Vlaky to nemají jednoduché. Dokud jezdí mezi zastávkami obrovskou rychlostí po kolejích, vše je v pořádku. Ale jakmile zastaví v depu, přestanou se jim točit kolečka a nic se kolem něj nemíhá, začnou vlaky z nudy dřímat. A když je někdo z tohoto stavu probudí, ať už tím, že do nich strčí nebo třeba světlem, většinou úlekem zahoukají. A právě tím se baví řada strojvedoucích, ze kterých udělali posouvače vagónů a vlaků.
A stejné povolání čeká i na hráče v rámci zbrusu nové řady logických her Logi Quest od firmy Days of Wonder. A jako první se svojí inkarnace pro sólovou hru dočkala legenda Jízdenky, prosím! a to stále v režii jejího dvorního tvůrce, Alana R. Moona. Novinka dostala podtitul Výhybka a dostává se na stoly všech přemýšlivých železničářů díky společnosti ADC Blackfire.
Logická hra se ukrývá v krabici z měkkého kartonu s odklápěcím víkem na straně. Celý smysl krabice je dostat hračku k vám, protože obsah je koncipovaný tak, aby se všechny komponenty nakonec vešly do plastového herního plánu. Ten znázorňuje jedno železniční depo s řadou propletených kolejí a výhybek. A to bude pracovištěm každého hráče, když vytáhne všechny potřebné komponenty ze zasouvacího šuplíku.
Základem každého úkolu je karta, kterou si hráči vyberou z balíčku zadání. Ty jsou očíslované od jedničky a rozdělené podle obtížnosti na čtyři kategorie po deseti. To nám dává celkový součet čtyřiceti úkolů. Každý má při tom na přední straně napsané nejen své pořadové číslo, ale také tři čísla ve vítězných věncích. To je cílový počet tahů pro jednotlivé úrovně. Ta nejvyšší hodnota současně představuje limit pohybů vozy v depu, který hráč při svém řešení nesmí přesáhnout.
Podle obrázku v horní části karty hráč nejdříve připraví plán. Samotné koleje končí na obou stranách plastového plánu otevřeně, takže je možné z libovolné strany nasunout vagóny, lokomotivu nebo dokonce pevné zábrany, které budou strojům blokovat pohyb po některých kolejích. Při přípravě je třeba dávat dobrý pozor, protože orientace lokomotiv je také velice důležitá.
Aby se vše připravovalo a hrálo lépe, je v horní části připravená kapsa, ve které pěkně drží karta zadání a díky tomu ji má řešitel rébusu vždy na očích. Díky tomu si také hráči hned při prvním luštění všimnou, že kolejnice jsou rozdělené takzvanými označníky na jednotlivé malé krůčky. Ty slouží vlakům jako pozice, na kterých lze zastavit.
Lokomotiva tedy nemusí dojet na konec svojí koleje, ale v rámci jednoho tahu se může posunout o libovolný počet polí vpřed nebo vzad, pokud při tom neudělá ostrou zatáčku větší než devadesát stupňů. Takové jsou zakázané a pro popojíždění v depu ani nejsou potřeba. Jednotlivé koleje na sebe totiž docela chytře navazují, ale je na hráčích, aby jejich možnosti ještě chytřeji použili.
Úkol a cílové rozestavení vozů, které strojmistr dostal od svého nadřízeného, je na spodním obrázku karty. Právě toho musí hráč pohybem dosáhnout. Při tom hráč za svoji lokomotivu může libovolně zapojovat vagóny, zase je odpojovat nebo před sebou dokonce některé vozy jednoduše tlačit. Vše, co by prostě v realitě bylo možné, je i zde docela přirozeně povoleno.
Manipulace se stroji je příjemná a bezproblémová. Pokud vezete více než jeden dílek, je výhodnější je před sebou tlačit a jen dohlížet na to, že na výhybkách zahnou na tu správnou stranu. Vše je pěkně volné, ale současně dílky drží na místě, takže se dá hrát na stole, ale třeba i v čekárně nebo ve vlaku. Díky svému úspornému balení se tato možnost přímo nabízí a my ji také s radostí doporučujeme.
Na zadní stranu karty se nedívejte, protože na ní najdete celý postup řešení se souřadnicemi, ze kterých se mají stroje rozjet a kde mají které vozy zastavit. I když ale omylem nahlédnete, nemusíte mít obavu, že byste uviděli něco nechtěného. Řešení jsou napsaná chytře, takže z nich nelze hned něco vykoukat, a naopak umí pomoci, pokud se některý z řešitelů zasekne.
To asi nehrozí u prvních zelených úkolů, ale jak se začne počet tahů zvyšovat a s ním i počet vozů na trati, situace se začne obracet. Najednou není vůbec jisté, že se vejdete do limitu tahů. Ten si navíc můžete velmi chytře sledovat na otočném kole ve středu plánu. To je vítané zjednodušení, protože pokud se soustředí děti na pohyb vagónů, těžko si u toho budou chtít ještě pamatovat nějaké zbytečné číslo. Pokud je naučíte po každém pohybu pootočit kolečkem, je problém vyřešen a na konci si mohou svůj výkon porovnat se zadáním.
Čtyřicet úkolů je díky docela nekompromisně nastavené obtížnosti dostatečné číslo. Od poloviny už se na každém úkolu zaseknete, protože není možné na řešení přijít náhodou. Tady je potřeba přemýšlet a dělat uvážené kroky, často se vracet na začátek a hledat chyby a jiné cesty. Tahle logická hra vám prostě řešení zadarmo nedá.
Velkým plusem celého dojmu z této logické hračky je zpracování. Masivní a velký herní plán působí moc pěkně a skoro si žádá, aby jej někdo šikovný namaloval. Tím by samotné depo dostalo opravdový styl, který by měly mít snad každé vláčky. Je to romantika, která malé děti láká odjakživa. Jízdenky, prosím! Výhybky jsou vynikající logickou hrou, u které se nám těžko hledá nějaký problém. Autor si byl velmi dobře vědomý toho, co se od takovýchto rébusů očekává a naservíroval nám právě takový mix obohacený o krásné zpracování a lákavé téma vláčků. Pokud tedy máte doma nějakého železničního maniaka nebo prostě jen přemýšlivého hráče, pak vám tahle hra zaručí chvíli klidu. Ale vhodná je i pro dospělého, kterému se zavaří neméně mozkových buněk.
+ úkoly jsou výzva
+ výtečné balení
+ parádní zpracování
