Recenze: Tranquility – když se klidné moře rozbouří

Nejsem si jistý, že je to správné rozhodnutí. Vydat se na zdánlivě klidné moře úplně bez zkušeností na lodi, jejíž název znamená v překladu klid a doufat, že k nám budou bohové moře shovívaví. A to vše jen kvůli příslibu, že někde tam za obzorem, na otevřeném oceánu, se ukrývá ráj. Místo, kde budeme šťastní navěky.

Loď houpající se na vlnách se jmenuje Tranquility a na její palubě jsou i hráči. Novinku vytvořil James Emmerson a vydala ji firma BoardGameHub. Jak už to taky bývá, u zrodu všeho stála úspěšná kampaň na Kickstarteru. Ilustracemi komplet doplnil Tristam Rossin a nyní se šíří po souši v Evropě díky společnosti Esdevium Games.

Celé moře se ukrývá v malinké krabičce naplněné až po okraj. Hráči z ní vyloví karty, vytřídí rozšíření rozbouřeného moře, a především karty okraje. Z těch nyní vytvoří na stole čtverec a ohraničí tak uvnitř herní plochu o rozměrech šest krát šest polí. Poté připraví dobírací balíček osmdesáti karet ostrova a rovným dílem si tuto hromádku mezi sebe rozdělí. Ze své sady si pak každý dobere svých startovních pět karet a teprve poté přimíchá do balíčku jednu startovní kartu.

Hráči se střídají ve vykládání karet z ruky. Místo toho mají možnost se vzdát svého tahu, pouze zahodit dvě karty a dobrat si zpět do pěti částí mapy. Většinu času ale budou rozšiřovat obzory na mapě o 36 pozicích. Ačkoliv kartu mohou položit na libovolnou z pozic, pořád takové položení karty má svoje jasná pravidla. Po celou dobu totiž hodnoty musí dodržovat vzestupnou řadu postupně zleva doprava a odspodu nahoru. Pokud by přikládaná karta měla porušit toto pravidlo, nelze ji přiložit.

Jenže to není všechno. Kdykoliv hráči přikládají část mapy, která sousedí s jinou kartou, musí zaplatit rozdíl mezi čísly natištěnými na těchto kartách. Výhodné je pak vykládat kartu hned mezi dva sousedy, protože v takovém případě si hráč může sám vybrat, který rozdíl se použije. Po celou dobu ale nesmí hráči mezi sebou komunikovat ani si nijak sdělovat identitu karet, které právě oni drží v ruce.

Dříve nebo později se jednomu z členů týmu objeví v ruce startovní karta. Ačkoliv ji mají v balíčku všichni, jen jeden ji může přiložit do levého dolního rohu rámečku. Právě a jen v tuto chvíli si mohou hráči vyměnit nějaké informace a plány (ale stále nesmí jmenovat konkrétní své karty) a především se dohodnout, kterých osm karet dohromady chtějí zahodit. Každý může přispět z ruky libovolným počtem karet.

Ať už si vybrali hráči jakoukoliv akci, na konci kola si vždy doberou ze svého balíčku zpět do pěti karet. O co v téhle hře hráčům jde je docela jasné. Nemohou vyhrát jinak, než pokud při dodržení postupky úspěšně zaplní všechna místa a ještě navíc na úplný závěr vyloží kartu konce.

Tranquility je název, který k této hře skvěle sedí. Není to totiž pouze název lodi, ve které se hráči snaží přeplout záludný oceán, ale také označuje ticho a klid, který po většinu partie bude u stolu vládnout. Je totiž další v řadě mlčících her, které se poslední dobou těší velké oblibě, jak dokazuje popularita The Game (to je opravdu název hry).

Ono i v tichu se dá najít dost taktiky, a to především v tom, jak se hráčům podaří sladit svoje kroky a představy o tom, jak by se měla mapka plnit. Je jasné, že s dalšími partiemi se představa hráčů o ideálním rozložení čísel zlepšuje a celá hra je pak řízená hlavně tím, jak dobře jim chodí karty do ruky.

Základní verze ale nemusí být nutně vše, co vám partie nabídne. Stačí přimíchat karty rozšíření rozbouřené moře (Stormy Seas), které přidá do hry různé nástrahy. A právě tohle je rozdílový přídavek, který z ní dělá opravdu jedinečnou a lepší zábavu, než je konkurence. Rozeklané kameny blokují některé řady, do kterých se pak nedá vůbec hrát (tým v každém tahu kartu posouvá do jiné řady), příšery ničí karty a hráči je musí znovu nahrazovat novými, zatímco karty bouře omezují počet karet v ruce nebo dále ovlivní schopnost pokládat na mapu nové části.

Díky těmto novým kartám a neustálému tlaku se hráči nemohou jen řídit nějakým vzorem, na který si zvykli. Musí se umět vyrovnat s překvapeními a nebezpečnými dílky, které sice nemusí hned zahrát, ale pak jim zabírají místo v ruce a snižují výběr. Počet přidaných karet z rozšíření ovlviňuje obtížnost hry.

Mohlo by Vás zajímat

4.4

recenze

Recenze: Khora Zlatý věk – civilizace v rozkvětu

Jedinou výtkou, která se v našich dotaznících objevovali, jsou prostorové nároky hry. Ale každý trochu větší stůl se s tím snadno popere, jen to nebude hra na cesty, což je trochu škoda s ohledem na velikost krabičky. Ale s tím samozřejmě souvisí i správa a rozložení karet, pro které na začátku je třeba dobře připravit rámeček. A ani tak nemají vždy hráči jednoduché udržet karty na místě, pokud je zahrají někam do prostoru na volnou souřadnici.

Díky tomu, že jde hlavně o komunikaci a schopnost správě rozložit karty, aniž by se hráči dostali do slepé uličky, zdá se důležité mít v partii více účastníků. Ale stejně tak dobře může Tranquility fungovat jako sólová zábava. S množstvím hráčů se pojí komplikace v komunikaci. Průběh je krásně rychlý a umisťování karet nemusí trvat víc, než nějakých dvacet minut. I to může být jako porce mlčení pro někoho příliš.

Hra se může pyšnit velmi zajímavou a netradiční grafikou, která dělí kartu na dvě poloviny, den a noc. Ty jsou využité v jedné z dalších doplňkových variant, které jsou v pravidlech zmíněné a dále zvyšují znovuhratelnost. Jen je trochu škoda, že na sebe karty více nenavazují a netvoří tak vizuálně úplně jednotný celek. Samotné jednotlivé obrázky jsou ale pěkné, a to platí hlavně pro zmiňované rozšíření, když do něj zasáhnou monstra a nečekané události.

Tranquility je hrou, ve které jde o tichou spolupráci. Hráči se nesmí vůbec radit, ale společnými silami plnit mapu a objevovat tak cestu pro svoji loď od začátku do konce. Pokud chcete výzvu, ve které máte společný cíl, ale nevadí vám mlčet, pak je Tranquility aktuálně nejlepším řešením. Může za to hlavně velká nabídka rozšíření, která hru výrazně ztěžují oproti základní verzi.

Recenze: Tranquility – když se klidné moře rozbouří

Tranquility je hra, jejíž průběh je opravdu tichý a klidný, jako mořská hladina. Hráči mezi sebou po většinu času nesmí komunikovat, ale přesto musí hrát karty v naprostém souznění. Zní to bláznivě, ale protože karty mají čísla a jejich pořadí musí být postupné, tak má celé snažení jasně daná pravidla. Jen je musí mít všichni na paměti a v ruce potřebují ve správnou chvíli správné karty. Kromě základní verze je ale v krabičce také řada nápadů na rozšíření a výrazné navýšení obtížnosti, které i přes ne úplně dohromady ladící grafiku dělá z Tranquility podle nás zatím nejlepší hru tohoto žánru.

Klady:

+ rozšíření
+ další varianty
+ rychlá partie
+ tým se postupně zlepšuje

Zápory:

= dvacet minut mlčení= grafika karet se nespojí v jeden celek= hra potřebuje hodně prostoru

4