Když jsem se dostal do jámy poprvé, byl jsem opravdu vyděšený. Třásl jsem se od první chvíle až do konce boje. Štěstí ale stálo na mé straně. Vlastně ani nevím jak, ale můj nepřítel se najednou napíchnul na čepel mého meče a bylo hotovo. Diváci šíleli a ze mě konečně spadnul strach. Tedy, ne že bych se příště nebál. Dnes nastoupím znovu jako neporažený šampion a přesto se nemohu zbavit špetky nervozity.
Do arény naskočíme i my jako hráči deskové hry Tash-Kalar: Aréna legend. Jejím autorem je oslavovaný český autor Vláďa Chvátil, který ji vydal opět pod značkou Czech Games Edition a to už v roce 2013. České vydání si tentokrát vzali na starost REXhry a to také proto, že celé dílo ozdobil svými nezaměnitelnými ilustracemi David Cochard.
V obyčejně velké krabici s jedním výjevem z arény najdeme napůl přeložený herní plán se zaoblenými rohy. Na něm jsou speciální zelené a červené pozice, které mohou zaujmout někteří vaši služebníci. Pro každého z hráčů je připravena dvoustranná bodovací tabulka, kterou tvoří sloupy kolem arény. Kulaté žetony pro každého z hráčů budou představovat formace na plánu a tedy konkrétní bytosti i šance na vyvolání dalších. Kameny mají tři hodnoty od nejnižší s jedním mečem až po legendární se dvěma meči a helmou.
Tím nejdůležitějším jsou ale karty. Každá ze stran má svůj vlastní balíček. Jsou celkem čtyři, ale mezi nimi najdete pouze tři druhy. Jižní a severní škola (červená a modrá) mají sestavu karet totožnou. Každá taková karta má nejen textový popis schopnosti, ale především formaci potřebnou k jeho zahrání a vyvolání. Další balíček představuje úkoly, které upravují pravidla pro zisk bodů.
Na začátku partie si tedy každá strana vybere svůj rod, od něj si vezme celý balíček, ale také sadu žetonů. Vedle plánu hráči připraví společné balíčky karet (legendární stvoření a balance). Všichni si ze svého zamíchaného balíčku vezmou tři bytosti, k tomu dostanou dvě legendy a jednu kartu balance. Vedle plánu ve středu stolu je třeba odhalit také trojici základních úkolů.
Ve svém tahu (kromě úvodního) mají hráči vždy dvě akce, které lze využít nejen k vyvolávání příšer, ale také k jejich pohybu nebo aktivaci karet balance. Každá karta má jasně danou sestavu, kterou potřebujete s kameny splnit, aby mohla být vyvolána. Na kartě jsou vždy zobrazeny žetony s meči, a pak jedno orámované políčko. Na tom právě skončí kámen představující nového bojovníka.
Každá karta navíc má nějaký text, který představuje schopnost stvoření. Tu je třeba hned po zahrání vyhodnotit, protože poté jde karta na odkládací hromádku. Místo ní zůstává na plánu jen nový kámen, který se stává součástí většího celku. Důsledky akce často mohou být útočné, například zničení kamenů tím směrem nebo dokonce pohyb kamenů a tím i přeskupení do výhodnější formace pro vyvolání dalších stvoření.
Druhou možností, co hrát v kole, jsou karty balance. Ty mají hned dvě sekce s textem. Jejich vlastnost může hráč použít pouze v případě, že v partii výrazně prohrává. Pokud splní rozdíl kamenů natištěný na kartě, může její šanci využít a získat tak možnost pohybu, položení kamene nebo nové akce.
Na konci svého tahu může hráč ohlásit splnění některého ze společných úkolů. Kartu dostane a její místo je okamžitě zaplněno novým zadáním z balíčku. Partie může skončit vyprázdněním balíčku postav jednoho z hráčů nebo předčasně po zisku šestého vítězného bodu. V obou situacích je vítězem ten, kdo má na svém kontě karty úkolů o nejvyšší hodnotě.
Tash-Kalar je hrou, která vzbudila mezi našimi hráči (a také na internetu) pořádnou vlnu rozporů. Nezáleží teď na tom, jestli je hráč fanouškem Vládi Chvátila. Na tohle se tu dnes nehraje, protože tím největším otazníkem je náhoda. Je ve hře a jak moc?
Na otázku není tak úplně jednoduché odpovědět. Ano, je ve hře náhoda v podání zisku karet z balíčku a tedy i sestav potřebných k jejich vyvolání. Ale to samotné není zdaleka takový problém, jako fakt, že kazíte soupeřům jejich plány ne úmyslně, ale zcela náhodnou a bez skrytého plánu. Prostě jen položíte dílek na místo, které se hodí vám, a už cítíte ten naštvaný pohled. Ale vlastně ani nevíte za co to je, protože karty na ruce nejsou odkryté.
Tahle hra vás tak strašně moc chce přesvědčit o tom, že má atmosféru, až ji téměř cítíte ve vzduchu. Všechno se zdá být skvělé, a pak najednou zjistíte, že pod tím vším pozlátkem a krásnými ilustracemi je to vlastně jen úplně suchá abstraktní hra. Ani stopy po mravenčení a pocitu, že máte za úkol něco víc, než jen klást kameny na herní plán.
Možná právě to je největší škoda, že Tash-Kalar se snaží tvářit jako něco, co vlastně není. Je to pouze vykládání kamenů, ve kterém se snažíte být lepší než soupeř. A to je také místo, kde se koná opravdové rozhodnutí. Pokud vám tohle nevadí, pak si určitě užijete taktické možnosti a zajímavý průběh každého souboje. Jestli ale očekáváte něco víc, opravdový magický souboj, budete muset hledat jinde.
V porovnání s těmito všemi výtkami tu ale máme herní dobu, která se naprosto bez problémů obejde jen s půlhodinou vašeho času. Tohle určitě vynahrazuje alespoň z části některé výtky, které jsme ke hře měli, protože u takto rychlých her se většinou náhoda jako negativum nebere tak vážně. Tohle všechno je tak trochu jiná Chvátilovka. Stále tu dostaneme hromadu možností a těžké přemýšlení, ale všechno je to obaleno v tom jednoduchém a příjemně rychlém hávu. Navíc funguje výborně i ve dvou hráčích, při nichž se celkový dojem nijak výrazně nemění.
Hra zaručeně prověří vaši představivost a schopnost vidět obrazce na plánu. Plán se neustále mění a hra díky tomu neztrácí na čerstvosti. Jednotlivé partie jsou odlišné a herní mechanismy nabízí hromadu taktických možností a cest k vítězství. Navíc popsaná varianta není jediný způsob, jak lze Tash-Kalar hrát. V pravidlech je řada variant, které hráčům dále zážitek obohatí a zaručí dlouhou trvanlivost.
Mnoho hráčů v naší skupině nepřeneslo přes srdce karty balance. Pokud je někdo výrazně lepší v partii a vyhrává, bude doslova znechucen, pokud soupeř s úsměvem zahraje dovednost aktivovanou právě jeho náskokem. A může se tak snadno vrátit do partie, překvapit soupeře a zvítězit.
Tash-Kalar tentokrát nenabízí snadnou cestu ven z hodnocení. V našich řadách jsou hráči, kteří jej z některých důvodů zavrhnuli. Je stále dobrou hrou, která vás bude bavit, ale musíte být ten správný typ hráče. Není jednoduché ji někomu doporučit, protože vám nesmí vadit hodně přemýšlení (u hry se doslova vaří mozek při natáčení karet), ale současně musíte být v pohodě i s náhodou. S krásnou grafikou Davida Cocharda vám některé strany přirostou k srdci. Pokud si ke hře najdete svoji cestičku, pak vás rozhodně nezklame. Jen nepočítejte, že je nějak prošlapaná.
Videorecenze od Deskofobie:
Více o hře.
+ tři národy
+ variabilní hra
+ zajímavý mechanismus vyvolávání stvoření
+ více variant hry
+ ilustrace
+ krátká herní doba
+ hra prověří pozornost a představivost
- karty balance jsou prosté podvádění
- náhoda v dobírání karet
- ve výsledku jen abstraktní hra bez atmosféry
