Civilizace jsou tu s námi už několik tisíc let, od chvíle, kdy člověk vylezl z jeskyně a naučil se používat nástroje. Prošly divokým vývojem, plným válek, objevů, cestování a dalších válek až k dnešní takzvané moderní společnosti. Dnes se většina z nás ráda zastaví a podívá se, jakými křivolakými cestičkami se lidstvo za svoji historii ubíralo.
Vizionář a designér Sid Meier vytvořil v roce 1991 podle období vývoje dlouhého 6000 let hru s názvem Civilizace. Počítačová hra, ve které mělo publikum vytvořit prosperující civilizaci, se stala fenoménem mezi tehdejší hráčskou populací a jedním ze dvou stavebních kamenů následujících počítačových strategií (spolu s Dune 2: Battle for Arrakis). Za dalších patnáct let stačily vzniknout další tři díly, než se v roce 2006 objevila pěšinka od počítačů na stoly fanoušků promyšlených strategií.
Prošlapal ji český designér Vláďa Chvátil (Galaxy Trucker, Space Alert), který se pouští rád do neprozkoumaných oborů deskových her. Autor se netají inspirací ve zmíněné počítačové hře. Pojmenoval svoji hru Through the Ages: Story of a Civilization, tedy „Napříč věky: Příběh civilizace“, ačkoliv u nás ji koupíte pod kříženým názvem Through the Ages: Příběh civilizace.
Stejně jako v původní Civilizaci se budou hráči i zde podílet na rozkvětu jednoho jim svěřeného národa. Through the Ages je hra v jádru hlavně karetní, ačkoliv po otevření krabice narazíte i na několik hráčských desek a pytlíky se žetony. Právě díky tomu mohou být kupující na první pohled zklamaní z poloprázdné krabice, ale je třeba si uvědomit, že uvnitř se skrývá celá historie lidstva.
Ačkoliv to na první pohled nevypadá, je obsah balení poměrně rozsáhlý. Nejvyšší číslo reprezentuje 340 herních karet, dalších 260 plastových žetonků, které známe z Vládců podzemí a dva tucty malých dřevěných jehlanů. Na vycvakání čekají drobná kartonová kolečka pro uzavírání smluv. Na úplném dně pak naleznete čtyři karty národů (pro každého hráče jednu), herní plán sloužící především k evidenci bodů a pás pro nabídku herních karet.
Příručka s pravidly je opravdu obsáhlá a od prvních vět nabádá neskákat po hlavě do vody názvem Plná hra, protože je zrádná. S tím souhlasíme, takže poprvé si raději zahrajte první ze dvou výukových her, které autor připravil. První z nich slouží opravdu k pouhému seznámení se základními principy a odehrajete ji velmi rychle, druhá se již svým laděním blíží plné hře s několika drobnými úpravami. Dokonce slouží jako zrychlená varianta plné hry, pokud nemáte dostatek času na celou partii.
Samotná hra se dělí na tři velké epochy, které jsou zde nazývány věky. Příprava hry je v kontrastu s její rozsáhlostí překvapivě rychlá. Každý hráč totiž dostane do začátku kartu jednoho svěřeného národa a k tomu ve stejné barvě také šestici dřevěných jehlanů, které rozestaví na příslušná místa. Na kartu rozloží na vyznačené pozice žluté a modré žetony. Společný hrací plán zaplní připravenými zamíchanými kartami nultého startovního věku, který je označen A, čímž je připraveno ke hře.
Na začátku partie má každý státní zřízení despocie, které lze později změnit. Právě na základě kartičky s druhem panování mají hráči k dispozici určitý počet civilních a vojenských akcí za jedno kolo, které reprezentují bílé a červené kostičky. Střídavě si za ně mohou hráči ze společné nabídky nakupovat různé karty budov, jednotek nebo výhod.
Kromě nákupu je mohou vynaložit také na nějakou jinou činnost ve prospěch svého národa: mohou se za jídlo rozrůstat, za materiál stavět budovy nebo vykládat dříve nakoupené karty z ruky a využívat jejich výhod. Jelikož na začátku má každý ze soupeřů čtveřici bílých kostiček civilních akcí, je důležité si každý ze svých tahů pečlivě promyslet.
Poté, co všichni odehrají svoje akce, nastává takzvaná údržba národa, v níž farmy produkují jídlo a důlní budovy těží (modré kostičky). Kostičky si však neberou ze společné zásoby, ale ze svého řádku zásobovacích kapacit, jejich počet je tedy konečný a nelze nenávistně „syslit“ na úkor ostatních. Většina postavených městských budov navíc produkuje i určitý počet kulturních bodů, šťastných značek nebo vědeckých znalostí a podle toho si všichni upraví svoje sledovací stupnice.
Hráči mohou mezi sebou v pokročilejší fázi partie uzavírat smlouvy o neútočení nebo spolupráci, někdy jsou tyto smlouvy oboustranně výhodné, někdy mohou přinášet výhody pouze jedné ze stran podobně, jak je to ve skutečném životě. Pro vojensky slabšího hráče to může být jediný způsob, jak přežít, protože v Through the Ages nemusí všichni následovat pouze cestu míru, ale mohou také vsadit vše na útočnou vojenskou kartu.
Z některých svých služebníků můžete udělat rytíře nebo třeba dělostřelce. Tyto jednotky pak za využití karet taktik sloučíte do větších armád, za které získáte bonusové útočné body, a můžete s nimi prostřednictvím karet agrese napadnout nepřipraveného soupeře. Obránce může vyslat svoji armádu a má výhodu využití některých defensivních karet.
V průběhu partie zasahují do hry takzvané události, které si hráči sami připravují na základě získaných karet. Ty mohou ve svém tahu odložit skrytě na určený balíček, ze kterého se v dané chvíli stane balíček dobírací. Události mohou mít pozitivní i negativní ráz a záleží pouze na hráčích, kam se hra bude dále ubírat.
Zásadní vliv na celý vývoj má zřízení, které stojí v čele hráčova národa. To určuje nejen počet civilních a vojenských akcí, které dokáže vojevůdce za jeden tah provést, ale také počet městských budov, které mohou být současně postaveny. Samozřejmě jej je možné změnit, pokud jste ochotní odevzdat daný počet bodů vědy (za které se jinak vykládají karty modernějších technologií).
Speciální kategorii pak tvoří dva typy karet: osobnosti a divy. Snadnější je získat do svého středu nějakého silného vůdce, protože stačí pouze nakoupit kartu za civilní akce a vyložit kartu s obrázkem osobnosti před sebe (za další akci). Tato vám po zbytek daného věku bude dávat nějaké bonusy. Oproti tomu div si koupíte z nabídky a okamžitě jej vyložením rozestavíte. V následujících několika kolech pak musíte obětovat určitý počet surovin a postupně tak div dokončit, než vám začnou plynout z majestátní stavby výhody.
S postupem času budete vynalézat modernější a efektivnější technologie pro farmaření a těžbu. To však neznamená, že při úklidové fázi dostanete více kostiček, naopak jedna kostička začne reprezentovat více surovin daného typu, což je velice elegantní princip a hrací plocha díky němu nepřekypuje hromadami kostiček. Jejich hodnotu jasně určuje karta, na které leží.
Všichni hráči v závislosti na svém vývoji získávají kulturní body, které rozhodnou na konci hry o vítězi. Ale o svoje poddané se také musíte starat, protože jak se populace rozrůstá, zvyšují se jejich požadavky. Svůj národ musíte nejen nakrmit (odevzdat daný počet kostiček na konci v údržbě národa), ale především udržet šťastný. K tomu slouží některé budovy nebo třeba i vlastnosti osobností. Takový nešťastný človíček nepracuje a nelze jej na nic využít, dokud počet šťastných smajlíků nezvýšíte, ale jídlo vám sní.
Partie končí, jakmile hráči odehrají karty posledního věku. V nabídce ke koupení se v průběhu hry tedy vždy ocitnou všechny civilní karty, zatímco vojenské karty si hráči berou za odměnu za nevyužité vojenské akce. Musí však neustále dodržovat limit karet v ruce určený vládním zřízením. Na závěr se ještě dohrají poslední připravené události a národ s největším počtem kulturních bodů se stává nejvyspělejším a jeho vůdce právoplatným vítězem.
Jak už tomu je u Vládi Chvátila zvykem, všechny komponenty jsou velice přehledné a do detailu promyšlené. Po několika partiích vám všechny ikonky a rozložení přejdou do krve. Mnoho herních principů se není třeba složitě učit, ale připadají vám naprosto přirozené na první pohled. Na hráčských plánech navíc naleznete nápovědní šipky, které pomáhají hráčům v začátcích s údržbou národa.
K samotnému provedení je nutné dodat, že držíme v ruce druhé, designově přepracované vydání. Zatímco na prvním se podílela z větší části nezisková organizace Czech Board Games, nové vydání si vzaly na starost společně firmy MindOK a Czech Games Edition. Vše je zde dovedeno k dokonalosti a hra získala kabát, jaký si opravdu zaslouží.
Hra je určena objevitelům od dvanácti let. V tomto věku si však dítě bude těžko schopné partii plnohodnotně zahrát, protože těžko zvládne plánovat každý důležitý krok. Díky tomu velmi brzy zaostane za ostatními, protože každý promarněný žetonek civilní akce v úvodních tazích, se v pozdějších fázích projeví s velkou silou. Proto bychom hru doporučili spíše až od čtrnácti let, kdy už je u mládeže strategické myšlení mnohem lépe vyvinuto.
Pravidla kromě výukových her zároveň obsahují několik variant her, které hru zjednodušují, nebo mění podle publika. Hráči tak mohou třeba zcela vynechat bojový nádech a připravit se tím o jediný způsob interakce, ale za tu cenu ji přiblíží mírumilovnějším vojevůdcům, kteří myslí jen na blaho svěřených lidí.
Protože v partii Through the Ages projdete opravdu dlouhou cestu historií lidstva, odpovídá tomu také hrací doba, kterou těžko srazíte pod dvě hodiny. Samozřejmě výrazně záleží na počtu soupeřů, kteří se hry účastní a na jejich hráčském stylu. Naštěstí můžete o svých úmyslech pro nadcházející tah bez problémů většinou přemýšlet v průběhu tahu soupeřů, a pak svůj plán pouze rychle provést, takže se většinou ani nestačíte nudit. V kontrastu s touto opravdu úctyhodnou délkou stojí také opravdu rychlá příprava i sbalení hry.
Kromě délky partie a vyšší ceny se hře dají vytknout pouze detaily, jako je několik drobných chybiček v pravidlech, přehnané věkové doporučení od dvanácti let a především velké rozdíly mezi začátečníky a pokročilými hráči. V takové partii totiž musíte buď nezkušené velitele nějak zvýhodnit, nebo počítat s tím, že budou těžko vyrovnanými partnery a hra ztratí část svého náboje.
S tím souvisí i situace, kdy některý z vojevůdců zaostane výrazněji za svými soupeři. Tuto ztrátu může dohonit už jen v případě, že protihráči výrazně zaváhají, protože dobře nastartovaný rozvoj je zásadní výhodou. Zbytek souboje (a může to být ještě docela dlouhá doba) může strávit pouze sledováním toho, jak se ostatní perou o vítězství.
Hra je zábavná jako duel, ale největší bitvy začínají až se zapojením třetího či čtvrtého hráče, protože pak do partie vstoupí ještě politika a smlouvy mezi jednotlivými národy. Through the Ages pak ukáže další ze svých mnoha tváří a možností, jak se dá dosáhnout vítězství. Právě proto budete málokdy litovat hodin u ní strávených.
Díky náhodnému míchání karet vám vždy přijdou jiné osobnosti, divy, akce či technologie, nebo si je koupíte v jiný čas, a tak získá každá partie svůj opravdu unikátní nádech a především každá hra Through the Ages zůstane výzvou i pro zkušené harcovníky.
Příběh civilizace zaujal hráče nejen u nás, a tak je hra v tuto chvíli na úžasném čtvrtém místě prestižního žebříčku serveru BoardGameGeek. V roce 2007 se stala vítězem mezinárodního ocenění International Gamers Awards a o dva roky později získala osmé místo v ceně německé veřejnosti.
Zajímavé je, že právě letos byla na veletrhu Spiel 2010 v Essenu představena hra Sid Meier’s Civilization od Fantasy Flight Games, která si vytyčila pravděpodobně velmi podobný cíl. Jsme velice zvědaví, jak tento souboj dopadne.
Ačkoliv je Through the Ages v podstatě karetní hra, její největší předností je opravdu silné téma. To samo zajišťuje skvělý zážitek, na kterém má zásluhu také obsah jednotlivých karet. Díky nim se setkáte s Caesarem, Leonardem Da Vincim, Billem Gatesem, Elvisem Presleym nebo třeba s Isaacem Newtonem, postavíte Eiffelovku, Pyramidy nebo Kreml.
Z popisu pravidel možná není zcela zřejmé, že se jedná o hru pro pokročilejší hráče, v jejichž nástrahách budou začátečníci dlouho tápat. Rozhodně ji proto doporučujeme pouze zkušenějším hráčům a určitě si ji nekupujte jako svoji první deskovou hru. Pokud však již za sebou máte nějaké partie jiných deskovek, pak vás výlet po historii lidstva pravděpodobně okouzlí.
Při partii hra působí opravdu velkolepým efektem, jako by se hráč podílel na něčem opravdu důležitém. Na těch několik hodin si skutečně myslíte, že byste dokázali vést národ k lepším zítřkům, k úspěchům až do daleké budoucnosti. To je opravdová síla Through the Ages: Příběh civilizace – svěří vám do rukou nepoznanou moc a nechá vás ji opravdu vychutnat. V průběhu partie pro vás přestane být pouhou hrou, ale stane se skutečností a historie kolem vás doslova ožije.
Více o hře.
+ provedení
+ obrovský rozsah
+ strategické možnosti
+ každý tah je důležitý
+ přehlednost komponent
+ rychlá příprava hry
- cena
- nevyrovnaní soupeři si moc nezahrají
- hrací doba
- spíše od 14ti let
