Postavili jsme si naše město přesně podle plánů. Když jsme poprvé přirazili ke břehu a uviděli zdevastovanou krajinu, nikdy bychom nevěřili, že je v našich silách založit novou civilizaci. Proto jsme naše město pojmenovali Utopia. Nemožné se stalo skutečností a dnes už máme jen několik málo volných pozemků. Není ale jednoduché, protože nikdo se nechce koukat jen na mrakodrapy. Každá řada a sloupec tak má svoje jasně dané podmínky pro stavbu..
Vy jste stavební inženýr. Možná vám to nikdo neřekl, ale už je to tak. Stanete se jím ve chvíli, kdy vezmete do ruky krabici Utopia od vydavatelství Albi. Hra patří do řady logických her společnosti Popular Playthings z Ameriky. Autora hlavolamu se bohužel nedozvíme.
Krabice s barevnými budovami se otevírá odklopením horního dílu víka. Na dně najdete pečlivě uložené všechny potřebné komponenty, pevně držící své místo v plastovém boxu. Teprve pod jeho průhledným tělem se ukrývá to nejdůležitější – ostrov, neboli herní plán, na kterém budete moci svoje městečko postavit.
Ale v cestě k němu vám bude překážet hromádka dalších součástek. Především to jsou mrakodrapy čtyř barev a výšek, od nejnižší modré, přes vyšší oranžovou a žlutou až po do nebe sahající zelenou. Každá z budov má svůj pelíšek, a když ji z uložení vyjmete, zjistíte, že je uvnitř dutá. Pouze na jedné straně každé z nich najdete vysoký vchod, ostatní tři mají natištěné jen malinkaté dveře.
Spolu s budovami v horní části krabice sídlí také malá krabička s názvem hry. Uvnitř najdete kartičky se zadáním jednotlivých úkolů a také malou brožurku s návodem ve dvou jazycích – češtině a slovenštině. Ta vás možná na první pohled překvapí svojí délkou, kterou mají na svědomí především dvě různé herní obtížnosti zakládající si na trochu odlišných pravidlech.
Teď už konečně odložíme průhlednou vložku a vyjmeme z krabice i velký a těžký herní plán. Podle nápisu ani na chvilku nezapochybujete, kde je nahoře a kde dole. Ono je to v podstatě jedno, protože herní pole je čtvercové a obsahuje celkem šestnáct stavebních pozemků. Každý základ je obklopený chodníkem a z něj vystupuje šedý betonový monolit, do kterého zasunete budovu, která sem patří. Žádné zdlouhavé pokládání cihly k cihle vás nečeká.
Než se ale budeme moci pustit do stavění, musíme se podívat na samotné karty, které se ukrývají v již zmiňovaném balíčku. Je jich padesátka rozdělená na dvě fáze. Ty rozhodují, kterými pravidly se bude vaše stavění řídit. V rámci každé obtížnosti je ale ještě pětice dalších úrovní obtížnosti, která postupně narůstá.
Takže si nasaďte helmu, protože ta nemůže žádnému správnému stavebníkovi chybět, a můžete jít na to. Ale místo toho, abyste vyběhli ven a hledali bagry a jeřáby, si před sebe položíte základy, vedle všechny budovy a vyberete jednu kartu. Ta určí, jak náročný zákazník vám bude stát za zády, když budete zaplňovat čtvrť. Některé domy zde už totiž stojí a na vás je, abyste je doplnili podle požadavků.
Na zelené trávě už stojí (tedy ve většině zadání) řada domů a to nejrůznějších velikostí. Na kartách ale kromě jejich rozložení najdete také šipky, které ze všech stran obklopují louku a je jich šestnáct, stejně jako součet všech možných pohledů návštěvníka na sloupečky a řady domů. Ve spodní části pak najdete zařazení karty podle obtížnosti do fáze a úrovně a také její pořadové číslo v červeném kroužku.
Asi vás pak nepřekvapí, že na druhé straně téže karty objevíte kompletní řešení a rozložení budov. Ale kdo se na něj podívá, to není správný stavitel. Každý dobrý milovník hlavolamů má rád výzvu a tohle je právě správný okamžik dokázat, že na to máte..
Nejdříve si tedy vyberete jednu kartu a podle ní rozestavíte budovy na herní plán. Kromě pozice je důležitá i barva (shodná významem s číslovkou uvnitř), určující výšku domu, který zde stojí.
Poté, co hru připravíte a nastartujete závity vás, ale budou nejvíce zajímat čísla natištěná v bílých šipkách. Ty představují počet budov, které byste viděli, pokud byste koukali na řadu právě z této strany. Protože jsou budovy čtyř výšek stejně jako je počet políček, nejvyšší hodnota, kterou můžete vidět, jsou čtyři. Ale pokud vám bude blokovat výhled nějaká vyšší budova, pak se snadno může stát, že uvidíte třeba jenom jednu.
Je teď čistě na vás, abyste podle kombinace viditelných budov ze všech řad určili, jaké je jediné správné rozmístění. Vždy si snadno zkontrolujete, jestli jste na dobré cestě k vítězství. Ovšem jakmile začnete hrát, můžete se snadno ztratit v tom, které budovy jste položili vy a které tam leží podle zadání. Právě proto na všech mrakodrapech najdete vysoké a nízké dveře. Startovní budovy byste měli jako jediné otočit vysokými dveřmi k vám, podle čehož je později poznáte.
V čem se tedy odlišuje druhá fáze? K bílým šipkám přibudou ještě červené s bílým písmem. To udává počet stejně vysokých budov v řadě, ale pouze toho typu, který máte přímo na očích. Mohou zde tak být jedna až čtyři bílé čárky. Na kartách je najdete v různých kombinacích s původními čísly a o to jsou úkoly často obtížnější.
Cíl ale zůstává pořád stejný. Najít umístění budov tak, aby vyhovovaly šipkám ze všech světových stran. Někdy to je těžké a jindy ještě těžší, ale je třeba si najít dobrý systém. Často jste hodně blízko řešení, ale stačí přehodit dvě budovy. Dávejte si tedy pozor a nenechte se zlomit k podvádění a koukání na řešení dřív, než pro pouhou kontrolu.
Utopia má trochu složitější pravidla, než na co jsme zvyklí u podobných logických her. Není to nic extrémně složitého, jen je třeba se nad principy trochu zamyslet. U první fáze to není ani tak důležité, protože je velice podobná Sudoku. Druhá ale do hry přivádí nové druhy šipek, které musíte dobře pochopit, abyste u nových zadání nebloudili v kruzích. Naštěstí brožurka obsahuje dostatek grafických příkladů, které vám všechno objasní.
Hra je doporučena od osmi let, což nám připadá dost na hranici. Osmileté děti budou mít zpočátku problém s převedením principu viditelnosti mrakodrapů do reality a vytvořit si koncepci, podle které budou uvažovat. Ano, je to pořád Sukodu, stále se snažíte podle nápovědy nacpat šestnáct budov na šestnáct čtverečků, ale tentokrát je všechno trochu jinak pojaté. Viditelnost si mohou ale naštěstí vždy hráči ověřit tím, že se opravdu zboku podívají. Budovy drží na svém místě a s plánem není problém točit a zvedat jej.
Hledání správného řešení je podobné hře Sudoku. Ale ani u těch úplně nejjednodušších zadání není vůbec jednoduché. Třeba hned u první karty musíte položit celkem osm budov. V tom se mohou hráči, zatím ještě nepříliš obeznámení s herním principem dost zamotat. Autoři se s řešiteli prostě nepárali a hodili je do studené vody s tím, že se musí naučit plavat. To ale nesvědčí dětským hráčům, ale zvyšuje vhodnost hry pro starší luštitele.
Pokud porovnáme řady logických her, které už známe (SMART hry a hlavolamy ThinkFun) s novinkou, pak musíme uznat, že novinka je rozhodně obtížnější. Zatím je ale příliš brzy na nějaké podrobné porovnání, protože Albi vypustilo do světa hned sedm krabic s cílem potrápit vaše mozkové buňky. A ačkoliv jsme už většinu z nich na stole měli a vyzkoušeli, ještě nechceme hodnotit.
Raději se tedy vrátíme k samotné Utopii. Co si zaslouží jednoznačnou pochvalu, je dílenské zpracování hry. Krabička je kvalitní, plastová vložka není nadbytečná a rychle do ní hru zpět uložíte. Padesát zadání je dostatek a řešení na druhé straně karty je standardem, se kterým nic nenaděláme, i když se nám dostupnost nápovědy nelíbí.
Utopia je náročný hlavolam, který nadchne v první řadě všechny fanoušky hry Sudoku. Z té si vypůjčili autoři základní herní princip, ale ten obohacují o další nápady v druhé polovině zadání. Navíc 3D herní plán a krásné zpracování dělá ze hry dobrou zábavu na dlouhé zimní večery pro všechny přemýšlivé zájemce..
+ padesátka hádanek
+ dvě úrovně hry s různými pravidly
+ kvalitní provedení
+ obtížné úkoly
+ základ principu v sudoku
+ trénuje prostorové vidění
- vyšší obtížnost může některé hráče odradit
