Zahrady zdaleka nejsou všechny poskládané na rovince. Každá zahrada je jedinečná a musí umět využívat terénních prvků, třeba i pořádných svahů. Pak mohou vzniknout nad cestičkami se tyčící visuté zahrady, jejichž dominantou jsou pásy květiny táhnoucích se shora dolů. Zeleň ve vertikální podobě je něčím naprosto unikátním.
A právě takové zahrady nechá hráče stavět designér Olda Rejl, který připravil hru Amytis: Visuté zahrady. Jeho výtvor ilustracemi ozdobila Irena Kaori Hynková. A společné dílo se ukrylo za logo společnosti Dino, která je vydavatelem.
Menší krabička nás zve do zelené oázy se šumící vodou. A my jejímu vábení podlehneme a najdeme uvnitř sedmdesát velkých dílků zahrady. Při tom každý se skládá ze čtyř částí. Všechny dílky zamíchají a připraví na více hromádek jako zásobu a k nim položí také rámeček řeky Eufrat, kterou zaplní čtyřmi destičkami. Jednotliví soupeři dostanou každý po jednom tajném exempláři zahrady, což je cílový vrcholový dílek pro zavření partie. Hráči dostanou také sadu mincí. Zbytek financí položí do hromádky stranou.
Každý hráč si staví svoje vlastní zahrady a všichni účastníci se v tom budou střídají. Z veřejné nabídky v řece si vybere jeden dílek a podle toho, ze které pozice dílek zvolí, bude muset zaplatit do banku cenu nad ním uvedenou. Pokud by nedisponoval ani jednou mincí, místo toho si dobere náhodnou z hromádky destiček otočených obrázkem dolů.
Hráči z nich staví základnu zahrad o rozměrech tři krát tři destičky, na které mohou umisťovat i druhé patro. V takovém případě destičkou překryjí polovinu krajního dílku, čímž začne vznikat pyramida.
Jakékoliv položení destičky zahrad může hráči přinést mince. Stačí, aby přiložená destička vytvořila dvojici s již ležící částí zahrady. Pokud jsou oba sousední obrázky shodné, dostane hráč jednu minci. Protože jsou všechny obrázky na destičce rohové, mohou sousedit i s více než jednou stavbou, a tak mohou svému majiteli přinést i vyšší finanční odměnu.
Na konci každého tahu posunou všechny zbývající destičky na řece doleva a doplní volné nejdražší políčko novým stavebním dílkem. Hráči se tímto způsobem střídají až do okamžiku, kdy zkompletují dvě patra – devět destiček v tom základním a na něm čtyři překrývající střed. Po obvodu tedy zůstane jedna řada volná, čímž právě vznikají titulní visuté zahrady.
Jakmile všichni mají před sebou pyramidu ze třinácti destiček, vezmou svůj tajný kousek zahrady, který dostali na začátku, a umístí jej do třetího patra do středu. Případné vytvořené dvojice opět přinesou svým majitelům mince. Poté už následuje bodování, které finance převeden na body. To ale není vše, protože linie shodných symbolů při pohledu shora (tedy bez ohledu na patro) přináší ještě větší zisk. Ať už se jedná o trojici, čtveřici nebo pětici stejných symbolů v diagonále, odměna v podobě bodů je docela štědrá. Hráč s nejvyšším součtem bodů se nakonec stane vítězem.
Amytis je zajímavou taktickou hrou, ve které má každý z účastníků svoji vlastní zahradu. Buduje ji bez toho, aby se musel nějak zbytečně ohlížet na ostatní. Přesto se hráči setkají a budou spolu tvrdě soupeřit na místě, kde se dílky nakupují.
Opět je zde využitý klasický mechanismus snižujících se cen s tím, jak dlouho destička v nabídce vydrží. Od začátku jsou v každém tahu na výběr čtyři exempláře, ze kterých se vždy dá rozumně vybrat sestava, kterou při vhodném natočení dokážete vhodně umístit do svých zahrad.
V pravidlech potěší nejen alternativní sólová varianta nebo verze pro mladší publikum, ale také taktické rady pro budování nejúspěšnějších diagonálních řad. Hráči se tak mohou na začátku vyvarovat zbytečných chyb a překlenout tak případné rozdíly mezi začátečníky, méně zkušenými hráči a těmi vyspělejšími.
Hlavně je ale třeba na začátku moc dobře zvážit možnosti, které poskytuje hráči jeho destička rozdaná na začátku partie. Ta by totiž v podstatě měla určit jeho taktiku a možnosti tak, aby co nejlépe využil právě ty nejdelší možné diagonály, které se na jeho plánu objeví až v úplném závěru partie. Toto odhalení na úplném konci má také potenciál překvapit soupeře, kteří se mohou hráči snažit krást destičky po celou dobu.
Takové rozhodnutí určitě chválíme, zvlášť když je důraz na bodování ze šikmých linií naprosto stěžejní. Hráči by na něj měli myslet od začátku budování svých zahrad, protože mince sice přinesou na konci pár bodů, ale většina financí se vyplatí utratit za dílky. Jinak hrozí, že vám ty výhodnější ukradnou soupeři a vy pak budete muset pracovat pouze s nouzovými variantami. A ty nikdy nepřinesou tolik bodů.
Hráči si tedy budou moci užívat soupeření, a to bez ohledu na to, jestli si zahrají ve dvou, třech nebo maximálních čtyřech účastnících. Hra pokaždé funguje výborně a její herní doba se nijak nečekaně neprotahuje. Dokonce i samotné bodování na konci je překvapivě rychlé.
Problém tak máme snad jen se zpracováním a jeho propojením s tématem. Obrázky jsou pěkné, jenže jejich zasazení do šedivé dlažby hře příliš nesluší. Téma visutých zahrad zní zajímavě, ale ve skutečnosti o destičkách hráči stejně přemýšlí jen z hlediska barvy a tvaru. Ale to je už věčné prokletí abstraktních her.
Amytis nemá jako abstraktní hra žádné potíže. Získávání dílků funguje skvěle a v jejich umisťování hráč má naprostou volnost. Dokonce nemusí ani dílky navazovat, ale může je libovolně rozmisťovat v rámci svého 3×3 čtverce. Všechno probíhá hladce a zábavně, což řadí Amytis do konkurence těch opravdu výborných abstraktních her.
+ tajný dílek vše na konci uzavře a překvapí soupeře
+ rychlé bodování
+ do konce není jistý vítěz
+ zisk financí na kupování lepších destiček
+ více variant (pro mladší publikum i sólové hráče)
= téma je tu jen na ozdobu
