Od severního pólu, přes mořské hlubiny a americké pralesy až po bambusové plantáže v Číně a vyschlé pustiny v Africe. Zvířata žijí všude. Jedna stvoření uzpůsobená životu v zimě, druhá snáší i to největší horko. Někteří si umí posbírat jídlo v neuvěřitelných hloubkách, další spokojeně chroupají bambusové tyčky a opírají se zády o jeden z nesčetných stromů.
Příroda je tak bohatá, až oči přecházejí. I když, nejspíš si to v dnešní hektické době ani neuvědomujeme. Přijde nám to.. obyčejné? Známé? Ale říše zvířat je přitom plná krás a záhad, nad kterými bychom se měli pozastavit. A když už ne dospělí ve svých nesmyslných životech bez cíle, tak alespoň děti v jejich bezbřehé fantazii..
Na tu útočí autorka Madeleine Denyová z Francie. A není to poprvé. Představila nám hravou formou obrovský a rozlehlý svět dinosaurů, a najednou jsme se nechali zmenšit na zrnko prachu a vnikli do lidského těla, abychom zjistili, jak funguje. Naši reportáž z obou výprav si můžete přečíst v recenzi na hry Lidské tělo a Dinosauři (recenze).
Barevné a nápadité ilustrace má na svědomí tentokrát Bruno Liance. Originál vyšel v Paříži už v roce 2006 pod titulem Les animaux sur un plateau pod hlavičkou Editions Nathan. Lucie Šavlíková hru pak přeložila do češtiny v roce 2010, kdy také poprvé vyšla v nakladatelství Mladá fronta.
Na osmi dvoustranách se vydáme na spoustu různých dobrodružství do nejrůznějších koutů světa. Čekají na nás lvi, hadi, ptáci, ale třeba i bájná bílá velryba. Záleží jen, čemu dáte přednost. My to ale vezmeme pěkně popořádku.
Zvířata totiž není jen sbírka deskových her, je to především kniha o osmnácti pokreslených a popsaných stranách. Není zde ani trocha plochy ponechané bez užitku. Naše pouť ale začíná ještě dříve, už na samotné vazbě knihy, kde se na skále s džunglí tísní spousta nejrůznějších tvorů.
V pravém dolním rohu nám ale tuleň chytře ukazuje ploutví, že právě sem bychom měli zaměřit svoji pozornost. Na první pohled totiž všechny předchozích her neznalé hráče zaujme ciferník s čísly od jedné do šesti. Ty jsou od sebe kromě čísel odlišeny i barevně, takže do knihy se mohou pustit s doprovodem rodičů i děti, kteří ještě se čtením bojují.
Obecně je kniha Zvířata: Deskové hry doporučena pro malé děti od sedmi let. Horní hranice věku je omezena pouze hravostí, protože všechny zahrnuté hry jsou jednoduché a zaměřené nejen na zábavu, ale také na poučení a grafiku. Všechno dohromady vytváří kompletní zážitek v unikátním spojení s knihou.
Ale ani teď se ještě nedostaneme k první hře. Místo toho nás na prvních dvou stranách čeká Obsah a také krátký úvod. Dozvíme se historii Země a jsou nám představeni jak autorka Madelein Denyová, tak také ilustrátor Bruno Liance, který prý pracuje pomalu, ale o to pečlivěji.
Pod malým hnědým sloupečkem, ještě stále připevněným na deskách knihy, se nachází překvapení. Když otočíte tuhle malou ani-ne-půlstranu, objeví se před vámi desítka žetonů. Jsou zde zastoupené všechny myslitelné druhy od pavouka, přes krokodýla a kladivouna, až po paviána a impalu. A to se sem ještě nádavkem k osmi zvířatům vešly dvě děti – Laura a Eliáš. Je fajn, že se autoři nebáli překládání jmen. Žetony pro některé hry budete potřebovat, takže je vyloupnete z hnízdečka, kam je pak po odehrání partie zase vrátíte a zacvaknete.
A teď už nás čeká cesta „Za zvířaty kolem světa“. Tak se právě jmenuje první z her obsažených v této knize. Většina z nich (s výjimkou jediné) je hratelná také o samotě. Děti se tak pobaví u knihy i ve chvíli, kdy jim kamarádi nedorazili. Jinak má každá hra odlišný maximální počet hráčů. Hranice je nastavena na dva nebo čtyři soupeře celkem.
Cesta kolem světa se odehrává na opravdové zeměkouli. Ta je naplněná 56 čtverečky s informacemi o některých zvířatech nebo rodech. Ve skutečnosti se v případě hry jedná o základní procházečku s nastraženými pastmi.
Hráči postupují vpřed za pomoci točení kolečkem. Jaké číslo vám rafička ukáže, o tolik polí postoupíte vpřed. A pak na vás čekají úkoly na modrých polích. Bohužel nezahrnují žádné odpovídání, jen příkazy.
Jediným ozvláštněním jsou objekty mimo trasu přímo na povrchu kulaté zeměkoule kolem. Jinak ale je nejdůležitější si při hře s dětmi informace číst, často jsou zajímavé i pro dospělého a děti se je naučí vnímat a z mluveného slova si je zapamatují. Co je cílem této hry? Naučit děti rozlišovat skupiny živočichů.
Bohužel jednoduchost hru odsuzuje k tomu, že si ji zahrajete jen párkrát a pak zůstane jen jako zajímavý čtverečkovaný a ilustrovaný zdroj informací.
S hrou Samí savci už ale začíná pravá zábava! Jedná se o hru speciálně určenou pro souboj dvou protivníků. Na první pohled na dvoustraně nenajdete žádný herní plán, trasu nebo něco podobného, co by vám napovědělo, jak se vlastně bude tahle zábava hrát. Jedná se o hádací a současně vědomostní hru.
Ve spodní části obrázku najdete celkem pětadvacet zvířat. Z názvu hry je jasné, že se jedná jen o savce a nechybí mezi nimi ani člověk. A v čem spočívá hra? Nebudete potřebovat ani náhodu, ani žetony. Jediné, co využijete, je tužka a kus papíru pro každého ze soupeřů.
Když na hráče dojde řada, vybere si tajně jedno ze zvířat a napíše jeho jméno na papír. Protivník má za úkol prostřednictvím trojice otázek uhodnout, o které zvíře se jedná. Může však pokládat jen takové otázky, na něž je možné odpovědět ANO či NE. Za každé správné uhodnutí dostane hráč bod a partie končí ziskem stanoveného počtu bodů.
Vzhledem k solidnímu počtu podobných zvířat budete obvykle potřebovat alespoň dvě otázky. Limit tří je opravdu málo a někdy to prostě nestačí. Tahle hra má ovšem jednu velkou výhodu. Jen tak se neomrzí! Můžete ji hrát stále znovu. Navíc v horní polovině dvoustrany najdete o každém zvířeti informace, takže se můžete snažit objevit rafinovanější otázky, abyste odhalili totožnost rychleji. Hra je velice zábavná a patří k nejlepším v celé sbírce.
Ale teď už spěcháme do Afriky za lvy. Ve hře „Lví hostina“ pro jednoho až dva hráče nás opět čeká číslovaná trasa od jedničky do 66, kde čeká nepřátelsky vypadající lev. Já bych se mu třeba osobně do tlamy nehnal, ale hráči nad tím s vidinou vítězství přemýšlet nebudou.
Znovu se do hry vrací náhoda v podobě losovacího kolečka. Tady bohužel nastupuje problém s trochu nejasnými a zbytečně stručnými pravidly. Přitom máme co do činění s legračním a napínavým nápadem. Hráči se totiž na začátku hry promění ve lví potravu, tedy jedno ze zvířat impala, jeřáb, pelikán a pavián, ačkoliv by se dalo zdárně pochybovat, že lev bude lovit jeřába.
Hráči postupují kupředu vždy o číslo vytočené na kolečku. Jejich cílem je dostat se co nejrychleji k napajedlu. Jenže pak se stane něco nečekaného. Utíkající zvěř u vody chytí lev, který zvíře nahradí na herním plánu. Z vítěze prvního sprintu se tak stává predátor.
Směr pohybu obou zvířat se okamžitě změní. Kořist se snaží uniknout před hladovým lvem zpět k baobabu na začátku. A lev se jej snaží chytit. K tomu mu pomáhá fakt, že se pohybuje o dvojnásobný počet polí, ale kořist měla zase nějaký ten náskok. Vítězem se stává lev v případě, že kořist dopadne, než dorazí do bezpečí. Naopak kořist vyhrává, pokud se jí totéž opravdu podaří.
Kouzlo hry Lví hostina je v napětí a opravdovému prožitku ze lvího lovu. Oba hráči začínají na stejné úrovni a chtějí být lvy. Jenže pouze jednomu se to podaří. V druhé polovině trasy hráči zápolí sami se sebou. Snažit se doběhnout do cíle první a riskovat, že mě pak lev sežere, nebo raději zůstat pozadu a nechat si větší náskok? Spolu s náhodou šipky samozřejmě taktika příliš nesedí, ale přesto zůstává Lví hostina velice podařenou hrou. V jednom hráči však není takovou zábavou, protože hráč se stává jak lvem, tak lovenou zvěří.
Kde jsou dospělí jedinci, nemohou chybět ani malá a roztomilá mláďata. Jejich život nám přiblíží čtvrtá hra v pořadí s názvem „Jak se žije mláďatům“. Je určena pro jednoho až dva hráče a ponoříme se v ní do rozdílu vejcorodých a živorodých zvířat.
Každý ze soupeřů dostane čtveřici žetonů, které umisťuje podle točení ruletou na jedno z jedenácti políček. Točí vždy dvakrát a daná čísla sečte, což určí místo, kam má svůj žeton položit. Který? Musí vědět, jestli dané zvíře je živorodé nebo vejcorodé. To pozná buď z obrázku, nebo z textu a časem se to naučí.
Pokud hráči padnou některá nízká nebo vysoká čísla, sebere z herní plánu některé žetony, nebo dokonce všechny (v případě dvanáctky). Cílem je, aby soupeři došly žetony dřív, než vám.
Bohužel celý systém hry je vystavěný na náhodě a je opravdu nezábavný. Navíc sbírání žetonů zpět nemá logický smysl. Hra nedává smysl ani v jednom hráči a jedná se o nejslabší z osmičky her. Přesto platí, že i zde najdete spousta zajímavých informací a obrázků.
Plnou parou vpřed se jmenuje další hra, tentokrát je plná hadů. Ale potkáme zde i ploutve nebo křídla. Všechno je to o rychlosti, ale přitom zde nepotkáme žádného z rekordmanů, suchozemských ani vodních. Poletíte s vážkami, budete se kochat na hřbetě želvy, ale nejvíc si zasyčíte s hady.
A právě ti napovídají také o průběhu samotné hry. Je to jednoduchá procházečka od okraje ke středu, založená na hozených číslech. Musíte mít řádnou dávku štěstí, protože na mnoha místech čekají nějaké události a záludné příhody.
Není tu nic nového. Jen starý a známý princip. Je pravdou, že tento děti baví. Především ty menší, protože je jednoduchý a neklade žádné nároky. Stačí jen počítat a číst události, které si na vás počíhaly.
I v přírodě najdete zločince. Pytláky a další lidi bez citu ke zvířatům. Proto se jmenuje další hra „Chyťte zločince“. Ve hře se s nimi však nesetkáte ani téma tomu neodpovídá. Jako poutník se vydáte na cestu od startu do cíle.
Všechno je v podstatě hodně podobné jako v předchozí hře Plnou parou vpřed. Jenže tentokrát se neposouvají všichni. Místo toho vždy jde kupředu jen hráč, který vytočí ze všech účastníků nejvyšší číslo. V případě remízy se posouvají všichni, kdo toto nejvyšší číslo vytočili.
Ani tahle hra nenabídne žádné překvapení. Je napínavější a zajímavější, protože v každém kole se posunou jen někteří ze soupeřů. Současně ale může vést k frustraci, pokud nemáte štěstí.
Na další dvoustránce zvedneme kotvy ve hře „Je čas zvednout kotvy“. Čeká nás zamotaná cesta přes moře, plná nástrah, zákrutů, ale nakonec snad i se šťastným koncem. Každý z hráčů se zde stane jedním z ptáků (vlaštovka, kukačka, pěnice a čáp), kteří si dávají závod při letu do Afriky.
Hráči nesoupeří současně, ale měří si čas, který jim trvá cesta jejich letce. Snaží se očima, nebo s pomocí nějakého nepsacího prostředku (aby nepoškodili knihu) najít co nejrychleji správnou cestu i východ. Mohou ale zabloudit a skončit třeba v bouři nebo na Sahaře.
Bludiště jsou mezi dětmi oblíbená. Možnost soupeřit na čas není nijak nápaditá ani originální. Hru opět obohacují především obrázky a informace kolem celého herního plánu. Tím si vaši pozornost cesta do teplých krajin nejspíš přitáhne.
Na poslední dvoustraně najdete už tradičně příběhovou zábavu pro jednoho hráče. Honba za bílou velrybou je dobrodružstvím, ve kterém hráč vždy volí z nabízených možností tu, která se mu nejvíc zamlouvá. Tak procestuje některá za 25 políček a třeba i chytí bílou velrybu.
Přední stranu s losovacím kolečkem a žetony můžete mít po celou dobu partie odklopenou. Díky tomu je kolečko neustále přístupné, stejně jako žetony, které nemusíte vytahovat hned na začátku, pokud je zrovna nepotřebujete.
Kniha Zvířata by mohla skvěle těžit ze svého vyššího počtu her. Díky tomu se mohla zaměřit na různé věkové úrovně publika, jak to ukazuje hra Lví hostina. Jenže nakonec není průvodcem dětí od chvíle, co se naučí číst, až po okamžiku, kdy se začnou o zvířatech dozvídat více informací. Místo toho je tahle kniha kompilací jednoduchých her, zaměřená především na nejmenší děti. A ještě dostala do vínku krásné ilustrace. Pokud tedy hledáte nějaký způsob, jak svým dětem představit svět zvířat, pak je tato kniha další z možností.
+ pěkné ilustrace
+ elegantní balení s točnou
+ různé žetony se zvířaty
+ dostatek her
+ naučné prvky v každé hře
+ hodně textu
- většina her je pro ty nejmenší
- hry jsou si hodně podobné
