Po rozhovoru s Jakubem Těšínským z občanského sdružení Czech Board Games (CBG), se dnes obrátíme přímo na autora připravované české hry Verona (můžete ji znát také pod pracovním názvem Boj o město). Petr Chval se stal se svojí hrou vítězem letošního ročníku kreativního konkurzu a jeho hra se dočká kompletního vydání od CBG. Představena bude na podzimním Deskohraní a také na mezinárodním veletrhu deskových her v Essenu. Na doprovodných obrázcích je vidět první prototyp hry, finální verze bude mít na hráče připravený působivý shakespearovský design.
Každá česká hra si zaslouží velkou pozornost, protože se většinou jedná o kvalitní pecky, což dokazuje loňský vítěz Radim Jurda se svojí Insulou (recenze). Takže jak se vlastně Verona hraje a o čem je? To nám poví Petr Chval:
Můžete se nám představit, říct nám něco o sobě a o tom, jak jste se dostal k deskovým hrám?
Nevím, jestli jsem byl jako dítě hravější než ostatní, to asi spíš ne. Ale řekl bych, že mi ta hravost zůstala dosud. K deskovkám jsem se dostal jednoduše, když jsem otevřel šuplík v psacím stole u nás doma. Myslím, že tam všechny leží dodnes – Člověče, nezlob se; Safari; Pexeso; a spousta dalších „dětských“ deskovek. Spolu se sestrami jsme je všechny hráli a zkoušeli jsme i nějaké vyrábět. Ve škole jsem se seznámil se hrou Talisman, Risk, Dračí Doupě a Magic – to sice nejsou všechno deskovky, ale je téma i druh zábavy zůstává podobný. Na střední škole jsme nejprve vytvořili skupinu pro hraní RPG, ale postupně jsme z důvodu menší časové a organizační náročnosti přešli na „moderní“ deskovky, kterých byla najednou k dostání spousta. V té době už jsme navíc měli i potřebné finance, což za mého dětství nebylo.
A teď ty základní údaje: Pocházím z Prahy, je mi 23 let, momentálně jsem dokončil bakalářské studium na Fakultě architektury na ČVUT v Praze a hodlám pokračovat. Žiji s rodiči a přivydělávám si v oboru projektování. Deskovkářského koníčka provozuji spolu s kamarády ze střední, mladší sestrou a svou slečnou.
Každého z nás už asi napadlo si nějakou deskovku vymyslet. Co je však ten zlom, kdy se člověk rozhodne „jo, fakt to zkusím vydat“?
Do konkurzu CBG mě zverboval Honza Kuděla, kterému se hra líbila už předtím. Využil jsem tedy relativně pohodlné možnosti, jak dát o svém výtvoru vědět. Za podporu samozřejmě vděčím kamarádům, kteří se mnou moje výtvory více méně ochotně zkoušejí a hrají. Vítězství v konkurzu je tedy těší stejně jako mě. Musím samozřejmě zdůraznit, že kdyby CBG nepořádalo kreativní konkurz, určitě bych se nepokoušel hru vydat. Nevěděl bych jak na to a nejistý výsledek by mi nestál za vložené úsilí.
Jak dlouhý čas trvalo, než se Boj o město dostal do stavu, ve kterém je dnes?
Zhruba dva a půl roku? První herní plán byl vzat z města, v němž jsme s kamarády hráli Dračí Doupě Plus. Vývoj ovšem nebyl intenzivní po celou dobu.
O čem vlastně je téma hry Boj o město a do jaké byste ji zařadil kategorie?
Hra je o boji o moc mezi patricijskými rodinami v italském městě na počátku renesance. Jde spíše o hru pro deskovkáře než o rodinnou hru, a to nejen kvůli tomu, že některé prvky jsou značně nevýchovné. Ovšem náročnost není zas tak vysoká, bavili se u ní i lidé, kteří běžně deskovky nehrají. Délka hry by se měla pohybovat mezi 50 a 100 minutami, v závislosti na počtu a upovídanosti hráčů.
Na jaké herní principy se můžeme těšit a který bude převládat?
Deskovka obsahuje principy známé z „německých her“ jako dražbu, management zdrojů, vítězné body, plánování akcí, ale je navíc obohacena o intenzivní interakci (boj) mezi hráči. Převládajícím principem je právě tento boj, kterým se pomocí skryté dražby a náhody snažím vytlačit své soupeře z pozic, jež chci sám ovládnout.
Je ve hře nějak zastoupena náhoda?
Ano, ve hře jsou osmistěnné kostky, které mohou ovlivnit úspěch některých akcí. Za náhodu by se dalo považovat i to, že při skrytém plánování nemůžu vědět s jistotou, které akce plánuje soupeř. Podíl náhody je však pouze doplňující, rozhodující je strategie.
Co je podle Vás na hře nejzajímavější a čím by mohla zaujmout hráče?
Myslím, že hráče „německých her“ by mohla zaujmout tím, že se nejdná o prosté „farmaření“, ale je zde i možnost „osolit“ protivníka. Příznivce válečných deskovek zase svou relativní nenáročností a krátkou dobou hry.
Jakou deskovou hru si rád zahrajete, když právě nevymýšlíte nějakou hru?
Evergreeny naší herní skupiny jsou Vysoké napětí, Puerto Rico, Galaxy Trucker a nejnověji Smallworld. Z dalších her bych zmínil perfektně vyvážené Dobyvatele vesmíru, nyní jsme pořídili Dominion, který získává velkou oblibu.
Víme, že je příliš brzy nějak předjímat, ale přesto se zeptáme: Máte už nějakou myšlenku na další deskovou hru?
Myšlenek má člověk pochopitelně vždy mnohem více, než je schopen zrealizovat. Podle složek v počítači zjišťuji, že je tu celkem patnáct rozdělaných či už dokončených her. Většina z nich je už definitivně u ledu, ale pořád je tu ještě pár takových, na kterých bych chtěl pokračovat. Při tvorbě her se však nijak nepodřizuji myšlence, že by mohlo dojít k jejich vydání, a proto jsou z valné většiny nevydatelné. Zda vůbec a s jakou hrou bych chtěl jít ven příště, to ještě nevím, mou aktivitu v Česku navíc přeruší studijní pobyt v zahraničí, který plánuji na příští rok.
Děkujeme za Váš čas a budeme se těšit na setkání na křtu Vaší hry na podzimním pražském Deskohraní.
Tým serveru DeskoveHry.com
