Recenze: Tea Time – čajový dýchánek v Říši divů

Je čas na čaj, zavolal kloboučník a kolem něj se seběhla zvířátka z celého začarovaného lesa. Housenky se vyškrábaly po připravených lžičkách, ptáčkové posedali na kraj svých šálků a velká zvířátka jen tak popocházela kolem stolu. Čajový dýchánek byl pravidelným rituálem, při kterém se všechna zvířátka sešla u stolu a popovídala si.

Dnes tu měli navíc hosta. Alenku z říše lidí. Malou holčičku, která seděla na místě hned vedle kloboučníka a nedůvěřivě se koukala především na hrozivě vypadající opice. Ty přiběhly se strašným křikem, ale teď už seděly klidně a poslouchali, co jim kloboučník poví. Vůně čaje provoněla celý palouček. Čajový dýchánek mohl začít.

A tak lehká, jako vůně chutného čaje, je i hra Tea Time od společnosti Gigamic. Je vyrobená podle konceptu Emanuelle Ornelly, který se proslavil svými hrami Hermagor nebo Assyria. V České republice ji distribuuje společnost BillardCentrum a hra má ve svém nitru brožurku s pravidly, která kromě spousty jiných jazyků obsahuje i češtinu.

Tea Time patří do řady novinek pro rok 2012, kterou představila společnost Gigamic na jaře letošního roku. I ona se může směle zařadit po bok Panic Lab (recenze) nebo Papayoo (recenze), tedy her s kovovou krabičkou. Podobně jako posledně recenzovaný Panic Lab, i ona se ukrývá v malé placaté krabičce, která se téměř vejde do náprsní kapsy.

Velikosti krabičky s obrázkem dvou šálků čaje a postavičky kloboučníka musí pochopitelně odpovídat také obsah uvnitř. To znamená, že jej není mnoho. Už mnohokrát jsme se ale přesvědčili, že počet komponent zábavu nezaručuje, takže se pojďme podívat, co vlastně pod kovovým víkem najdeme.

Již zmiňovaná brožurka s pravidly přikrývá dvě hromádky čtvercových karet. Ty mají stejný rozměr, jako u už zmiňovaného Panic Labu. Dokonce je znovu budeme rozkládat na stůl, ale tentokrát ne do kruhu. Ale k tomu se dostaneme až za chvilku. Kartiček je dohromady šedesát a jedna. Ta jedna navíc je obrázek Alenky s modrým pozadím, který se odlišuje od všech ostatních.

Šedesátka čtvercových karet na sobě má šest různých portrétů, které jsou ve hře každý zastoupen deseti kusy. Kartičky jsou oboustranné, a zatímco jedna strana ukazuje barevný svět, ve kterém se Alenka nachází, druhá zamlženě kouká do světa, ze kterého přišla. Vybledlé barvy a zlatý rámeček jasně tyto strany odlišují, obrázek ale zůstává stejný.

V krabičce je po stranách ještě položená pěnová vystýlka, která drží karty na jejich místě. A ještěže je krabička kovová a při zavření se pevně zacvakne, protože kartičky se dovnitř tak tak vejdou.

A teď už je na čase, abychom si i my tady u počítače (nebo mobilního telefonu, záleží, kde nás čtete) udělali čajový dýchánek. Hráči do začátku nedostanou vůbec nic, všechno důležité se zatím bude odehrávat na stole. Podle počtu hráčů z partie možná odstraníte několik karet od každé postavy, ale vždy budete hrát se všemi šesti druhy.

Začínající hráč dostane kartu Alenky, kterou si může zatím ponechat před sebou. Nyní je jeho úkolem vytvořit z kartiček herní plán. Rozměry obdélníku jsou dané počtem hráčů – ve dvou je to celkem dvanáct karet (3×4), ve třech šestnáct (4×4) a ve čtyřech dvacet (5×4).

Nejdůležitější ale je, že karty vykládá hráč ze zamíchaného balíčku a to tak, aby se střídaly jejich strany před a za zrcadlem. Střídání musí být pravidelné jak v řadě, tak i ve sloupcích. Tím se vytvoří takové šikmé řady, kterých budou moci hráči později využívat. Při vykládání se vytvoří skupinky stejných obrázků, ale některé jsou za zrcadlem a druhé před ním.

Úkol hráčů je jednoduchý – nasbírat sady stejných karet, za které na konci hry dostane vítězné body podle jejich množství. Jenže každou postavu může sbírat pouze na jedné straně zrcadla.

Ale jak se k nim dostanou? Jednoduše mohou vzít vždy sadu sousedních karet – až tři v řadě, sloupci nebo po diagonále. Nemusí být ani stejné, jen spolu musí sousedit. Samozřejmě je nejlepší, když se všechny hodí hráči do sbírky. Současně si také musí hráči dávat pozor na stranu, která je na kartičce viditelná. Proč?

Asi všichni víme, že se můžeme vyskytovat vždy pouze na jednom místě. Pokud tedy hráč sebere kartu, kterou již má, ale otočenou obráceně, musí ji vyřadit ze hry a k ní přidat ještě jednu ze svojí sbírky. Odhodí tedy dvojici s jedním obrázkem – jednou před a jednou za zrcadlem. Z toho jednoduše vyplývá, že ve většině případů se hráči budou snažit vyhnout kartičkám s druhou stranou, než kterou sbírají.

Samozřejmě to není nic složitého zpočátku, kdy je na stole výběr spousty kartiček a oni si mohou vzít libovolný počet od jedné do tří. Jak se ale výběr postupně zužuje, kartiček ubývá a hráče pomalu čeká rozhodování o menším zle. V takové situaci se vám vyplatí buď vyrušit kartičku z některé vaší početnější sbírky, nebo zahájit sbírku novou s jinou postavou, kterou ještě nemáte.

Celá partie se pak skládá z několika kol. Nasbírané kartičky vám zůstávají a hráči odkrývají nové z dobírací hromádky tak dlouho, dokud tam ještě nějaké jsou. V každém kole rozložíte znovu karty do daného tvaru s nutností střídat strany. Je dobré si stanovit nějaký systém, aby je losující hráč nemohl otáčet podle toho, jak se mu to hodí do jeho sbírky.

Začínající hráč v každém kole je určován vlastníkem karty Alenky. Ten má jako první šanci tahu, ve kterém ale může pouze vyměnit Alenku za jednu libovolnou kartu za stole. Tím jeho tah končí a následuje další soupeř.

Tak ale ještě nevíme, jak se na konci všechny vaše sbírky obodují. Nejcennější jsou sbírky o pěti a více exemplářích, které bez rozdílu získají rovných patnáct bodů, za čtyři získáte deset a tak dále. Důležité je, že mít jednu nebo dvě kartičky se nevyplatí, protože za ně získáte pouze jeden nebo tři body. Pokud se ale vyhnete obrázku zcela, získáte bodů rovnou pět.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenze

Recenze: We’re Going on a Bear Hunt – hon na medvěda

Právě to je jediná situace, kdy se budete snažit na konci hry zrušit sbírky, které se vám bodově nevyplatí. Stejně tak se vám příliš nerevanšuje sbírání více kartiček než pěti, ačkoliv lze pak snadno tuto sbírku využívat jako cíl pro případné nulování. Těm se na konci kola prostě nevyhnete. Samozřejmě vítězí hráč, který ze svých kartiček na stole vyzískal největší počet bodů.

Tea Time je opravdu jednoduchá kartičková hra, ve které se snažíte sbírat sady od různých obrázků. Stejně jako ostatní hry od Gigamicu se vyznačuje především krátkými a snadno naučitelnými pravidly. Jediným údajem, kvůli kterému je budete muset znovu otevřít, je bodování jednotlivých počtů. A i to si po několika soupeřeních snadno zapamatujete, protože se jedná pouze o šest párů čísel.

Když hru budete hrát poprvé, bude vypadat jako hodně náhodná. Přesto v ní lze velice dobře plánovat, protože náhoda zde je přítomná pouze v rozložení kartiček mezi koly. Všechny postavy a druhy jsou zde rovnoměrně zastoupené a můžete mít jistotu, že všechny také v průběhu partie dojdou.

Jediná náhoda pak je strana, kterou budou na stole ležet vzhůru. A i tato drobnost dokáže zdárně narušit pečlivě naplánovanou taktiku. Ovšem právě díky tomu je také každá hra napínavá. Příprava jednotlivých kol je rychlá.

Nejzajímavější na celé partii jsou vždy druhé poloviny kol, kdy už zmizely kartičky, o něž měli hráči zájem a nyní se rozdělují ty méně důležité. Hráči si navzájem často vyfouknou ty, o které měli zájem, v čemž spatřujeme jediný a poměrně výrazný konfliktní prvek ve hře.

Bohužel jednotlivé partie vám budou připadat hodně podobné. Variabilitu by sice mělo zajistit zamíchání kartiček, ale nestačí to. Současně se nejedná ani o hru, kterou byste měli nutkání hrát několikrát za odpoledne. Obvykle jedna partička stačí a slouží tak k vyplnění nějaké krátké přestávky, kdy byste se jinak nudili. Herní čas tomu odpovídá a je krátký.

Zpracování je jednoduché. Kartičky jsou z tvrdšího materiálu s hladkým povrchem. Při prvním vybalení se na sebe lepí, ale když je jednou od sebe oddělíte, už se znovu nespojují. Ilustrace jsou pěkné a připomínají opravdu Alenku.

Tea Time je docela povedenou hrou pro vyplnění nudy nebo jednoduše pro odpočinek. Neobsahuje žádné hluboké myšlenky a ani po vás nechce, abyste se na ni nějak extrémně soustředili. Prostě jen následujete a sbíráte barvy ze stolu. Jednoduché. Pro někoho možná až příliš?

Recenze: Tea Time – čajový dýchánek v Říši divů

Tea Time je jednoduchou karetní zábavou od společnosti Gigamic pro všechny děti a fanoušky Alenky v říši divů. Hráči si v každém kole vytvoří z kartiček dva prolínající se světy - před a za zrcadlem, kde se nachází známé postavy. Všichni dostávají body za počty karet od jednotlivých druhů a díky tomu mohou dopředu dobře plánovat. Navíc karty jedné postavy před a za zrcadlem se u jednoho majitele vyruší, musíte tedy dobře vybírat, které si vezmete. Karta Alenky pak určuje začínajícího hráče a první, kdo je ochotný obětovat tah bude příště začínat. Hra probíhá v několika kolech a přitom je rychlá a zábavná. Neopakuje se nijak dlouho a nestihne vás nudit, navíc se ukrývá v krásné kovové krabičce. Jen při opakovaných hraních můžete narazit na stejné situace, ale hráči svými rozhodnutími mohou nasměrovat hru jinam. Necháte se i vy pozvat na jeden šálek čaje?

Klady:

+ zajímavý nápad rozdělení karet na před a za zrcadlem
+ systém bodování
+ cena
+ kovová krabička
+ rychlá herní doba
+ možnost zbavit se kartiček, kterých máte ke konci hry málo

Zápory:

- partie se budou opakovat

3