Recenze: Shadows of Kilforth – stíny podruhé

Kam jinam jsme se mohli zkusit ukrýt před znovu se rozšiřující temnotou? Už to vypadalo, že se podařilo její nástup odrazit a my se vrátili domů. Jenže o několik měsíců později se začaly zase v našich lesích objevovat nebezpečná stvoření. A tak jsme vzali své rodiny a utekli do pradávné svatyně Moneshoba.

Hra Gloom of Kilforth měla takový úspěch, že se dočkala poměrně záhy svého pokračování. Jedná se o samostatně hratelnou verzi, která je založená na stejném principu. Za vším opět stojí Tristan Hall, který svému novému dílu dal titul Shadows of Kilforth. Hra dorazila na trh poprvé v roce 2019 s grafikou, pod kterou se podepsal José Salvador del Nido a Ania Kryczkowska. Hra vyšla v produkci firmy Hall or Nothing Productions a po Evropě letí na distribučních křídlech Esdevium Games.

Krabice je podobná, ačkoliv samozřejmě se děj odehrává v jiném prostředí s jinými hrdiny. Hráči si ale opět vyberou každý svoji postavu a rasu, ale především trojici karet ságy. Ty jsou jeho sestavou úkolů, které musí splnit, aby se z nenápadného bojovníka stal ten opravdový hrdina, se kterým každý padouch musí počítat.

V rámci partie budou hráči s hrdiny posouvat po plánu tvořeném pětadvaceti kartami. Když už dorazí na nějaké místo, mohou jej prohledat a tím na sebe rovnou přivolat nějakou kartu setkání, která představuje nějakou překážku (boj, quest), kterou vyřeší hráč s pomocí některé ze statistik své postavy. Za své úspěchy mohou hráči kromě fyzických odměn dostat také karty zvěsti s klíčovými slovy. Snaží se tak sbírat ta, která po nich vyžaduje aktuálně řešená strana karty ságy. S nepřáteli bojují hrdinové s pomocí kostek, ale každé zranění bolí. Hráč totiž s bodem života přijde hlavně o jeden akční bod pro tah.

Na konci každého kola se pak ponoří jedna z dostupných lokací do tmy. To je také odpočet času, který mají hráči na dokončení partie. Po pětadvaceti kolech musí být schopni porazit úhlavního nepřítele (musí ale mít dokončenou svoji sérii karet ságy) nebo se smířit s porážkou.

Shadows of Kilforth působí tak trochu jako rozšíření původního Gloomu, jedná se ale o samostatně hratelný box, který využívá stejné mechanismy. A znovu tmí nejvíce majestátním dojmem je pocit, že z obyčejné postavy se stává opravdu nabušený hrdina. A přesně jako to platilo v první krabici, je to úplně stejný zážitek i nyní. Může za to samozřejmě opět skvělá grafika na kartách, která fantasy téma (tentokrát s nádechem orientálna) ještě dále podporuje.

Oproti základu je zde pouze několik drobných rozdílů, které celkovou hratelnost posouvají ještě o kousek dál. Hrdinové se v průběhu partie hlásí k jedné ze dvou stran. Mohou svoji náklonnost změnit a jejich rozhodnutí pro další partii ovlivní, jaké efekty karet se jich dotknout. Jedná se o další zajímavý prvek. Obě krabice je možné zkombinovat a získat tak ohromnou variabilitu. Především jde o kombinace ras a tříd hrdinů. Ale je třeba ocenit pak i šířku nabídky questů.

Hráči si dokonce mohou některé karty rezervovat jen pro sebe. Tím se pro ostatní stanou neviditelnými. Pomůže to trochu s rychlostí partie, ale také umožní vnést trochu taktického smýšlení. Mezi kartami se nově objevily i takové, které lze připojit k jiným. Lokace v temnotě udávají, kolik hráč svojí návštěvou ztratí bodů života.

Mohlo by Vás zajímat

5

koooperativnípro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: Zakázaná poušť vydává své poklady

Změna se dotkla i našich oblíbených ság. Ty hráčům pomáhají ve vývoji a postupně jim dodávají cíle, kterými se musí prokousat. Některé karty totiž nově obsahují takzvané mezihry (interludes), které hráčům dají více zabrat. Dle našeho názoru novinka zbytečně komplikuje skvělý a logický mechanismus vývoje postavy. Tohle rozšíření pravidel nám tak úplně nesedlo.

Je jasné, že ve hře je stále spousta náhody. Budete muset přeprat štěstí v dobírání karet, průzkumu i kostkovém souboji. A toho házení kostkami je docela dost, což je právě asi největší problém, který s touto hrou někteří zájemci mají. Navíc pravidla nejsou z nejpřehlednějších, většina informací je různě utopená ve spoustě textu. Naštěstí jak se jimi jednou prokoušete, už s hrou nebudete mít problémy, protože je z hlediska pravidel docela jednoduchá.

Hra má rozumné tempo, pokud si nepozvete do partie více než jednoho dalšího spoluhráče. Jenže i přes něj se celková doba prostě pohybuje ve velmi vysokých číslech. Musíte počítat s naprostým minimem dvou hodin. Při tom ale Shadows of Kilforth zůstávají možná úplně nejlepšími jako dobrodružný solitér pro jednoho hráče.

Shadows of Kilforth jsou hrou, ze které na všechny strany odkapává hutná atmosféra a vítězství vám nedá zadarmo. Tma se rozšiřuje a není jisté, jestli vůbec někdo dokáže během omezených 25 kol nasbírat dostatek zkušeností. Shadows of Kilforth nabízí totožnou hratenost, což je dobrá i špatná zpráva.

Recenze: Shadows of Kilforth – stíny podruhé

Ačkoliv jsme nešetřili negativy v textu i v hodnocení, celkový dojem z Shadows of Kilforth rozhodně není tak špatný. Naopak se z ní opět stává návyková zábava. Ale musíte splnit určité vstupní podmínky, kterými je vztah k délce partie a náhodnosti zážitku. Nenarazili jsme na moc zájemců, které by novinka nebavila, ostatně jak tomu bylo u Gloomu. Shadows of Kilforth je barvitým fantasy dobrodružstvím, které toho může hráčům hodně nabídnout.

Klady:

+ úplně stejná hra jako Gloom (přidání variability)
+ parádní grafika
+ karty ság určují vývoj
+ atmosféra
+ ponoření do děje
+ napětí
+ postup temnoty
+ možnost propojení a navýšení variability

Zápory:

- úplně stejná hra jako Gloom
- zůstává náhoda
- zůstává délka partie
- zůstávají problémy s pravidly

4