Temnota je všudypřítomná. Jednou jsem se nechal unést honem na kořist a dostal jsem se příliš daleko od menhirů, které jsou naším jediným světlem v krajině. Šero najednou nahradila tma a pocit nebezpečí. Vidění se mi rozostřilo. Doklopýtal jsem zpět do bezpečí s pocitem, že jsem unikl smrti z lopaty. Teď jsem slyšel o skupině, která se prý chystá na výpravu za hranice světla. Blázni. Zkoušel jsem je přesvědčit, ale nedají si říct. Nikdo z nich se nevrátí.
Podobní blázni budou i hráči, kteří se v deskové hře Tainted Grail: Pád Avalonu pustí do dramatické kampaně. Za vznikem této zábavy stojí dvojice designérů Krzysztof Piskorski a Marcin Świerkot, kteří vše ladili pod dohledem společnosti Awaken Realms. Hra zaznamenala obrovský úspěch na serveru Kickstarter, kde lámala rekordy a vybrala neuvěřitelných šest milionů dolarů (téměř 42 tisíc hráčů!). Další se ale mají možnost připojit i nyní, protože díky společnosti Albi vychází v češtině verze klasická verze hry (bez Kickstarterových bonusů).
Opravdu velká krabice nabízí na víku pohled na jeden z menhirů, u jehož nohou leží nejspíš jeden z hrdinů. Probodený mečem. Uvnitř není žádný herní plán, ale místo něj tu jsou velké karty lokací, mezi kterými hráči najdou tu startovní. Sem postaví startovní menhir, do jeho základny položí minci odpočítávající jeho vyhasnutí a místo obklopí dalšími čtyřmi kartami, se kterými lokace sousedí. Připraví balíčky jednotlivých střetnutí, tajemství, předmětů a všechny žetony. Podle zvolené kapitoly sestaví také potřebnou hromádku událostí.
Hráči si vyberou každý svého hrdinu, získají jeho startovní (a stranou i rozšiřující) balíčky boje a diplomacie a figurku postaví na středovou kartu s městem Cuanacht. Hlavně ale každý z členů výpravy dostane desku svojí postavy, do jejíhož středu je vložená oboustranná kartonová karta. Ta nabízí informace o výchozích schopnostech a startovních zdrojích. Ty si hráč označí s pomocí červených kostiček – po stranách je šest vlastností, každá se dvěma úrovněmi. K tomu každý hrdina eviduje počet cenností, pokrmů, bodů zkušeností i pověsti, a ještě k tomu také množství čar, které má k dispozici. Po straně je také spojená stupnice zdraví, výdrže a hrůzy.
Na začátku každého dne hráčům odtikává čas a odpočítává tak vyhasnutí menhirů. V základnách jednotlivých objevených soch tak hráči poníží hodnotu mincí o jedna. Pokud by menhir dosáhnul hodnoty nula, jeho světlo vyhaslo a všechny lokace v jeho okolí (osm sousedících karet) se ponořily do tmy (je třeba je odstranit z plánu). Za svítání je ale hlavně odhalena nová událost, která může nejen přinést nějaké podmínky pro celý den, ale také úkol, který musí družina splnit.
V počátku každé kapitoly na hráče ale čeká spíš ta příjemnější část dne, ve které mohou hráči utrácet své body výdrže. Všechny akce lze provádět buď samostatně (a tím obsáhnout více prostoru) nebo jako skupina (a být lépe připravení na případná útočná překvapení). Hrdinové a jejich figurky se mohou tak pohybovat po lokacích, prozkoumávat je nebo aktivovat jejich specifické akce. Klasickým průzkumem si hráči zpřístupní zadní stranu karty, která je odkáže na nějaký verš (odstavec) v knize příběhů.
Ta je spojená kroužkovou vazbou a uspořádána přehledně podle čísel lokací. Hráč si ihned na začátku průzkumu přečte odstavec, který přibližuje atmosféru daného místa a poté na základě svých přání, plánů nebo pocitů musí vybrat z možností, které mu deník poskytuje. Každá je úplně jedinečná, některé se větví, jiné vedou k boji, příště hráči postupují i přes několik odstavců a musí házet kostkou pro úspěch se zapojením vlastností své postavy.
Vždy to ale zahrnuje nějaké to čtení a napětí z objevování světa. Často takové zkoumání a správné rozhodnutí znamená, že hráči navždy pozmění svoji pozici v příběhu. Proto si na papírovém listu evidují s pomocí křížků různé příznaky, na které se další průběh partie může odkazovat a na základě toho jim zpřístupnit jiné odstavce, o kterých se dobrodruhům na začátku kampaně ani nesnilo.
Hrdinové postupně využívají svoje akce, utrácí body výdrže a dřív nebo později je potká duel. K tomu využijí odpovídající balíček (boje nebo diplomacie), ze kterého si vezmou tři karty a jedinečným způsobem s nimi vytváří takzvané řetězy. Propojují ikony na hranách karet a ty, které se spojí, přinesou nějaký efekt. Po zahrání dostane protivník šanci provést svoji schopnost, a tak se všechno střídá, ubíráním životů nebo posouváním se po stupnici přesvědčování, až duel skončí úspěchem nebo zklamáním.
Když hrdina ztratí bod života, má to dopad i na jeho ostatní stupnice. Jejich maximální hodnota se tak sníží a hlavně se upraví počet akčních bodů, které může hráč v kole využívat. Nemusí je ale chtít použít všechny, protože by se tím jeho postava stala vyčerpanou a nemohla by se do příštího kola plně vyléčit. A tak raději hráči obvykle končí dva body před koncem stupnice a ty poslední dva body si schovávají jen pro momenty, kdy opravdu jde o čas.
V každém kole musí ale hrdinové také hlídat svůj stav jídla, protože na konci každého dne musí hráč jednu kostičku použít, aby neztratila sílu (a akce) do dalšího dne. Obvykle si tak hráči své body výdrže obnoví naplno (při vyčerpání pouze na čtyři), vyléčí si jeden bod života a hrůzy, dostanou šanci vylepšit postavu a na základě své lokace se mohou dočkat také nějakého snu nebo noční můry. Ty s sebou přináší indicie, zážitky, ale mohou také znamenat navýšení stupnice hrůzy.
Partie pokračuje plynuje dalším dnem. Hráči postupně plní úkoly, které jim dávají karty z balíčku událostí a posouvají je kupředu dějem. Kapitola pak končí, jakmile to hráčům řeknou právě tyto karty.
Hra Tainted Grail sleduje příběhy nepravděpodobných hrdinů, kteří měli prostě více odvahy než ostatní. Cítili se ukřivdění a vydali se hledat a pomoci svým mistrům. Každý však kromě odhodlání a speciální dovednosti (kterou lze využít za bod jako akci) dostal do vínku také nějaké trauma, které mu hází klacky pod nohy v nějaké životně důležité činnosti.
Samotný průběhu a mechanismy hry jsou v podstatě jednoduché a tomu odpovídá i příručka s pravidly. Většina děje, voleb a týmové taktiky se pak odehrává v samotném příběhu. Výjimkou jsou rozhodnutí o tom, jestli prozkoumávat svět samostatně nebo ve skupině. Tam si musí členové týmu dobře zvážit výhody a potíže obou možných přístupů.
Neméně důležitá je ale správa zdrojů, a hlavně sledování stavu menhirů. Ty jsou ostatně jedním z ústředních motivů a tematicky nejsilnějších prvků celé partie. Obrovské sochy, které ozařují své okolí a zahání strašlivou Divnotu, jsou jediným způsobem, jak prozkoumávat více světa. Jenže zažehnout takový nový objevený menhir vyžaduje spoustu energie a surovin.
Se zmiňovaným průběhem úzce souvisí fakt, že v partii je hromada čtení. Díky tomu, že je vše v našem rodném jazyce, je průchod texty hladký. Přesto doporučujeme (stejně jako autoři v pravidlech) zvolit si na čtení pouze jednoho hráče.
S tím ostatně souvisí i jedno varování. Tainted Grail není pohádkou, ale drsným zážitkem, ve kterém si spisovatelé neberou servítky a občas si při čtení připadáte jako v seriálu od HBO. Krví a děsivými zážitky se tu nešetří a vlastně už samotné téma červené smrti a jejího zpracování je děsivé. Pokud si ale zvolíte dobrého kronikáře (jak mu pravidla říkají), pak může tyto sporná místa při čtení vynechat či upravit a tím hru zpřístupnit i citlivějšímu publiku. Je ale pak jasné, že změní vyznění i dopad celého příběhu.
Na druhou stranu je třeba dodat, že samotní autoři vybízejí k podobným změnám v hratelnosti. On totiž Tainted Grail není ničím jednoduchým a prohra je zde na denním pořádku. Pokud to někomu vadí, může si místo toho upravit podmínky a užít si celých patnáct kapitol v jednodušším příběhovém režimu.
K příběhu je ale nutné říct ještě jednu věc – je ohromný! Nejen jeho průběhem, ale také rozsahem. Kniha příběhů je obrovská a díky tomu se herní doba celého boxu snadno dostane přes třicet hodin. Záleží samozřejmě na jednotlivých skupinách, jak pečlivě sledují dějovou linku nebo se snaží objevovat. Čas jim ale nedovolí se věnovat průzkumu úplně v klidu.
Ale jednotlivé kapitoly se pohybují obvykle kolem dvou hodin, což je ideální. Je dostatečně dlouhá na to, aby vás příběh pohltil, ale není zase utahaná. Hráči dostanou šance na uložení nejen mezi příběhy, ale občas i v jejich průběhu. Samotné uložení hry je opravdu jednoduché, stačí jen opsat stavy postav i světa do přiloženého bločku, a pak už všechno sbalit. Každý hráč si pak ponechá svůj majetek v separátním pytlíku.
Hlavní náplní Tainted Grail pak je samozřejmě pocit z neustálého objevování něčeho nového. Hráči tu mají neustálý pocit volby, protože každá lokace jim skýtá absolutní volnost. K pocitu objevování pak přispívá i balíček tajemství nebo v příbězích zakódované odkazy na knihu tajemství.
A pak hráče neustále láká vylepšování postav, pokud nasbíráte dostatečný počet bodů zkušeností. Ty lze utratit nejen za dodatečné body vlastností, ale především právě za karty, které hrdinů dodají další schopnosti. Důležitým platidlem kromě zkušeností je pak i pověst, která hráčům může odemknout nebo naopak zavřít některé dveře v rámci vyprávění.
Obtížnost se upravuje podle toho, kolik hráčů se partie účastní. Tomu odpovídá především základní hodnota dnů, které zbývají do vyhasnutí zažehnutého menhiru. Při tom je hra vynikající v libovolném počtu, přičemž s větším počtem hrdinů je samozřejmě kromě zážitku důležitá také koordinace snažení všech účastníků.
Hra obsahuje poctivý úvodní scénář, který všem zájemcům ukáže základní mechanismy. Je určený ale pouze pro jednoho účastníka, zatímco ostatní mohou buď sledovat nebo číst textový návod. Není v něm prostor pro žádné rozhodování, vše je od začátku do konce pevně dáno a hráči si tak vyzkouší objevování, boj, diplomacii i vyčerpání. To všechno díky speciálnímu tutoriálovému balíčku, který není tak jednoduché najít.
Na rozdíl od toho, co vám pravidla říkají, došlo při kompletaci hry k chybě a horní karta je otočená obráceně, takže hledejte text Uložená střetnutí. Ony celkově karty nejsou nejlépe seřazeny a třeba balíček tajemství si budete muset podle čísel poskládat sami (ačkoliv to je jen proto, aby se vám v budoucnosti lépe hledaly čísla, na která vás odkáže nějaký příběh).
Zpracování je parádní. Je vidět, že autoři mysleli i na detaily. Například při průzkumu oblasti nemusíte vůbec otáčet kartu lokace, protože to často znamená odstranit několik figurek, třeba i menhir. Místo toho i kniha příběhů na začátku bloku nabízí zopakování všech textů. Výjimkou jsou podmínky pro zažehnutí menhiru. Pravidla jsou jasná. Grafika karet lokací na sebe navazuje, oboustranné desky hrdinů fungují skvěle a miniatury hrdinů (a velké menhiry) jsou pak už jen tou závěrečnou lahůdkou. Potěší, že i český překlad je výborný a najdete v něm pouze málo překlepů nebo chyb.
Pořízením hry Tainted Grail: Pád Avalonu si na sebe ušijete pořádný bič, protože není lehké odolat touze vracet se do tohoto světa a objevovat jeho další tajemství. I přes nezanedbatelnou cenu se ale koupě vyplatí. V poměru hodin zábavy, které dostanete za investované finance, je hra na tom velmi dobře. Musíte mít ale na mysli, že opakované hraní asi nebude to, po čem se někdo vrhne. Příběh Tainted Grail zažijete jednou, bude ve vás rezonovat, ale přesto není příliš důvodů, proč kampaň hrát znovu.
PS: Tedy do té doby, než (snad) v češtině vyjdou i další pokračování, které byly součástí kampaně Kickstarter. Lokalizace těchto dvou stejně masivních boxů ale v době vydání recenze nebyla ohlášena, proto se jedná zatím jen o naše přání.
PPS: Shodou okolností se teď svět kulturních zážitků přesytil světem z doby krále Artuše. Nezávisle na sobě se nám tu sešly seriály Cursed, Wizards: Tales of Arcadia a nyní deskovka Tainted Grail. Náhoda?
Více o hře.
+ pocit neustálého objevování
+ zajímavý mechanismus boje a diplomacie
+ menhiry a osvětlení okolí
+ větvení v knize příběhů
+ překlad
+ opravdové dobrodružství
+ rychlé ukládání a příprava
+ volnost v lokacích
+ nutnost kooperace
+ kvalitní i jako sólový zážitek
- drsný a krvežíznivý svět může někomu připadat až příliš brutální
- řazení karet vám ztíží vstup do první partie
