Recenze: Sanctum – peklo je jen jedno

Když přijde zlo, nedá vám šanci se rozkoukat. Prostě vtrhne do světa a začne kolem sebe rozsévat zkázu a beznaděj. Většina lidí sklopí oči a smíří se s novým řádem. Možná dokonce pomohou budovat novou, strašlivou říši. Ale najdou se i tací, kteří se vzepřou. Neznají strach, jen odvahu a svobodu. Za ni budou bojovat a postaví se jakémukoliv nepříteli.

Třeba i samotnému ďáblovi, jako v deskové hře Sanctum, kterou si pro nás připravil designér Filip Neduk. Za dokončením vývoje hry stojí zkušený tým společnosti Czech Games Edition. A v češtině si hru můžeme zahrát díky firmě MindOK. Hra vyšla na konci roku 2019 a to s ilustracemi Jakuba Politzera a Františka Sedláčka.

Protože zlo je velké, musí tomu odpovídat i protáhlá tmavě zelená krabice, která rozhodně svou velikostí zvýší očekávání. Za protáhlý rozměr může především sada herních plánů, každá deska patří k jednomu z dostupných dějství. Jejich počet v partii je určený množstvím účastníků a může jich být až šest. Aby ale na stole neleželo zbytečně tolik desek, pak stačí vždy mít na stole aktuální a tu budoucí. Ze stran ji orámují menší plány – deska démonů se třemi balíčky karet a deska požehnání s žetony. Po stranách dostanou svůj prostor hromádky žetonů zásahu, lektvarů, výdrže a vůle.

To nejdůležitější ale nastane potom a všichni se na to těší. Každý z hráčů si totiž musí vybrat postavu, přičemž každému hrdinovi náleží jedna speciální deska. Tu zaplní žetony výdrže a vůle podle určeného startovního počtu. Nechybí ani stupnice životů, které jsou pro všechny stejné a jejich ukazatel začíná vždy na políčku deset. Do začátku dostanou hráči dvě kostky a figurku. Pravou část desky zaplní kartami schopností a rozloží na ně barevné kameny.

Hráči se v partii střídají na tahu a v tom prvním každý nasadí svého hrdinu na začátek cestičky. Ta vede krajem a postupně je přivede k hrozivým výzvám. Při tom aktivní hráč má na výběr tři aktivity – pohyb, boj a odpočinek. Tou hlavní možností je samozřejmě hned ta první, která ale probíhá trochu specificky.

Hrdina se přesune vždy na první pozici ze všech postaviček. Pokud už na čele je, pak provede pouze jeden další krok kupředu. Tak je zaručeno, že se tým hrdinů musí vypořádat se všemi políčky, které je na cestě čekají a žádné nelze přeskočit.

Každé políčko pak má dole v oušku jednu nebo více ikon, které dávají jasně vědět, jaké úrovně příšer zde na hráče čekají. Při vstupu na novou desku se vždy objeví pět sad (jedné nebo více karet) démonů, které jsou rozloženy na plánu. Hráč si pak může vybrat jednu z nich a jak hrdinové postupují vpřed, vždy se zvolená sada zase doplní. Tak každý z účastníků má při pohybu vždy na výběr z pěti sad.

Musí si tedy jednu z nich vybrat a tím určit, kteří démoni jej budou pronásledovat. Položí si jejich karty nad plán svého hrdiny. V dalším kole se může opět posunout a získat nové protivníky, nebo se pustit do boje.

Hrdinové před samotným soubojem mohou využít lektvary a poté už rovnou hodí kostkami. Jednotlivé příšery mají na svých kartách uvedené hodnoty, kterými lze nepřátele zasáhnout a přiřadit tak na ně kostku. K poražení má ale hráč pouze jeden pokus a všechny příšery, které jeho snahu přežijí, dostanou šanci na odvetný útok a uberou hrdinovi špetku života. Ten může ale k vykrytí použít body výdrže.

Za poražené obludy dostanou hráči odměnu v podobě předmětů, jejichž povaha už je dopředu naznačená v levém horním rohu. Samotný předmět se pak nachází na zadní straně příšery, stačí tedy kartu otočit a položit stranou, protože jej není možné hned vybavit.

Kromě toho si hrdinové poznačí také získané body zkušeností z pravého horního rohu. Právě s jejich pomocí ihned posouvá kostičky ze schopností směrem nahoru a tím uvolňuje karty. Teprve taková karta, která už není zamčená žádným kamínkem, je dostupná. Lze tak získat navýšení vůle a výdrže.

Místo boje a pohybu si mohou hrdinové odpočinout, doplnit tak body výdrže a vůle zpět do svého maxima. Především je ale toto chvíle, kdy lze připravené karty předmětů obléct, ale musí za to zaplatit barevnými kostičkami získanými z vylepšení schopností.

Napříč jednotlivými dějstvími se hrdinové dostanou až k branám Sancta. Jeden z nich bránu prolomí a ostatní se mohou přidat. Jakmile jsou všichni v katedrále, zjeví se pán démonů a všechno rozhodne jedna obrovská závěrečná bitva. Malthazar útočí s pomocí linie karet, některých skrytých a hrdinové jej potřebují porazit. Vyhrává ale jen ten, kdo závěrečnému bossovi zasadí poslední ránu.

Pššt, neříkejte to nikomu, ale Sanctum je převlečené stolní Diablo. A právě pro fanoušky této fantasy rubačky je hra určena. Je to srdcovka, ve které celou dobu bojujete, sbíráte předměty, odemykáte schopnosti jen proto, abyste na konci ukázali, co ve vás je. Tady ale nejde jen o vás, ale musíte nakonec porazit i ty ostatní, kteří s vámi sedí u stolu.

Jenže ve hře není prakticky žádná interakce, a to je pro někoho hodně bolestivé. Hráči sedí u stejného stolu, prožívají dobrodružnou hru, ale každý za sebe se svými monstry. Má to ale také jeden pozitivní dopad – celou partii je možné snadno hrát ve dvou. Je pak velkou otázkou, na kterou asi nikdo nezná odpověď, jestli by zážitek nebyl lepší ve spolupráci všech účastníků.

Mohlo by Vás zajímat

4

karetníkoooperativnírecenze

Recenze: God of War – Kratos z kartonu

Naštěstí ale samotné dobrodružství je zajímavé a zábavné. Hráči postupují po plánu vpřed a mohou si vybrat, která monstra jim zahradí cestu. Potom si dokonce mohou vybrat i chvíli, kdy se s nimi utkají a načasovat to tak, aby se mohlo kostkami podařit vytvořit co největší kombo. Důležitá je ale hlavně taktická volba samotných nepřátel.

Samotné bitvy jsou opravdu jednoduché a zahrnují vlastně jen hod kostkami. Těmi ale právě díky odemčeným dovednostem lze manipulovat, což přináší hráčům alespoň nějaké volby. Najednou si nepřipadají jen ponechaní napospas štěstí. Výborný je také následek bojů, tedy systém vylepšování, který je rozhodně originální. Posouvání kostiček a jejich utrácení za vybavení se neomrzí.

Celé hře dominuje snaha udržet vše jednoduché, logické a smysluplné. Díky tomu si hráči mohou užívat hru a neřešit zbytečné otázky v pravidlech. To také umožňuje provádění rychlých tahů, které nakonec vedou k rozumné herní době kolem devadesáti minut.

Zásadním problémem je variabilita. Ačkoliv monstra se pokaždé trochu liší a hráči tedy mají odlišné vybavení, schopnosti jsou pokaždé stejné. A celkově tak dojem partie není příliš odlišený. Podobnost znamená, že by vás hra mohla omrzet. Naštěstí jednotliví hrdinové jsou jiní, takže si lze postavy prostřídat.

Grafika je evidentně inspirovaná Diablem a je velmi úspěšná. Zpracování je parádní a z něj na hráče dýchá temná atmosféra. Ve hře jsou sice miniatury, ale tím hlavním jsou ilustrace.

Sanctum není zdaleka dokonalou hrou. Ačkoliv je tam vidět velmi solidní potenciál, zásadním problémem je variabilita. Nedostatek hrdinů, monster a schopností dohromady vytváří mix, který si zahrajete několikrát, ale pak už se ke hře nemáte chuť ani důvod vracet. Sanctum bohužel nemůže dosáhnout na nejvyšší hodnocení, ale pro fanoušky Diabla by se stejně mělo jednat o povinný nákup.

Recenze: Sanctum – peklo je jen jedno

Sanctum je hrou, ve které byste měli soupeřit, ale při tom nemůžete nijak ostatní ovlivnit a to je velký problém. Hra zůstává solitérem, jako byste seděli u televize. Jde jen o to, jak si sami dokážete kontrolovat monstra a porážet je. O úspěšnosti bojů rozhodují kostky, ale i jejich výsledky lze manipulovat. Ještě větším problémem je ale nedostatečná zásoba komponent tak, aby partie byly od sebe dostatečně odlišené. Hrdinové se opakují, monstra za chvíli taky, a pak už je hra prostě stejná. Sanctum je skvělým dárkem pro fanoušky Diabla, kteří si ji oblíbí i přes některé problémy. Celkovému hodnocení by ale určitě pomohlo rozšíření.

Klady:

+ možnost upravovat hody kostkou
+ chytré vylepšování hrdiny
+ napínavý průchod kapitolami
+ grafika
+ jednoduchost

Zápory:

- žádná interakce
- nízká variabilita
- hodně o náhodě

3