Recenze: Zapadákov – bankovní loupež hrou

V městečku Zapadákov nebyla na ulici ani noha. Vítr si pohrával s chomáči trávy a hvízdal, jak si klestil cestu zavěšeným nápisem na rohu. Na ceduli stálo „Hostinec u jednorukýho Jima“. Přes zaprášené okno bylo vidět několik postav, hrbících se u barového pultu.

K neškodnému hvízdání větru se náhle přidal ještě jeden zvuk. Tiché dusání. Tu-dum, tu-dum. Zvyšovala se jeho intenzita i rychlost a muži se pomalu zvědavě přesunuli k oknu, jen hostinský Jim neohroženě stanul ve dveřích a zapřel se o jejich dřevěná křídla.

Jen o několik vteřin nato, pronásledován oblakem prachu, dorazil na náves dostavník. Koně se zalekli úzkých uliček, které vedly kolem hostince dál do Zapadákova, vyděšeně zaržáli a po marném pokusu o otočení se dostavník i s nimi zhroutil na stranu. Teď už i muži vystoupili z hospody na schody a zvědavě zírali na výjev, který se před jim naskýtal.

Na kozlíku seděl muž, v rukou držel opratě, ale z hrudníku mu trčela dvojice indiánských šípů. Ty mu projely tělem a dokonale ho přikovaly k přední straně dostavníku. Jednomu z koní se podařilo vysvobodit z postrojů a se zděšeným ržáním zmizel směrem, odkud nedávno přiběhl. Druhému pomalu docházely síly, až nakonec utichl a rezignovaně lehnul s pěnou u huby.

To byl přesně ten okamžik, kdy se otevřely dveře vozu. Všichni muži z hospody, kteří mezitím ušli několik váhavých kroků vstříc místu havárie, instinktivně sáhli po svých zdobených koltech. Stisknout kohoutek však nemuseli, protože ve dveřích se objevila nejdříve krajková rukavička a pak klobouk potřísněný krví. Nebesky modré oči se zadívaly na přihlížející a rty se pohnuly. Nejdříve pomalu a beze zvuku, ale nakonec přece jen k hloučku dolehla její slova:

„Přepadli nás… zloději!“ Poté se žena zhroutila zpět do dostavníku.

Na divokém západě to byl tvrdý život, kterým se musel každý protloukat tak, jak nejlépe uměl. Někdo propadl zlaté horečce, někdo se živil poctivým zaměstnáním a další tyto poctivce o jejich statky připravil. Zloději, lupiči a vrazi brázdili každé město a neměli žádnou morálku. Teď je na vás, abyste si uloupili kousek toho živobytí i pro sebe!

Další hra, kterou nám přináší vydavatelství Jiřího Mikoláše, Jirasgames, se odehrává právě v tomto prostředí. Na začátku se stanete jedním z banditů, kteří dali téhle době záporáky, a před vámi bude stát těžký úkol – trénovat se a vylepšit se v řemesle zlodějském natolik, že neodolá ani centrální banka.

Problémem ale je, že na lup si brousí kulky hned několik střelců, a tak vás čeká závod. Můžete si v něm z vězení osvobodit několik parťáků, kteří cestu za bohatstvím zpříjemní a zjednoduší, ale nakonec stejně budete muset oddřít špinavou práci sami. Ale pěkně popořádku, nechme zatím pokladní v centrální bance v klidu a míru pracovat a podívejme se na cestu, která vás k nim přivede.

Krabice v tradičním rozměru (viz recenze na Fantastát) obsahuje opět přehršel komponent, z nichž všechny na první pohled zastíní jedna – terč. Správný bandita musí mít kolty nejen proklatě nízko, ale hlavně jimi musí umět ustřelit housenku z jablka na dvacet kroků a právě k tomu terč slouží. Následuje hromada karet dvou velikostí, žetonků, nezbytný balíček peněz a pochopitelně pravidla. Samozřejmostí u Jirasgames je skvělé zpracování jak ohledně komponent, tak i po grafické stránce, která přesně sedí do atmosféry Divokého Západu.

V porovnání s vysvětlením více variant u hry Cuba Cube (recenze) jsou pravidla psána jasně, stručně a přehledně. Během několika minut můžete začít svoji první partičku a krátce potom se dočkáte i premiérové loupeže. Ale to zase předbíháme.

Nejdříve si totiž musíte vytvořit svůj vlastní Zapadákov, městečko, ve kterém se bude všechno loupení odehrávat. Počáteční sestavu tvoří centrální banka na jedné straně města a prozaicky vězení na straně druhé. Uprostřed pak nalezneme dostavník připravený k odjezdu, chudší banku a pro divoký západ typický projíždějící vlak.

Než se podíváte v saloonu do zrcadla, musíte taky vědět, jak vlastně vypadáte. Muž či žena, všichni mají drsné vzezření při zachování sympatičnosti, a tak můžete mít jistotu, že si každý vybere. Ostatní nevybraní zlodějíčkové nebudou připraveni o radost z loupeže, protože je zavřete do vězení, kde zůstanou, dokud je některý z hráčů neosvobodí.

Hra se skládá z tahů, které přinesou vždy do kasičky každého objektu neznámý obnos (bankovky peněz jsou otočeny tak, aby nebyly vidět jejich hodnoty). Zloděj tak stejně jako v reálu neví, kvůli kolika dolarům míří pistolí do obličeje támhle tomu gentlemanovi. K napětí přispívá i zákaz přepočítávání bankovek, které se v jednotlivých lokalitách nachází.

Kromě rozvozu hotovosti dostanou hráči pro každého svého lumpa v partě jednu kartičku plánu akce, kterou mohou později použít k loupežnému činu. Na kartičkách jsou znázorněny hodnoty čtyř parametrů – rychlost, strategické plánování, odhodlání a technická stránka. Předměty mají tyto parametry rozděleny logicky, takže kůň vám třeba na strategickém plánování nepřidá.

Tři z nich slouží k přepadení objektu – například když hráč bude chtít přepadnout dostavník, bude ho zajímat parametr rychlost. Dostavník má rychlost osm, takže bandita musí být rychlejší za pomoci součtu rychlostí na kartách a jednoho hodu šestistěnnou kostkou. Čtvrtá pak najde své uplatnění při soubojích na kolty (viz dále).

Mohlo by Vás zajímat

2

karetnípártyrecenze

Recenze: Regular Show Fluxx – kreslené šílenosti

Jenže zlodějíčků je víc a každý chce svůj podíl. Pokud se v rámci jednoho tahu setká na jedné prácičce více neřádů, dojde na kolty. Žádný správný bandita přece nedá část svého poctivého lupu cizímu chlápkovi. Následuje vrhání nábojnic na terč, ale v zásobníku bude mít každý souper jiný počet kulek v závislosti na odhodlání na kartičkách plánu akce.

A tak si pěkně střádáte lup, střílíte po soupeřících banditech a nenápadně pošilháváte po centrální bance. Ta je ovšem jiný kafe, musíte překonat všechny tři parametry o hodnotě dvanáct, než stanete před napěchovaným sejfem. Ale ani to vám nezajistí vítězství, protože na konci slaví pouze nejbohatší lump. A jestli se vám podaří i s kořistí po skončení hry uniknout pronásledování do Mexika či Kalifornie? To už vám řeknou pravidla…

Do hry zasahuje kromě všech vše zmíněných věcí ještě náhoda v podobě událostí, které nastanou na konci každého kola. Nejenže můžou přinést další objekty k loupení, jako je například tučný pan starosta, ale také přidávají libové vlastnosti zlodějům přebývajícím ve vězení. Není nad to si do party přibrat hošánka, který za každou vyhranou přestřelku dostane od poraženého 200 dolárků. Právě události jsou to, co nejvíc dělá každou partii jinou.

Zapadákov je hra založená na interakci mezi soupeři. Tvoří nenásilným způsobem spoustu konfliktních situací, které dodávají hře správný peprný nádech. Přitom se žádný účastník nesmí nechat unést, musí pečlivě sledovat částky objektů, odhadovat příští tah nepřátelských banditů a zároveň k tomu mít trochu toho loupežnického štěstíčka.

Celý systém je promyšlený, loupení pěkně odsýpá a žádný z účastníků se nenudí. Zábavnost stoupá s počtem účastnících se hráčů, ve dvou je hra i přes úpravu v pravidlech pomalejší a stereotypní, především v počáteční fázi. Všechno si vynahradíte v hromadných přestřelkách ve větším množství soupeřů.

Protože hra vyšla již před nějakým časem, můžete se stejně jako u hry Evoluce v krabici (recenze) poučit z názorného videonávodu. Webové stránky hry kromě toho opět nabízí také řešení častých dotazů k pravidlům, ale také mnoho alternativních a dolaďujících principů.

Zapadákov je dalším kvalitním počinem na českém trhu; zabývá se tématem, se kterým se překvapivě v deskových hrách příliš často nesetkáme. A ještě menší šance je, že vás posadí do sedla, dají do ruky kolt a řeknou: „Jdi vykrást banku!“ Ale tak to prostě v Zapadákově chodí – hlavní hrdinové jsou prohnilí a podrazáčtí střelci – a tak to má být…

Recenze: Zapadákov – bankovní loupež hrou

Klady:

+ prostředí divokého západu
+ herní princip
+ házení na terč
+ webová podpora hry
+ videonávod

Zápory:

- hra pro dva hráče
- větší podíl náhody

3.5