Válka je zlá a nekompromisní dáma. Většina vojsk vyráží do bitvy se smíchem a radostí na rtech. Jsou to teprve chlapci, pro které je válka jen šancí, jak získat slávu a přízeň žen. Ti samí muži ale bitevní pole opouští až překvapivě smířeně a tiše. Tedy alespoň ti, kterým nezůstane ze srdce trčet šíp nebo si jejich krk nenašlo nějaké hladové ostří meče.
Je jich míň, jsou zkušenější a teprve teď jsou z nich opravdoví bojovníci. Už jim z očí nezáří ta všetečná touha proslavit se. Jejich život je jim cennější než všechny hrdinské písně světa. A příště až zazní bojové trumpety? Vyrazí znovu proti nepříteli? Vyrazí. Ve jménu lásky, věrnosti nebo hrdosti dají znovu své životy všanc…
Ventura je hra od italského vydavatelství Giochi Uniti, známější pod značkou Stratelibri. Jejími autory jsou italští autoři Alberto Menoncin a Silvio Negri Clementi. Vyvinutá hra zaujala vydavatelství Fantasy Flight Games natolik, že se rozhodli vydat finální verzi pod svojí značkou. A právě tuto krabici jsme obdrželi v redakci i s grafikou, kterou hru ozdobili Demis Savini a Maichol Quinto.
Krabici zdobí ilustrace, která připomíná středověkou kresbu, což odpovídá časovému období čtrnáctého až patnáctého století, kdy se má příběh hry odehrávat. Právě v té době bojují čtyři rodiny o dominanci nad Itálií – Este, Gonzaga, Medici a Visconti – a to v ekonomické sféře i v nadvládě nad jednotlivými doménami.
Ventura pod víkem ukrývá všechno pro to, abyste si mohli tuto bitvu prožít znovu a podívat se tak šest set let do minulosti. Jak už je u Fantasy Flight Games zvykem, v krabici najdete hromadu archů, které čekají na vycvakání. Z nich získáte 40 dílků teritorií, které svými šesti hranami připomenou Osadníky z Katanu (recenze). I zde na nich máte nakreslená různá životní prostředí od hor, přes jezera až po pole. Mezi touto čtyřicítkou jsou také čtyři dílky v barvách jednotlivých rodin, které představují jejich město. Právě zde hráči budou začínat.
Kromě těchto největších dílků z kartonu najdete také menší žetony florinů dvou hodnot a žetony zranění ve tvaru štítu s vytištěným číslem -1. Kromě nich objevíte také tři další desky – jedna je pro zaznamenávání vítězných bodů, zatímco druhé dvě jsou bojové desky. Ty zatím zůstanou stranou a mají význam až v případě konfliktu mezi hráči, který bude časem nevyhnutelný.
Zbytek součástí z papíru tvoří karty. Největšími z nich jsou rodinné plány, které slouží pro správu armády, ale také jako připomínka některých herních pravidel. Opravdové klasické karty zde najdete ve třech různých typech – karty posádky pro obranu města, karty náboru (conscription), v jejichž balíčku se nachází obyčejní rekruti. Na závěr pak konečně karty Ventura, které obsahují jmenovité důležité osobnosti té doby a které hráči mohou získat na svoji stranu jako velitele svého vojska.
A teď se společně vrhneme na analýzu poslední skupinky součástek, které jsou vyrobeny z plastu. A že jich je opravdu hodně. Začneme těmi, od kterých má každý hráč pouze jeden kousek – ukazatel bodů s nízkou základnou a vlaječkou. Stejně jako ostatní plastové dílky i tento první má barvu odpovídající rodině, kterou si hráč na začátku partie zvolí.
Ostatní tři figurky už mají hráči ve více exemplářích – ukazatele nadvlády nad doménou budou hráči pokládat na jednotlivé dílky na plánu, aby označili, že tento dílek patří do jejich teritoria. Zbylé dva druhy představují oba armádu – mají na stojánku číslo od jedné do pěti a liší se pouze symbolem v horní části. Ve hře Ventura se totiž rozlišují dva typy armád – taková, která je sestavená pouze z jednoho oddílu se jmenuje Rota. Pokud získá tato skupina velení, které zde zastupují karty důstojníků (captain of fortune) s konkrétními jmény, získá jinou značku. Pod touto vlajkou se může dohromady ukrývat až čtveřice rot a jeden kapitán.
Právě tyto barevné dílky z plastu dostanou hráči jako první ve chvíli, kdy si zvolí jednu ze zúčastněných rodin. Tuto barvu ponesou po celou dobu válečného konfliktu a oni určitě věří, že ponesou praporec vítězně. K těmto dílkům dostane hráč také jedno šestihranné teritorium v jeho barvách, které na mapě bude na začátku představovat jeho hlavní (a jediné) město.
Nyní připraví hráči stranou papežské teritorium, které se využije v každé partii. Kromě něj ale musí jednotlivé dílky roztřídit podle přípravní hodnoty uvedené v levém horním rohu kartičky. Tento údaj určuje, v jakém počtu hráčů dílek použijete, aby nevznikal příliš velký svět třeba při hře dvou hráčů. Všechny, které vyberete jako vhodné pro hru, nyní zamícháte a vytvoříte dobírací hromádku. Z ní si každý hráč dobere čtyři kartičky.
Zamícháte oba balíčky karet (nábor a ventura) a z hromádky peněz si vezmou jen málo. Začínající hráč nedostane vůbec nic a další hráči postupně vždy jeden florin navíc. Papežská teritoria nyní vytvoří střed herního plánu, ke kterému hráči postupně přiloží všechny čtyři dílky, které si vybral a nakonec vyloží k tomuto vytvořenému světu svůj dílek s městem. Zde bude začínat.
Hráči nyní začnou umisťovat figurky. Nejdříve dají svůj ukazatel bodů s vlajkou na číslo nula. Pak vezmou jednu kartu Posádky (ve své barvě) a položí ji vedle desky svého rodu. Tím vytvoří první rotu, a odpovídající figurku s číslem jedna položí do hlavního města. Nyní si kolem něj musí hráč vytvořit území za pomoci značek nadvlády. Každý z hráčů si může vybrat libovolná tři místa, která však všechna musí sousedit spolu a také s hlavním městem – právě na ně umístí značky nadvlády.
Příprava byla dlouhá, ale jen textově. Ve skutečnosti není zdaleka tak zdlouhavá. Nyní se tedy můžeme vrhnout do samotné hry. Ventura je rozsáhlá a promyšlená hra, proto zde zmíníme pouze zásadní koncepty a nebudeme pravidla rozebírat do podrobností. Místo toho se pak společně podíváme na to, jak se vlastně Ventura hraje.
Jednotlivá kola se skládají z několika fází, které jsou dále děleny na kroky. Každý krok postupně hrají všichni, než se přejde k dalšímu. Nikdo tedy na nic nečeká a všichni hráči jsou neustále vtaženi do hry. Celkem vás čeká dvanáct úkonů v každém tahu. Na začátku každého kola tak je určen začínající hráč (nejméně vítězných bodů). Hráči navíc mohou nakupovat vítězné body za Floriny, získat nová teritoria, který budou moci později umístit, nebo získat kartu Ventura z nabídky. Na závěr zahajovací fáze se pak léčí jednotky.
V průběhu partie hráči pohybují svými jednotkami a bojují mezi sebou (k boji samotnému se dostaneme). Pokud jsou na začátku tahu jejich jednotky na teritoriu, které není jejich, pak jej okamžitě pro sebe zabírají. V případě, že bylo neobsazené, pak si jej prostě nárokují položením své značky. Pokud jej dosud vlastnil nějaký hráč, tak navíc za obsazení získají vítězný bod!
Jednotlivá teritoria slouží hráčům k tomu, že jim kromě vítězných bodů přidávají především příjem z daní. Každý dílek mapy má svůj vlastní příjem uvedené v levém rohu. Jenže příjem zde musí především pokrýt výdaje na armádu. Čistý zisk ve florinech tak vypočte odečtením nákladů od příjmů. Pokud není schopen zaplatit některé jednotky, může je rozpustit. Bohužel tak o ně přijde.
Hráči ještě stále nedosáhli bodu, kde se budou pohybovat jednotky. Mohou tedy nyní ještě vytvořit nové armády (= přidat figurky na mapu). Všechny figurky na plánu odpovídají pozici na rodinné desce. Karty ležící na tomto místě udávají, které jednotky jsou součástí dané části hráčovy armády. Jak jsme si psali již výše, hráč může mít v jedné armádě buď pouze rotu, nebo velitele s nejvýše pěti dalšími rotami.
Nyní, když hráč provedl všechny personální změny, může konečně přistoupit k pohybu po mapě. Jednotky se pohybují rychlostí té nejpomalejší součásti armády. Jejich kapitáni jim mohou nějakou tu rychlost přidat, stejně jako jim zvyšují bojové schopnosti.
Kdykoliv se na mapě potkají dvě cizí jednotky, dochází nevyhnutelně k bitvě. To je zásadní a nejdůležitější fází celé hry Ventura. Boj je řešen skvělým způsobem, který opravdu připomíná taktické rozestavování na bojišti. K jeho sledování slouží dvě bojové desky – každou z nich si vezme jeden ze zúčastněných hráčů.
Hráči nyní každý vezmou karty svojí armády a skrytě připraví jejich pořadí, ve kterém se bitvy zúčastní. Postupně je pak položí na bojovou desku do dvou řad. V první řadě vede celou armádu kapitán. Za ním pak nastupují do boje další dvě roty a tvoří první vlnu útoku. Ostatní jednotky musí počkat do dalších fází bojů, než se na ně dostane s bojem řada. A to jen v případě, pokud některá z předchozích rot bude rozprášená nepřítelem.
Hráči na sebe v první fází boje pouze střílejí na dálku. Teprve druhá fáze boje, kdy už mohly některé roty zahynout, dochází k bitvě muže proti muži. Hráči vždy sečtou všechny svoje síly pro daný typ boje a nahlásí je soupeři. První jednotka v řadě dostane tento zásah. Čísla se tedy nijak neporovnávají ani se od sebe neodečítají. Protivníci si prostě navzájem uštědří zásah. Za každý zásah se jednotkám snižuje jejich rezistence o jedna. Jakmile klesne na nulu, je tato rota vyřazena z boje. Účastníci boje sledují zranění pomocí žetonů, které ve hře najdete.
Kterákoliv z armád může z boje na konci druhé fáze (po boji na blízko) utéct na sousední pole. Vítěz bitvy zůstává na teritoriu, a pokud nebudenapaden a poražen někým jiným, získá na něm nadvládu pro svoji rodinu minimálně pro začátek příštího kola.
Tak probíhá stále dokola celá partie, dokud nenastane jedna z vítězných podmínek. Hráč musí buď dobýt soupeřovo město. Pokud v tu chvíli už nezůstává na mapě žádná další rodina, je konec partie. Ve většině partií ale bude soupeření mnohem vyrovnanějšía rozhodnou tak často až vítězné body. Hráč, který jako první získá 30 vítězných bodů, se stává vítězem.
Ventura je zajímavá hra, která vám umožní prožít středověkou válečnou vřavu. Hra má výtečnou atmosféru. Hráči mají po celou dobu kontrolu nad vývojem hry. Vítězné body získávají za nadvládu nad jednotlivými teritorii, takže je hra nutí bojovat o kontrolu.
Právě v bojích a jejich průběhu ale leží hlavní zajímavost hry. Armády mají omezenou velikost a při soubojích nehraje roli náhoda. V partii hráči mají karty vojsk vyložené tak, že je vždy vidět pouze ta vrchní. Někdy si tedy nejste zcela jistí silou soupeře. Ovšem výrazný vliv na výsledek bitvy má pořadí, v jakém vojáky do boje pošlete.
Jak už jsme zmínili, existuje spousta drobných pravidel a vychytávek, která jsme nezmínili. Právě díky nim je nakonec hra složitější. Ovšem nenechte se zastrašit pravidly o šestnácti stránkách – je to způsobené tím, že autoři chtěli opravdu dobře popsat systém hry. Mnoho listů je tak pokryto detailně popsanými ilustracemi a vysvětleními, jak hra funguje. Například konkrétní armády můžete verbovat pouze na předem daných místech – třeba farmáře pouze v kopcovitých teritoriích.
Můžete mít celou dobu maximálně pět armád. Některé budou mít jiné zaměření než další. Musíte ale především dobře rozmýšlet, co v kterém tahu dělat. Rekrutování samozřejmě stojí peníze, stejně jako udržení jednotek – každé kolo jim platíte žold.
Existuje spousta způsobů, jak získat vítězné body. To znamená, že máte také různé cesty k vítězství samotnému. Ovšem můžete se spolehnout, že ve Ventuřevšechny zahrnují bitvy a válčení. Pokud tedy nemáte rádi hry, ve kterých útočíte na své protivníky, pak asi tato hra nebude pro vás. Přitom ale Ventura není vyloženě bojová hra a boj je tu pouze součástí celkového obrázku. Sice jej potřebujete k dosažení výsledku, ale ve hře musíte také hodně přemýšlet a plánovat strategicky svoje tahy.
Vzhledem ke spoustě různých fází se vám občas může stát, že zapomenete provést nějakou akci. Musíte tedy dávat dobrý pozor a především se opravdu pečlivě naučit, jak fáze jdou po sobě. Jsou sice vypsané přehledně na vaší rodinné desce, ovšem chybí zde jednotlivé názvy fází. A protože se karty právě těmito jmény na fáze odkazují, může to být opravdu problém. Doporučujeme někde stranou napsat jmenovitý seznam fází, který budete sledovat.
Přesto se hře nevyhnulo několik drobných problémů. Při obsazování domén na začátku partie, když hráči vykládají svoje dílky jeden po druhém, se může stát, že některého hráče ostatní odříznou a nepodaří se mu sestavit celou regulérní oblast čtyř teritorií. To lze ale řešit dohodou mezi hráči. Horší je skutečnost, že hráč, který je zatlačen do defenzívy a zchudne, těžko se mu vrací do boje o vítězství.
Provedení celé hry je naprosto profesionální. Karty jsou přehledné, stejně jako dílky samotných lokací, z nichž sestavíte mapu. Hra pak vypadá na první pohled velice dobře a barevně. Hodně jí pomohou také krásné plastové figurky, které ve hře představují armády hráčů. Snad jediný nedostatek je, že čísla na těchto postavičkách se hůř čtou.
Ventura je přes drobné nedostatky výbornou hrou, která zaujme všechny fanoušky přemýšlivých deskových her plných soubojů a přetahování o nadvládu. Ke skvělému zážitku kromě zajímavých herních prvků přispívá také krásné zpracování. Ventura bohužel není příliš známá a my doufáme, že s naší recenzí se to alespoň trochu změní, protože tenhle středověk budete chtít zažít.
Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
Autor | Alberto Menoncin, Silvio Negri-Clementi |
Ilustrace | Maichol Quinto, Gianluca Santopietro, Demis Savini |
Vydavatel | Stratelibri, Fantasy Flight Games |
Rok vydání | 2011 |
Počet hráčů | 2 - 4 |
Herní doba | 90 |
Minimální věk | 13 and up |
Jazyková závislost | Moderate in-game text - needs crib sheet or paste ups (7 voters) |
Kategorie | Renaissance, Territory Building, Wargame |
Mechanismy | Area Majority / Influence, Grid Movement, Modular Board, Open Drafting, Simultaneous Action Selection, Tile Placement |
Rodina | Admin: Better Description Needed!, Country: Italy |
Více o hře.
+ luxusní figurky
+ variabilní plán podle počtu hráčů
+ taktické možnosti
+ elegantní bitvy
+ několik možností konce
- při přípravě lze zablokovat soupeře
- po nepodařené bitvě se těžko vrací do boje o vítězství