Měsíc právě vyšel. Za plotem se krade trojice postav. Pokud byste se podívali tím směrem ve správnou chvíli, mysleli byste si, že vás šálí zrak. Místo trojice obyčejných pocestných se najednou v dalším momentu objeví tři nahrbené a chlupaté siluety. Mezi špičatými zuby jim prosvítá Měsíc.
Se zatajeným dechem byste je pozorovali a snažili se dostat co nejrychleji do bezpečí. Když obchází krvelačné obludy kolem, je lepší zůstat doma. To by měli vědět všichni hrdinové hry Vlkodlaci za úplňku, ale asi jim to někdo zapomněl říct. Proto budou bojovat o holé životy stejně jako samotní hráči. Prostor jim k tomu dává autorská dvojice Ted Alspach a Akihisa Okui, kteří hru vytvořili. Vlkodlaky z představ zhmotnil Gus Batts a hru vydává společnost Ravensburger. Hra se v originále jmenuje One Night Ultimate Werewolf a vyšla poprvé v tomto pojetí v roce 2012. Původně ale rozvíjí myšlenku vlkodlaků z roku 1986.
Na víku malé krabičky na hráče cení vlkodlak, který je také jednou z postav, jež najdou hráči na destičkách uvnitř. Ty jsou také jedinou podstatnou komponentou hráčů po celou dobu partie kromě jejich výřečnosti, která by jim měla být důležitým společníkem.
Na začátku partie si hráči zvolí obtížnost a scénář nebo si vymyslí vlastní kombinaci postav (což je doporučenou pouze pro pokročilé). Podle toho pak vytvoří nabídku destiček (o tři více než je účastníků), ty zamíchají, každému rozdají jednu a zbylou trojici nechají ležet uprostřed. Do tohoto místa také rozloží žetony s portréty postav, aby všichni měli dobrý přehled, co za role se partie účastní. Při tom nikdo nesmí znát identitu ani jedné destičky. Teprve poté, co je vše připraveno, se jednotliví účastníci mohou podívat každý na svoji roli a dobře si ji zapamatují. Od této chvíle se už na destičku nesmí dívat ani oni.
Mezi sebou si hráči vyberou jednoho moderátora, který hru bude řídit. Má k tomu jako vodítko celou druhou brožuru, která postupně odhaluje, jaké postavy přichází do hry. A právě tak mohou hráči potají a s vědomím své identity provádět své tajné plány, které by měly vést k tomu, aby právě jejich strana zvítězila (nebo oni sami).
Na začátku partie všichni hráči (včetně moderátora, který je také jedním z vesničanů) zavřou oči a poté se dle pokynů postupně probouzí (někteří se neprobudí za celou noc). Pokud hráči nechtějí mít lidského moderátora, může tuto roli zastat také mobilní aplikace.
Postupně se tak v noci dostanou na řadu všichni, kdo mají. A protože vesničané často mohou mít roli, o které ani nevědí, mohou se role u některých z nich v průběhu spánku změnit. Dovednosti jednotlivých povolání jsou pěkně variabilní, ale jedno je jisté – po probuzení si prakticky nikdo nemůže být ničím jistý.
Právě proto je sice hra prakticky u konce, ale ještě zbývá samotná stěžejní diskuze mezi všemi vesničany. Ti se budou snažit mezi sebou identifikovat a obvinit vlkodlaky, zatímco ti se snaží přetvařovat a maskovat. Někdy ani vlkodlaci nemusí vědět, že se v noci proměňují. Je pouze na hráčích, jaké informace s ostatními sdělí. Mohou jim věřit, ale nemusí. Vždy by ale měla nad účastníky partie viset hrozba časového limitu, po jehož uplynutí musí všichni ukázat a obvinit tak libovolného hráče u stolu. Hráč nebo hráči, kteří dostanou nejvíce hlasů, jsou odsouzeni ostatními k smrti. Pokud takto zahyne alespoň jeden vlkodlak, vítězí vesničané. Pokud vlkodlaci přežijí všichni, pak vítězí právě oni. Do hry pak může zasáhnout i některá z postav, které mají vlastní cíle.
Zábava u Vlkodlaků za úplňku závisí hodně na tom, jak znáte postavy a jejich možnosti. Jakmile se hráči mohou ponořit do svých rolí, ale současně znát možnosti ostatních, teprve poté si lze vše užít. No a v tu chvíli hra ukáže, jak skvělá může být hra plná klamů a podvodů.
Široká nabídka rolí má za následek, že je hra zajímavá už od tří, ale nepřestane bavit ani v opravdu vysokých počtech blížících se deseti účastníkům. Při tom si udržuje opravdu příznivou herní dobu, která se bez problémů vejde do patnácti minut. Může za to fakt, že se hraje vždy pouze jedno kolo a největší prostor zde má diskuze mezi vesničany.
Na rozdíl od první části, která je moderovaná a má jasnou strukturu, je druhá naprostým chaosem. Stačí chvilku počkat a kolem stolu se rozproudí tolik dialogů, zaznívají výkřiky a všichni se snaží ostatní přesvědčit, že oni opravdu nejsou nebezpeční a nezaslouží si kulku mezi oči. Ačkoliv i mezi nimi je postava, která naopak touží zemřít, protože ji život už nebaví.
Právě díky tématu, ve kterém nakonec postavy umírají, raději počítejte s publikem trochu starším. Jako rozumné číslo vypadá deset let. V tomto věku dokážou navíc děti také docenit škodolibost a zlotřilost celého průběhu.
Je super, že se vydavatel rozhodl k roli moderátora nabídnout alternativu. Pokud někdo nemá rád mobilní aplikace, které mu zasahují do hry, může se rozhodnout bojovat bez ní. My ji ale vnímáme jako skvělý prvek, díky kterému se nikdo nemusí zbytečně soustředit na nic jiného než na vlastní vývoj partie. A po nějaké době si hráči zvyknou a aplikace je vždy stejná a přesná jako hodinky, takže není třeba, aby se moderátor soustředil a měl skvělý přehled. I přesto musíme ocenit parádní brožurku, která je připravena právě pro hráče v této roli.
Vlkodlaci za úplňku jsou skvělou hrou a ultimátním honem na čarodějnice, tedy vlkodlaky. O všem rozhodne jedna noc a schopnost hráčů přesvědčit ostatní o své pravdě. Hra nabízí zapamatováníhodné momenty a při tom zvládá být famózně rychlá a nedává nikomu příležitost se pořádně ani nadechnout. Vlkodlaci za úplňku jsou peckou, pokud máte rádi partie plné dohadování.
+ variabilní postavy
+ roli moderátora lze předat na aplikaci
+ herní doba
+ většina herní doby je bitva důvěry
