Recenze: Xenoshyft Dreadmire – obrana z karet

Když se řeknou doly, všichni si představí mírumilovné kutání v zemi. Jenže to nesmíte být na planetce, která letí územím nepřítele. To pak hrozí, že si vás nějaká náhodná hlídka všimne, a pak vypukne peklo. No a přesně to se nám stalo. A tak teď stojím ve skafandru u vstupu do dolu, za sebou slyším napjaté ticho přerušované jen rytmickým vrtáním. Už se blíží..

Napínavá obrana je náplní deskové hry Xenoshyft: Dreadmire. Jedná se už o druhou samostatně hratelnou krabici z tohoto světa pod náporem útoku. Designérem je Michael Shinall, který je podepsaný také pod pirátským Rum & Bones. Celou hru pak vydala společnost Cool Mini or Not (CMON) v roce 2016 a distribuci pro Evropu svěřila firmě Esdevium Games. Ilustrace dodali Brent Hollowell a Alejandro Mirabal.

A krabice rozhodně nijak nenaznačuje, že tohle by měla být karetní hra. Jedná se o opravdu velký box, který je ovšem více než z poloviny prázdný. To proto, aby vám připravil volné místo pro dokoupená rozšíření. Zatím se tedy budete muset smířit s tím, že jedna přihrádka prostoru pod bojovými vojáky na víku zůstane volná. To mírně ztěžuje ukládání karet, které mají tendenci cestovat sem a tam. Uprostřed jsou pak dvě přihrádky, kam lze ukrýt zbývající komponenty.

Na začátku partie ale tým hráčů především do středu stolu položí dva velké plány z tvrdého papíru – jeden s devíti pozicemi pro předměty a druhý s místy pro další karty. Je tu ale ještě jedna karta s počítadlem, která označuje stav základny. Její počáteční obrana závisí na počtu hráčů v partii. Jednotlivé pozice jsou jasně odlišené. Než ale může samotná příprava plánu a karet proběhnout, každý z hráčů si vezme svoje vlastní dvě destičky (jednu modrou pro vojsko NorTecu a pak červené pro útočníky (v případě základní krabice se jedná o The Brood.

K tomu si ale každý vybere také jednu svoji divizi. Podle této svojí identity si ke startovním šesti kartám xenosathemu a čtyřem milicím může dobrat ještě další specifické posily pro svoji stranu. Některé divize současně předepisují použité předměty. Ty hráči vyloží na první pozice nabídky a na ně pak vytvoří hromádku odpovídajících karet náčiní. Zbývající pozice doplní náhodně vylosovanými předměty a jejich balíčky. Poté vznikne na hlavní desce nabídka vojáků rozdělené podle síly do tří vln. Na začátek každého řádku položí hráči karty měny (již zmíněný xenosathem) a připraví balíček nepřátel a spolu s ním také žetony zranění a dovedností.

Každý hráč si sadu svého tuctu karet zamíchá a dobere si horních šest karet do ruky. V příštích kolech toto je právě ten moment, kdy si dobere karty tak, aby jich měl znovu na začátku tahu šest. Kdykoliv někdo vyčerpá všechny karty v dobírací hromádce, může zamíchat svůj odhazovací balíček a vytvořit z něj novou zásobu. Na začátku každého tahu dostanou všichni hráči navíc jednu kartu suroviny. O její hodnotě rozhodne fáze hry (aktivní vlna).

Poté následuje fáze nákupu, kterou provádí všichni společně. Mohou se při tom libovolně domlouvat a pořizovat předměty a vojáky, jejichž karty se jim nejvíce hodí. Za tyto karty musí sám hráč zaplatit pořizovací hodnotu (uvedená v pravém horním rohu každé karty) s pomocí xenosathemu a poté ji může rovnou přidat do své ruky! Na úvod není možné nakupovat všechny karty, ale pouze ty, které povolí aktuálně probíhající vlna hry. Po zaplacení se karty surovin přesunou na odhazovací hromádku.

Útok se blíží, a tak je na čase připravit svoje obranné řady. Hráči tak mohou vyložit karty z ruky na libovolnou modrou desku obrany (s písmenem N), tedy i před jednoho ze spoluhráčů. K vojákům lze také přidávat vybavení. Vyložením karty před jiného hráče se jí bývalý majitel vzdává. Když všichni hráči zahráli karty, které chtěli, mohou si je libovolně přeuspořádat v obranné linii zleva doprava. Právě voják, který stojí nejvíce vlevo, je totiž první na ráně, jakmile se nepřátelé připlazí.

To se stane během několika málo okamžiků, protože ihned následuje fáze nepřítele. Každá základna by měla mít nějakou obranu, protože všichni zúčastnění dostanou tři nebo čtyři karty. V poslední vlně se do útoku připojí také silní bossové, které hráči náhodně přimíchají. Každý dostane svůj počet útočníků a náhodně je rozmístí na desku útoku obrázkem dolů. Identita nájezdníků je tedy zatím stále neznámá.

Postupně pak hráči odhalují první kartu nepřítele a po vyhodnocení případného efektu překvapení na něj mohou zaútočit a uštědří mu tolik zranění, jako je útočná síla jednotky. V tu samou chvíli ale dostanou také zásah a musí si i na svém bojovníkovi poznamenat s pomocí žetonů získaná zranění. Obě strany na sebe útočí i vícekrát až do chvíle, kdy jeden z nich padne. Ten je vyřazen a je na řadě další hráč. Obě armády postoupí na uvolněná místa po padlých. Pokud už nezbyli žádní nájezdníci, základna se ubránila. V opačném případě mají ještě ostatní hráči možnost odrazit tento útok (pouze pomocí jednorázových karet z ruky – ty lze hrát i v průběhu boje) a pokud přežije, pak uštědří společné základně nějaké poškození.

Na závěr každého kola mohou hráči odvolat některé bojovníky ze svojí obrany, mohou zahodit libovolné karty z ruky a doplní nabídku předmětů, pokud je některý balíček vyčerpaný. Ukazatel vlny se posune vpřed. Po každém třetím kole se nepřítel přeskupí a pošle silnější bojovníky. Současně se ale uvolní hráčům také možnost nakupovat lepší vojáky. Partie pokračuje, dokud není zničena společná základna hráčů nebo dokud se hráčům nepodaří ubránit kompletní sadu útoků (devět).

Xenoshyft: Dreadmire je výbornou čistě kooperativní hrou, která je založena na deckbuildingu. Několik pokusů o spolupráci hráčů v rámci tohoto mechanismu jsme tu již měli (třeba Thunderstone), ale tohle je zdaleka nejúspěšnější z nich.

Samotné budování balíčku totiž není až tak zásadní, jako spolupráce a dobré plánování. Hráči totiž musí společně připravit obrany u všech vstupů do základny. Mohou u toho ale hrát karty nejen před sebe, ale před libovolného spoluhráče. To je přesně to, co opravdová spolupráce potřebuje. Ačkoliv hráči se do toho zase tolik nepohrnou, protože se tím o tuto kartu připraví. Neopustí sice hru a zůstane v týmu, ale po odhození půjde do balíčku svého nového majitele.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenze

Recenze: Jurassic Snack – když mají dinosauři hlad

Útoky jsou sice těžko odhadovatelné a nelze je plánovat, ale hráči se mohou na nečekané situace připravit s pomocí karet předmětů. Některé z nich lze hrát právě jako podporu (takzvané instant karty) a tím se alespoň trochu vypořádat s náhodou. Ta rozhoduje, jaká monstra zaútočí na kterého hráče, a tak stačí trocha smůly a vaše obranná formace se zhroutí pod náporem nepřátel.

Novinkou, kterou (kromě vyváženosti) přináší Dreadmire, je počasí. To je vázané čistě na novou frakci nájezdníků. Na začátku každého kola je odhalena jedna nová karta počasí ze zamíchaného balíčku a spuštění některých efektů závisí právě na aktuálních povětrnostních podmínkách. To dělá ze hry ještě napínavější záležitost. Na kartách divizí, předmětů i vojáků jsou různé texty, které jim dodávají speciální schopnosti. A těch je třeba velmi dobře využívat, protože pouhé bránění nemůže stačit!

Počtem bodů základny je současně odstupňovaná obtížnost hry pro různé počty. Obtížnost je možné dále upravovat počtem nepřátel. A trochu větší důraz na plánování dá varianta, kdy identita prvního nepřítele je známá již dopředu. Hráči se tak podle toho mohou alespoň trochu zařídit, což výrazně snižuje bezmoc z náhodného odhalení.

Čím více hráčů, tím více útoků může proniknout dovnitř, a tím víc je tedy potřeba startovních bodů k utracení. Celkový dojem ze spolupráce roste s tím, kolik účastníků v partii je. Ovšem současně se také protahuje celková herní doba, která ale v nejvyšším počtu čtyř hráčů může dosáhnout i dvojnásobku deklarovaných šedesáti minut. Hra je tak výborná především ve dvou, třech (lehce přes hodinu) a funguje dokonce jako solitér.

Xenoshyft: Dreadmire hraje velmi úspěšně na kooperativní strunu všech, kdo mají rádi sci-fi hry. Ono už samotné ladění do vědecko-fantastického světa je pro deckbuilding málo typické. Hra je ale příjemně obtížná a především nabízí skvělé řazení vojsk a spolupráci při organizaci obrany. Xenoshyft: Dreadmire nás stále baví, i když jsme na původní deckbuilding trochu zanevřeli.

Recenze: Xenoshyft Dreadmire – obrana z karet

Xenoshyft: Dreadmire je výbornou karetní kooperací. Hráči musí společnými silami bránit základnu před nájezdem dostatečně dlouho, než se stihne celý důl evakuovat. Jedna vlna nepřátel přichází za druhou a v jejich řadách jdou náhodně seřazení nepřátelé. S postupem času se zvyšuje pouze jejich počet. A pak se přidají bossové. Hra je napínavá a klade velký důraz na spolupráci, protože hráči si mohou hodně dobře pomáhat. Celé to je zábavné, variabilní a bohužel i náhodné. Xenoshyft: Dreadmire je hra, která má velký potenciál a ten určitě vylepší ještě další rozšíření. Už teď je to ale výborná hra.

Klady:

+ tak akorát deckbuildingu
+ nikdy nevíte, co na vás zaútočí
+ organizace obrany
+ sílí soupeř i hráči
+ nastavitelná obtížnost
+ karty počasí
+ možnost hrát karty ke spoluhráčům

Zápory:

- náhoda může někoho zklamat
- delší ve čtyřech

4