Krčím se pod stolem v rohu místnosti a kolem kdosi prochází. Slyším padat nádobí. Ve svých představách opravuji „kdosi“ na „cosi“. Pořád tiše doufám, že to je kočka. Jenže tahle naděje mi dlouho nevydrží. Další třískot rozbitého skla je doprovázen dunivým dosednutím nohou na podlahu. Zadržuji dech, protože dupání se pomalu přibližuje.
Vítejte ve vesmíru. Stovky světelných let od Země, kdesi mezi první a druhou hvězdou Velkého vozu se odehrává na palubě vesmírné lodi USCSS Nostromo drama o záchranu celé naší planety. Zdánlivě banální nález vajíčka na poslední navštívené planetě se stal noční můrou celé posádky.
Loď konečně splnila všechna své poslání a je nezvratně nasměrovaná na cestu domů, k Zemi. No a právě v tom je ta potíž. Na palubě totiž veze jednoho nezvaného hosta, který má nezkrotný hlad po čemkoliv z masa. Vetřelce…
Je s podivem, jak dlouho musela desková scéna čekat na zapracování jednoho z nejdiskutovanějších filmů konce století. Hrůza a napětí, které sálá z filmového plátna v dílku režiséra Ridleyho Scotta, si vyloženě říká o převedení do stolní podoby. Bylo jasné, že pokud se tématu chopí někdo šikovný, bude u stolu o hustou atmosféru postaráno.
Zpracování se nakonec nechopilo žádné významné studio nebo slavný autor, ale uznání a dík patří českému autorovi deskových her Miroslavu Kohoutkovi. Ten ve svojí dílně připravil dříve výborné GanXtaZ! (recenze), takže jsme v redakci pevně věřili, že se Vetřelec povede. O jeho přípravách jsme také přibližně před rokem přinesli rozhovor s autorem.
Závěrečné testování prototypu se protáhlo a tak hra, která byla ohlášená původně na Vánoce loňského roku, vyšla až na začátku července 2011. V té době jeden testovací kus obdržela také naše redakce. Vetřelec je hra s nízkým nákladem a každý kus je kompletován ručně, proto (alespoň prozatím) nepůjde do standardní distribuce. Zájemci si ji mohou objednat na stránkách zlínské společnosti AI Games, pod níž se ukrývá již zmiňovaný autor.
Zaslechnu nějaké kapání. Asi voda z kohoutku, doufám. Nacházím na zemi maličký šroubek, který se asi uvolnil z desky stolu. Když znovu zvednu oči, uvidím kapku tekutiny na dohled. Určitě to není voda z kohoutku, na to je to příliš mazlavé a lepkavé. Uvědomuji si, že ten šroubek je moje jediná šance na přežití. Soustředím se na to, abych nevydal žádný zvuk, když se napřahuji a házím malým kovovým předmětem na druhou stranu místnosti…
Cink! Zvuk v tu chvíli zní hlasitěji, než všechny fanfáry světa. Následuje ticho. Nezabralo to, zklamaně si pomyslím, když se ozve rána z druhé strany místnosti. A ještě několik dalších. Hluk po té harmonii ticha je vysvobozením.
Vetřelec, loď i všechny ostatní komponenty se ukrývají v jednoduché krabici. Na jejím víku se na vás hrozivě rozevírají vetřelčí čelisti a nápis „Horror Table Game“ nenechá nikoho na pochybách o tom, co před ním leží za hru.
Vnitřek přetéká komponentami. Protože je hra kompletována ručně a ne na tiskárnách, jako většina dnešních deskovek, nečeká nás žádné vycvakávání. Všechny žetony už jsou vysvobozené a připravené na hru. Stejně tak postavičky vesmírných hrdinů i obávaného vetřelce, které jsou vyrobeny z tvrdšího papíru. Nejdůležitější součásti tvoří ale banerový srolovaný hrací plán s kartonovými součástkami pro trubky vzduchotechniky.
Každý z pěti hrdinů má svůj tvrdý hrací plán, na kterém můžete v průběhu hry nosit předměty po lodi USCSS Nostromo. Různé čtvercové kartičky pak budou představovat nejrůznější věci nacházející se na lodi, které mohou postavy využívat. Nechybí ani jedna bílá kostka a brožurka s pravidly.
Utíkám chodbou a nechávám kuchyni daleko za sebou. Nemohu se ubránit pocitu, že se na mě někdo dívá, ale pořád si opakuju, že se mi to jenom zdá. Žádné zvuky za sebou neslyším a doufám, že mě TO neslyšelo. Z kuchyně jsem vyběhnul tak rychle, že jsem jen periferně zahlédnul tmavou postavu krčící se nad rozbitou zdí. Jen na vteřinu se na mě zableskly obrovské zahnuté zuby…
Pokud si chcete užít s vetřelcem zábavu na svém stole, musíte nejdříve rozložit hrací plán. Na tom najdete vymyšlenou podobu lodi USCSS Nostromo se spoustou místností. Každé políčko je také očíslováno systémem písmeno pomlčka číslo. Písmeno zde označuje některou z místností, škoda jen, že není použitý systém českých slov, ale anglických.
Jakmile před vámi leží plán, musíte zkompletovat sestavu vzduchotechniky, která je v krabici rozdělena do dvou dílů. Oba spojíte efektně za pomoci suchého zipu a celou konstrukci pak snadno připevníte k hracímu plánu zastrčením „pacek“ do připravených podélných otvorů. Jedná se o pěkný a jednoduchý systém, a vzduchotechnika drží pěkně na svém místě.
Na všechna zelená políčka úložných míst rozložíte náhodně předměty, které budou posádce pomáhat v jejich zdánlivě marném boji. Mezi nimi se někde schovává kocour Jones, oblíbenec posádky a zdánlivě snadná kořist pro vetřelce. Na plán přibudou i hibernátory, které posádka použije v případě úspěchu k cestě na Zemi.
Hráči si mezi sebou rozdělí role. Jeden z nich bude hrát za vetřelce, k čemuž potřebuje navíc tužku a papír, protože si bude zapisovat svoji polohu. Tento systém je podobný tomu, který známe z českého Fantoma (recenze). Ostatní hráči si mezi sebe rovným dílem rozdělí ostatních pět členů posádky, které náhodně rozmístí po lodi. Hráč za vetřelce si zapíše svoji úvodní pozici, ze které se nemůže na pět tahů pohnout a jen sleduje hemžení na lodi, které vyvolalo jeho zjevení. Všichni lidé na USCSS Nostromo bojují o přežití…
Zahnu za roh a konečně jsem na dohled řídícího střediska. Nervózně ťukám kód k otevření dveří. Ruce se mi klepou, ale na třetí pokus se nakonec dveře přecejen s hlasitým povzdechnutím otevřou. Na stole leží jedna z nepoužitých vysílaček. Svoji jsem nechal pod stolem v kuchyni. Rychle ji beru do ruky a varuji všechny. Chvilku je ticho a najednou se do sluchátek ozve nelidský skřek. Na displeji svítí, že volá Dallas. Ale to jsem přece já! Moje vysílačka je v kuchyni…
Samotná partie pak probíhá podle jednoduchých pravidel. Všichni soupeři se střídají na tahu, v jehož průběhu mohou využít určitý počet akčních bodů. Posádka má čtyři v rámci lodi a dvě, pokud se musí plazit vzduchotechnikou. Vetřelec má tři pohyby bez ohledu na to, kde se nachází.
V průběhu partie je samozřejmě vetřelec hráčům skrytý a zjeví se jim pouze v případě, že se jim mihne jejich zorným polem. Naštěstí posádka si může pomoci také pípajícím detektorem, který zvyšoval napětí ve filmu. Zde má rozsah přesně dvě políčka od svého držitele na všechny strany. Hráči se mohou samozřejmě vetřelci bránit také za pomoci plamenometu.
Jenže rychlý nepřítel má výhodu, může se pohybovat skrytě ventilací a nikdo jej nevidí. Proto hráči co nejrychleji potřebují svářečku, aby mu znesnadnili pohyb. Velkou výhodou také je, že vetřelec neumí otevírat dveře. To je také jediný způsob, jakým mu může člověk utéct. Ve chvíli, kdy se totiž vetřelec objeví po vašem boku, tak jste na místě mrtví.
Tak a teď k cílům obou stran. Chuť vetřelce po masu jasně naznačuje, že příšera vyhraje ve chvíli, kdy zabije posledního člena posádky. Naopak lidé mají hned několik způsobů, jak mohou vyhrát. A záchrana posádky tento list nevede. Lidé tentokrát nejsou tak podstatní, protože nejdůležitější je zastavit vetřelce. Toho můžete vysát do vesmíru otevřením vnějších poklopů, nebo spuštěním autodestrukce. Pochopitelně je lepší první možnost, při které nezahyne posádka. Kromě samotného vítězství můžete spočítat svoji úspěšnost podle přiložené bodové stupnice.
Jsem přivázaný v křesle v řídící místnosti, kyslíkovou masku na tváři a prst poblíž tlačítka otevření vyrovnávacích komor. Oči ale pořád nemohu odtrhnout od vysílačky, pořád doufám, že se někdo ozve. Několikrát jsem zopakoval volání, udal jsem svoji polohu, ale odezva pořád žádná. Někde po lodi se prochází to monstrum a možná už je všechny dostalo. Zase se mi vybaví ty zuby. Cítím, jak na mne doléhá únava. Ještě přemýšlím nad tím, jestli už je čas stisknout to tlačítko a vysát všechno živé z lodi. A pak mi padá hlava na ramena. Usínám…
V průběhu hry závisí vše hodně na taktice a také na hráči, který hraje vetřelce. Pokud je šikovný, pak posádka nemá příliš šancí. Alespoň v prvních partiích. K některým činnostem totiž potřebujete naházet kostkou určité číslo. Jen tak můžete zavařit průchod do ventilace, nebo získat ID kartu ke spuštění autodestrukce. Tahle náhoda ale simuluje pouze šikovnost posádky a ještě zvyšuje napětí.
Především v prvních hrách, kdy se hráči pouze sehrávají a seznamují s prostorem lodi, bude celá partie pomalejší a s větší pravděpodobností ji vyhraje vetřelec. Jeho šance se však budou zmenšovat s každým dalším soubojem. A právě v tu chvíli uvítáte, že ve hře existuje hned několik obtížností a také možnost si obtížnost upravit podle vlastních představ.
Samozřejmě nejzajímavější a také nejtěžší variantou je, že jeden z pěti členů posádky je ve skutečnosti nastrčeným androidem, jehož úkolem je dovézt vetřelce na Zemi. Paranoia se tak vetře i mezi jinak spolupracující tým lidí a jistota vítězství je pryč. Zvlášť, pokud hráč (náhodně určený na začátku partie) bude šikovný a bude pomáhat vetřelci jen nenápadně mimo zraky partnerů.
Ze hry sálá atmosféra na všechny strany. Pokud jste někdy alespoň trochu měli rádi horrory a vetřelce, pak se rychle zařadí mezi vaše oblíbené. V základní variantě ji asi budete hrát jen chvilku, a pak velmi rychle přejdete na tu extrémní. Zde si teprve užijete vlivu veškerých strategických rozhodnutí a budete proklínat kostku při každém delším svařování, které vám zabere hromadu drahocenného času.
Jsem v čelistech té příšery! Proboha, už nemohu utíkat! A vtom se probouzím, celý propocený. Když se trochu proberu, zaslechnu šramot. Za dveřmi někdo je. Překláním se připravený stisknout tlačítko. Dveře se zasouvají do zdi a v nich je… Proboha, Ripleyová, jsi v pořádku? Odepínám se rychle z křesla a běžím jí na pomoc. Z ramene jí teče krev, vypadá v šoku. Tak jsme na něj alespoň dva…
Zpracování je pěkné a hráče nijak neruší. Pokud se vám nebudou líbit figurky, můžete si nakoupit na eBayi plastové a nahradit jimi ty originální papírové ve hře. Všechny komponenty jsou z poctivých materiálů a vydrží dlouhodobé zacházení.
Hra je doporučena už od osmi let, s čímž si dovolujeme trochu nesouhlasit. Vzhledem k napětí a tématu bychom věkovou hranici posunuli výše, minimálně na deset a vzhledem k atmosféře spíše na dvanáct let.
Jednotlivé partie nejsou dlouhou záležitostí a díky tomu nepřestanou ve svém průběhu bavit. Partneři se neustále musí snažit plánovat svoje další kroky. Je už jen na vás, jestli je necháte vetřelce vyslechnout, nebo se budete radit šeptem stranou, aby se nemohl vašim plánům přizpůsobit.
Horrorová desková hra Vetřelec je pro nás velice příjemným překvapením. Nepředstaví vám žádný světoborný mechanismus ani žádnou novinku, kterou byste už jinde neviděli. Ale je skvěle hratelným mixem, který má pohlcující atmosféru. A o to u takovéto hry jde v první řadě. A co vy? Obětujete svůj život za záchranu planety Země před invazí vetřelců?
Ripleyová říká, že nikoho jiného naživu neviděla. Těla Lambertové a Parkera nalezla v chodbách a zbývá pouze Ash. Nezbývá než doufat, že je někde schovaný. Temného vetřelce také zahlédla jen koutkem oka a na poslední chvíli stačila zavřít dveře. Tak máme jistotu, že za dveřmi jsme v bezpečí. Dohodli jsme se, že počkáme posledních pět minut a stiskneme tlačítko.
Z čekání nás vyrušil kovový zvuk. Mřížka ventilační šachty udělala na podlaze škrábanec a z díry vykoukla děsivá černá hlava plná zubů. Nepotřebovali jsme se rozhodovat a oba jsme současně sáhli po červeném tlačítku. Všechny dveře na lodi se naráz otevřely. Vetřelec chvilku bojoval, ale nakonec byl podtlak silnější a vytáhnul jej z lodě ven. Nechtělo se mi věřit. Jsme zachráněni!
Pozor, hra je vyráběna ručně a je k dispozici pouze omezené množství kusů! Proto pokud vás zaujala, neváhejte a přidejte ji do své sbírky co nejdříve
+ atmosféra
+ zpracování ventilace
+ taktická hra
+ napínavé okamžiky při svařování
+ hra za Vetřelce
+ více obtížností
+ originální téma
+ rychlé partie
- nízký doporučený věk
- papírové figurky
- plán se místy kroutí
Dobrý den, podíváte-li se např. sem: http://boardgamegeek.com/boardgame/31586/obcy
Jistě uznáte, že text ze začátku článku neni zcela namístě. Viz „Je s podivem, jak dlouho musela desková scéna čekat na zapracování jednoho z nejdiskutovanějších filmů konce století. Hrůza a napětí, které sálá z filmového plátna v dílku režiséra Ridleyho Scotta, si vyloženě říká o převedení do stolní podoby. Bylo jasné, že pokud se tématu chopí někdo šikovný, bude u stolu o hustou atmosféru postaráno. Zpracování se nakonec nechopilo žádné významné studio nebo slavný autor, ale uznání a dík patří českému autorovi deskových her Miroslavu Kohoutkovi…“
Samozřejmě, že existují hry, které jsou již dnes obtížně sehnatelné na podobné téma. Mysleli jsme samozřejmě hry, které dnes lze bez problémů koupit.
Každopádně děkuji za příspěvek i za odkaz, určitě se jedná o zajímavou doplňkovou informaci k článku..