Recenze: Ušáci a paroháči – na útěku před myslivcem

Zajíček v své jamce sedí sám… a zmateně kouká. Dneska se mu zdál strašně podivný sen. Místo svých dvou krásných heboučkých oušek měl dva tvrdé a placaté útvary. Když se podíval do zrcadla, vyděsil se. Jeho tvář sice stále byla hnědá, ale byla nepřirozeně protáhlá. A ty dvě velké oči! A ty velikánské nozdry!

Sám sebe se leknul, až uskočil stranou. Jenže to neměl dělat, ozval se totiž jakýsi klapavý zvuk, který ho vyděsil ještě víc. Vyrazil ze svého příbytku ven a utíkal lesem, co mu síly stačily. Už nějakou chvilku utíkal, když si uvědomil, že stromy ubíhají rychleji než obvykle a protože se už trochu uklidnil, na okamžik spustil oči z cesty a podíval se dolů. Při pohledu na komíhající se dlouhatánské nohy se mu zamotala hlava a on se v kotrmelcích svalil k nedalekému křoví.

„Pššššt,“ ozvalo se mu za hlavou tak tichoučce, že ten šepot přes své lapání po dechu málem neslyšel.

„Rychle se schovej za mnou do křoví nebo tě uvidí. Myslivec už se blíží!“

Varování znělo tak naléhavě, že neváhal a poslechnul ten hlas. Zeleň se rozestoupila a před sebou uviděl malý palouček obehnaný ze všech stran vysokými keři a zastřešený mohutnými zelenými buky. Uprostřed se krčili dva zajíci a vypadali hodně vyděšeně. Třetí ušák stál kousek od něj. Bylo mu hned jasné, že jemu patří ten šeptavý hlas.

„Ahoj kámo,“ promluvil na zajíčka jako na svého druha.

„My se známe?“ přeměřil si ho dlouhým pohledem zajíc. „Nepamatuju si, že bych se kdy předtím bavil s losem.“

„S losem?“

„No a kdo myslíš, že jsi? Zajíc?“

Základ moderních deskových her dnes leží v promyšlené strategii a poctivě nastíněném příběhu u evropských her a v náhodě u amerických her. Všechny pak společně využívají podobné principy, které se recyklují v dalších a dalších hrách stále dokola. Český autor Vláďa Chvátil se oproti tomu vyznačuje tím, že je jeho stálou zálibou vymykat se standardům. A to se mu úspěšně daří, ať už v kooperativním Space Alertu, úžasném Galaxy Truckeru nebo v nejnovějších Vládcích podzemí.

Všechny tyhle hry mají společného pouze autora, protože principy, na nichž jsou vystavěny, se vždy liší. Tak je tomu i v případě párty hry Ušáci a paroháči, která byla veřejnosti představena již dříve na Essenu jako Zajíc, zajíc, los, los (v angličtině také vyšla pod názvem Bunny, bunny, moose, moose). Nakonec distributor pro Českou republiku, firma Albi, zvolila jednodušší a dvojsmyslný název, který s sebou nese trochu kontroverze a možná může několik zájemců odradit.

Párty hra je pro autora novým žánrem a přitom je vystavěna na jednoduchém principu napodobování titulních dvou zvířat. Krabici pořídíte za příznivou cenu lehce přesahující čtyři stovky, a přesto nebudete ochuzeni o hromadu pěkných komponent. Balení na vás vybafne tabulkou s básničkou, která na první pohled vypadá samoúčelně a přesto má ve hře své nezaměnitelné místo.

Pod překvapivě obsáhlými dvanáctistránkovými pravidly naleznete opravdu tlustý balíček karet (celkem 132 tří různých druhů) a především dřevěné figurky zajíčků a losů. Ty jsou velice povedené, ačkoliv ušák díky velkým sluchadlům připomíná trochu králíčka Playboye.

Ke hře si vyberte co nejširší stůl, protože je důležité, aby se na jednu jeho stranu směstnali všichni soupeři až na jednoho. Ten bude v každém kole jiný a tento hráč zaujme roli vypravěče.

Každý hráč si vybere jednu barvu a od ní dostane právě jednu figurku losa, jednoho ušáka a kartičku stejné barvy, aby bylo jasné, které figurky jsou jeho.

Středem stolu vystavíte krásnou cestičku z patnácti karet cesty. Kartičky jsou oboustranné a každá z nich je zcela odlišná, takže na jedné najdete ještěrku, na další houby a na třetí třeba veverku. Po této cestě budou hopsat králíci i losové společně, vzájemně se pošťuchovat a především mezi sebou závodit. Jejich startovací políčko je na páté kartě, přičemž čumáčkem budou směřovat k delšímu úseku pěšiny.

V tuto chvíli zbývá pouze zamíchat hrací karty a začít souboj. Nyní vstupuje do hry tabulka s básničkou. Vypravěč totiž začne recitovat její verše, a vždy na konci jednotlivých řádků vynese jednu kartu z balíčku před hráče. Kartičky klade jednu vedle druhé tak, aby je měli hráči natočené správně, on je vidí tedy vzhůru nohama.

Na kartičkách jsou nakresleny losí nebo zaječí hlavy s oušky a parohy různě natočenými. Kromě toho má každá karta také nějakou bodovou hodnotu pro levou a pravdou stranu, které se mohou lišit. Zajíček tak může mít třeba jen jedno ucho nebo losí paroh může každý vypadat jinak. Jakmile vypravěč přečte poprvé celou básničku a vyložil tedy na stůl šestou kartu, je úkolem hráčů začít napodobovat obrázky na těchto kartách a to tak, aby získali co nejvyšší bodový součet ze všech otočených karet.

Při tom je omezují jednoduchá pravidla. Vždy musí znázorňovat pouze jedno zvíře, nemohou tedy mít na jedné straně hlavy ouška a na druhé straně parohy a musí je zobrazovat přesně podle obrázku. Každé zvířátko má čtyři kombinace ozdoby na své hlavě, například vzpřímené a pokrčené ouško, které však zároveň může vyrůstat z horní nebo z boční strany hlavy. Body se počítají pouze za takové ouško, které přesně odpovídá tomu na obrázku.

Zde však začíná pro hráče ten nejnáročnější úkol. Vypravěč totiž začne číst básničku podruhé a překrývat karty z minulého čtení novými. Jak se mění karty, musí také účastníci přizpůsobovat svoje paroží těmto podmínkám tak, aby získali co nejvíce bodů. Čtení končí ve chvíli, kdy vypravěč otočí první kartičku myslivce. V ten okamžik se musí všichni představitelé zvířátek přestat hýbat a čekat na vyhodnocení, které dělá také vypravěč. Vyhodnocení je snadné, protože kartičky jsou umístěny jako zrcadlo, takže není složité zjistit, kterým kartičkám hráč přesně odpovídá.

V závislosti na tom, které zvířátko hráč představoval, posune s touto svojí figurkou o získaný počet bodů vpřed (nebo vzad). Aby zvířátka nezůstávala pozadu, tak vždy ten největší opozdilec každého druhu dohání stádo a postupuje o jedno políčko.

Vypravěč není v kole čtení škodný, protože na začátku svého vyprávění si může na jednoho ze svých kamarádů vsadit (položením svojí barevné kartičky naproti místu, kde sedí) a získá stejný počet bodů, jako on. Hra končí, jakmile se všichni hráči vystřídají dvakrát v roli vypravěče.

Mohlo by Vás zajímat

3.5

recenze

Recenze: Labyrinth: Paths of Destiny – v krutém labyrintu

Samozřejmě kdyby ve hře byly jen kartičky losů a zajíčků ve čtyřech pozicích, hra by časem mohla zevšednět. Naštěstí tvůrce s tímto počítal a zařadil do partie hned několik dalších vychytávek. Ve standardní verzi hry se kromě již zmíněných karet setkáte také s neúplnými oušky a parohy, které vyhoví hned dvěma vzhledům a na některých je dokonce jen samotná hlava bez jakékoliv ozdoby. V takovém případě stačí, abyste splnili druh, a získáte dané body. Ale pozor, ve hře nejsou pouze kladné, ale také záporné body, kterým se musíte snažit vyhnout. Vše ještě dále zesložiťuje kartička, která mění znaménko výsledného bodového zisku na opačné.

Už teď by bylo zábavy dostatek, ale to jsme si ještě nepověděli o pokročilé variantě hry, která zahrnuje nové karty, ale také o dva verše delší básničku (tedy celkem osm karet). Pro hráče je tak hledání optimální kombinace výrazně náročnější. Složitější kartičky zapojí do hry neurčité rohy a ouška a karty s vyplazeným jazykem, pro jejichž splnění můžete být los i zajíc, stačí prostě vypláznout na vypravěče jazyk.

Dvanáctistránková pravidla mají jasné opodstatnění. Je totiž nutné všem hráčům názorně ukázat, jak vypadají správní losové a zajíčci. Celý návod je tak protkán hromadou kreslených obrázků, které vás dokonale provedou nástrahami celé hry a během chvilky pochopíte vše podstatné. Pravidla ve všem dokonale plní svůj úkol, navíc se u nich zasmějete a na jejich konci na vás dokonce vyplázne jazyk Albert Einstein.

Pro menší děti lze obtížnost ještě dále snížit zkrácením básničky na čtyři verše, čímž je možné si legraci užít i s menšími než doporučenými devítiletými dětmi. V plné verzi pak dá hra zabrat dokonale všem zúčastněným, protože vypravěč může ovlivňovat obtížnost také rychlostí, jakou přednáší básničku, a tedy vynáší karty.

Zpracování je vhodné pro všechny generace a ilustrace Tomáše Kučerovského vás jednoduše vtáhnou do hry, že si budete chvílemi připadat jako lovná vykukující zpoza křoví, jestli náhodou po cestě nejde myslivec.

V případě plného počtu hráčů může partie zabrat delší čas, než je oficiálně uvedených třicet minut, ale nikomu to nebude vadit. Množství soupeřů totiž znásobuje legraci, kterou si všichni u napodobování zvířátek užijí. Ve třech až pěti soupeřích je však hra bleskovou záležitostí a pravděpodobně nezůstane u jedné partie.

Přesto s navyšujícím počtem souvisí snad jediný zápor, který jsme na celé hře našli. Čím víc soupeřů totiž bude u stolu sedět, tím delší čas je třeba k vyhodnocení jednoho kola. Nejde tak ani o samotný čas, který tím vypravěč stráví, ale spíše o fyzickou námahu, protože netrénovaní jedinci mohou mít problém tak dlouho udržet ruce nad hlavou a v průběhu partie je začnou bolet.

Někteří zájemci nad hrou možná ohrnou nos, protože ze sebe nebudou chtít dělat blázny. To pochopíte ve chvíli, kdy budete v roli vypravěče koukat na pět, šest kamarádů divoce kroutících rukama. Ale přesně o tom je takovýhle typ her – o uvolnění.

Hra Ušáci a paroháči je přímočará zábava s jasným tahem na branku. Do všech obývacích pokojů vnese salvy smíchu a ohromnou porci zábavy, která se jen tak neomrzí. Pokud si nepřipadáte příliš vážně a rádi se bavíte, měli byste si ji taky pořídit, protože tohle bude už brzy česká klasika.

Recenze: Ušáci a paroháči – na útěku před myslivcem

Klady:

+ vtipné ilustrace
+ cena
+ originální princip
+ jen tak se neomrzí
+ legrace v průběhu
+ zábava pro všechny věkové kategorie

Zápory:

- budou vás bolet ruce

4.5