Byla jednou jedna karetní hra. Na začátku byla taková nenápadná svým kulatým vzhledem, ale postupem času si našla cestu do srdcí spousty hráčů, dětí a rodin. Byla zábavná tak, že její úspěch pořád rostl a daleko přerostl její žánr. I neznalí a nezkušení slyšeli někdy její jméno. Jenže s úspěchem jednoho přichází závist a snaha napodobit úspěch.
A podobný příběh na nás čeká dnes v krabičce s názvem Sleduj a najdi s podtitulem Barevné piktogramy. Tu si pro všechny hráče připravila firma Alexander v Polsku a poté i na sklonku roku 2017 dorazila do českých obchodů pod logem společnosti Pexi.
Krabička není z nejmenších. Z jejího odklápěcího víka na nás opět moudře kyne pírky sova Moudrá hlava, která hru doporučuje všem. Uvnitř najdete pětapadesát velkých karet, které zaujmou především svým tvrdým a pevným zpracováním. Každá taková karta obsahuje sadu různých barevných symbolů, více či méně bláznivých. A když si dáte vedle sebe dvě takové karty, hned je vám jasné, že mají jednu věc společnou – jeden z osmi symbolů najdeme na obou, ačkoliv třeba v různých velikostech.
Teď už asi víte, kterou hru jsme v úvodním příběhu měli na mysli. A podobně jako předloha jménem Dobble, i hra Sleduj a najdi nabízí hned tři varianty hry. Ta první v řadě se jmenuje „Chci mít nejvíc“ a hráči pro ni zamíchají karty a každý si vezme jednu pro sebe. Tu si před sebe zatím položí obrázkem dolů. Do středu stolu pak umístí celý zbytek a to tak, že karty leží naopak obrázky nahoru.
Současně všichni otočí svoji kartu a začnou hledat, jaký symbol se právě na jejich listu shoduje s kartou uprostřed. Kdo jako první ohlásí svůj symbol a má pravdu, získá kartu pro sebe. Položí ji jako novou horní kartu svojí hromádky, ale partie ihned pokračuje dál. Sejmutím karty ze společného balíčku odhalí novou kartu, na kterou znovu musí ihned všichni co nejrychleji reagovat. Sbírání karet je úspěchem, takže kdo jich po rozebrání celé hromádky má nejvíce, se stává vítězem.
Tahle hra je trochu zvláštní, protože celá probíhá v reálném čase a jedno kolo se valí za druhým. Obvykle tak hráč, který získal kartu v minulém tahu, nemá příliš šancí získat tu další v pořadí. Má totiž mnohem horší pozici při hledání.
Mnohem větší problém ale je, jak vlastně hráči mají dát vědět, že našli odpovídající symbol a kdo zkontroluje, jestli jej našli správně. Na to vůbec není čas a to otevírá prostor pro výrazné podvádění, což není vůbec nic příjemného. Nemusí to samozřejmě být problém a vše záleží pouze na povahách hráčů, kteří se souboje účastní. Samozřejmě je možné se tomu vyhnout, pokud bude otočena vždy pouze horní karta společného balíčku a novou bude otáčet jeden z hráčů. Bohužel z pravidel vůbec není zřejmé, jak by to vlastně mělo být. To bohužel výrazně poznamenává celkový dojem, který je po těchto úpravách lepší.
Druhá v pořadí je verze „Méně je více“ a na rozdíl od té první je určena pouze pro dva protivníky. Příprava je stejná – oba hráči dostanou jednu kartu položenou obrázkem dolů a uprostřed zůstane balíček zbývajících karet. Soupeři ale tentokrát nekoukají na karty svoje, ale na ty protivníkovy. A právě na nich hledají stejný symbol, jako na kartě uprostřed. Rychlejší hráč tentokrát sejme kartu z balíčku a položí ji soupeři na balíček. Tím mu daruje trestný bod. Ten, kdo jich má na konci nejméně, vyhraje.
Tato varianta je zajímavější z herního i pravidlového hlediska. Dvojice si navzájem nic nedarují a hází si karty, čímž narušují snažení toho druhého a přináší trochu konfliktu, na který u podobných her nejsme zvyklí. Opět tu ale chybí jakákoliv šance kontroly tahu a znovu pravidla neříkají, jak by hráči měli balíčkem procházet. Pokud se ale budeme držet dedukce z minulé verze, pak je hra pro dva příjemně napínavá.
Poslední možností, jak v této krabici mohou hráči soupeřit, se jmenuje „Můj pár“. Ze zamíchaného balíčku hráči vyloží dvojici karet otevřeně obrázkem na stůl a hledají stejné symboly současně. Nejrychlejší hráč si celý pár vezme a množství získaných karet nakonec určí, kdo se stane celkovým vítězem hry.
Tato varianta konečně otestuje rychlost reakcí na stejném zadání. Zatímco v předchozích verzích mohou mít soupeři různou obtížnost, protože některé symboly jsou lépe rozeznatelné než jiné, tentokrát mají všichni stejné podmínky. Je to ale také varianta, která je nejpodobnější původní předloze a tedy nejméně orignální.
Symboly jsou dostatečně rozdílné, ale jejich vzhled není příliš vyvážený. Některé jsou výraznější než jiné a lépe se hledají. Na druhou stranu samotné hledání je tak rychlé a partie je rychle u konce bez ohledu na to, kterou variantu zrovna hrajete.
Celkově vynikne chaos především u her ve více hráčích, kdy není snadné určit vítěze jednotlivých kol. Ačkoliv se tedy jedná o party hru, podle našich zkušeností je lepší hrát tak ve čtyřech nebo menším počtu. Na samotný zážitek nemá nižší počet negativní vliv.
Sleduj a najdi bohužel nedostojí očekáváním, že by se mohlo jednat o novou verzi Dobblu. Tyto varianty prostě nejsou tak dobré a je jich méně. Navíc ani samotné zpracování není tak kvalitní, především co se týká obsahu. Sleduj a najdi tak zůstává jen slabší kopií kvalitnějšího a lepšího originálu.
+ tvrdé karty
+ originální duel
+ barevné symboly
- originalita
- jen tři hry
- ve více chaotické
- nedostatečná pravidla
- nevyvážené symboly
