Recenze: Pekelný stroj Moriarty vs Sherlock – čelem proti legendě

Pokud je na vyřešení záhady málo času, musí povolat toho nejlepšího. Muže, který se nezalekne tváří v tvář tikajícím hodinám. A tak pokud hrozí zkáza jedné z největších ikon Londýna – Big Benovi – a jeho okolí, nelze zavolat nikoho jiného.

Do kůže Sherlocka a jeho kolegů se vžijí hráči v deskové hře Pekelný stroj: Moriarity vs Sherlock (Timebomb v originále), kterou vytvořil pod hlavičkou francouzské společnosti IELLO Yusuke Sato a ilustrace doplnil Biboun.  Vyšla při tom poprvé už v roce 2016, ale teprve teď v roce 2019 jsme se jí dočkali u nás doma. A to rovnou v kompletní lokalizaci firmy REXhry.

Celá hra se ukrývá v mrňavé krabičce, která naštěstí ani po přiložení ucha netiká. Je tedy bezpečné ji otevřít, ačkoliv obsahuje řadu karet s barevnými dráty. Uvnitř jsou především karty, a pak jedny kartonové nůžky a osm žetonů kol. Hráči nejdříve z balíčku vytřídí role a podle počtu účastníků si rozdají konkrétní sadu tak, aby bylo rozdělení týmu Moriartyho a Sherlocka spravedlivé. Každý si podívá na svoji kartu potají tak, aby ostatní nevěděli, za kterou stranu bude bojovat.

V závislosti na množství hráčů je připraven také balíček drátů, ve kterém bude většina falešných drátů, několik málo aktivních a jeden drát, který spustí a odpálí titulní Pekelný stroj. Každý z hráčů dostane sadu pěti karet, na které se může podívat. Ale než si je rozloží před sebe, musí je ještě zamíchat. Tím se karty dostanou do nejistého pořadí, které nikdo nezná.

Když se hráč dostane k tahu, vezme si maketu kleští a položí ji před kartu někoho jiného. Při tom si nemůže být jistý, jestli je hráč v jeho týmu, natož jakou kartu má před sebou položenou. Ale nejde tu o žádné čtení myšlenek. Hráči spolu mohou volně komunikovat a libovolně se přemlouvat a radit si. Není totiž vůbec jisté, že jejich slovům bude někdo věřit.

Jakmile se hráč opravdu rozhodne pro jednu kartu, odhalí ji a podle její identity se zařídí. Poté podá kleště hráči, jehož drát právě přestřihnul, aby pokračoval v partii svým tahem. Pokud se jedná o falešný drát, pak se nic nestane. V případě, že přestřihli aktivní drát, pak se Sherlockův tým posunul o pořádný kus k vítězství. Jestliže totiž přestřihnou i poslední z aktivních drátů, vyřadili z provozu celou bombu a tým dobra může slavit. Kdykoliv se ale objeví karta s výbuchem, drát spustil výbuch a je konec. Moriarty a jeho komplicové uspěli.

Celá partie ale netrvá nekonečně dlouho, i když se týmům nedaří. Jakmile je odhaleno tolik drátů, kolik je hráčů, celá situace se pořádně zamíchá. Hráči vezmou všechny nepoužité (neodkryté) karty, znovu je zamíchají a rozdělí mezi sebe. Tak se situace neustále mění až do momentu, kdy je splněna jedna z již zmíněných vítězných podmínek.

Pekelný stroj je hra, která sice tuto myšlenku nepoužívá jako první na trhu, ale my jsme se s ní ještě nesetkali. A náplň domluvy mezi hráči, při které netušíte, kdo mluví pravdu a můžete si pouze sami zvolit, je opravdu napínavá.

Taktika nikdy není zcela jasná. Jednou se vyplatí prozradit celou pravdu a přiznat se, jindy ne. Obvykle právě v několika partiích po sobě vynikne dynamika této hry, kdy se postupně zcela mění vítězné strategie a týmy se musí adaptovat. Nikdy nemůžete mít jistotu, že vyhrajete, ať už říkáte cokoliv.

Mohlo by Vás zajímat

3

dětskákaretnírecenzerodinná

Recenze: Slet čarodějnic – košťata jako dopravní prostředek

Pokud ale nemáte rádi mluvení, debaty a lhaní, pak se téhle hře obloukem vyhněte. Ostatní by ji měli alespoň vyzkoušet, protože z partií plynou opravdu zajímavé a zábavné situace. Navíc je bez ohledu na úspěšnost hráčů drama u konce během nějakých patnácti minut.

Protože karty vždy po několika tazích jsou znovu zamíchané, situace se neustále vyvíjí a nikdy nenastane chvíle, kdy by někdo z účastníků měl výrazně méně karet před sebou než ostatní. A to je dobře, protože právě jejich vyšší počet je ústředním prvkem.

Partie je pochopitelně lepší ve vyšších počtech. Čtyři hráči jsou absolutní minimum, ve kterém ještě není ten pravý týmový efekt, protože zde není jisté, že Moriartyho tým má více než jednoho člena. A domluva a hledání partnera mezi ostatními je tím hlavním, co mají všichni za úkol. Pouze tak se mohou zkusit sehrát a podávat si kleště sem a tam. Ale ani tato taktika zdaleka nemusí být vítězná.

V opravdu velké záplavě her, které staví na dedukci a dělí hráče na týmy je Pekelný stroj velkým překvapením. Výrazně předčil veškerá naše očekávání a stal se jasným hitem uvolněných večerů. Pokud bychom nyní hledali dobrou hru na Silvestra, Pekelný stroj by byl rozhodně mezi vybranou sadou.

Recenze: Pekelný stroj Moriarty vs Sherlock – čelem proti legendě

Pekelný stroj je nenápadnou hrou, kterou budete od pohledu podceňovat. O to víc doufáme, že si najde mezi hráči své zasloužené místo. Hra je plná dohadování a přesvědčování, které je ústředním motivem a zábavou samo o sobě. Ale musíte být výmluvný typ, abyste si ji patřičně užili. Partie jsou rychlé a výtečné pro vyšší počty hráčů. Téma je podpořené grafikou. Pekelný stroj si říká o pořádnou dávku pozornosti!

Klady:

+ grafika
+ skvělé ve vyšších počtech
+ plno přesvědčování
+ neustálé proměny taktik

Zápory:

- není pro každého

4.5