Recenze: Yokai – cesta mistrů

Když se duchové někomu zjeví, tak je dotčená osoba obvykle v šoku. Chvíli na něj jednoduše zírají, ale pak zakroutí hlavou, protože nevěří vlastním očím. No a sotva zatřesou hlavou a duch zmizí, v tu ránu na něj zapomenou. Jenže co když duchové potřebují pomoct! Co pak, když na ně lidé zapomenou okamžitě, jakmile jim zmizí z očí? Je na čase přivolat posily!

Na pomoc přispěchají hráči v karetní hře Yokai, kterou si pro všechny kooperace chtivé připravil Julien Griffon a to s japonsky laděnými ilustracemi od Christine Alcouffe. Původně hra přišla z Francie, z dílny firem Bankiiz a Blackrock Games. Ale my v ruce držíme lokalizovanou českou verzi, za kterou můžeme podělovat společnosti Loris Games.

Malá bílá krabička na víku ukazuje kvarteto japonských duchů, kteří vám budou dělat společnost i uvnitř. Hráči po odložení víka stranou vyloví kompletní balíček čtvercových karet, které rozdělí na dvě hromádky – šestnáct titulních karet Yokai rozloží do středu stolu do čtverce čtyři krát čtyři. Potom si vezmou zbývající karty nápověd, vyberou podle počtu hráčů určitý počet exemplářů jedno, dvou i tříbarevných. Tento balíček pak zamíchají a položí jej poblíž šachovnice karet Yokai.

Hráči spolupracují, ale jejich způsoby komunikace jsou značně omezené. Ale i tak se střídají na tahu, ve kterém si vždy aktivní hráč vybere dvě libovolné karty ze sady rozložené na stole a tajně se na ně podívá a vrátí je zpět na jejich místo.

Druhou fázi tvoří přesun jedno karty. I toto je povinný krok, kterému se nelze vyhnout, ale hráč opět může přemístit libovolnou kartu. Po jejím položení stále musí všech šestnáct karet být pohromadě a sousedit alespoň jednou stranou.

Obě tyto části tahu jsou o získávání informací a pozornosti. Tím nejdůležitějším prvkem a strůjcem vítězství je ale až ten poslední krok. Hráč totiž odhalí horní kartu z balíčku nápověd a položí ji vedle této hromádky. Nebo si místo toho může vybrat jednu z těch nápověd, které už byly vyložené v minulých tazích a položit ji na jednu z karet na stole.

Jednu, dvě nebo tři barvy se snaží využít a napovědět spoluhráčům, jaká karta se pod nápovědou nachází. Spodní karta od této chvíle je zamčená. Už s ní nelze až do konce hry jakkoliv manipulovat.

Partie pokračuje až do momentu, kdy jsou všechny karty překryté některou z nápověd. Hráči samotní ale mohou svoji snahu ukončit dokonce dříve, pokud už nepotřebují více nápověd a jeden z nich ohlásí, že rodiny duchů už jsou usmířené. V tu chvíli musí hráči vyhodnotit, jak si vedli. V první řadě musí karty jednotlivých rodin být pohromadě. Toho může tým dosáhnout pouze správným přesouváním karet.

V opačném případě se rodiny duchů nepodařilo usmířit a celý tým okamžitě prohrává bez šance na další bodování. Pokud je tato podmínka splněná, pak každá karta Yokai, která je překrytá nápovědou správné barvy, přináší týmu jeden bod. Špatně umístěná nápověda jeden bod odečte. Hlavním zdrojem bodů jsou ale nepoužité karty nápovědy. Celková suma pak určí, jak si tým vedl v porovnání se stanovenou tabulkou.

Yokai je nenápadnou karetní hrou, od které byste nečekali nějakou výzvu. Podobně jako velmi úspěšné Hanabi ale i tato novinka klame velmi zdárně vzhledem a velikostí. Hráči musí spolupracovat, ale při tom si nemohou nijak radit ani slovně komunikovat.

Základem všeho je paměťový prvek a už tady se láme chleba z hlediska cílové skupiny, protože řada hráčů jednoduše nutnost pamatovat si pozici každé karty na stole nemá ráda. Jenže v této novince je přehled o rozložení rodin část, na které musí spolupracovat.

Na začátku partie hráči samozřejmě potřebují nabrat dostatek informací o rozložení karet, aby mohli dále pracovat, přesouvat, překrývat a napovídat spoluhráčům. A tyto první kola jsou méně zábavná, protože ještě nejde o nápovědy a přemýšlení, co tím chtěl spoluhráč říct. Při tom karty nápovědy jsou přesné (jednobarevné), ale také částečně neurčité v případě těch vícebarevných.

Mohlo by Vás zajímat

4

recenzerodinná

Recenze: Jízdenky, prosím Londýn – Británie v České republice

Navíc si nemusíte pamatovat konkrétní kartu, protože na druhé straně se ukrývá vždy jedna ze čtyř barev.  Hráči tak potřebují udržovat pouze mentální barevnou mapu, což je o pořádný kus jednodušší. Ale situace se s každým kolem mění.

Velmi důležitá jsou rozhodnutí, kdy zamknout kartu. Na její barvu už se nemůže nikdo podívat, ale musí se spolehnout na informaci, která zůstane ležet na kartě nápovědy. Ostatě právě komunikace s pomocí karet nápovědy o barvách jednotlivých Yokai karet je zajímavá a napínavá. Někdy si nemůžete být jistí, co přesně vám spoluhráči chtějí říct, ale musíte se rozhodnout a na tom právě závisí celková bodová úspěšnost. Při tom rozložení rodin mají hráči plně pod svojí kontrolou, jen si musí udržovat neustálý přehled.

Hra je velmi tichá. Týmoví spoluhráči se nemohou bavit o kartách, které odhalili ani o svých plánech. Všechno se odehrává prakticky v absolutní tichosti, což nemusí řadě hráčů vyhovovat. Mnoho z nás potřebuje komunikaci a bez ní si hraní neužije. Pokud jste tento typ, pak Yokai není pro vás. Je totiž určená spíš pro přemýšlivé typy, ačkoliv samotné tahy nejsou dlouhé. Už dopředu hráč zná svoje možnosti, protože karty nápovědy jsou vyložené z minulého kola. Jeho plány tak mohou narušit pouze nově odhalené karty.

Není jednoduché jasně stanovit herní dobu. Ve hře není přesně stanovený počet kol a jde jen o hráče a to, jak dlouho budou pro svoji domluvu potřebovat. Partie se tak může dočkat konce už za půl hodiny, ale stejně tak může trvat i o dvacet minut déle. Záleží to také výrazně na počtu účastníků, kteří se musí na tom všem domlouvat. Čím více jich je, tím je samotné snažení těžší. Obecně ale úspěch závisí na úplně všech členech. Problémem je ale znovuhratelnost, protože při častém hraní bude hráčům připadat každá partie velmi podobná.

Yokai je kombinace paměti, kooperace a mlčení, a právě proto není jednoduché hru hodnotit. Ale shodujeme se v pocitu, že novinka je o kapku lepší než velmi úspěšné Hanabi. Je současně také jiná, ačkoliv v základu jde stále o snahu o spolupráci bez slov a znalosti identity všech karet. Yokai je vynikající, pokud máte rádi hádanky, abstraktní hry a toužíte po nějaké zajímavé kooperativní výzvě.

Recenze: Yokai – cesta mistrů

Yokai je kooperativní karetní hrou, ve které nikdo nezná identitu všech karet, ale přesto musí celou sadu přeskupit tak, aby skryté barvy byly pohromadě. S pomocí karet nápovědy mohou hráči komunikovat a mechanismus je chytře optimalizovaný, takže šance na vítězství opravdu existuje. Jen ta cesta k úspěchu bude plná mlčení, protože hráči mezi sebou nesmí komunikovat. A ačkoliv jsou karty pokaždé jinak rozmístěné (hráči si musí jejich pozici pamatovat), tak jsou si partie hodně podobné. Pokud ale hledáte zajímavou kooperativní výzvu, pak Yokai nabízí jedinečný abstraktní zážitek.

Klady:

+ napínavá kooperace
+ paměťový prvek má rozumnou úroveň
+ pěkné zpracování
+ malý box
+ bodování zohledňuje, jak rychle hráči vyřešili celou hádanku
+ zajímavé možnosti napovídání

Zápory:

- tichá partie
- paměťový prvek někoho odradí
- při častém hraní se ohraje
- první tahy jsou jen příprava

4