Ještě teď mě bolí ruce a nohy ze včerejšího tréninku. Mám za sebou třetinu celého výcviku, když mi tento týden oznámili, že mi to opravdu jde. A tak mě předávají do rukou někomu zkušenějšímu. Jenže já si pod tím pojmem představuju něco úplně jiného. Mnohem větší nároky. Mnohem tvrdší tréninky. A mnohem větší modřiny po celém těle.
Když si za trenéra pořídíte nějakého guru, pak musíte být připravení, že to nebude jednoduché. No a stejné to je i v karetní párty hře Yogi Guru, která je volným pokračováním karetní hry Yogi. Jejím autorem je Behrooz Shahriari a vyšla pod hlavičkou firmy Gigamic. Nyní se podívá i na český trh zásluhou lokalizace společnosti Albi.
Všechny ty ohebné ruce a nohy se vešly do malé kovové krabičky. V ní se schovává šedesát karet, které vás už na první dotek překvapí. Jsou totiž plastové a připravené na každou legraci. Ono to je v podstatě potřeba, protože s kartami a hlavně s vaším tělem se budou v této hře dít psí kusy.
Příprava partie využije dva plastové stojánky, do kterých hráči zamíchané karty umístí. Hráči se v tahu střídají a vždy si vezmou horní kartu z libovolné z těchto dvou hromádek. Ihned pokyny z karty přečte a splní. Tím ale jeho úkol nekončí. Kartu si ponechá a musí její pokyn dodržovat až do konce partie!
Každá karta má kromě textu s pokynem také jednu ze čtyř barev, která ji řadí do kategorie a určuje tak chování hráče. V nabídce je zelená a modrá barva, které budou ležet přímo před hráčem. První jmenovaná popisuje neustále platící podmínku, zatímco modrá karta znázorňuje rituál, který je třeba provést před každým dobráním karty.
Tohle je základ každé partie Yogi, tedy i jeho nové Guru varianty. Ať už musí být jeden prst nad hlavou, loket nad ramenem nebo se musí dotýkat vlasů. Tato podmínka nesmí být ani na okamžik přerušená, což je často testem nejen pozornosti, ale také fyzické vytrvalosti. S rituály přichází do hry třeba poklepání na dobírací balíček nebo dupnutí.
Oranžová barva je chvíle, kde začíná jít do tuhého. Karta s touto barvou pozadí totiž náleží někam na hráčovo tělo a to tak, že alespoň část musí zůstat viditelná. Právě to je moment, kdy hra začíná být opravdu zajímavá, protože opustí stůl nebo gesta a slova a dává hráčům pořádně za vyučenou.
Většina takových úkolů totiž je sama o sobě poměrně obtížná a v kombinaci s ostatními úkoly to platí dvojnásob. Představte si jen, že se musí karta dotýkat jedné konkrétní nebo dokonce dvou nohou. Naštěstí právě těchto karet je v balíčku úplně nejméně.
Poslední fialová barva pak ponechává hráčům určitou míru volnosti, protože část jejího textu si mohou sami doplnit. Například si mohou vybrat, na čemu musí být ruka nebo kde má ležet samotná karta.
A věřte nám, že tyto karty mají kouzelnou schopnost prolomit ledy. Teprve nyní se ze hry stává opravdu škodolibá party zábava. Ikony nahrazují hráči, kteří nejsou na tahu, takže se snaží samozřejmě soupeře nachytat a podřizují svoji volbu tomu, co už hráč má za karty z předchozích kol partie.
Zelených karet je obecně nejvíc, protože jsou základem každé zábavy. Zdánlivě jednoduché úkoly umí zatopit, když se jich zřetězí několik. Ale překvapí také množství fialových. Právě ty jsou ústředním motivem nové krabičky.
Partie pokračuje braním dalších karet až do momentu, kdy zůstane v partii pouze jeden z účastníků. Ostatní vypadnou proto, že nedokáží udržet některou z pozic nebo zapomenou na některý ze svých rituálů.
Novinku je možné kombinovat i se starší krabičkou a získat tak ultimátní sestavu karet, které nabízí velkou variabilitu. Při tom jsou i nadále karty z každého boxu snadno identifikovatelné a je možné je znovu roztřídit. Je jasné, že z hlediska originality je pokračování dost limitované a i samotné úkoly nepůsobí úplně čerstvě.
Pravidla obsahují také takzvanou sadistickou variantu, ve které si hráči úkoly určují navzájem. Kartu tedy dobere někdo jiný a položí ji před soupeře. Takové hry jsou samozřejmě o významný kousek kratší, ale ani ve své klasické podobě netrvají dlouho. Partie jsou obvykle zvládnutelné i během patnácti minut nebo o špetku víc.
Partie je samozřejmě zábavná už ze své podstaty, ale její náboj a zážitek závisí hodně na skupině hráčů, která sedí u stolu. Je třeba, aby byli alespoň trochu uvolnění, jinak se nezasmějí vlastní chybě ani se opravdu neuvolní u úkolů. A to by byla škoda, protože právě z těchto momentů čerpá Yogi Guru tu největší zábavu.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Bez Shahriari |
| Ilustrace | Simon Caruso |
| Vydavatel | Albi, Gém Klub Kft., Ghenos Games, Gigamic |
| Rok vydání | 2019 |
| Počet hráčů | 3 - 10 |
| Herní doba | 20 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Jazyková závislost | Moderate in-game text - needs crib sheet or paste ups (2 voters) |
| Kategorie | Action / Dexterity, Card Game, Party Game |
| Mechanismy | Player Elimination, Team-Based Game |
| Rodina | Game: Yogi |
| Alternativní názvy | Jógi Guru |
Více o hře.
+ možnost kombinovat s prvním boxem
+ fialové karty
+ party zábava
+ krátký herní čas
- vlastně jen pokračování
