Palec nahoru. Takové jednoduché gesto, které jsme rádi používali, pokud se něco opravdu povedlo. Stačil dobrý nápad a stal se z něj ten nejklikanější odkaz na Internetu. Dnes už ho všichni chápeme nejen jako vyjádření kladného názoru, ale třeba i podpory nebo jednoslovnou odpověď. Všechen ten nový kontext vznikl v posledních několika letech zásluhou sociálních sítí. Slova: dát palec, to se mi líbí nebo plus jedna jsou dnes součástí našich internetových existencí stejně pevně, jako odkaz, stránka nebo přihlásit.
A toho využívá také firma Brain Games, která společně s výborným Om Nom Nom (recenze) představila na výstavě Spiel 2013 v Essenu také hru Social Network. Jejím autorem je Brian Gomez a je jasné, proč si jeho hru vydavatelství vybralo – stačí si porovnat jeho jméno a s názvem firmy. To přece nemůže být náhoda. Jednoduchou ikonovou grafiku připravili v Ascetic Labs.
Krabičce hry vévodí jeden velký bílý zvednutý palec, takže nezůstanete ani na chvilku na pochybách, o čem hra je, i kdybyste třeba anglickému názvu nerozuměli. Je poměrně velká na hlavní dva rozměry, ale přitom je opravdu nízká – na výšku má pouhé tři centimetry. Uvnitř se pak ukrývá brožurka s pravidly v devíti jazycích a spolu s ní jsou uvnitř také tři balíčky karet.
Těch je dohromady 150 a až se vám nechce věřit, jak se do takhle nízké krabičky naskládaly. Když dáte všechny dohromady a rozdělíte je podle barvy, dostanete šest hromádek, každou přesně s pětadvaceti kartami. Tyto karty jsou vždy pro jednoho z šesti možných hráčů. Uvidíte na nich různé symboly, nejenom už zmiňované zdvižené palce, ale také třeba otazník, fotoaparát nebo stupně vítězů.
Všechny herní karty ale spojuje jejich zadní strana, která připomíná počítačovou myš. Výjimkou jsou pouze dvě hlasovací karty, které mají na zadní straně směsici křížků a fajfek. Na každé z nich pak vepředu najdete právě jeden těchto znaků – buď OK nebo ne-OK.
Podle zmíněných barev je jasné, že na začátku si každý ze soupeřů zvolí svoji oblíbenou barvu karet a vezme si celý balíček s 25 listy k sobě. Stranou položí dvě hlasovací karty a ze zbytku vytvoří zamícháním svoji dobírací hromádku. Odsud si do začátku vezme pět karet. Společně účastníci najdou hráče s nejdelším palcem, který se stane začínajícím hráčem a sociální komunikace může začít.
Celá partie se odehrává v reálném čase a hráči se všichni účastní vykládání karet současně. Většinu z obrázkových karet vykládají hráči přímo před sebe a tím vytváří svůj profil na sociální síti. Naopak karty „To se mi líbí“ s palcem nahoru nesmí hrát před sebe, ale pouze na hromádky ostatních hráčů. Těch mají hráči ve svých balíčcích také zdaleka nejvíc (čtrnáct, tedy více než polovinu celé hromádky).
Než budeme pokračovat dál, je důležité vysvětlit smysl celé hry. Všichni se v partii snaží mít co nejbohatší profil s nejvíce palci, ale současně se také potřebuje zbavit vlastních karet, které mu přináší na konci kola mínusové body.
Na sociálních sítích se objevuje asi nejvíc různých galerií. Proto i hráči mají mezi svými kartami šest s obrázkem fotoaparátu. Vyložením takové karty před sebe a jejím pojmenováním (aby se ostatním líbila víc) dáváte soupeřům šanci, aby k ní každý položil jednu ze svých karet palců. Hráči nejsou povinní si vybrat zrovna vaši galerii, protože ve hře jich bude dostatek. Proto je dobré se je snažit nalákat právě zajímavým názvem.
Na galerii lze dávat palce, dokud vlastník profilu nezahraje novou kartu. Ta může na sobě mít buď otazník, nebo stupně vítězů. Obě tyto karty znamenají soutěž s odměnou pro vítěze. Zatímco souboj se stupni vítězů ale hru nezastaví, při kvízu symbolizovaném otazníkem musí všichni přerušit svoje hraní a věnovat se právě této kartě.
Jakmile hráč zahraje souboj, řekně nějakou činnost nebo otázku. Hráči musí tak například udělat dva kliky nebo říct jméno frontmana skupiny Muse. Cokoliv je povoleno, protože účastnit se mohou jen hráči, kteří chtějí. Ostatní mohou mezitím klasickým způsobem pokračovat v partii. Ten, kdo jako první v úkolu uspěje, může odložit jednu kartu ze své ruky nebo dobírací hromádky do profilu a tím si navýšit bodový zisk. Totéž ale může udělat i ten, kdo aktivitu vymyslel za to, že ji někdo vůbec provedl. Pokud nikoho činnost nezaujme nebo nedokáží správně odpovědět, odměnu nezíská nikdo.
Naopak u kvízu hráči musí všichni svoji aktivitu přerušit na pokyn STOP, který vydá hráč, jenž kartu vyložil. Tentokrát se může zeptat na libovolnou otázku o sobě, na kterou lze odpovědět ano či ne. Poté vezme hlasovací karty a položí obrázkem dolů tu, která označuje správnou odpověď. Ostatní se snaží uhodnout. Všichni, kdo uhodli, mají opět možnost přidat jeden libovolný záznam na svůj profil obrázkem dolů.
Kdykoliv má hráč méně než pět karet v ruce, může si dobrat novou. Kolo končí ve chvíli, kdy některý z protivníků vyloží svoji poslední kartu. V tu chvíli musí všichni přestat hrát a nastává čas spočítat vítězné body. Za každou kartu, kterou má hráč na svém profilu (ať už svoji nebo cizí), získá jeden bod. Naopak si odečte počet karet, které nestihl odehrát, ať už jsou v ruce nebo v dobírací hromádce. Hráč s nejvyšším bodovým ziskem má nejlepší profil a stává se vítězem. Lze ale také hrát na více kol, v takovém případě pak rozhoduje součet bodů za všechna kola.
Social Network je hra, která se snaží svézt na vlně popularity sociálních sítí. Když už máme všichni rádi ten Facebook nebo Google+, proč bychom nemohli dávat „To se mi líbí“ nebo „+1“ i na stole, když se bavíme s kamarády?
Samotné téma má opravdu širokou cílovou skupinu. Ovšem mnohé hráče může naopak odpuzovat, protože sociální sítě stále vzbuzují emoce. Jenže tady vše hraničí se snahou být první, kdo hru s takovým tématem uvede na trh. Bohužel není jednoduché vymyslet zábavu tak, aby opravdu hráče bavila. To se tady nepovedlo.
Hraní karet je prostě jen cestou k vítězství a neposkytuje hráčům žádnou radost. Přesto je ve hře poměrně zajímavý vliv strategie, kdy se sice hraním karet k soupeřům přibližujete svému cíli, ale současně také protivníkům přidáváte karty. Jenže vlastně nemáte na výběr a až do konce nevíte, jestli jste si vybrali ten správný profil k palci. Ani zde tak nakonec hra neboduje tolik, jak to po přečtení pravidel vypadalo.
Největší zábavou tak zůstává vymýšlení a plnění úkolů. Ty mohou být jak akční, tak vědomostní. Záleží pouze na fantazii toho, kdo kartu zahrál. Ale pak tu jsou kvízy a pravidla jasně naznačují, že by měly být zaměřené na osobní otázky. To ostatně s tématem sociálních sítí jasně souvisí. Hádání je největší legrace z celé hry. Ale pokud něco takového chcete, pak je lepší zkusit spíš hru Znáš mě? (recenze).
Je dobře, že vydavatel věnoval dostatečnou pozornost brožuře pravidel. Ta je ve většině případů jasná, snad jen konec hry není na první pohled čitelný. Naopak samotná grafika karet je zvláštní volbou, protože je dokonale nezajímavá.
Netajíme se tím, že nemáme hry se současným hraním všech účastníků příliš v oblibě. Přesto už se objevily takové, které náš názor dokázaly alespoň částečně pozměnit. Ovšem Social Network mezi tyto hry patřit nebude. Průběh partie není příliš zábavný a několik drobných nápadů nezachrání jinak vrzající konstrukci herních mechanismů.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Brian Gomez |
| Ilustrace | Ascetic |
| Vydavatel | Brain Games |
| Rok vydání | 2013 |
| Počet hráčů | 2 - 6 |
| Herní doba | 30 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Kategorie | Action / Dexterity, Party Game, Real-time |
| Mechanismy | Voting |
| Rodina | Admin: Better Description Needed! |
Více o hře.
+ zajímavý mechanismus palcování galerií
+ akční úkoly
+ hráči se snaží zbavit karet
- současné hraní karet nesvědčí atmosféře
- není to zábavné
- těžko můžete ovlivnit výsledek
