Recenze: Miyabi – umění na zahradě

Pouze ve správně postavené zahradě může její návštěvník dosáhnout zenového stavu. Rovnováha je křehká věc, která vyžaduje správnou intenzitu zurčícího potůčku, ideální rozestavení kamenů, a především naprosto přesné umístění relaxační podložky.

Je na čase urovnat písek , zastřihnout keře a nakrmit ryby. Je tu hra Miyabi od autora Michaela Kieslinga, která vyšla pod hlavičkou rodinné edice společnosti HABA. Vyšla v roce 2019 a to včetně ilustrací od studia Vieleck.

Na víku vidíme krásnou japonskou zahradu, kterou bychom také chtěli postavit. Prvním krokem je vyložení bodovací desky doprostřed spolu s žetonem budovy na políčku jedna. Vedle ní vyloží šestici bonusových destiček. Jednotliví hráči dostanou každý svoji vlastní desku a jako vybavení dostane šestici luceren a dva bodovací kameny v závislosti na své volbě barvy. Jeden umístí do středu na políčko nula bodovací desky. Základem celé stavby je ale hlavně 96 destiček zahrady, jejichž nabídku podle pravidel hráči nasypou do víka krabice.

Hráči se neustále střídají ve stavbě budov na svém plácku určeném pro japonskou zahradu a podle počtu účastníků může celá partie trvat čtyři až šest kol. Na začátku každého z nich si hráči připraví lucerny nad svůj plán a poté vytvoří nabídku dílků zahrady a to opět podle počtu hráčů, sestavenou z malých a delších destiček a také rohového dílku.

Ve svém tahu si pak hráč vybere jeden z nabídky dílků a položí jej na svůj herní plán. Při tom taková destička musí být vždy umístěna uvnitř plochy šest krát šest políček. Při tom ale musí objekt vyobrazený nad dílku být položený do svojí správné řady a nikam jinam. Ani tím ale není omezením konec. Stejný obrázek prvku se musí navíc nacházet ve sloupci, kde je ještě volné políčko lampy. To je obsazeno ihned poté, co hráč položí destičku a to znamená, že v každém tahu lze položit do jednoho sloupce pouze jeden symbol.

Následuje bodování a to v každém tahu. Hráč dostane tolik bodů, jako je počet objektů na umístěné destičce krát úroveň, kterou dílek tvoří. To znamená, že lze nové části zahrady umisťovat na sebe, ale až v pozdějších kolech, protože stále platí veškerá zmíněná omezení.

Všichni účastníci partie si postupně vybírají jeden dílek z nabídky za druhým až do momentu, kdy destičky dojdou nebo do chvíle, kdy ani jeden z účastníků už další destičku nemůže do svojí zahrádky umístit. V tu chvíli kolo končí. Je odhalena nová sada dílků, posunutý ukazatel kola a partie pokračuje po předepsaný počet kol. Po odehrání i toho posledního dostanou k už získaným bodům hráči bonusy za předměty v jednotlivých řadách.  Ten, kdo má v celkovém součtu nejvíce bodů, vítězí.

Miayabi je hrou o japonských zahradách a tomu odpovídá i její mechanismy, protože přesně jako v této hře, i v realitě je umístění prvků naprosto zásadní. Ale téma to není nijak originální, čemuž odpovídá i zpracování. Tady je třeba ocenit krásné dřevěné figurky luceren, které se na stole vyjímají.

V této kategorii vyráží soupeřit s populární Zahradou. A hra toto srovnání velmi dobře snese a umí se vyrovnat i této kvalitní zábavě. To už samo jasně svědčí, že na Miyabi něco bude. Hráči se snaží po celou dobu stavět své zahrady hlavně do výšky, protože to přináší v partii výrazně více bodů. Uvedené číselné hodnoty se totiž vzájemně násobí.

Kromě základu se v krabičce nachází také pět malých rozšíření, které nádherně prodlužují celkovou znovuhratelnost. Nejsou samozřejmě nijak povinná a jejich využití doporučujeme až po několika partiích. Přesto je oceníte, protože hru příjemně pozměňují, ale zachovávají kompletního ducha základu.

Mohlo by Vás zajímat

4

recenzestrategická

Recenze: Space Gate Odyssey – nový domov za bránou

V partii se ale necítíte vůbec svobodní. Každý sloupec lze obodovat pouze jedenkrát v kole, a navíc je třeba vždy dodržovat pravidla pro řádky a jejich kategorie. S tím souvisí zajímavý strategická rozhodnutí.

Partie vůbec není jednoduchá, ale vždy představuje hraní hlavně snahu vyřešit nějaký hlavolam a nejde tolik o tom, jestli s vámi u stolu někdo sedí. Tedy až do chvíle, kdy si všichni potřebují porovnat bodové zisky. Pak si najednou vzpomenete, že jsou s vámi v partii ještě jiní hráči.

Hra je výtečná ve dvou, kde ale dost připomíná Patchwork a je zábavná. Ale ještě lepší je ve vyšších počtech, kdy najednou jsou boje o převahu náročnější. To je ostatně také hlavní důvod, proč budete chtít sledovat stav. Závěr partie pak umí opravdu nadělat paseku v aktuálním pořadí, což je vlastně také dobře. Hra pak není tak dobře předvídatelná.

Miyabi tedy dělá všechno precizně. A přesto, pokud už nějaké hry s pokládáním dílků máte, pak určitě vidíte, že je to zase to samé. Ne, nečekejte něco originálního. Miyabi na první místo dává kvalitu a vyladění, a to se hře daří na perfektní a neoddiskutovatelnou jedničku.

Recenze: Miyabi – umění na zahradě

Miyabi je hrou s tématem japonských zahrad, která vlastně jde ve šlépějích jiných her s rozmisťováním dílků. Tentokrát to je s výrazně většími omezeními pro umístění, ale zase o to taktičtější možností bodování. Hra je více kontrolovatelná ve dvou, ale bez ohledu na počet se jedná hlavně o solitérní zábavu s více sousedy u stolu. Zábava je to ale kvalitní, ačkoliv nepřináší do žánru nic objevného. Originalita může být nakonec hlavní důvod, proč vás Miyabi nezaujme, protože jinak je to opravdu povedená hra.

Klady:

+ pět malých rozšíření
+ dostatek omezení dělá ze hry výzvu
+ výborná v různých počtech hráčů
+ rozumný počet kol znamená dobrou herní dobu

Zápory:

- originalita

3.5