Malý brýlatý kouzelník si protřel čočky. „Kde je ten troll,“ zeptal se písklavým hláskem. Odpověď dostal, ale ne od svého průvodce, který kamsi zmizel. Nedaleko se ozvala ohlušující rána a drolící se kamínky z kamenného kyje mu pokryly rozcuchané vlasy.
Muž začal horečnatě listovat svým malým bločkem. Při tom jej podivně přibližoval a zase oddaloval, jako by se snažil přečíst, co je tam vlastně napsané.
„Ahem..,“ odkašlal si kouzelník. Tím ale znovu přitáhnul pozornost trolla. Na malého čaroděje čekalo hned několik současných zážitků – z několikacentimetrové vzdálenosti mu troll zařval do tváře tak hlasitě, že mu zalehly ušní bubínky. Současně mu na obličeji přistála hromada odporně mastných slin, které strašně páchly. Dezorientovaný malý mužíček se sesunul k zemi, poražen..
Věřte tomu, nebo ne, ale ne všichni hrdinové jsou takoví, jaké je známe z pohádek. Někteří jsou kulatí, jiní zase špatně vidí. To z nich ale nedělá o nic menší bojovníky a nijak to nepoznamenalo jejich odvahu. Té mají na rozdávání. Možná víc, než jejich po zuby ozbrojení a svalnatí kolegové.
Jenže tentokrát si vybrali špatnou jeskyni. Není plná potkanů, vzteklých psů a zubatých zajíců. Tady se ukrývá mnohem víc. Nebezpečí, které tu číhá už desítky let. A na vás je, abyste ty trouby dovedli až do horoucích pekel třetího podlaží a umožnili jim zažít souboj, na který čekali celý život. Souboj se závěrečným bossem..
Tohle všechno a ještě mnohem víc nabízí v čarovné krabici hra Dungeon Fighter. Jejím vydavatelem je firma Heidelberger Spieleverlag, která si pro nás připravuje neustále nějaká překvapení. Po výletu do stok v Sewer Pirats (recenze), rozdávání dárků v GiftTrap (recenze) a návštěvě královské hostiny v Das Letzte Bankett (recenze) se vydáváme do temných, chladných a mokrých jeskyní. Ale ani tentokrát to nebude jen tak ledajaká výprava.
Dungeon Fighter je dílem trojice autorů Lorenzo Silvy, Aureliana Buonfina a Lorenza Tucciho Sorentina, autoři hry 1969 (recenze). Na správnou cestu toho, že se hra nebude brát zrovna vážně, vás navedou bezpečně ilustrace, které vytvořil Giulia Ghigni. Kromě Heidelberger Spieleverlag má hra ještě amerického distributora – Cranio Creations. U nás ji můžete koupit na specializovaných internetových obchodech, třeba na Fantasyobchodu.
Tyhle náznaky humoru jsou patrné už z víka krabice. Na červenobílém terči jsou nakreslené postavy hrdinů i jejich protivníků. Vyhublý frajer se sekerou, stařičký čaroděj s brýlemi nebo bláznivý přikrčený zloděj. I ti vás vítají s otevřenou náručí a nabádají k tomu, abyste otevřeli krabici a podívali se, co se ukrývá uvnitř.
Tím nejdůležitějším pro vás bude herní plán. Ten má naprosto netradiční tvar pěti soustředných kruhů s puntíkem uprostřed. Tohle bude váš terč určující, jestli rána zasáhla nepřítele. To by ale nebylo ještě nic neobvyklého, z kruhu však vystupuje čtveřice kostí (ano, čtete správně!) a v desce je náhodně rozmístěno několik děr. Celá deska je sestavitelná ze čtyř částí a kromě děr na ní najdete také sedící mouchy a číslice označující sílu zásahu. Čím blíž ke středu, tím silnější vaše trefa bude.
K plánu patří jeho další součást – celkem dvanáct kostek. Tři z nich jsou barevné červená, zelená a modrá, zbylých devět je bílých. Hráči pak využijí také šest černých figurek, kterými označují množství životů svého hrdiny. Poslední červená figurka označuje zdraví příšerek.
A pak jsou tu kartičky různých velikostí a tvarů. Ty větší nám představí portréty jednotlivých hrdinů stojící v brance s visutým obloukem nad hlavou. Ten naznačuje puntíky počet životů a v levém dolním rohu obsahuje speciální schopnosti. Kartiček je celkem devět a desátá pouze s číslicemi patří samotným monstrům od chvíle, kdy je potkáte.
Ještě důležitější jsou ale další kartičky s hnědým pozadím. Ty představují jednotlivé jeskyně, které mohou vaši hrdinové navštívit. Jsou zde dvě oboustranné kartičky pater, z nichž využijete vždy pouze dva obrázky, a už samy o sobě nabízí dostatečnou variabilitu. K tomu ale navíc máte čtveřici kartiček bossů. Z nich vždy pouze jeden bude čekat na konci dungeonu a vytvářet tak finální, třetí patro.
Hromádce vycvakávacích žetonů vévodí karta truhly, ale máte tu také žetony pro speciální schopnosti a především pak půlkruhové žetony jizev. Vaši hrdinové si totiž svůj status oslavovaných mužů musí vysloužit. Za každé zranění, které v boji utržíte, vám klesne počet životů a s jeho úbytkem se také budou zhoršovat vaše schopnosti. Některé z nich tak postupně budete překrývat dílky jizev.
Na závěr jsme si nechali tu nejdůležitější věc, respektive dva druhy komponent, které spolu úzce souvisí. Máme na mysli především hromádku více než stovky karet. Ty se napůl spravedlivě dělí na příšery, které se vám postaví do cesty, a předměty, které vám ve vašem dobrodružství pomohou. Nechybí ale ani čtyři karty závěrečných bossů. Teprve ty určí, s kým se vlastně v závěrečné místnosti potkáte.
Tahle hromádka karet by normálně ležela jen tak na stole vedle plánu a čekala, až odsud začnete náhodně odhalovat příšery. Jenže tentokrát je všechno jinak. V rámci podpory tématu v krabici najdete také kartonovou věž, kterou složíte podle několika jednoduchých kroků uvedených v návodu. Věž má pět pater a střechu a bude sloužit pro uložení rozdělených karet a také žetonů zlata, které padá z příšer a my ho zapomněli zmínit.
Právě touto věžičkou zahájíme také přípravu samotné partie. Karty příšer mají zadní strany rozdělené do čtyř barev podle obtížnosti. A vy si můžete zvolit pro svoji partii svou vlastní náročnost. V pravidlech jsou doporučené rovnou tři úrovně. Čím lehčí hra, tím méně bodů ale dostanete v případě úspěšného dokončení celé hry.
Podle zvolené náročnosti nalosujete náhodné karty od daných barev a rozmístíte je do jednotlivých pater věže. Stejně jako dungeonem, i věží budete postupovat shora dolů, takže na úplně nejvyšší patro pod střechou položíte karty zelené, pak těžší žluté, modré a úplně na konec ty červené. Spodní přihrádka slouží k uskladnění zamíchaných karet vybavení a proto je také vyšší, protože bude držet větší hromádku karet. Úplně nahoru na střechu položte hromádku zlata a věž je připravena k tomu, aby na vás začala chrlit protivníky.
Do středu stolu pochopitelně umístíte herní plán a všechny zbylé žetony položíte blízko něj. Na kartičku truhly, která označuje společný majetek hrdinů, položíte jednu bílou kostku a dva žetony zlata. To je vaše počáteční jmění.
Hráči si sami pro sebe vyberou jednoho hrdinu. Vezmou si jeho kartičku a černou figurkou označí na stupnici maximální počet životů. Všichni do jeskyně vstupují veselí a zdraví. Však ono je to brzy přejde, uvidíte. To víte, optimismus začátečníka. A tohle jsou opravdoví zelenáči, jak poznáte z obrázků.
Nejdůležitější je ale příprava samotného prostředí, do kterého se vypravíte. Tu tvoří náhodně natočené karty dungeonů, k nim je pak přiložená karty úrovně s bossem. Na jejím konci je ale sestup do úplně poslední místnosti, kde na vás čeká vylosovaná karta. Všechny patra položíte vedle sebe tak, aby na sebe logicky navazovali, a na vstupní políčko položíte žeton označující vaši družinu.
My vlastně dosud vůbec nezmínili, že Dungeon Fighter není hra, ve které spolu budete soupeřit. Do jeskyně vcházíte jako kamarádi a parťáci, a tak se musíte také chovat. Přežití všech závisí na rozhodnutích každého jednotlivce, ale především na jeho šikovnosti. Pokud dává Dungeon Fighter na něco opravdový důraz, pak je to právě vaše šikovnost.
A jak taková partie vlastně probíhá? Hráči kolem stolu se nestřídají na tahu. Jejich společným cílem je přežít cestu do centra labyrintu chodeb. Jako nezkušení dobrodruhové to nebudou mít jednoduché a kromě síly budou potřebovat i pořádnou dávku štěstí.
Za skupinu hraje její velitel, kterého si společným rozhodnutím (možná hlasováním) na začátku vybrali. O pohybu rozhoduje on, ale pochopitelně se může s členy skupinky poradit. Hlouček hrdinů představuje na kartách pater dungeonu malý, šestihranný žeton se symbolem oka.
Parta se může pohybovat vždy pouze po směru šipek. Na začátku každého patra si může vybrat jednu ze dvou cest. Každá vede přes nějaké místnosti až do cíle. Občas je jedna cesta kratší, ale o to těžší zase může být. Je pouze na rozhodnutí skupinky, kterým ze dvou (nebo třeba i tří) směrů se vydá. Přesun končí ve chvíli, kdy dorazí do další místnosti, případně může zahrnovat i sestup do nižšího patra jeskyně.
Věřte tomu nebo ne, ale i v podzemí jsou obchody se zbraněmi a vybavením. Nikomu se zatím nepodařilo vypátrat, kdo v nich vlastně kromě zabloudivších hrdinů nakupuje. Tahle záhada asi zůstane nerozluštěná, protože většina prodavačů je němých, a pokud už umí mluvit, jsou opravdu hodně nespolečenští a do hovoru byste se s nimi pouštět opravdu nechtěli.
Kromě nich v místnostech narazíte i na fontánu nebo poklady. Vždycky ale předtím musíte předvést, co ve vás vězí. Každou světnici obývá jedna příšera, méně či více strašlivá. A vy ji musíte společnými silami porazit. Hrdinové se tedy rozprchnou a začíná druhá fáze kola – boj. Tady už se účastní hry postupně všichni, ale nejdříve musí pořádně prozkoumat, co že jim to vlastně stojí v cestě za monstrum.
To znamená, že odkryjete nejvyšší kartu ve věži. Tak se postupně propracováváte od základních, jednoduchých nepřátel, přes ty zubatější až po ty opravdu nebezpečné. To poznáte snadno podle patra, ze kterého kartu berete. Jak se balíčky vyprazdňují, dostáváte se stále níž a níž.
A když takové příšeře vstoupíte do jejího bytečku, je pochopitelné, že se rozzuří. Kdo by se také nenaštval, když jí šlápnete svojí špinavou botou na právě zametenou podlahu? A tak se rozhodne vám ukázat zač je toho loket a pořádně vám to nandat. Každá taková karta příšery na sobě nese jméno a typ obludy. U srdíčka je číslo oznamující počet životů, které příšera má. Tuhle hodnotu označíte na ukazateli zdraví nepřítele (destička s čísly od nuly do dvaceti) a na její kartu položíte také případně počet zlatých mincí odpovídající poslednímu číslu v kolečku na kartě monstra.
Poslední číslo, mezi zdravím a mincemi, je počet bodů zranění, které vám svou mohutnou ránou příšera zasadí. Základním přáním hrdinů ale je, aby k tomu vůbec nedošlo. Jenže bohužel pokaždé, když hrdina svým mečem nebo jiným bojovým nástrojem netrefí, dostane právě tolik poškození.
Ale jak zasáhnete příšeru? Budete bojovat. Vy, na rozdíl od hrdinů ve hře, k tomu potřebujete jen a pouze kostky. S jejich pomocí se budete snažit zasáhnout terč a to tak, aby se kostka zastavila na kruhu co nejblíž středu. Jenže díry v něm jsou od toho, aby vám to znesnadňovaly.
Zatím se to zdá poměrně jednoduché, ale co když vám řekneme, že než kostka dopadne na terč, musí se ještě jedenkrát odrazit? Slyšel jsem tam vzadu v publiku nervózní polknutí? Nebojte, to není zdaleka všechno. Čím těžší příšera vás potká, tím těžší hod musíte provést, abyste jí vůbec ublížili. Občas se sice obluda potrhá smíchy při pohledu na vás, jak se o to snažíte, ale to se jako poškození nepočítá. Místo toho budete kostku házet roztočenou, pozpátku, ale na terč ji budete třeba i foukat, házet pod nohou nebo z výskoku!
Tak myslím, že teď už přešel smích úplně všechny. Jenže pouze do té doby, jakmile začnete hru opravdu hrát. V tu chvíli se nejspíš nepřestanete smát až do jejího konce, který nejspíš skončí vaší smrtí. Dosáhnout finálního bosse chce opravdový trénink. Teprve pak můžete prohlásit, že vaše sestava hrdinů uspěla a oslavit patřičně vítězství.
Dungeon Fighter je neuvěřitelně zábavná akční párty hra, která si střílí ze všech hrdinských eposů, které nás dnes tak válcují v knihách nebo v kině. Na všechno jde s lehkostí a humorem no a ono to opravdu funguje. Naprosto geniální nápad házení kostkou na terč prostě nemůže být zdrojem větších salv smíchu, než už je.
Přitom ale hra samotná není žádné peříčko. Ačkoliv jsme vám základy vysvětlili, ve skutečnosti jsou pravidla složitější. Hráči sice zasahují příšeru podle úspěchu na kostce a po jejím poražení inkasují odměnu v podobě financí. Za ně si pak nakoupí lepší, náhodně odhalené vybavení v jednom z podzemních obchodů.
Jenže takové vítězství se nevyrobí samo. Hody kostkou jsou opravdu těžké a některé vyžadují kromě šikovnosti i ohromnou dávku štěstí. Každý zásah odečítá životy příšeře, ale špatný úder zraňuje vás. A jak se to děje, tak vám postupně ubývají možnosti.
Hráči do každé bitvy vstupují minimálně se třemi kostkami, plus případné bonusové bílé, které si mohli dokoupit. Jenže o poražení každého monstra se mohou pokoušet jen dvě kola, po nichž je celá parta pokořena a vyhnána z dungeonu.
Každý z hrdinů má ještě speciální schopnosti, které může používat, když mu na kostce padne správná ikonka. To často pomůže, ale je tu základní předpoklad – hod musí být úspěšný. Postupně o ně ale se zraněními přichází. V průběhu partie mohou vaši hrdinové dokonce postoupit na novou úroveň a vylepšit si tak svoji postavu!
Na konci hry si svoji úspěšnost zjistíte podle bodového zisku. Ten vzniká na základě obtížnosti, počtu hráčů, ale i na základě nastřádaného zlata. Všechno se počítá a v pravidlech najdete tabulku, která vám řekne podle výsledného čísla, jak dobře jste si vedli. Nestačí tedy jen vyhrát, ačkoliv to, věřte nám, bude zpočátku jediné, o co vám půjde.
Ale zpět k pravidlům. Dungeon Fightera musíte nejdřív všechny hráče naučit a to vážně může váznout, zvlášť díky jejímu party zaměření. Přesto, protože se jedná o hru kooperativní, stačí obvykle jeden z hráčů, který pravidla zná a ostatní povede, bude jim říkat, co mají dělat.
Samostatnou kapitolou pak je obtížnost hry, pokud se týká výhry hrdinů. Potřebujete štěstí. A to nejen v hodech, ale i při nalosování postav, předmětů v obchodě a tak vůbec. Prostě bez trošičky náhody to nejde. Ale tady je náhoda základním kamenem totálního úspěchu. Každá partie je naprosto jiná, díky velkému množství příšer a také neopakovatelným hodům kostkou.
Herní doba přitom není nijak závratná. Do hodiny odejdete se sklopenými zbraněmi poraženi nebo s jásotem a oslavnými pokřiky po vítězství nad bossem. Všechno krásně odsýpá a celá skupinka je neustále zapojena do hry, protože musí dělat společná rozhodnutí.
Ale ačkoliv je Dungeon Fighter hrou na party, dá se hrát i ve dvou hráčích. A pořád je to zábava. Sice zde ztrácíte ten efekt velké party hrdinů vydávajících se na dobrodružství, ale i tak je hra zajímavá. Jen počítejte s tím, že čím méně hráčů, tím je také těžší, stejně jako by byla taková výprava v reálném životě.
Zpracování je perfektní a odlehčené. Už jen samotná herní deska je úžasná – kulatý terč s kostmi lezoucími do čtyř stran. A pak tu jsou roztomilé kresby monster a parádní věž, sloužící jako zásobárna karet. Prostě všechno jak má být a ještě o krůček lepší.
Dungeon Fighter je úžasnou zábavou pro všechny, kdo se rádi smějí. Hra není jazykově závislá, takže ani nevadí, že nevyšla v kompletní české lokalizaci. Pokud máte rádi dobrodružství a chcete zažít nějaké opravdu akční a netradiční, pak sáhněte rozhodně právě po této hře.
Více o hře.
+ úžasně zábavná party hra
+ nápaditý systém boje
+ variabilita monster, pater i předmětů
+ dělá si legraci z hrdinských her
+ perfektní zpracování, včetně zásobovací věže
+ zábava ve všech počtech
+ musíte trénovat, abyste uspěli
- na party hru složitější pravidla
- nevyrovnaná obtížnost podle počtu hráčů
