Recenze: Bacchanalia – útěk za přízní bohů

Je čas na tak trochu jinou karetní hru, ve které budete kromě hraní muset především vyprávět. A ačkoliv bychom se tady měli pomalu přesouvat do vod RPG her, Bacchanalia nás nenechá strhnout proudem a udrží nás (jen o fous) ve vodách karetních her. Uf, ještě že tak, už jsme se v redakci lekli, protože s RPG hrami máme téměř nulové zkušenosti a na jejich recenzování bychom si netroufli.

Bacchanalia je ale hra, která vás nepřestane překvapovat. Nejdřív je to svými malými rozměry. Pak odvážnou ilustrací na krabičce, kde se rozvaluje téměř odhalená blondýna s jakýmsi rohatým stvořením. O něm se za chvilku dozvíte, že se jedná o boha jménem Satyrus a je jednou z postav celé hry.

Hra vznikla z hlavy Paula Czege a Michele Gelli a pro jejich tvůrčí náladu nalezlo pochopení italské vydavatelství Narrattiva a vydalo ji v roce 2012 pod svojí hlavičkou. Ilustrace pak vytvořila Claudia Cangini. Pokud budete hledat, najdete pro slovo Bacchanalia základ ve starodávném vyřezávaném obraze, znázorňujícím divoký a mystický festival ve jménu řecko-římského boha Baccha.

Balení představuje malou krabičku naplněnou až po okraj obsahem. Tím není samozřejmě nic jiného, než osmdesát karet a knížečka pravidel. Ty vám na začátku dost zamotají hlavu, protože nejsou napsaná zrovna nejpřívětivěji. Obzvlášť, pokud nemáte s vyprávěcími hrami žádné zkušenosti (jako my), budete hodně dlouho hledat správnou cestu napříč těmi mrňavými 36 stránkami. Nenechte se ale odradit počtem, protože formát knížečky je opravdu malinký a má rozměr dvou krabiček zápalek položených vedle sebe.

Jednodušeji ji lze rozměry přirovnat k samotným kartám. Ty mají klasickou velikost, na kterou jste zvyklí a podle zadní strany je rozdělíte na dvě hromádky s různými vyřezávanými obrázky. Ta světlejší část (Deus karty) obsahuje portréty bohů, bohyň, ale také vojáků a vína (tyto karty budou ležet uprostřed stolu). To oproti tomu tmavě laděné karty (Umbra karty) představují základ vašeho vyprávění, ale přitom na sobě nesou tytéž nápisy, jen s jinými obrázky. Budete je tak přikládat do středu stolu.

Každý z hráčů je postaven do role postavy, která se snaží utéct z městečka Bertinoro do bezpečí a setkat se svojí láskou. Je na hráčích, aby si na začátku určili, z jakého zločinu je jejich hrdina (hrdinka) obviněný, ale také svého žalobce. Ostatním sdělíte také, kde se právě nacházíte a kdo je vaší osudovou láskou, aby všichni měli navzájem jasnou představu o svých postavách.

Do začátku dostane jednu kartu vína, ale také nějaké karty bohů, které mu dají ostatní podle svého uvážení – nikdo ale nesmí mít víc než dvě karty a rozdávání končí, buď jakmile dojdou karty, nebo když mají všichni po dvou obrázcích. Hráči si tyto karty bohů položí před sebe. Je také důležité určit, kdy partie bude končit. První z takových hráčů musí do svého představování zařadit také první známky veselí (titulní bacchanal).

Na začátku svého tahu si hráč dobere čtyři karty, které za chvilku použije a obětuje víno bohyni Minervě, pokud ji má před sebou vyloženou. Může ale vyložit pouze takové karty, k nimž vlastní předlohu ze světlých Deus karet (ať už rozdanou na začátku nebo získanou později).

Na základě vyložených karet pak určíte svého vládnoucího boha pro dané kolo. V této chvíli musíte konzultovat malou knížečku pravidel, kde najdete návod k tomu, co se stane. V rámci mantinelů pak konečně vyprávíte, co se děje s vaší postavou. Současně také vyměníte, získáte nebo ztratíte kartu některého z bohů.

Návod vám pak stanoví několik pevných pravidel, kterých se musíte ve vyprávění této části držet. Někdy budete muset změnit místo, kde se nacházíte, jindy ne. Ale ze všeho nejdůležitější je samotné sžívání s postavou, které probíhá prostřednictvím akcí ve vaší fantazii. Pravidla vám často přikáží, abyste vyřešili současnou situaci nějakou násilnou scénou, nebo naopak budou vyžadovat trochu dekadence.

Právě to je důvodem, proč je Bacchanalia doporučená (a opravdu hratelná) až od osmnácti let. A to je také důvod, proč není vhodná úplně pro každého. Někteří lidé se prostě při vyprávění takovýchto příběhů cítí nesví. Jedni podobný příběh ani nedostanou přes rty a další si ho prostě neužijí.

Na konci svého tahu, po ukončení vyprávění, uklidíte všechny karty Umbra a předáte slovo soupeři. Vítězem partie se stane ten, kterému se jako prvnímu podaří přes všechny nástrahy utéct se svojí láskou do bezpečí. O to samé se ale v tu chvíli mohou pokusit i ostatní, díky čemuž může mít partie dokonce více vítězů.

Bacchanalia je o prožitcích. Měli byste se snažit vytvořit postavy s opravdovými motivacemi a ne pouze ploché loutky. Dokonce se mohou osudy vašich hrdinů proplést. Díky náhodně dobíraným kartám se pokaždé ubírá příběh jiným směrem, i kdybyste si vybrali znovu stejnou postavu. Ale tvorba nových charakterů je jednou z příjemných povinností, kterou byste si měli užívat.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenze

Recenze: Honey Combine Isle of Gold – hon na truhlu

Každý vládnoucí bůh má jasný vliv na vývoj příběhu. Může posunout milence blíž k sobě nebo přinést krveprolití. Vše je jasně dané a určené kartami, které dostanete v daném kole do ruky. Bohužel nedochází v průběhu partie k výrazné hráčské interakci, přestože si mohou navzájem krást karty bohů.

Vynikajícím nápadem je hned několik možných zakončení v závislosti na bohovi, který vládne v závěrečném kole. Tak se můžete dočkat tragického, zmateného, ale i hořkosladkého konce, záleží jen na tom, jak dobře vám všechno vyšlo. Protože hra končí často nečekaně (po uplynutí časového limitu nebo vytažení karty), nemáte moc šancí se na to připravit.

Výhra nebo prohra záleží také na štěstí, protože výsledek vyprávění je specifikovaný podle vyložených karet. Ke šťastnému konci potřebujete kartu milovaného (amans). Máte za sebou ale dlouhou cestu a ani zatčení Milesem nebudete vnímat jako neúspěch.

Největší překážkou v naší lokalitě bude dozajista poměrně dost textu v malé knížečce pravidel. Bez návodu k vyprávění se neobejdete ani jedno kolo. Všechny činnosti závisí na vládnoucím bohu a je možné je vypsat, přitom ale je toho textu docela dost..

Bacchanalia je celá založená na vyprávění. Pokud se obklopíte lidmi s bujnou fantazií a odvahou k barvitému popisu i ne tak docela přístupných scén, připravte se na pořádnou jízdu.

Recenze: Bacchanalia – útěk za přízní bohů

Bacchanalia je hra, která používá obrázky na kartách pouze k posunování vyprávěného příběhu. Všechno tedy záleží na vaší fantazii, ale také na podmínkách, které vám povolí bohové. Vždy vás v něčem omezují a přikazují vám nějaký posun dál. Celou dobu vám jde ale pouze o útěk s milovanou osobou před obviněním a vojáky, kteří vás pronásledují. Bohové jsou ale nestranní, někdy vám pomohou, jindy vás zase rozdělí. Nikdy nevíte, kam se vyprávění bude ubírat, ale jeho průběh je poměrně dlouhý, což ale u vyprávěcí hry není problém. Užijete si vytváření postavy (slovním popisem jejích motivací a činů), ale především hned několik různých možných zakončení. Ve hře je velký obsah dekadence, který k bohu Bacchovi patří. Díky tomu je hratelná až od osmnácti, protože po hráčích vyžaduje popis násilí nebo erotických scén. Bacchanalia vás na první pohled zaujme pouze ilustracemi, ale ve skutečnosti se jedná opravdu o povedený a zajímavý počin někde na pomezí karetní a zážitkové hry.

Klady:

+ vyprávěcí hra
+ povedené ilustrace
+ zajímavý průběh hry
+ více zakončení
+ originální postup vyprávění

Zápory:

- téma nevhodné pro hráče mladší 18 let
- i tak některé scény nemusí být pro všechny (násilí, sex)
- hodně pravidel musíte hledat v příručce

3