Před pár desítkami let to byla romantika, dnes již je to byznys jako každý jiný. Strojvůdce už nedělá svoji pozici z přesvědčení a neleští nadšeně loukoťová kola svého oře, ale jen čeká na další měsíc a na výplatní šek. Z vlaků se stala všední věc a ze všech povolání okolo jen normální povinnost. Ale vraťme se společně do doby, kdy jste ještě lokomotivy poznali na dálku podle kouřové čáry a do doby, kdy jejich houkání zvedalo chlupy vzadu na krku.
Právě v tomto časovém období se totiž odehrává druhý díl vláčkové série Ticket to Ride firmy Days of Wonder, který nese podtitul Evropa. A protože v prvním díle jste propojovali města na severoamerickém kontinentu je jasné, že tentokrát se podíváme do Evropy a to do všech jejích koutů. Naštěstí si na nás kromě nové mapy připravil Alan R. Moon také další novinky.
Přesto samotné grafické ladění balení je velmi podobné. Tentokrát však místo bezejmenného nádraží má za sebou lokomotiva Alpy a i lidé se změnili na evropštější typy a profese. Rozměr krabice však zůstává naprosto stejný, takže majitelům obou verzí se budou vyjímat vedle sebe opravdu pěkně.
Stejně tak rozdělení přihrádek uvnitř krabice je naprosto stejné. Fungovalo výborně už u předchozí verze, takže na něm nebylo co měnit. Najdete zde pět přihrádek na jednotlivé barvy plastových vagónků, které zůstaly stejné jako v původní hře. Kromě nich však v každé přihrádce naleznete také trojici věžiček, které v Evropě představují nádraží.
Samozřejmostí jsou dva typy karet, které tvoří úctyhodně velké balíčky. Pokud jimi budete listovat, zjistíte, že je mezi nimi mnohem více lokomotiv, než jsme zvyklí. Všechny karty prošly drobnou kosmetickou změnou. Nejsou už mrňavé, ale mají standardní karetní velikost. Díky tomu se s nimi lépe manipuluje a můžete je jistěji držet v ruce i ve větším počtu. Prostředkem krabice pak vede puntíkovaná barevná čára z bodovacích kamenů v barvách jednotlivých hráčů.
Na první pohled by se tak zdálo, že Ticket to Ride: Europe je pouze mírně změněnou verzí s jinou mapou a několika novými plastovými součástkami. Naštěstí to není všechno, co se ve světě vláčků změnilo, a hra se dočkala výrazného vyladění směrem k dokonalosti.
Hráči si klasicky rozdělí vagónky a bodovací žetony podle barvy, za kterou chtějí hrát. Karty, na kterých jsou zobrazeny jednotlivé vozy a lokomotivy všechny pečlivě zamíchají a vytvoří z nich dobírací hromádku. Horních pět karet otočí jako otevřenou nabídku.
Teď následuje rozdělení úkolů mezi hráče. Všechny karty zobrazují dvě města, která musí propojit účastník svými vagónky. Ovšem rozdávání karet úkolů je odlišné od původní verze, protože tady najdete dva různé druhy úkolových kartiček. Tu velkou za hodně bodů, které propojují města na opačných stranách plánu, dostane každý pouze jednu. Ostatní dlouhé tratě odložíte do krabice a ze zbylých menších dostane každý trojici. Nyní si může vybrat, které odloží, ale musí si ponechat alespoň dvě z nich.
V tahu má opět na výběr dobrání dvou karet z hromádky nebo z otevřené nabídky vagónků. Místo dolízávání z balíčku může každý železničářů postavit nějakou trať na plánu, za kterou musí zaplatit kartami správné barvy, která odpovídá barvě trati.
Při podrobném zkoumání plánu narazíte hned na tři novinky a jedno zklamání. Patrioty nepotěší, že na hracím plánu není Praha, ale pouze trojúhelník kolem – Vídeň, Berlín a Mnichov. Škoda, že zrovna srdce Evropy zde chybí. Některé části tratí mají na sobě ikonku lokomotivy a vyžadují při stavění použití určitého počtu lokomotiv. Délka všech tratí se pohybuje mezi jedním a čtyřmi políčky, zcela chybí tratě dlouhé pět vagónků a najdete tady pouze dvě „šestky“. Navíc mezi Stockholmem a Petrohradem vede luxusní osmivagónkový tunel.
Právě černě lemované tunely jsou poslední novinkou, kterou evropská verze Ticket to Ride nabízí. Staví se klasicky jako jiné tratě pomocí vyložení karty za každé políčko její délky. Navíc však u každého tunelu můžete narazit na předem nepředvídatelné potíže. Ty simuluje líznutí tří karet z dobíracího balíčku. Pokud se některá z karet shoduje s barvou vámi stavěného tunelu, musíte za každou takovou shodu zaplatit ještě jednu kartu odpovídající barvy navíc.
V průběhu celé partie si samozřejmě můžete dobírat další cíle, pokud se vám podařilo již ty vaše splnit. Vždy si musíte ze tří nových alespoň jeden ponechat. Za všechny nesplněné přijdete na konci partie o tolik bodů, kolik je jejich hodnota.
Partie končí ve chvíli, kdy některý z hráčů má ve své zásobě už jen tři nebo méně vagónků. V takový okamžik se pouze dohraje aktuální kolo a následuje závěrečné vyhodnocení. Hráči si sečtou body za všechny splněné cíle a také za položené tratě podle jejich délky (například trať dlouhá 1 = 1 bod, 4 = 7 bodů, 6 = 15 bodů).
Při hře můžete k připojení města použít i nádraží, která reprezentují pěkné plastové věžičky. Na samotnou partii nemají ovšem žádný zásadní vliv. Jedná se z našeho pohledu spíš o malý ústupek tvůrce Alana R. Moona od konfliktní varianty, kdy všechny cesty do města jsou zablokovány. S využitím nádraží se do něj může dostat v podstatě každý hráč a splnit svůj úkol i když samotné město připojené nemá.
Mnohem zajímavější jsou tunely, jejichž stavba je vždy napínavá. Nikdy nevíte, jestli vás stavba bude stát opravdu jen délku tratě, nebo budete muset zaplatit nějaké karty navíc. V případě, že máte smůlu a lízli jste si nějaké další karty stejné barvy, můžete se svého úmyslu v kole vzdát, ale přijdete o svůj tah. Investované vagónky však dostanete zpět.
Celkový pocit z partie Ticket to Ride: Europe je mnohem vyrovnanější. Všechny naše partie skončily rozdílem do deseti bodů mezi prvními dvěma hráči, což se v původní verzi tak často nestávalo. Evropa za to vděčí menšímu bodovému rozdílu v tratích (chybí tratě délky pět) a především stejnoměrnému rozdělení kartiček cílů, kdy nebude hráč, který bude držet dva dvacetibodové úkoly.
Největší negativní vliv na hru zůstává stále stejný jako v základní verzi Ticket to Ride. Jedná se o míchání odkládacího balíčku několikrát za hru. Tohle míchání totiž není takové to obvyklé přehození pár karet sem a tam, zde si musíte dát na rozložení karet opravdu záležet, protože to může mít velký vliv na hru.
Barvy totiž odkládáte při hře obvykle po skupinkách, takže jsou v odkládací hromádce takto seřazeny. Ovšem určitě nebudete rádi, pokud vám pak bude chodit při hře neustále stejná barva. Je tedy nutné věnovat míchání balíčku čas, což nejspíš zdrží ostatní hráče. My to řešili vždy průběžným mícháním odkládacího balíčku v celé partii.
V pravidlech je řešeno i několik sporných situací z původní verze, především dohadování o kartičce s nejdelší tratí. Teď už je jasně řečeno, že nejdelší trať nevede pouze z města do města, ale je to celá souvislá železniční síť daného hráče. Většinou ji tak získá ten, kdo položí na plán nejvíce vagónků a ukončí tak partii.
Celá pravidla navíc obsahují hromadu názorných obrázků, které vám jasně vysvětlí všechny nové situace, se kterými se můžete na hrací ploše setkat.
I na tuto verzi můžete s klidem použít kterékoliv z rozšíření, kterými jsme se zabývali v naší oblíbené rubrice Ke stažení. Dočkáte se tak nejrůznějších dalších map a vychytávek, které si můžete rovnou stáhnout do svého počítače.
Kromě těchto variací, které mají na svědomí samotní fanoušci vláčků, narazíte i na několik oficiálních rozšíření. Prvním z nich je Ticket to Ride: Europa 1912, která přidá do hry novou variabilitu se spoustou karet destinací. Navíc do hry zavádí skladiště a tím i další úroveň strategie.
Ke svým kolejovým mazlíčkům si můžete ale pořídit i kostkové rozšíření, které dost výrazně změní systém průběhu hry. Poslední a nejnovější možností pak je koupě figurek mimozemšťana Alvina a dinosaura Dextera, kteří budou po městech na mapě rozsévat zkázu. O rozšíření Alvin a Dexter jsme psali již zde.
Pokud jste si chtěli před čtením této recenze koupit původní verzi Ticket to Ride, protože vám připadá americká mapa méně nahuštěná a líbí se vám menší karty, pak vás musíme varovat. Evropa ji totiž předčí ve všech směrech.
Nezměnila se jednoduchá a rychle pochopitelná pravidla. Jedinou komplikací může být vysvětlení pokládání nádraží, která hráče lehce zmatou. I s tím lze hru naslouchajícímu publiku vysvětlit během pěti až deseti minut.
Přes veškerou chválu zůstává Ticket to Ride: Europe hrou především pro rodinné publikum a odlehčené domácí hraní. Svými jednoduchými strategickými volbami a velkým vlivem náhody v dobírání karet odradí mnohé kované stratégy. Ale jejich otočení zády nezmění nic na tom, že každá partie evropské verze je zábavná a vyrovnaná až do poslední chviličky.
Ticket to Ride: Europe je jednou z nejlepších her pro deskovkové začátečníky, ale zároveň výbornou zábavou i pro mnoho pokročilejších hráčů ve chvíli, kdy se nechtějí zatěžovat z přemýšlením nad každým krokem.
Více o hře.
+ kvalitní herní deska
+ jednoduchá pravidla
+ zábavné ve všech počtech hráčů
+ skvělá hratelnost
+ vyrovnané až do konce
+ tunely
+ větší karty pro lepší manipulaci
+ rovnoměrné rozdělení cílů
- cena
- problematické míchání karet
- na plánu chybí Praha
Je pravda, že Praha chybí. Jenže hra má ve svém názvu i letopočet. A z Rakouska-Uherska obsahuje obě hlavní města. Na Cimrmanovo Rakousko-Uhersko-Česko prostě v dané době nedošlo. Kdyby autor věděl, jak bude hra u nás oblíbená, třeba by to zařídil jinak. Ale za zlé mu to nemám.
Mohl by mi prosím někdo říci rozměry herního plánu? Chci si koupit tuto hru, ale nevím jestli mi bude stačit můj konferenční stůl nebo jestli musím mít větší.
Kupujte originál, né český klon. Karty jsou normální, v českém klonu jsou malinké, blbě se drží v ruce.