Je jaro. Nora, ve které jsme se schovávali celou zimu, je opuštěná. Nikdo se tu nechce zdržovat a vzpomínat na to, jak nám na jaře začalo docházet jídlo. Jen a čase popustit uzdu radosti a fantazii a pustit se do stavebních úprav tak, abychom měli v příští zimě ještě více pohodlí, a ještě více místa na potraviny.
Zvířátka se plná naděje obrací na hráče, aby jim s těmi stavebními úpravami pomohli. A přesně to bude náplní všech účastníků, kteří se pustí do partie hry Útulná doupata. Tu vytvořila Roberta Taylor a vydala ji pod záštitou firmy KTBG (Kids Table BG). Na celkovém dojmu mají velký podíl také kouzelné ilustrace od Shawny JC Tenney. A hra neunikla ani pozornosti českých distributorů, protože si ji vyhlédla firma Board Bros, která ji nyní vydává v kompletní lokalizaci.
Protáhlá krabice působí útulně tak, že byste se hned zabydleli se zvířátky. Ale místo pohodlí vytáhnou hráči herní plán orientovaný na výšku, který zobrazují zvířecí městečko, kde budou hráči budovat každý svoje doupě. Vezmou si tedy desku a její obyvatele, ale také čtyři chaloupky a odpovídající dvě kostky. K tomu si vyberou dvě ze tří karet potěšení.
Samotná mapa údolí potřebuje v první řadě časové měřítko, které sleduje, jak se blíží zima. K tomu používá hra karty údolí. V nabídce prodejců se ocitnou karty potěšení a také karty udělátek. V hospodě se sejdou poutníci (respektive jejich karty) a poblíž zůstane ležet hromada žetonů.
Vesnický zvířecí život funguje v každém kole. A zvířátka mají určité návyky, takže hned na začátku každého kola dorazí do hospody nový poutník. Poté si každý z hráčů hodí svojí dvojicí rodinných kostek, čímž určí svoje šance na nákupy.
Jenže i když ve vesnici je řada obchodů, zvířátka nejsou lidé a nemají otevřeno pořád. Aby je navštívili správně a pořídili to, co chtějí, potřebují hráči trochu štěstí. Vyberou si totiž místa, kam by se rádi vydali a postaví tam jednoho ze svých členů rodiny. Ten tam netrpělivě čeká. Jakmile všichni hráči umístili své figurky, zbývá hodit sadou společných kostek. Všechny dostupné kostky, tedy jak své rodinné, tak ty společné, pak mohou hráči utrácet za požadavky jednotlivých akcí.
Pokud se jim u některého místečka nezadaří využít jeho schopnost, protože nemají správné kostky, čekali na otevření obchodu marně. Některá zvířátka se tak vrátí s nepořízenou. Ale místo toho se poučí, získá jeden bod zkušenosti, a ještě bude mít čas doma vyrobit něco pěkného a užitečného. To proto, že na konci každého kola (měsíce) mohou hráči vyrábět potěšení s pomocí karet z ruky po zaplacení nákladů.
Na políčkách lze většinou získávat hromadu různých surovin (šest plus mince a příběhy, každý typ má své žetony) a to za podmínek správně složených hodnot z kostek. Své zdroje lze pak směnit na tržišti. Stejně tak lze ale získávat karty, ať už postavitelná udělátka či potěšení. Udělátka jsou označena domečky a někdy dokonce rozšiřují nabídku pozic, kde lze v příštích kolech využívat kostky.
Jedno kolo za druhým, měsíc za měsícem, se blíží zima. Jakmile uplyne i poslední karta podzimu, je na čase konec a závěrečné bodování. Skóre zvyšují hráči přímo na počítadle, a to nejen za zmiňované získané karty, ale přemění na úspěch i své zdroje a domečky. Vítězem se stává samozřejmě ta rodina, která má nejvíce bodů. Ty ji sice nezahřejí, ale odpovídají tomu, že se nejlépe připravila na zimu.
Útulná doupata jsou nádherně zpracovanou hrou, která kombinuje vysílání dělníků a používání kostek do jednoho zvířecího mixu. Obyvatelé jedné takové vesničky si žijí svoje náhodné životy a zahrnou vás do nich, jak se připravují na další zimu.
Základním problémem je rozpor mezi cílovou skupinou, kterou jsou rodiny a herní dobou, která dalece ve vyšších počtech přesahuje jednu hodinu (a vlastně i ve dvou). A to je bohužel také výrazně víc, než co se dočtete na krabici. Tím se posouvá spíš k mírně náročnějšímu publiku, které nemá problém u stolu sedět delší dobu a nepřekvapí je taková časová náročnost.
Náplň celé hry je zajímavá a možností, jak získávat body je naštěstí dost i na tuhle už poměrně dost vysokou dobu potřebnou k dosažení finále. Za ni může především delší vyhodnocení, ve kterém se všichni musí postupně střídat a ostatní čekají. Hru lze samozřejmě zkrátit, ale pak se zase dostanete do situace, kdy se nestihne naplno rozvinout oblouk, který budují karty sezón a samozřejmě i taktika, kterou si hráči na začátku vytyčí.
Za všechno může především překvapivá hloubka možností. V každém tahu se toho děje hodně, leccos ještě dále ovlivňují karty a poutníci. Nijak asi nepřekvapí fakt, že základem úspěchu je správné sbírání surovin, které je pak potřeba vhodně využívat.
Ale hra si i přes tyto možnosti zachovává přístupnost a jednoduchost pravidel, takže ji zvládnou i starší děti nebo méně zkušení hráči. Dokáží ji snadno pochopit a umí být konkurenceschopní.
Chytrým nápadem jsou dva zdroje kostek. Hráči tedy při plánování kola mají k dispozici už alespoň nějaká čísla a nejdou úplně naslepo. Přesto je hod společných kostek napínavý a výsledek vždy trochu překvapivý, čímž nutí všechny lehce improvizovat. Někdy se nepodaří splnit vše, co jste si naplánovali, ale hra odmění i ty, kdo v tahu zklamali.
Navíc to, že mají hráči k dispozici jen dvě kostky znamená, že se nekoná žádné zbytečně dlouhé přemýšlení a rozvažování. Pokud by viděli dopředu kompletní sestavu, pak by se hra nepříjemně protahovala, ale takto je simultánní plánování figurek pěkně chytré a rychlé. Až v rámci vyhodnocení pak každý určí, jak samotné hodnoty zkombinuje. Někdy do postupek, jindy do skupin, zatímco jiná políčka netrvají na žádné konkrétní hodnotě.
Variabilita je příjemná, protože s každou sezónou se obměňují karty a hráči mohou získávat některé i zdarma, když se zadaří v důsledku některých návštěvníků hostince. Ani po více partiích nemáte pocit, že by se hra obehrávala či výrazněji opakovala a máte chuť dál pokračovat.
Hra překvapivě skvěle vyniká i ve dvou účastnících. Protože ani v plném počtu není nikde ve hře konflikt, kromě kradení karet ze společné nabídky, vynikne ve dvou navíc rychlé vyhodnocení a s tím i dynamičtější partie. V nabídce pravidel je i příjemná sólová varianta. Útulná doupata sice nenabízí žádnou velkou originalitu, ale svým zpracováním, tématem a úrovní přístupnosti nám trochu připomenula skvělý Divukraj. I zde máme roztomilá stvoření, spoustu krásných ilustrací, dřevěné figurky a všechno se to hraje opravdu příjemně a plynule. Útulná doupata jsou šikovným vysíláním dělníků říznutým dvoufázovým vyhodnocením kostek.
+ částečná informace při plánování
+ variabilita
+ spousta možností v každém tahu
+ simultánní plánování
+ krásné zpracování
+ výborné ve dvou
= delší herní doba
