Vyděsil jsem se ihned, když jsem přijel k tomu domu. Hledal jsem majitele a všiml si podivné skutečnosti. Když jsem se snažil dům obejít, tak jakmile jeho čelní strana skončila, hned se mi na obzoru objevila podobná stavba. Šel jsem tedy dál a po pěti minutách jsem došel na místo, které vypadalo úplně stejně. Když jsem se otočil, v dáli jsem stále viděl stranu domu, od kterého jsem přišel. Co se tady jenom děje?
Druhá krabička v řadě Myriorama vychází na českém trhu pod názvem Tajemné sídlo. Nový box opět vypadá jako kniha a krabičku vytvořila společnost Laurence King Publishing, nápad vzešel z hlavy Anguse Hylanda. O ilustrace se postarala Lucille Clerc A v češtině ji do svojí série Mozkovna zařadila firma Albi.
Na první pohled byste tuto novou krabičku opravdu hledali někde v knihovně. Na odklápěcím víku vidíme postavu, jak tázavě kouká na vzdálený titulní dům. A když krabičku otevřeme, podobně jako bychom otevírali knihu, Na levém listu najdeme textové uvítání. Nechybí tu ale ani samostatný list s pravidly, které překrývají veškerý obsah na pravé straně krabičky. Na dně pak leží dvacet destiček, které jsou naprosto jedinečné a mají růžový nádech.
Myriorama označuje sadu karetních obrázků, které se liší obsahem, ale přesto na sebe vždy navazují, bez ohledu na pořadí. A právě kolem jejich skládání se bude točit všechno, ať už si zvolíte jakoukoliv z variant. Některé nabízí možnost, jak změřit síly, jiné zase umožní hráčům tvořit příběhy a spolupracovat při vzniku toho nejlepšího.
Uvnitř boxu ale hráči nenajdou pouze tuto jednu variantu, ale také řadu dalších. Některé jsou podobné pro sérii, takže třeba o Příběhovém bingu jsme už mluvili minule. I tak se můžeme podívat třeba na Nesčetné příběhy, které jsou součástí i Hlubokých lesů. V té už nejde o spolupráci, ale každý dostane svůj podíl pěti karet a snaží se z nich vytvořit co nejoriginálnější příběh. O tom nejlepším se pak hlasuje. Hráči zde mají sice každý trochu jiné podmínky, ale o to zajímavější je pak výsledek.
Podobně je to i s další variantou Tíživé důsledky. Ty se ale už mírně odlišují, protože jsou závislé na identitě karet. Díky tomu mají některé obrázky speciální dovednosti. Jenže v pravidlech není popsaný žádný konec, takže nám není úplně jasné, jak varianta byla zamýšlená, a jak může někdo vyhrát nebo být vyřazen (na rozdíl od minulé krabičky, kde jsou karty vyřazující soupeře).
Úplně nová už je varianta Zavražděný muž, která využívá konkrétní kartu s mrtvolou. Tuto destičku položí do středu stolu. Hráči si pak mezi sebe rozdělí zbytek karet a musí vymyslet příběh ze svých obrázků tak, aby končil touto vraždou. Jedná se o opravdu zábavnou variantu, protože pokaždé dostanete obrázky v trochu jiném složení. Díky tomu je i opakované hraní vtipné.
Obecně jde opět o vyprávěcí zábavu, ve které si prostě musíte rozumět se slovy a s fantazií. Nesmí vám ani vadit prohra, protože o vítězství tu tolik nejde. Hlavní je zážitek z hledání obrázkových propojení.
Různé varianty jsou pro různý počet hráčů, ale nikdy partie netrvá nějak přehnaně dlouho. Destičky máte propojené obvykle během deseti minut, což je tak ideální čas na to, abyste si pořádně užili celý vymyšlený příběh. Zůstávají tak výtky i k jiným variantám, které jsme měli minule z hlediska jejich znovuhratelnosti.
Vizuál je opět parádní a celkový dojem plyne z navazování destiček, protože to působí opravdu magicky. Tentokrát to ale asi bylo trochu jednodušší, protože místnosti uvnitř domu se propojují lépe než divoký a bujný les plný fantastických výjevů.
Tajemné sídlo je sadou destiček, které se jako kouzlem jsou schopné poskládat do příběhu, a to v jakémkoliv pořadí. Vždy vytvoří jednotný obraz, což z krabičky dělá opravdu unikátní zážitek. Oproti první recenzované hře je tentokrát téma méně horrorové, ale přesto je tu cítit napětí a téma vraždy ve filmu z třicátých let. Atmosféru má ale kresba vynikající, a právě díky ní si drží Tajemné sídlo svoje vypravěčské maximum.
+ fantastický vzhled
+ pojmenované karty
+ více variant
+ délku partie určují hráči
- některé varianty jsou jen jako zajímavost