se to ale týká hráčů se zničenými dvěma světy, nenastane to rozhodně na začátku partie.

Mohlo by Vás zajímat

4

recenzestrategická

Recenze: 1944 Race to the Rhine – zásobování je základem války

Pomalé je i samotné vyhodnocení na konci kola a to především, pokud se partie účastní více hráčů, kteří si musí navzájem porovnat své útočné síly. Žetony po útoku nejsou odhozeny a síla napříč koly tedy na všech stranách přibývá. Poškození pak odpovídá pouze tomu nejsilnějšímu útoku, který pronikl v každém světě.

Kromě vojáků se ale hráči snaží svými vítězstvími a sázkami na své vítězství nasbírat sady karet legend. Ty je možné použít na konci každého kola, kdy s vyložením jejich větší skupinky je možné zaútočit na protivníky. Jenže tohle střádání karet je závislé čistě na náhodě bez jakékoliv možnosti ovlivnění, protože karty jsou dobírané ze zamíchaného balíčku. Ony i sázky na vítězství na území jsou zajímavé jen pro ty, kdo hrají podle pořadí až ke konci kola.

Hra používá klasické hodnoty pokerových her. Právě jejich využití a kombinování je na hře největší zábava. Právě dobrý pocit ze silných pětic (nebo trojice) karet hráče zahřeje. Není jednoduché vytvořit zajímavé sady pro všechny tři světy a prakticky není možné se soustředit jen na jeden, protože v nebi musí být vždy ta nejhodnotnější kombinace.

Ke zpracování už jsme se vyjadřovali ve smyslu ilustrací. Bohužel samotná kvalita komponent je spíše průměrná. Žetony nemají obrázky natištěné na středu, karty jsou až příliš divoké a zaniká v nich funkční grafika a herní plány jsou kompletací nějaké ulepené.

Když se nad tím zpětně zamyslím, vlastně jsem příliš Sangoku nechválil. Ale to neznamená, že by to byla veskrze špatná hra. Některé myšlenky jsou dobré, ale jejich kombinace tady prostě nefunguje. Pokud ale máte rádi tajné plánování karet a sbírání sad a nevadí vám náhoda, pak byste si mohli Sangoku alespoň vyzkoušet a dát mu šanci.

Recenze: Sangoku – v nebi i pekle

Sangoku je hra, která nenaplnila očekávání, jež jsme do ní vkládali. Je jasným důkazem, že krásná grafika nestačí k tomu, aby hra byla zábavná. Tedy ona samotnou hratelnost docela i nabízí, ale tu kazí především neúměrná herní doba a to i v jednotlivých kolech. To všechno doplní náhoda, která v této pokerové hře má svoji roli. Sangoku je tak pěkným členem sbírky, pokud kladete důraz na grafiku, ale nečekejte, že ji ze skříně budete vytahovat nějak často.

Klady:

+ krásná grafika
+ každé kolo se bojuje
+ pokerové kombinace
+ pobaví i ve dvou (a je rychlejší)

Zápory:

- rozporuplné zpracování
- délka tahu i partie
- náhoda ve sbírání sad
- chybějící téma

2.5