Recenze: Time’s Up – VIP aneb Vysoce Interaktivní Představení

Máte rádi slavné osobnosti? Nezáleží na tom, jestli se jedná o sportovce, historické postavy, nebo hollywoodské hvězdy, všichni mají jedno společné – jejich jméno každý zná. Ale i mnoho dalších postav, o kterých si to neuvědomíme, spojuje lidi na celém světě, nebo alespoň ze západní kultury. Někdo si tyhle znalosti ani neuvědomuje a jiný se s nimi rád chlubí.

Právě pro ty druhé je nejvíce vhodná společenská hra Time’s Up. Dnes nepoužíváme slovo desková, protože tato hra je v podstatě čistě karetní a opravdu je společenská: Potřebujete k ní další tři lidi, protože partii lze zahájit až ve dvou týmech po dvou hráčích. A dobrý pocit z obklopení třemi kamarády ještě umocňuje její herní systém, který je založený na oblíbených party hrách. Hru původně vytvořil v roce 2000 Peter Sarrett a nyní ji ve své nabídce představuje firma MindOK.

Time’s Up a jeho úctyhodná hromádka 240 kartiček se schovává v nenápadné modré krabičce, která sice není nijak velká, ale na svůj obsah stále trochu zbytečně rozměrná. Na víku najdete slogan, který nám stále přijde zvláštní: aktivně se V.I.P.něte. Odkazuje na V.I.P. osobnosti, které jsou ve hře obsažené a budou vás provázet i pravidly.

K začátku partie potřebujete pouze pořádně zamíchaný balíček karet a přesýpací hodiny (ano, jsou součástí balení). Na každé kartě naleznete dvě jména, jedno ve žlutém a druhé v modrém políčku. Na začátku partie se hráči dohodnou, na kterou barvu budou hrát. Sice by bylo možné hrát i s výběrem ponechaným na hráči, ale to by poznamenalo herní systém, jak vám později povíme.

Soupeři musí nejdříve vytvořit dva či více týmů, které proti sobě budou bojovat ve snaze získat co nejvíce karet v kole a bodů v celé hře. Na začátku partie si připravíte balíček čtyřiceti karet, které všechny rozdáte rovným dílem hráčům. K tomu ještě každému z účastníků přidáte další dvě karty navíc. Tato sada tvoří jeho výběr a také nápovědu. Každý z hráčů nyní vybere dvě karty, které zahodí na odhazovací hromádku. Zbytek vrátí do středu stolu. Tak znovu vznikne čtyřicet karet, které se zamíchají a vytvoří dobírací balíček.

Tato příprava má hned dva chytré významy – hráči si především mohou vybrat postavy, které nechtějí mít ve hře – například z důvodu, že by jej jejich týmový spoluhráči neznali. Mnohem důležitější ale je, že hráči dostali na začátku partie nápovědu, protože zrovna postavy z těchto karet mohou již brzy hádat. Ale to záleží čistě na štěstí.

Průběh samotného hádání není nijak odlišný od jiných podobných her. Jeden ze spoluhráčů si lízne kartu a má za úkol ji popsat tak, aby ji ten druhý poznal a uhodnul. To vše v časovém limitu třiceti vteřin, který odměřují přesýpací hodiny. V prvním kole mohou vypravěči popisovat karty libovolným způsobem za pomoci slov i gest. Partner v týmu se může doptávat a má neomezeně pokusů k hádání. Pokud se hráčům podaří uhodnout dříve, mohou hádat další kartičky, dokud jim nedoběhne čas v přesýpacích hodinách.

Jakmile dojdou karty, týmy sečtou své body a zaznamenají je stranou na list papíru. Čtyřicet karet znovu dají dohromady a zamíchají je pro druhé kolo. Bude se hrát se stejnou barvou i s totožnou sestavou osobností. Jenže tentokrát má tým ztíženou pozici – při popisu může totiž hráč použít pouze a jen jediné slovo. Musí jej tedy velice pečlivě vybírat, protože musí co nejlépe charakterizovat danou postavu. Samozřejmě stále běží časový limit. Partner v týmu má pouze jediný pokus, v případě, že se netrefí, tým neuspěl.

Třetí kolo pak funguje podobně jako druhé, jen ta slova jsou vypuštěná úplně. Hráči popisují postavy za pomoci gest a mimiky. A protože pantomima je oblíbenou částí i u dalších her, je zřejmé, že i zde bude. Ačkoliv předvádění některých postav je jednodušší než jiných.

Po třetím kole souboj končí. Týmy sečtou body nasbírané za karty v průběhu všech kol a ten s nejvyšším bodovým ziskem se stává vítězem.
Time’s Up je další přírůstek do řady párty her. Jiné hry se zabývají filmy nebo hudbou, zatímco tato karetní hra na to jde od lesa. Mezi jména zahrnuli autoři lokalizace zajímavé české i světové osobnosti a tím se postarali o téměř jistou zábavu. Jejich popisování totiž často vyvolá zajímavé situace.

Nejzajímavější na celé hře je propojení všech tří kol za pomoci stejné sady karet. Pokud tedy máte dobrou paměť a budete vědět, která jména byla ve hře v minulém kole, hádání bude snazší. Tomu je ale také uzpůsobená obtížnost druhých dvou kol, protože se s pamětí počítá – hráči tak mají k dispozici pouze jedno slovo nebo pouze gesta. A tím je situace pro hádajícího tak akorát složitá, když vezmeme poměrně vysokou pravděpodobnost, že na nějakou tu osobnost zapomene.

Mohlo by Vás zajímat

3.5

pro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: Chimére – míchání genů

Pokud hráči v příštích kolech přijde stejná karta, hrozí poměrně výrazné riziko, že využije některé z gest nebo slov použitých z minulých kol. Sice to zvyšuje zábavu a legraci pro zúčastněné, ale samotnou vyprávěcí spravedlnost zde nenajdete.

Tyto situace jsou však spíše výjimečné na rozdíl od horší vlastnosti – protože se zde hraje s pevným balíčkem čtyřiceti karet, nemůže si hráč vzít další, pokud postavu nezná a nedokáže popsat. A protože by hra podle popisu měla být už od dvanácti let, tak to považujeme za zásadní nedostatek pro rodinnou hru. Jména jako Sergej Bubka, Ema Destinnová, Xavier Baumaxa, DJ Bobo nebo Milan Rastislav Štefánik mnohým menším hráčům nemusí nic říkat.

Na druhou stranu lze uznat, že tato méně známá jména jsou v seznamu v menšině. Většinou se jedná o zajímavou sestavu českých či světových osobností. Jen máme obavu, že zařazením politiků se může hra posunout nějakým nepříjemným směrem. Ale politika k našemu národu patří. Zajímavé také jsou jména speciální, které označují nějakou fiktivní postavu, například Strýček Sam, Lajka, Červenáček, Jindřich VIII. nebo Brutus. V listu biografií máte ke každé postavě jednu či dvě věty, která popisuje čím je daná osobnost zajímavá. Těch 480 jmen obsahuje opravdu zajímavý výběr, se kterým občas nemusíte souhlasit, ale již se stalo.

A přes některé zvláštní volby, jako Ježíš Nazaretský, Che Guevara nebo Ozzák vytváří dohromady opravdu poctivý popkulturní mix, ve kterém si každý najde to svoje. Od sportu, přes hudbu až po postavy z kreslených seriálů. V každé partii budete hrát pouze s jednou šestinou z nich. To je samozřejmě klad pokud se týká opakované hratelnosti, zvlášť když uvážíme dvě jména na kartičce.

Průměrná délka jednoho kola je při základních čtyřiceti kartách přibližně patnáct minut. Pokud to vynásobíte třemi koly, pak se dostanete zhruba na 45 minut potřebných k dohrání celé hry a zjištění vítěze. To je na párty hru odpovídající doba.

Recenze: Time’s Up – VIP aneb Vysoce Interaktivní Představení

Time’s Up je vědomostní párty hra se zaměřením na slavné současné i historické osobnosti. Od hráčů se očekává základní kulturní přehled a paměť na jména. Pokud neznáte žádné sportovce a nekoukáte na filmy, pak se nejedná o hru pro vás. Právě filmových postav zde najdete opravdu hodně, ale čekají vás i slavné historické postavy a bohužel i současní politici. Ať už ale krabice tvrdí cokoliv, nečekejte, že si hru zahrajete s dětmi kolem dvanáctého roku. Spousta jmena jim nebude nic říkat, což je vzhledem k hernímu systému omezeného počtu karet velký zádrhel. Ale právě ten systém je zajímavým zlepšením zážitku, protože zatímco se karty opakují, vám se každé kolo ztěžuje jejich představování. Legrace u hraní nechybí a hru lze hrát v opravdu vysokých počtech hráčů. Vzhledem k obrovskému počtu obsažených jmen pak poskytne pro dospělejší publikum v podstatě neomezenou zábavu na hodně dlouho.

Klady:

+ velké množství osobností
+ herní systém zapojuje i paměť
+ postupné zvyšování obtížnosti
+ zástupci ze všech sfér lidských zájmů
+ cena
+ pro velké množství hráčů

Zápory:

- přítomnost politiků může způsobit negativní emoce
- děti od 12 let nebudou spoustu jmen vůbec znát

3