V hodině obrany proti černé magii jsem si nikdy nepřipadal silný v kramflecích. Když mě někdo zasype útokem, tak se moje soustředění začne rychle hroutit. To v útoku, tam umím nepřítele převést, protože útočná zaklínadla mi jdou. Jenže pak si mě vzal pan profesor Snape stranou a vysvětlil mi, že skvělého kouzelníka netvoří jenom část schopností. Je třeba být skvělý ve všech oblastech. A tak se nyní snažím projít studiem na bystrozora, které prý prověří schopnosti nejlépe.
Obstát ve všech důležitých oblastech budou muset i hráči, ačkoliv se jim do ruky ve skutečnosti nedostane kouzelná hůlka. Pod hrou s licencí Wizarding World je podepsaný tým společnosti Topi Games a dohromady tak vytvořili hru, která nese název Mistr čar a kouzel. Hru nyní přináší na český trh ADC Blackfire.
Na víku bělostné krabice s nápisy jako vystřiženými z pohyblivých novin vidíme čtveřici studentů ze školy v Bradavicích, kteří budou soupeřit o titul toho nejlepšího studenta. Ale nikdy to není jen tak, jak moc dobře vědí všichni, kdo mají rádi dobrodružství mladého čaroděje. Na stůl vyloží hráči plán se zjednodušenou mapou.
Každý z účastníků si vybere jednoho svého hrdinu. Postav je na výběr úctyhodných šestnáct a jedná se opravdu o studenty ze všech čtyř kolejí, které na hradě najdete. Hráči svoji figurku postaví na úvod do svojí koleje. Připraví také trojici balíčků karet kouzel a hráči si rozeberou po jedné náhodné kartě z každého tohoto balíčku. Dostanou tak tři různě obtížná kouzla.
V jednotlivých tazích se hráči prochází po hradě, učí se kouzla a sbírají s nimi zkušenosti s pomocí žetonů opakování učiva. K tomu všemu stačí vždy projít odpovídajícím polem a získat tak karty kouzel (políčko koleje) nebo žetony (římské číslice I, II nebo III). Ve svém tahu mají k dispozici sedm kroků, kterými mohou libovolně putovat po plánu a jeho čtvercových polích tak, jak jsou propojené.
Při tomto pohybu po škole má hráč naštěstí ještě jedno důležité poslání, které mu zkracuje dlouhou chvíli. Musí se totiž snažit zapamatovat kouzla, která má v ruce. Pokud figurka studenta skončí svůj pohyb na poli s knihou nebo hůlkou, je hráč připraven složit některou ze zkoušek a vyzkoušet svoje schopnosti při teorii nebo vyvolání zaklínadla.
V případě teorie si hráč zvolí jednu kartu z ruky a předá ji protivníkům, aby kontrolovali jeho vědomosti. Ke každému kouzlu se váže hned několik vlastností – název, zařazení zaklínadla, popis jeho účinku a také pohyb hůlky. Aby hráč splnil zkoušku, musí správně předvést alespoň část z těchto úkolů. Jejich počet určuje obtížnost, kterou si na začátku společně hráči zvolili.
U praktické zkoušky to je hodně podobné, jen to kouzlo je třeba předvést s namířenou rukou, správným gestem a k tomu ještě vyslovením zaklínadla. Teprve poté je mohou učitelé oznámkovat. Bez ohledu na volbu typu zkoušky musí hráč vždy odhodit odpovídající počet žetonů opakování. Ale odměnu získá pouze podle toho, jak je nastavena obtížnost a jak dobře dokázal splnit zadání.
Hráči se postupně snaží splnit kouzla z každé kategorie od těch nejjednodušších až po ty pokročilá. Teprve když některý z hráčů dokáže složit zkoušku u dvou kouzel každého typu, partie končí. Pokud nejsou mezi hráči zrovna talentovaní čarodějové, partie končí po odehrání devíti kol. V obou případech rozhoduje na konci počet bodů, které hráči nastřádali za to, jak dobře plnili své úkoly u zkoušky. Pouze ten nejlepší se může stát bystrozorem.
Harry Potter: Mistr čar a kouzel je přesně tou hrou, po které všichni toužíte. Možná to ještě nevíte a možná tomu ani nevěříte, ale pokud jste někdy drželi kouzelnickou hůlku nebo si alespoň představovali, že s ní máváte a trénujete jednotlivá kouzla, pak nemůžete asi jít dál než tohle (no, pravda je, že tu máme teď novinku Mdloby na tebe, která tato slova může za pár týdnů (až vyjde recenze) obrátit na hlavu).
Hra je v první řadě trochu o pobíhání po plánu, ale je to jen taková malá předehra. Její přítomnost tu je proto, aby hráči měli co dělat mezi jednotlivými zkouškami a něco je spojovalo dovnitř. Má vlastně napodobovat chození studentů do hodin. Jedná se o nejméně zábavnou část partie, kterou lze poměrně dobře přeskočit tak, že budete místo chození po chodbách házet kostkou nebo losovat žetony. Pokud se rozhodnete si průběh upravit.
Ale ve skutečnosti to ani není potřeba. Část s pobíháním zabírá ve hře opravdu malou část a jde jen o sedm kroků v každém tahu, které jsou jakousi předehrou k tomu opravdu zábavnému. Hráči totiž plní své sny a opravdu se stávají kouzelníky, kteří musí předvádět kouzla a vyslovovat zaklínadla. A těch je tu obrovská spousta a najdete mezi nimi všechna notoricky známá, ale také řadu nových nebo méně známých.
U každého je navíc popsaný také efekt a potřebné mávnutí hůlkou. Pokud je tedy některý z hráčů opravdovým nadšencem, asi těžko mu budete vymlouvat možnost naučit se všechny nazpaměť a chodit po době se zaklínadly na rtech. Ale opravdová zábava je někde mezi tím. Když to hráče baví, ale přesto neznají zdaleka všechna kouzla a musí si je opravdu zapamatovat, když jejich karty dostanou do ruky.
Hra je pochopitelně náhodná, ale ve skutečnosti mají všichni hráči stejné šance. To proto, že obtížnost jednotlivých kouzel je docela rozumná. Samozřejmě bude mít výhodu někdo, kdo dostane kletbu Avada Kedavra vůči tomu, kdo se bude muset naučit třeba Rennervate nebo Relashio. U toho prvního si totiž nemusí snažit zapamatovat jeho efekt a kategorii, ale pouze mávnutí hůlkou.
Nemáme asi důvod hře vytýkat cokoliv z hlediska zpracování. Karty jsou přehledné a všechna kouzla jedinečná, což je samo o sobě důvod k radosti. Mapa je tak trochu obyčejná, ale to k ní také patří, protože není a nemá být centrem pozornosti, pouze cestou k té druhé části tahu.
Pohyb hráčů neřídí náhoda. Každý má sedm kroků a jak si je po plánu rozplánuje je na něm. Štěstí tak rozhoduje pouze při dobírání karet, ale tady už jsme zmínili, že je vše docela vyvážené a vyrovnané. Jen žetony opakování jsou zbytečně malé, takže se s nimi dost špatně manipuluje.
Partie pak uvítá už začátečníky ve školní docházce, pokud si dokáží sami přelouskat obsah karet. Ale mohou si dokonce i říct o pomoc soupeřů, která ničemu neuškodí. Jen budou mít trochu těžší úkol v zapamatování, když si nemohou kartu číst zas a znovu dokola před samotnou zkouškou. Jiné předpoklady tu nejsou.
Na druhou stranu hra na to myslí variabilní obtížností, která je odstupňovaná hodnocením samotných zkoušek. Ty vyšší obtížnosti dokonce zavádí mínusové body. Ta nejvyšší zkouška má možná až příliš složitá pravidla, která zabírají celou stránku pravidel. Ale zase hráči mají pocit, že opravdu skládají kouzelnické zkoušky NKÚ.
Na to, že je to vlastně celá maturita, tak se v klidu směstná do patnácti minut vašeho času. A to i ve vyšším počtu hráčů, protože samotné předvádění kouzel je zábavné, ale rychlé. Ostatní kontrolují úspěchy soupeřů, takže se nikdo nijak extrémně nenudí, což je také dobrá zpráva. Ale v té čtvrthodině se stejně stihnete tak maximálně rozkoukat. Na druhou stranu je to právě ta ideální herní doba na takto lehkou zábavu.
Harry Potter: Mistr čar a kouzel je praktická kouzelnická zábava, kde všemu vládne mávání hůlkou a radost z objevování nových zaklínadel. Hratelnost tak staví svými předpoklady jednoznačně na tom, že jste fanoušci série o Harrym Potterovi. Ostatní zde ani nemohou čekat nic, co by jim připadalo zábavné. Ale pro ty opravdové nadšence je možnost provádět zaklínadla před ostatními a objevovat dále svět mudlů a čarodějů neodolatelná. Právě proto bude Mistr čar a kouzel obrovským hitem u těchto Harry Potter pozitivních hráčů.
+ více úrovní obtížnosti
+ variabilita kouzel
+ paměťový prvek
+ herní doba
= herní plán jen do počtu
= komplikované hodnocení
= malé žetony opakování
