Blíží se konec světa.. Tedy, cože? Že ne? A co je za rok? 2013? Tak to jsme asi májské proroctví přežili v pořádku a já jsem něco zaspal. A nebo nás naši předkové chtěli jen překvapit a schválně svoji předpověď o nějaký ten kousek posunuli.
Bez ohledu na tento fakt ale stále zůstává Májský kalendář úžasným dílem, před kterým se pozastavuje i naše současná civilizace. Mayové byli velkou společností, která byla velice pokročilá ve všech důležitých prvcích života. Dnes máme tu unikátní šanci se přenést v čase a prožít několik sezón po jejich boku. Vést kmen k vítězství..
Tzolk’in Mayský kalendář je opravdu horká novinka z dílny českého vydavatelství Czech Games Edition, které hru představilo společně se zahraničními partnery na veletrhu Spiel 2012 v Essenu. A hra sklidila značný úspěch. Už předtím ale partner CGE, společnost MindOK, pracovala tvrdě na české verzi, která se mihla na pultech obchodů ještě před vánočními svátky téhož roku. Na rozdíl od vyprodaných Příšerek z podzemí (recenze) a Vládců podzemí (recenze) z minulých let tentokrát firma nepodcenila sílu českého trhu a hra nebyla okamžitě vyprodaná.
A to přesto, že jsme se na ni všichni velice těšili. První obrázky a všechno ostatní napovídalo tomu, že tato strategická hra z hlavy Daniele Tasciniho a Simone Lucianiho, bude nabízet unikátní zážitky. Prvně jmenovaný už má za sebou herní historii a dokonce u nás vyšla recenze ha jeho pasáčkovou hru Sheepland (recenze).
Ale zpět k Mayskému kalendáři, který nijak nevybočuje z rozměrů čtvercových krabic od MindOKu. Modrá krabice s pyramidami tohoto národa vás nenechá ani na chvilku na pochybách o civilizaci, se kterou budete mít uvnitř co do činění. Jenže ani to vás nemůže připravit na komponenty, které vás uvnitř čekají.
Nejdůležitější jsou dílky mapy. Ta tentokrát není rozkládací, ale z technických důvodů je rozdělena na čtyři části. Na levé a pravé straně se jedná o velké díly přes celou výšku. Prostřední část je ale navíc rozdělena napůl uprostřed plánu. Mapa do sebe zapadne za pomoci puzzle oušek a pevně drží na svém místě.
A jaký je ten technologický důvod proti překládací desce? Tzolk’in je totiž hra, která využívá úžasným způsobem systému propojených ozubených kol. Uprostřed všemu vévodí jedno velké odměřující čas partie svým jediným otočením, na nějž je napojených dalších pět, které reprezentují jednotlivé mayské vesnice – Palenque, Uxmal, Tikal, Yaxchilan a Chichen Itza.
Ozubená kola za pomoci plastových patentek upevníte do připravených míst na plánu. Jejich místa i postup je pečlivě a krok za krokem popsaný v návodu. Aby ošklivé čepičky cvočků zmizely, jednoduše je přelepíte kruhovými obrázky s názvy měst. Při této činnosti byste měli dávat dobrý pozor, abyste nic nepřehodili, protože jednotlivá kola mají svoji specifickou funkci a ta je provázaná i jejím názvem.
Na to centrální ještě musíte nalepit na čtvrtiny na označená místa nalepit zelené a hnědé lichoběžníky, které budou odtikávat jednotlivé čtyři části hry, po kterých vždy následuje nějaké to vyhodnocení.
Když pak vidíte hru složenou, až se trochu divíte, že se do takto propracované a technicky náročné produkce nějaké vydavatelství pustilo. O to vděčnější můžeme být, že to bylo vydavatelství české. Je to navíc poprvé, co CGE vydávají hru od nečeského autora, spolu s dalšími dvěma novinkami českých autorů – Goblini s. r. o. od Filipa Neduka a rozšíření Vládců podzemí od osvědčeného Vládi Chvátila.
Ale co je v krabici kromě těchto kol, samolepek a herního plánu rozděleného na části? Kartonové dílky. Archy jich obsahují poměrně dost. Největší prostor je věnovaný 32 budovám a třinácti monumentům, které můžete pro svůj kmen ve hře postavit. Jako pomoc hráči určitě ocení čtyři nápovědní kartičky a velkou důležitost zde má i žeton začínajícího hráče. Je tu ještě 21 podélných destiček počátečního jmění, třicítka destiček sklizně a především kulaté žetony kukuřice ve dvou hodnotách – 1 a 5.
Nechybí ani dřevo. Kromě surovin je rozděleno podle barev pro jednotlivé hráče – sloupečky představující dělníky hráčů (6 pro každého), čtyři větší bodovací žetony (jeden pro každého), a pak na závěr také čtyři krát sedm kulatých označovacích žetonů. Kostičky surovin zde představují dřevo, kámen a zlato, které využijete na nákup budov a monumentů.
A aby společnost CGE zůstala věrná svým unikátním komponentám z minulých let (kdo nevzpomíná na úžasné impy?), vymysleli si pro tento případ komponenty ve tvaru křišťálových lebek. Jsou vyrobeny z průhledného plastu v modré barvě a vypadají pěkně. Jediná výtka tak snad může mířit k tomu, že kromě Indiana Jonese nikdo jiný tyto předměty s mayskou civilizací nespojuje.
Teď ale už začíná partie Tzolk’inu, do které hráči vstoupí se všemi svými kulatými žetony. Nebudou však mít kompletní sadu dělníků, ale naopak na začátku jim budou sloužit pouze někteří, konkrétně tři. Každý hráč dostane do začátku také čtyři tenké destičky počátečního jmění. Z nich si vybere dvě, které využije a dvě další zahodí bez účinku. Podle symbolů na dvou zvolených si pak dobere konkrétní suroviny, které mu usnadní začátek – konkrétně nějaké suroviny nebo dokonce dělníka. A svůj velký skórovací žeton položí na políčko s hodnotou nula na stupnici vinoucí se kolem plánu.
Na střední otočné kolo položíte všechny drobné kulaté žetony kukuřice. Ta tvoří všeobecnou zásobu a bude se na kole točit po celou dobu partie. Palenque (vlevo nahoře) jako jediné z pětice měst vyžaduje nějakou drobnou přípravu. Dohromady jsou zde čtyři pole tvořená čtyřmi dílky. Dohromady tedy šestnáct plošek pro žetony. Do každého z nich umístíte po jednom žetonu sklizně kukuřice. Kromě první čtveřice pak tato políčka s úrodou zakryjete druhou vrstvou – lesem se symbolem klády dřeva. Na to, aby na těchto místech vyrostla kukuřice, musíte nejdřív vykácet porost.
Herní plán má v pravém dolním rohu místo určené pro kartičky monumentů a budov. Odsud z nabídky si je mohou hráči nakupovat. Zatímco počet monumentů je konečný na stavu šesti za celou hru, budovy se budou doplňovat a to postupně z hromádky pro první epochu (první polovinu hry), později se objeví i ty pokročilejší z druhé.
Nezapomeňme ale na božstva, která byla důležitou součástí života mayů. Těm je obětována celá pravá část plánu, kde stojí tři pyramidy – pro každého z nich jedna. Čekají tu na nás Quetzalcóatl, Kukulkan a Chaac. Každý z hráčů vezme své menší kulaté označovací žetony a položí jeden k úpatí pyramidy. Jak se bude stávat vášnivějším služebníkem těchto nadpřirozených mužů, bude postupovat vzhůru a získávat výhody.
Pod pyramidami najdete ještě čtyři řádky věnované technologiím. Zde hráči umístí svoje zbývající čtyři barevné označovací žetony. Ty začínají svoji pouť ve sloupečku zcela nalevo, kde nepřináší svému majiteli zatím žádný bonus. Ale to se s časem spraví.
Všechny suroviny spolu se zbytkem dělníků dají hráči do horní části plánu, kde jako na jediném místě zbývá trocha prostoru. Ozubené kolečko se všemi těmi žetony kukuřice přetočte tak, aby zub s tyrkysovou nálepkou ukazoval na velkou dvoubarevnou šipku na plánu. Tím je partie zahájena a skončí ve chvíli, kdy se celé kolo otočí přesně o celý jeden okruh. Čeká vás tedy přibližně 27 tahů, ale není to úplně jisté, protože za určitých okolností se kolo může pohybovat rychleji.
Partie Tzolk’inu je vlastně velice jednoduchá a intuitivní ve chvíli, kdy se naučíte rozeznávat a rozumět jednotlivým značkám na plánu. Těmi je obklopené každé z menších ozubených kol a všechny vám budou přinášet nějaké ty důležité výhody.
Hra se rozděluje na jednotlivá kola, ve kterých dostane každý z protivníků jednu šanci k provedení akcí. Pak se posune čas kupředu. To znamená, že začínající hráč posune kolo kalendáře (to největší) o jeden zub kupředu. Ve chvíli, kdy někdo v tuto chvíli nově získá žeton začínajícího hráče (na herním plánu je k tomu určena pozice pro dělníka), může pootočit kalendář rovnou o dvě kola a urychlit tak blížící se den výživy. Ten ale přeskočit nejde.
Ve hře jsou čtyři dny výživy, v nichž musíte nastřádanou kukuřicí nakrmit svoje dělníky. Můžete se tomu ale také vyhnout, pokud nakoupíte správné budovy. Ty to pak udělají za vás. Ale to je spíš výhoda druhé části hry. V první prostě a jednoduše potřebujete dvě kukuřice pro každého svého pracanta. To vlastně není vůbec špatné. Bohové mu asi dali za odměnu menší žaludek.
Se dnem výživy se pojí ještě zisk surovin za pozice na pyramidě všech tří bohů. Dostanete odměnu nakreslenou na všech schodech, které už jste dokázali se svým žetonem vystoupat vzhůru. V polovině a na konci hry pak ještě dostanete navíc číselně uvedené vítězné body.
Ale teď vás asi všechny zajímá cesta, kterou se k tomu všemu hráči dostanou. A zde spočívá ta ohromná a kouzelná jednoduchost celé hry, která vás bude na Tzolk’inu asi fascinovat podobně, jako nás. Máte totiž na výběr ze dvou činností, které však mají opravdu velké množství nejrůznějších důsledků.
V základu totiž můžete buď poslat své dělníky na plán a nechat je tam čekat ve frontě na nějakou výhodu. Nebo je můžete stáhnout a podle pole, na kterém se právě nachází, provést patřičnou akci. V jednom kole můžete vyslat nebo stáhnout libovolný počet dělníků.
Ovšem jejich nasazení je zdarma pouze na nultou pozici jednoho z ozubených kol a to jen u prvního z nich. Pak se cena zvyšuje a za každého dalšího dělníka zaplatíte množstevní přirážku podle nápovědní kartičky (například za celkově vyslané 3 dělníky 3 kukuřice, za čtyři ale už 6). Stejně tak každá pozdější pozice na kole, na kterou chcete figurku poslat, stojí nějakou tu kukuřici.
Tady právě vstupuje do hry ten několikrát zmiňovaný otáčecí mechanismus. S každým uplynulým dnem a otočením kalendáře se pohnout také všechna propojená kola a posunou vašeho dělníka o jednu pozici kupředu. Čím déle tam tedy trpělivě čeká, tím lepší akci může využít. A už vás to nic nestojí, jen tu velmi podceňovanou trpělivost.
Dělníků je omezená zásoba, takže volba je to vždy velice těžká. Zvlášť, když kol je dohromady pět a každé z nich poskytuje nejrůznější výhody. Specializace sice není tak úplně výrazná, ale zatímco Palenque se specializuje na pěstování všeho druhu, Tikal nabízí budovy a monumenty (za které ale musíte ještě zaplatit jejich pořizovací cenu), Yaxchilan má v nabídce ostatní suroviny a Chichen Itza zase především vítězné body. Jen Uxmal je takové město pro všechno, které nabízí různé speciality včetně nového pracanta do vašich řad. To znamená, že právě tady bude na začátku partie hodně narváno. Bez více dělníků jste totiž v podstatě nahraní.
No a to je v podstatě úplně všechno. Za pomoci dělníků a otáčecího mechanismu čekáte a aktivujete akce, které vám přináší suroviny, body nebo další vychytávky, které vás přenesou k dalším možnostem. Vylepšené technologie vám pak umožňují získávat z každé akce více surovin.
Jakmile se kolo kalendáře otočí naposledy a oběhlo tedy celý okruh, partie končí. Hráči si ke svému zisku okamžitých bodů přičtou také ty ze závěrečného dne výživy a především ze všech karet, které mají svoji účinnost oddálenou právě na tento okamžik. A hráč, jehož barva dorazila na bodovací stupnici nejdál, si může na znamení vítězství na tento odstín obarvit vlasy. Ale jsou povoleny i jiné oslavy vítězství.
Tzolk’in dovádí k dokonalosti nejoblíbenější mechanismus v moderních deskových hrách dneška. Máme na mysli pohyblivé komponenty, se kterými lze různě kroutit a modifikovat je. Ovšem dělá to tak chytrým způsobem, že jej integruje do úplného základu celé hry.
A je pravda, že takové využití ozubených kol dělá ze hry opravdu vizuální hostinu. Velký podíl na tom má také parádní zpracování, ve kterém se opět pánové z Czech Games Edition vytáhli a přitom se jim podařilo udržet cenu v rozumných mezích. Velké kalendářové kolo je pokryto různými znaky a ta malá mají zase vylisované malé otvory, ve kterých pěkně vaši dělníci drží, když se to všechno otáčí. Paráda na pohled. Navíc oči umocňují samotný zážitek ze hry.
Věřte nám ale, že Tzolk’in není jen líbivá legrácka. Naopak je to nekompromisní strategická hra se všemi těmi parametry, na jaké jsme zvyklí. Nejvýraznější tu je ale zoufalství. Budete totiž nešťastní z toho, že nemůžete zdaleka stihnout provést všechno, co byste chtěli. Nedostatek dělníků, málo kukuřice, zabraná políčka na ozubených kolech, potřeba stáhnout jiného dělníka. Neustále vám bude něco stát v cestě.
Mayský kalendář je zdrojem dlouhého a trvanlivého bolení hlavy. Nutnost zvolit si pouze jednu z akcí – tedy vyslání pracantů nebo jejich stažení je naprosto svazující. Musíte velice dobře plánovat. A hra vám poskytuje opravdu velké množství cest, po kterých se můžete na svojí výpravě za vítězstvím ubírat. A to je dobře, protože to je příznakem dobré hry.
Jsou tu pochopitelně ještě mnohé drobné vychytávky, které jsme nezmínili. Začínající hráč má nespornou výhodu v posílání prvního dělníka v kole, protože obvykle hráči sdílí představy, kam by ho tak chtěli umístit. A aby měli ještě větší motivaci k výměně pořadí ve hře, tak se na každé ozubené kolo, kdy nikdo nevyužil výměny hráčů, pokládá jeden žeton kukuřice. Ten z hráčů, který se pak stane novým začínajícím hráčem, všechny tyto kukuřice získá. A to nemluvíme o té další výhodě, která se s touto změnou pojí: dvojnásobné posunutí kalendáře, kterým poskočí o dvě pozice i vaši dělníci!
V partii se toho prostě děje hodně. A přitom se celé hře daří zůstat velice jednoduchá a nenáročná. A to nejen na hraní, ale také naučení pravidel. Ty jsou výtečně rozvržená a napsaná a jediné, co vás na začátku bude zpomalovat, bude analýza jednotlivých akcí ve městech.
Tzolk’in je bez debat výbornou strategickou hrou, která představuje novátorský princip. Vzhledem k náročnosti na výrobu se s ním asi nebudeme setkávat tak často, ale různá hejblátka prostě hráči deskových her milují. A my nejsme výjimkou. Když se k tomu pak přidá skvělá hratelnost, náročnost na uvažování a krásné zpracování, nemůže být pochyb o tom, jestli byste si ji měli pořídit do svojí sbírky..
Více o hře.
+ skvělý mechanismus rotujících kol
+ výborný zážitek ze hry
+ ohromné množství možností
+ těžká volba každý tah
+ odměřování času za pomoci velkého kola
+ počáteční suroviny si hráči určí sami
+ zajímavé žetony křišťálových lebek
+ několik stupnic s vylepšeními
+ skvělé zpracování
- v méně hráčích musíte některá místa blokovat neutrálními figurkami
- křišťálové lebky se do mayského tématu nehodí a jsou zde hlavně na efekt
Mayské křišťálové lebky jsou celkem známé artefakty, u kterých nelze zjistit stáří, ani původ. Podle mě se do hry hodí výborně, protože je obecně přijímána jako Mayský symbol a to i přes to, jestli jde o padělky nebo ne.
Díky za názor. Jak jsme napsali, nám tam prostě úplně dokonale nesedly, ale je to individuální..
A nezdá se vám, že to co vám vyloženě „nesedne“, (nebo naopak sedne) nějak moc objektivizujete? To, že pořád něco hrajete ještě neznamená, že jen vy máte pravdu a jen vy víte, co je dobré a co ne. Bylo by fajn, kdybyste podali na věc určitý náhled a rozhodnutí laskavě nechali na hráčích. Je docela trapný, jak každou chvíli „rozkazujete“: tohle si pořiďte, na tohle zapomeňte, apod.
Kamile, a já myslel, že právě o tom recenze jsou 🙂 Asi nám to ve škole říkali špatně 😉